Všem evropským postpolitikům a píáristům se líbí tahle hra: Co je dobré, to jsme pro vás — lid — udělali my v naší národní politice. A za všechny nepříjemnosti je odpovědná ta zlá „v chaosu se zmítající Evropa“. Ta poslední slova jsou citací našeho ministra financí Vincenta Rostowského, který z celé své stranické příslušnosti ke konzervativcům — on opravdu měl, a možná že ještě má členskou průkazku britské Konzervativní strany — pochytil bohužel jen schopnost manipulovat euroskepticistickým jazykem.

Všichni v Evropě, od sociálních po křesťanské demokraty a konzervativce (zelení a federalisté jsou výjimkou, ale právě proto mají potíže dostávat se ve velkém počtu do národních parlamentů i do europarlamentu), vyhazují nepořádek, který vytvořili vlastními národními politikami, PR-oknem na společný (tedy „ničí“) evropský dvorek. Vyhrávají se tak volby v celé Evropě, získává podpora v průzkumech, a kromě toho se soudí, že taková manipulace lidmi nebude mít žádné negativní důsledky. Po vyhraných volbách se totiž stejně zase pojede do Bruselu a v závětří kabinetů, daleko od opravdu zmanipulovaných „národních lidů“, se schválí fiskální smlouva, bankovní unie a možná dokonce i nějaký skromný balíček, který zůstal po projektu sociální Evropy.

Není nic chybnějšího: I v našem kombinovaném evropském systému (národní demokracie a unijní byrokracie) se mediální demokracie přihlásí o svůj podíl, pokud ji používáme jen k manipulaci lidmi, a ne k emancipaci skupin a jednotlivců. Právě se o tom přesvědčuje Cameron. Birnamský les antievropského populismu, ve kterém on i jeho strana dlouho a beztrestně sbírali sladké plody mandátů a volebních vítězství, se právě přibližuje k hradbám jeho politické tvrze.