Prezidentská kampaň pomalu, ale jistě vrcholí a již za několik dní poprvé všichni rozhodneme, kdo bude hlavou státu v příštích letech. Osobně považuji kampaň dvou hlavních prezidentských kandidátů za relativně slabou a nudnou. V posledních týdnech proto s radostí zaznamenávám rychlý nárůst preferencí našeho sociálně demokratického kandidáta Jiřího Dienstbiera.

Rostoucí popularita nám dává naději postupu do druhého kola, kam kandidát ČSSD samozřejmě patří. Důležité bude získání podpory u mladých lidí, kteří touží po dlouho očekávané změně politické kultury v naší zemi.

Mezi mladými voliči u nás tradičně boduje vždycky unavený ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Po šesti letech na tomto postu je překvapením, že Dědek Karel má tak velkou popularitu u mladých. Karel je cool, punkáč a symbol naděje a změny pro mladé v Česku. Osobně jsem přesvědčený, že Karel není cool a není nic víc než pouhá loutka mocných, kteří nemají zájem posunout naši zemi progresivnějším směrem dopředu.

Ve vlastní straně je předseda Karel loutkou Miroslava Kalouska, který v posledních letech dokázal být naprosto neprůhledným ministrem financí s programem rozkladu sociálního státu, bez konceptu skutečného zefektivnění daňového výběru v České republice.

O zavedení férové daňové progrese a protlačení cirkevních restitucí ani nemluvím. Snad jen díky popularitě Schwarzenberga mladí lidé zavírají oči a jsou ochotni akceptovat asociální politiku Miroslava Kalouska ve vládě. Mirek vládne, Karel spí.

Jako ministr zahraničí také nedělal zrovna nejlepší dojem. Díky podivným názorům Občanských demokratů na Evropskou integraci a řešení závažných mezinárodních otázek jsme se dostali mimo hlavní proud EU. V loňském roce Schwarzenberg sám uznal, že Česká republika vinou podivné euroskeptické politiky ODS míří na periferii EU.