Prezidentova amnestie a dění kolem ní nejenže vypovídají cosi závažného o stavu naší společnosti, ale staví před nás i otázku principů spravedlnosti a milosti. Od samého začátku téhle kauzy mě provází hluboký pocit nejednoznačnosti, současně se ve mně probouzejí úvahy inspirované mojí vírou, která téma milosti a spravedlnosti radikálně tematizuje a staví do středu lidského příběhu. Omlouvám se čtenáři, že tento text vlastně nebude o Klausově novém politickém aktu, byť se jeho nit vine podle osnovy této události.

Rozhodnutí amnestovat i aktéry nejrůznějších ekonomicko-kriminálních kauz, které se pochopitelně vlečou mnoho let, právem vyvolalo vlnu všeobecného rozhořčení. V zemi, kde lidé kvůli pokutám za osmnáctikorunový lístek upadají do dluhové pasti a kde je drtivá většina kauz, v nichž víří miliardy, zametána pod koberec, může být takový akt vnímán jako čirý výsměch spravedlnosti. Poslední temný vzkaz hradního pána adresovaný občanům této země.

Nespravedlnost přirozeně probouzí resentiment odplaty a vztek. Zde se skrývá klíč k oné prudké reakci většiny veřejnosti. V této zemi vládne taková míra nespravedlnosti, že stačí pár vroucích kapek dalších křivd a může se rozhořet nevídaný požár. Máme v sobě dlouhodobě nastřádaný hněv. Je třeba si ovšem uvědomit, že místní nespravedlnosti, produkované naší mafiánsko-politickou oligarchií, jsou jen projevem skutečnosti, že žijeme v nespravedlivém systému. Jsme zapleteni do gigantického planetárního kola bezmoci, žijeme ve světě, kde mrtvý zisk určuje osudy živých bezezbytku. Ať už si to uvědomujeme nebo ne, žijeme v nespravedlivém světě. Utopie šťastného svazku mezi kapitalismem a demokracií se rozplynula. Zbývají jen pseudonábožné křeče fanatiků trhu, sebeklam bezzubého reformismu a cynismus profitujících. A demokracie se otřásá v základech.

Spravedlnost není malá věc. Biblická tradice, která spoluurčila její pojetí v naší civilizaci, ji staví vysoko. Přímo do nebeských výšin. Je Božím jménem a jeho svrchovanou vůlí. Je nadřazena jakékoliv zbožnosti. Některé pikantní pasáže hebrejské Bible prozrazují, jak je Bohu nevolno z modliteb, obřadů a ceremonií, pokud je nezakládá spravedlnost a milosrdenství; jak z duše nenávidí modlitby těch, kteří utiskují své dělníky a jednají bez soucitu se slabými. (Překlady mnohdy vášnivé reakce Stvořitele na nespravedlnost tlumí, jakoby útlocitné čtenáře připravovaly na současnou mesalianci církví a mocných.)