V čem se lišil thatcherismus v Británii a v ČR?
Antonín PeltrámThatcherová sice privatizovala státní podniky, dbala při tom ovšem na příjmy státu. Česká velká privatizace pod Klausovou taktovkou proběhla úplně jinak.
Václav Klaus má téma na několik týdnů: oceňovat zásluhy zesnulé britské premiérky. Ta byla schopnou konzervativní političkou. Evropská pravice včetně české oceňuje, jak využila možnosti přechodu energetických zdrojů z pevných paliv na ropu a zemní plyn a potlačila vliv odborů nejprve v hornictví, pak všeobecně. Jenže potlačení sociálního dialogu je základní krok proti sociální tržní ekonomice, o níž se opírá evropská integrace.
A premiérka se dosti zdráhala nadměrně narušit sociální dialog na železnici — základní kroky restrukturalizace britských drah začala prosazovat poslední vláda Labour Party před nástupem vlády Thatcherové, radikální kroky po zklamání z malé účinnosti obrovských státních investic do železnic realizovala až vláda Johna Majora. Velikost premiérky spočívala v její vizi, jak chce pomoci zbohatnout nejen podnikatelům, ale zachovat i silný stát. Ne každý původní profesí chemik má vizi rozvoje státu, která je nosná a k níž je samozřejmě možno uplatnit výhrady. Ty ovšem jsou účinné až tehdy, když se najde v řadách politická opozice ekvivalentní výrazná osobnost.
Jsou tu však rozdíly v pojetí: britská premiérka vyslala do Československa ekonomické experty na privatizaci, kteří zdůrazňovali, že je nutno státem vlastněné podniky před privatizací restrukturalizovat, konsolidovat a teprve pak prodat, protože to podstatně zvýší jejich cenu a tedy příjem pro státní rozpočet. Exprezident Klaus správně uvedl, že britská vláda premiérky Thatcherové privatizovala za rok asi deset velkých společností. Jen dodal, že jeho vláda musela privatizovat rychle, tj. spíše rozdat než prodat majetek státu za přibližně bilión korun. (Jak uvedl několikrát současný prezident, šlo o „podvod století“).
Klausova privatizace vedla v důsledku ke zchudnutí státu a vytvoření tří či čtyř dolarových miliardářů v první světové stovce nejbohatších lidí; odhaduje se, že nyní máme mezi padesáti až pěti sty korunovými miliardáři celkem. Někteří se přitom dopustili protizákonných činů, odhalených až zahraniční justicí. Ovšem privatizační heslo té doby „nejprve konat, pak zákony upravit“, vytvořilo dost široký prostor pro zbohatnutí podle zákona. A případné přečiny pak zametla amnestie.
Shodné rysy politiky české pravice a thatcherismu jsou zřejmé. Minimum státu, nízké daně, odpor k odborům a sociálnímu státu, privatizace veřejných služeb. Důraz na tuhý individualismus a konzervativně chápaný patriotismus útočící na mezinárodní solidaritu. Na rozdíl od britské premiérky však postrádá česká verze thatcherismu ideové vůdcovství a za razantními výroky těch, co hlásají tento styl vlády jako pravé evangelium, přicházejí často činy, které je vlastně popírají. A jako se Thatcherová lišila od Klause pohledem na klimatické změny, tak se zase Kalousek od ní liší v otázce euroskepticismu. Tohoto celkového směru se však česká pravice v podstatě stále drží.
Jak to dokázala na počátku další vlny asociálních reforem vláda Nečase
Jen si nejsem jist, o čem to vlastně svědčí …
Ta míra demagogie, až tuposti mě docela překvapila; u britského politika bych čekal kultivovanější vyjadřování. Ovšem Thatcherová nebyla Gordon Brown.
Možná, že to asi nejlíp vystihl Jan Čulík: byla to hokynářova dcera.
Jedna moje prabába byla dcera regentschoriho v Mukačevu, je to taky indispozice, nebo už je to pro Vaší Milost přijatelné? A odkdy počítáte člověka -- od barona výše?
Třídní a kulturní kastovnictví je odporné, i když náhodou pomlouváte člověka, který si to svými činy a projevy jinak zaslouží.
http://www.blisty.cz/art/68115.html
Urážky neurážky, nechme to být — ale zbytečně agresivní tón jsem tam cítil, což mi zase nepasuje k Vám.