Aby Němci znovu nevyvolali válku

Němci nechtějí znovu vyvolat válku. A proto by se měli přinejmenším ve střední Evropě zhostit své role demokratického hegemona. Jiný demokrat je tu zastoupí jen stěží.

Bojím se, že by Německo mohlo být v Evropě vnímáno jako hegemon. Nechci, aby Německo bylo v Evropě vnímáno jako hegemon. A pracuji tak, aby Německo nebylo v Evropě vnímáno jako hegemon. Zhruba tolik mi minulý týden řekl ředitel jedné vcelku významné instituce placené v Německu z veřejných peněz.

Pan ředitel se hlásí k levici. Nesouhlasí ani s domácí, ani s evropskou politikou Angely Merkelové. V otázce možné německé hegemonie ale říká totéž, co snad každý příslušník německé politické, intelektuální či kulturní elity, se kterým jsem o roli Německa v Evropě v posledních letech mluvil: Budu se zuby nehty bránit, aby mě-Němce někdo vnímal jako hegemona.

Ten postoj vychází z vědomí, že Německo vyvolalo druhou světovou válku. A že nic podobného nesmí vyvolat znovu. A tak se snaží o zacelení válečných ran a o rozvoj demokracie a politické kultury, jak to jen jde. Samotná Praha hostí přinejmenším šest německých institucí s tímto zadáním. Je tu ambasáda. Máme na kulturní akce a výuku jazyků zaměřený Goethe-Institut s vlastní knihovou. Sídlí tu politické nadace křesťanských a sociálních demokratů, liberálů i zelených. Vedle toho existuje společný Česko-německý fond budoucnosti. A našli bychom i další menší organizace plnící výše popsané zadání. Přinejmenším v tomto ohledu u nás Německo hegemonem je. A já jeho vliv v každém případě vítám.

Jde totiž o demokratickou zemi, která své struktury používá k podpoře politické plurality a občanského a politického uvědomění. Jistě se může stát, že se Německo znovu stane nedemokratickou zemí. To hrozí kdekoli na světě. Ale pokud se to stane, tak struktury, o které se dnes nejen coby čeští demokraté můžeme opírat, budou zrušeny mezi prvními.

Pan ředitel odpověděl, že mou chválu německých institucí občanského a politického vzdělávání vítá. Že ale německá hospodářská politika je dnes v Evropě vnímána negativně. A že třeba v Aténách jeho instituce odpor k německé politice silně pociťuje. Jako kdyby zapomněl, že obsah národní politiky se může změnit s každými volbami. Zatímco bez struktur stabilizujících demokratické zřízení se už příští volby nemusejí konat.

Bude případná vláda strany Levice, zelených, pirátů či sociální demokracie po podzimních německých volbách pokračovat v Merkozyho politice škrtů? A změní se s případnou změnou vlády něco na podpoře německých struktur občanského a politického vzdělávání? V obou případech platí, že – pravděpodobně – ne.

A totéž platí o České republice. Sněmovní volby tu budou pravděpodobně za rok. A vláda se tu pravděpodobně změní. Aby se ale zásadně změnila pozice demokratů v České republice a posílila odolnost demokratického systému před útoky populistů typu Babiše, Bárty nebo Okamury, potřebujeme strukturální změnu. Která je ostatně také jedinou odpovědí na německé obavy z hegemonie. A na české obavy z toho, že Českou republiku Němci ovládnou.

Základem této strukturální změny je zřízení struktur občanského a politického vzdělávání po německém vzoru včetně toho, že budou financovány z veřejného rozpočtu České republiky. Jako stát nemáme druhého partnera, který by tolik jako Německo investoval do podpory naší demokracie. Neochota Německa zhostit se role hegemona, nás ale musí přimět k vybudování struktur, které jeho práci zesílí a zastoupí. A které se zároveň stanou pro Německo relevantním partnerem co do svého rozpočtu a síly svých organizačních kapacit.

Výhoda je, že německý vliv si právě díky jeho demokratickému základu můžeme přetvářet ke svému obrazu. Pro vliv polský, který by snad ten německý mohl vyvážit, bychom si museli sami a aktivně sahat. Dnes nám k tomu chybí struktury i vůle, resp. politické rozhodnutí.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.