Několikrát jsem se v diskusích na tomto serveru vyjadřoval v tom smyslu, že zvolení M. Zemana prezidentem ČR může mít za následek tak těžký rozvrat v ČSSD, že ve 2. kole bude třeba proti němu podpořit kteréhokoli z kandidátů reálně připadajících do úvahy, včetně Karla Schwarzenberga. Právě skončené volby navíc ukázaly, že „kníže“ rozhodně není outsider, ba šance má větší než „jezevec z Vysočiny“. Vývoj v posledních hodinách mi však vnukl myšlenku, že všechno může být i trochu jinak.

Pro někoho může být překvapivé, že Sobotkovo vedení sociální demokracie vyslovilo podporu právě Zemanovi. Domnívám se, že nemusí jít o pouhé formální gesto. „Sobotkovci“ riskují méně, než by se čekalo. Pokud Zeman prohraje, nebude se dít nic (vnitrostranická opozice přijde ovšem o potenciální klacek na předsedu a jeho lidi). Bývalý šéf a pozdější škůdce naší největší levicové strany bude definitivně ze hry, neboť je nemyslitelné, že by se za dalších pět let opět ucházel o prezidentský úřad, podobně by bylo jen stěží možné představit si po porážce takového druhu Zemanovo účinkování v parlamentní, nebo dokonce exekutivní funkci. Zemanova prohra je pravděpodobná, protože k volbám přijdou patrně především příslušníci středních vrstev z větších měst, pro něž je tento politik nevolitelný.

Pokud by však Zeman vyhrál (což by se mu mohlo podařit jen tehdy, kdyby zmobilizoval levicové voliče a udělal z hlasování o prezidentovi referendum o vládě), pak Sobotkovo gesto může otevřít cestu nikoli k rozkladu, nýbrž naopak k posílení a sjednocení levice. Jestliže nyní Zeman získá od bývalých „zrádců“ podporu, může to v jeho očích nejen odčinit někdejší „podraz“ a oslabit jeho pomstychtivé choutky, ale zároveň to pro něj může znamenat dokonce jakési zadostiučinění, vždyť by přece zvítězil v přímých volbách a stal by se lidovým prezidentem, což je pro člověka s jeho mírou ješitnosti mnohem sladší pocit než být do funkce instalován parlamentem. Z dávného hříchu se tak pro Zemana může stát „šťastná vina“, takže by snad mohl být i ochoten vzít sobotkovce na milost a přestat škodit.

Naznačený scénář má pro levici už jen samá pozitiva. Zemanova strana by za podpory svého „čestného předsedy“ mohla snáze proniknout do sněmovny, musela by se ovšem zavázat, že nebude útočit na ČSSD, nýbrž na pravici — tak by přitáhla zejména nové voliče, kteří z různých důvodů nebudou nebo nemohou sociální demokracii podporovat. Levice by tak zopakovala onen husarský kousek, který se povedl pravici v roce 2010. Dá se říci, že Kalousek a spol. by byli poraženi takříkajíc vlastními zbraněmi. Možnosti pro sestavení vládních koalic by se rozšířily: buď ČSSD + zemanovci + lidovci, nebo ČSSD + zemanovci + KSČM (samozřejmě s variantou podpory menšinové vládě). Prezident Zeman by také určitě neměl problém se jmenováním vlády opírající se o komunisty. Byl by tak uzavřen jakýsi smiřovací historický kompromis na levici.

Daň za něj by ovšem nebyla malá: Zemanovy černoty (lobbistické a klientelistické vazby) by nebylo možné nejen rozbít, ale ani kritizovat. Nicméně na to se dá odpovědět, že když si náš zmanipulovaný lid zvolil do druhého kola dva maskoty korupčníků, pomozme mu tam, kam sám chce. Náš národ zkrátka miluje korupci, jak napsal Boris Cvek v Britských listech. Horší je, že Zeman by vznášel personální požadavky: odstranění Zaorálka a Dienstbiera by patřilo k jejich minimu. Na ty by však Sobotka přistoupit nesměl, obklopen Haškovci a pragmatiky by byl zanedlouho zlikvidován sám a ČSSD by neochvějně nastoupila cestu ke „státotvorné“ spolupráci s pravicí. Uvedený scénář má ještě tu výhodu, že Zeman by se nepotřeboval spojovat s Klausem a jeho klikou, protože ti by mu za této konstelace stěží mohli nabídnout více. ODS je zřejmě v troskách a Klaus po amnestii (snad už) definitivně znemožněn.

Vše nicméně ztroskotává na „maličkosti“: Miloš Zeman se rád ohání tím, že dodržuje dohody (myslí tím zejména opoziční smlouvu). Tehdy ji opravdu celé čtyři roky neporušil, jenomže tahle „zásadovost“ byla dána zkrátka tím, že on a jeho temné okolí z tehdejší skryté velké koalice profitovali. Jaké záruky je však schopen poskytnout nyní? Neodvolatelný, ústavně neodpovědný a navíc přímo zvolený prezident si bude moci dělat, co se mu zlíbí. Dá se tedy Miloši Zemanovi věřit?

Myslím, že to je opravdu základní otázka. Dá se mu věřit, že na stará kolena vyměkl a spokojí se s tím, že ten Hrad nakonec přece jenom má?

Nevím. Já Zemanovi nevěřím. Proto zůstávám zatím u volby otřesného senila, který se ztrapňuje čím dál víc (dva duely na ČT snad přežije, ale pokud by měl absolvovat další, například v komerčních televizích, odepíše se sám a Zeman si už může začít psát inaugurační projev…).