Hospodářské noviny se 1. února 2013 předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky zeptaly: „Skoro dva roky jste předseda, ale situaci v Praze se vám nedaří vyřešit. Proč?“ A on odpověděl: „To není jenom problém Prahy, uspokojivě se nepodařilo vyřešit ani situaci v Liberci. V Praze teď ale budeme hledat lídra pro příští sněmovní volby. Zbývá ještě rok, je už nevyšší čas, abychom ho našli. Až budeme mít po sjezdu, je to pro mě úkol číslo jedna. Pokud máme vyhrát volby do sněmovny, nemůžeme si v Praze dovolit příliš velké ztráty. A zejména pokud kandidátku TOP 09 v Praze povede Karel Schwarzenberg a pokusí se tak využít potenciál, který tady získal ve druhém kole prezidentské volby. ČSSD proto musí mít personálního lídra.“

Jakkoli to je jistě dobře myšleno, hluboce v tomto s Bohuslavem Sobotkou nesouhlasím a doufám, že se vzepřou i hrdí pražští sociální demokraté.

ČSSD v Praze lídry do všech typů voleb má a hledat je tudíž nemusí. V prosinci proběhla krajská konference, která zvolila za předsedu Karla Klímu. Kdo jiný než on by měl být lídr?

Pak jsou tu jeho místopředsedové — Karel Březina, Petr Dolínek, Daniel Hodek, Drahoslav Matonoha, Miroslava Oubrechtová, Štěpán Stupčuk a Miroslav Svoboda. Každý z nich je potenciální lídr či, chcete-li, lídr v záloze.

Dalšími přirozenými adepty jsou Miroslav Poche, předseda klubu soc.dem. zastupitelů, a Petr Hulinský, poslanec a letitý šéf ČSSD v Praze, muž s největší neformální autoritou.

Nebo nám snad chce Bohuslav Sobotka tvrdit, že si ČSSD v Praze nevybrala, jak je v politických stranách zvykem, do svého čela ty nejlepší? Vždyť pokud by kvalitám těchto lidí nevěřil, jistě by do dění v pražské sociální demokracii zasáhl už vloni. Řada — bezesporu „umělých“ a „falešných“ - kauz či afér k tomu skýtala příležitost. Dnes je pozdě bycha honiti.

Přidaná hodnota uvedených jmen je nezměrná. Mají zkušenosti z řízení metropole, někteří i z poslaneckých lavic. Ve své většině reprezentují široký koaliční potenciál — až k pravicové ODS, s níž ČSSD v Praze dříve vládla. Umějí se pohybovat i v zákulisí, nejeden z těchto funkcionářů dobře zná namátkou Tomáše Hrdličku, populární to pražskou šedou eminenci. A patrně by šlo hovořit i o dobrých vztazích s budoucím Hradem. Například Petr Hulinský byl sdělovacími prostředky zmíněn jako jeden z prvních, co se vydali Miloši Zemanovi osobně pogratulovat k vítězství v prezidentské volbě.

To jsou ti praví lídři na čela kandidátních listin různých typů! (Polovina z nich koneckonců na podzim 2010 prošla úspěšně sítem komunálních voleb a sedí v zastupitelstvu metropole.) Myslím to zcela vážně, ba až upřímně…

Nešvarem v politických stranách je, že skutečnou kvalitu nabízeného zboží mnohdy překrývá umný marketing. Jenže voliči mají právo, aby je reprezentovali lidé ztělesňující skutečnou, nikoli vysněnou podobu té které partaje. Tým Karla Klímy je tou neautentičtější pražskou sociální demokracií, jakou si lze představit. Považoval bych pro něj za urážlivé, kdyby mu měl být předřazen nějaký lídr zvenčí (ať už z jiného regionu, nebo z jakési vnitřní minoritní skupiny). Už v minulosti ČSSD v Praze při sestavování kandidátek koketovala s „hvězdnými“ jmény a nikdy to bůhvíjak nedopadlo. Vzpomeňme na Martina Jahna, Davida Ratha, Martina Pecinu či Jiřího Dienstbiera (byť toho se týkají jen volby komunální).

Smysl by mohla mít jediná výjimka. To kdyby se Bohuslav Sobotka, který — doufám - obhájí post předsedy ČSSD, rozhodl, že povede svoji stranu v Praze do voleb sám. Mělo by to svoji logiku. Hlavní město je hlavní město, ČSSD v něm potřebuje zvednout svůj procentní zisk (až do prosincového nástupu nového krajského vedení ve volebních výsledcích při srovnání s jinými kraji zaostávalo) a bývá leckde zvykem, že opoziční předák kandiduje v metropoli. Stejně logické by bylo, kdyby zároveň Bohuslav Sobotka krajské předsednictvo ČSSD shromáždil na kandidátku hned za sebe a řekl: Toto je můj tým!

Kdyby chtěl někdo tvrdit, že něco jiného je podoba politické strany uvnitř a něco jiného podoba politické strany navenek, choval by se licoměrně. Zajíce v pytli nechť prodávají a Potěmkinovy vesnice ať stavějí třeba nějaké rychlokvašené Věci veřejné. Sociální demokracie je strana s dlouhou tradicí, čitelnou značkou a srozumitelným programem. Že by ji někdo ukradl či znásilnil je zhola nemožné. Svoji pověst si na celostátní i lokální úrovni buduje krok po krůčku a na vrcholných pozicích se v ní objevují lidé, kteří nespadli z nebe a mají důvěru svých kolegů. V takové situaci není nutné hledat pro Prahu lídra někde jinde. A kdyby měl Bohuslav Sobotka přece jenom pocit, že něco není, jak by být mělo, řešení nelze spatřovat v „ad hoc“ importu celebrit neznalých pražských reálií.

Pražská sociální demokracie se dost možná liší od té vídeňské nebo berlínské. Nastavuje však zrcadlo ČSSD jako celku. Ať si to každý přebere, jak chce…