Klaus odchází
Jan ŠabataS amnestií souhlasím, okolnosti nezkoumám, ale stydět se za Václava Klause už nepřestanu.
K Vánocům už tradičně několik let dostávám diář. Mám rad malý, ale ne úplně, na výšku mívá čtrnáct a půl centimetru, na šířku dvaaosmdesát milimetrů a pevné desky.
Na třináctou hodinu prvního ledna jsem si do něj napsal: Klaus odchází. Poctivě jsem usedl v daný čas k televizi, vyslechl slavnostní fanfáry a uhranutě vyposlechl slova na rozloučenou, včetně vyhlášení částečné amnestie. S tou souhlasím, na počet obyvatel máme nechutně mnoho vězňů. Podrobnosti zkoumat nehodlám, od toho jsou tu povolanější.
Na televizi jsme nechodili. Sem tam našemu oddělení v neděli promítli film. Sedávali jsme v promítací místnosti ob řadu židlí, abychom si nemohli se spoluvězni "špitat", šlo o uzavřené oddělení a mluvili jsme jen s kamarády na cele a málo s hlídači.
Nezapomenutelnou vzpomínku mám na kterýsi slovenský film. Když zkončil, zvedl se o kousek dál sedící Ruda Battěk a pravil: "Pán velitěl, žurnál něbol!"
Přeji pěkný den.