Kapitalismus proti pravidlům, chytrost proti inteligenci?

Ondřej Císař

Dnešní krize je hlubší než krize Peroutkova, protože to není jen krize hospodářského systému a jeho distribučního subsystému, ale krize hluboce intelektuální.

Peroutkova esej vznikla jako odpověď na velkou hospodářskou krizi. Stejně jako je pro celou řadu současných komentátorů dnešní krize předzvěstí konce kapitalismu, i Peroutka tehdejší krizi chápal jako jeho soumrak. V těchto pasážích se mýlil — západní Evropu sice čekala světová válka, ale po ní třicet let kapitalistického rozkvětu.

Mýlil se ale jen proto, že poválečné ekonomické uspořádání prakticky odráželo přesně ty myšlenky rozumné politické regulace, kterým nechal Peroutka ve svém textu zaznít. Jednalo se o představu kapitalismu zapuštěného do širších společenských vztahů a podřízeného politickým pravidlům (někdy se proto mluví o „zapuštěném liberalismu“).

Velmi pravděpodobně se budou mýlit i ti, kteří čekají brzký rozpad dnešního globálního kapitalismu. Ovšem — řečeno s Peroutkou — jen tehdy, pokud myšlenky rozumné regulace kapitalismu najdou cestu do reálných politických opatření dneška. Peroutka zde vznáší obecný argument, který o čtrnáct let po něm vtělí do své slavné knihy Velká transformace K. Polanyi — kapitalismus má sociálně destruktivní účinky, pokud není krocen silou politických pravidel a regulace.

Z české perspektivy se dnes může jednat o pohled téměř radikální. Nejenže jsme si ještě nezvykli na to, že kapitalismus vedle bohatství a svobody plodí také bídu a vyloučení, ale ani na to, že v kapitalismu vůbec žijeme. Po roce 1989 jsme jej jako hospodářský systém obdrželi v rámci balíčku „svobody a demokracie“.

O kapitalismu se ale otevřeně nemluvilo, mluvilo se o trhu. Oba koncepty — trh i demokracie — stály na podobné představě svobodných a relativně rovných jednotlivců, kteří využívají svých schopností k tomu, aby sledovali své preference. Od počátku byly chápány jako velmi podobné koncepce, což mimo jiné podstatně přispělo k rozvoji současných klientelistických sítí a politické korupce.

×
Diskuse
SV
December 30, 2012 v 12.13
Fatální omyl
Novodobá demokracie vznikla jako promyšlený projekt bohatých, inteligentních a pragmatických lidí, kteří si chtěli zajistit volbami posvěcené právo vládnout ve svůj prospěch. Tak činí dodnes. Naše demokracie není o nic lepší či horší než ty před ní, ani než ty kolem nás. Vkládat v ní naději na změnu - například na rozumnou regulaci ekonomických výstřelků - je ale fatální omyl.
December 30, 2012 v 14.32
I když slovo chytrost je dnes možná stále více chápáno tak, jak je v článku používáno, jeho skutečný význam je trochu jiný, vlastně zcela opačný. Chytrý člověk je člověk rozumově vyspělý, bystrý, tedy člověk s jednoznačně pozitivním charakterem. V článku je pak chytrost používána ve smyslu blíže významu slova vychytralost, což je naopak ona lstivá chytrost, chytráctví. Absolventi filosofických fakult by se tak mohli skoro urazit, když o nich píšete, že jsou málo chytří.

Nelze se přitom divit časté deformaci významu slov v dnešní době, kdy se úspěšnými a chytrými rádi nazývají lidé spíše všeho schopní a vychytralí. Mělo by být ale právě úkolem novinářů, publicistů, redaktorů, aby slova používali ve správném významu a nedopustili deformaci a tedy degradaci našeho krásného jazyka. Nazývání věcí pravými jmény je vůbec velkým problémem této doby.
PL
December 30, 2012 v 16.01
Náhodou. Mě se ten Císařův "fatální omyl" docela líbí, pane Vozka.. Dokonce i přes příhodnou Tp pana Švehly.
VK
December 30, 2012 v 16.31
Regulace, regulace - co vlastně řeší, když i bez regulací se zisku zoufale nedostává?
December 30, 2012 v 18.36
Demokratická šance x fatální omyl
Novodobá demokracie není promyšleným projektem bohatých, i když se to tak dnes může leckomu jevit, zvláště když pozoruje demokracii současnou, zvláště českou. Anglická demokracie vzniká v odboji proti králi a pro vyvzdorovávání lidských a občanských práv a svobod. Americká revoluce vzniká v návaznosti na úsilí o náboženskou svobodu a pro vlastní nezávislost a samostatnost s heslem "Žádné daně bez zastoupení". Francouzská demokracie se ustavuje v odboji proti králi, šlechtě a církvi. Československá demokracie vzniká v úsilí o vlastní demokratickou republiku, proti vládě Habsburků a jejich propojení se šlechtou a církví.

Demokracie u nás i ve světě má a bude mít šanci, pokud bude usilovat o větší participaci občanů ve všech oblastech, tedy nejen v oblasti politické, ale i sociální a ekonomické.

Fatálním omylem je naopak tvrzení, že demokracie vždy byla a je vládou bohatých a nedá se s tím nic dělat.
PN
March 3, 2013 v 20.03
Souhlasím s Martinem Šimsou. Je to na nás, na občanech, jak se nám podaří udržovat demokracii při životě.