Bojím se, že by Německo mohlo být v Evropě vnímáno jako hegemon. Nechci, aby Německo bylo v Evropě vnímáno jako hegemon. A pracuji tak, aby Německo nebylo v Evropě vnímáno jako hegemon. Zhruba tolik mi minulý týden řekl ředitel jedné vcelku významné instituce placené v Německu z veřejných peněz.

Pan ředitel se hlásí k levici. Nesouhlasí ani s domácí, ani s evropskou politikou Angely Merkelové. V otázce možné německé hegemonie ale říká totéž, co snad každý příslušník německé politické, intelektuální či kulturní elity, se kterým jsem o roli Německa v Evropě v posledních letech mluvil: Budu se zuby nehty bránit, aby mě-Němce někdo vnímal jako hegemona.

Ten postoj vychází z vědomí, že Německo vyvolalo druhou světovou válku. A že nic podobného nesmí vyvolat znovu. A tak se snaží o zacelení válečných ran a o rozvoj demokracie a politické kultury, jak to jen jde. Samotná Praha hostí přinejmenším šest německých institucí s tímto zadáním. Je tu ambasáda. Máme na kulturní akce a výuku jazyků zaměřený Goethe-Institut s vlastní knihovou. Sídlí tu politické nadace křesťanských a sociálních demokratů, liberálů i zelených. Vedle toho existuje společný Česko-německý fond budoucnosti. A našli bychom i další menší organizace plnící výše popsané zadání. Přinejmenším v tomto ohledu u nás Německo hegemonem je. A já jeho vliv v každém případě vítám.

Jde totiž o demokratickou zemi, která své struktury používá k podpoře politické plurality a občanského a politického uvědomění. Jistě se může stát, že se Německo znovu stane nedemokratickou zemí. To hrozí kdekoli na světě. Ale pokud se to stane, tak struktury, o které se dnes nejen coby čeští demokraté můžeme opírat, budou zrušeny mezi prvními.

Pan ředitel odpověděl, že mou chválu německých institucí občanského a politického vzdělávání vítá. Že ale německá hospodářská politika je dnes v Evropě vnímána negativně. A že třeba v Aténách jeho instituce odpor k německé politice silně pociťuje. Jako kdyby zapomněl, že obsah národní politiky se může změnit s každými volbami. Zatímco bez struktur stabilizujících demokratické zřízení se už příští volby nemusejí konat.

Bude případná vláda strany Levice, zelených, pirátů či sociální demokracie po podzimních německých volbách pokračovat v Merkozyho politice škrtů? A změní se s případnou změnou vlády něco na podpoře německých struktur občanského a politického vzdělávání? V obou případech platí, že — pravděpodobně — ne.