Deník Referendum Domov

Anticiganistou už od základní školy, nereflektované používání stereotypů pro propagaci boje proti korupci nebo komentář o tom, že za vzestup nacionalismu v Evropě rozhodně nemůže krize – míra neschopnosti reflexe nebezpečných jevů i u velmi vzdělaných lidí poukazuje na to, že v české společnosti jsou některé negativní hodnoty zakotveny víc, než si je ochotná a schopná přiznat.

Doháníme Botswanu
Ten klip z dílny protikorupční iniciativy Rekonstrukce státu viděl snad každý. Sympatický Afričan s typicky „cizineckým“ přízvukem spolu s usmívajícími se zástupci neziskovek vypráví o tom, jak je na tom Česká republika s korupcí už tak špatně, že ji předstihla i Botswana, a proto je třeba se do té korupce konečně pořádně zakousnout. Na sociálních sítích se pak rozběhla debata o tom, zda je nebo není takový klip rasistický, když používá stereotypu hierarchie mezi kulturami, byť v poměrně subtilní podobě.

Rasistický je možná příliš silné slovo, které tak úplně neodpovídá charakteru implicitního stereotypu v klipu. Asi nejlepší označení, které v jedné z debat padlo, je „afrikanismus“ - podle vzoru Saidova orientalismu jako soustavy představ, které mají příslušníci západní civilizace o lidech z „Orientu“. Zarážející na této debatě jsou ale minimálně dvě skutečnosti: absolutní neschopnost autorů videa reflektovat, co je na klipu špatně, a stejná neschopnost i velmi vzdělaných lidí reflektovat potenciální nebezpečí, které taková prezentace může nést.

Klip celkem jednoznačně hraje na notu malé milé české představy, že když už naše republika (jako součást toho civilizovaného Západu) musí dohánět i nějakou málem „barbarskou“ zemi kdesi v Africe, je to zásadně špatně a už ale opravdu by se s tím mělo něco dělat. V debatách se ukázalo jako marné poukazovat na to, jak odlišné by bylo vyznění klipu, kdyby ten, kdo divákovi s úsměvem sděluje, jak špatně na tom Česká republika je s korupcí, byl třeba Dán nebo Fin. Efekt „to už jsme na tom tak špatně, že i Afrika(!) je na tom líp“ by se zřejmě vůbec nedostavil. Koneckonců horší než severské země jsme pořád a v lecčem…

Školáci proti Romům
S dalším zarážejícím příkladem hluboké zakořeněnosti některých potenciálně rasistických a xenofobních představ v české společnosti jsou výsledky šetření společnosti Scio mezi žáky 6. – 9. tříd základních škol. Z něj mimo jiné vyplynula – pro média očividně překvapivá informace – že již v tomto věku je u dětí silně zakořeněný rasismus. Třetina dětí do volné věty o tom, s kým by se nekamarádila, doplnila Roma, a 40 procent dětí zase doplnilo, že v případě pořádání protiromského pochodu u nich ve městě by se přidaly. Mají skutečně všechny tyto děti nějakou negativní zkušenost s Romy nebo se v jejich názorech v čisté podobě zrcadlí anticiganismus, ale vůbec vztah k „odlišnému“ pro českou společnost bohužel typický? Určitě v médiích zaslechly něco o parazitech a nepřizpůsobivých nefachačenkách.

Úvahy filosofa Sedláčka
Do třetice v úterý určitou část mých známých rozhořčil blog ekonoma Tomáše Sedláčka, jehož hlavním poselstvím bylo, že ekonomická krize nevyvolala žádný vzestup nacionalismu. Vidíte tady snad nějaké další Sládkovce? „Sládek byl čistě „předkrizový“ fenomén, dnes po něm a jeho myšlenkách není ani vidu, ani slechu. A co Slota na Slovensku? Národovci v Nizozemsku? Haider v Rakousku? Vše dávno před krizí a krize nikoho nového výrazně štvavě dominantního nevyprodukovala. Co tu dnes máme, je slabý odvar toho, co tu bylo před krizí,“ píše Sedláček.

A co maďarský Jobbik, který se mimochodem ve svém předvolebním klipu ohání figurou českému diváku dobře známou, totiž boji s parazity? Co třeba řecký Zlatý úsvit, který se ne tak úplně náhodou dostal do parlamentu v roce 2012 s 450 tisíci hlasy, i když před krizí jen paběrkoval na maximálně desetitisících hlasů? Nejvíc free, cool a in český ekonom si asi nedává do souvislosti ani nepokoje v severských zemích, které dost pravděpodobně souvisí především se sociální situací migrantů způsobenou ekonomickými důsledky právě krize a s ní souvisejícími neoliberálními tlaky na zeštíhlování státu. Že by ale i tady fungovaly předsudky ve smyslu etnického zakotvení „problémovosti“?

Sedláček má pravdu v tom, že se třeba v České republice žádní noví Sládkovci neobjevují, nicméně už si neuvědomuje, že xenofobie nebo šovinismus v české společnosti funguje a reprodukuje se na daleko subtilnější a skrytější úrovni, která je pochopitelně daleko víc nebezpečná. Pokud na protiromských demonstracích křičí svorně s příznivci krajní pravice i rodiče s kočárky a média na tom vlastně neshledávají nic zvláštního, svědčí to skutečně spíš o určité radikalizaci majority jako celku. Zavírat před takovou skutečností oči je nejen chybné, ale i nebezpečné. Se zavázanýma očima je přece o dost snazší se nechat (s)vést silným vůdcem hlásajícím, s kým vším neslušným a nepřizpůsobivým zatočí.