Noc po konci světa

Postapokalypticky laděná úvaha ohlašuje konec modernistické nadvlády jednoho Systému a vyzývá k cestě do nitra našich já a odtud k obnově diverzity lidí, systémů i přírody.

Wales-mwnt_cb

Pavel Holubec

30.12.2012 10:25

4543307438_06f58c99c5

Nechme svět, ať skončí bez bolesti. Neudržujme ho na přístrojích. Na rozdíl od mrtvého organismu je mnoho jeho součástí stále použitelných a funkčních, jen je třeba z nich vytvořit a poskládat systémy nové. Foto SkyTruth, flickr.com

Svět skončil a přichází noc. Noc tvorby. Starý svět, který nás zplodil, se rozpadl. Máloco proto dává smysl. Fragmenty a rozvaliny víří ve stále nepochopitelnějších křivkách. Noviny chrlí vodopády slov i obrazů. Továrny produkují zboží, které málokdo používá. Turisté a nomádi bezcílně bloudí krajinami světa. Města nekontrolovatelně bují a urbanizují planetu. Bio-chemo-radio-genetický odpad neviditelně mutuje. Planeta se ohřívá, rozohňuje a mění. Svět končí tak, že se potápí do chaosu, z něhož se kdysi vynořil.

Posledních několik století bylo svědkem nebývalého Růstu. Růstu Moderní civilizace, která se uchytila ve všech koutech Země. V jejím jádru je Jedinec a Systém, kteří jsou dialekticky provázaní, a jejichž růst a rozrůznění je formou ko-evoluce. Exponenciální růst Systému doprovází současné umocňování Jedince a odmocňování Člověka. Křivky vedoucí do nebe či do pekel už přestaly být pěkně tradičně lineárně přehledné; zdivočely a zmnožily se. Matematika se už dávno odtrhla od horizontu běžného člověka – a tomu tak zbyly jenom kupecké počty: má dáti dal, dennodenně dál a dál.

Výsledkem modernity je neuvěřitelná, nepřehledná a nedohledná tvorba i bujení. Tak jako by neolitiční lovci nevěřícně zírali na starověký Babylón, Řím či Peking a jeho obyvatele, tak by i Řekové a Římané zírali na moderní New York, Tokaidó či Dubaj a na lidský i strojový mumraj, který tyto globální metropole dvacet čtyři hodin denně oživuje.

Není to o mnoho víc než století, co začalo systematické studium diverzity organického života na Zemi. Diverzita antropogenních výtvorů se sice studuje déle, leč diverzita lidských jedinců, to že a jak jsme každý jedinečnou osobností, začala být studována teprve nedávno. Už škola nás ale učila, že Dějiny tvoří Osobnosti – přinejmenším od doby renesance. Pozastavme se však chvíli nad tímto výrokem a zeptejme se: co tvoří a co je tvořeno? Jsou Dějiny výsledkem činnosti Osobností anebo Osobnosti produktem Dějin? A není to spíše koprodukce? Jak vlastně chápat pojem Osobnost?

Nenarážíme tu na problém, jemuž stojí za to věnovat hlubší pozornost? Otázku po Člověku, Osobnosti a Jedinci proto rozeberme hlouběji. Vlastně si tu, v kocovině po konci světa, nově položme otázky typu: kdo jsme? kdo jsem? a co s tím? Začněme několika rozlišeními: Člověk se obvykle vymezuje vůči barbaru či zvířeti; Osobnost vůči davu; Jedinec vůči systému.

Co těmito rozlišení otevíráme, je ale problematika lidské homogenity a diverzity – stejnosti a různosti. V jakém smyslu jsou lidé stejní a v jakém různí? Když mluvíme o všeobecných lidských právech, jsou stejní. Když o vzhledu, nadání či společenských rolích, jsou různí. Když o rasách, máme problém. A podobný, i když odlišný problém nastane, když lidi vztahujeme k majetku, čili k věcem.

Tím se dostáváme i k dělbě práce, specializaci či talentu. Toto vše se s postupem modernity velice rozvinulo, čili rozrůznilo, čili diverzifikovalo: evolucí se to mnohdy proměnilo k nepoznání. Systém lidi tlačí k tomu, aby se stali Jedinci, zatímco oni touží být Osobnostmi, a přitom se k druhému – v tom lepším případě – chovají jako k Člověku. Sledujete tu mnohost a asymetričnost ve vnímání našich i druhých „já“?

V nastolování témat a pojmů budu pokračovat vztahem Věcí, Zboží a Hmoty – ať tu máme další pěknou trojici. Moderní doba se hodně točí okolo materiálního světa: věda ho zkoumá, technika mění a peníze mu vládnou. Člověk kdysi z Hmoty tvořil Věci, které následně používal k různým, dost často i Bohu libým činnostem. Netrvalo to však dlouho, a naučil se dělat z Věcí Zboží a směňovat ho za „slušný“ peníze.

Málokdo si dnes pamatuje, že peníze začali razit vládcové, aby se skrze Zboží dostali k Věcem, aniž by se museli párat s Hmotou či organizací celého procesu tvorby a dělby práce. Známý je třeba případ římských legionářů, kteří tím, že jim Řím platil žold, vlastně rozšiřovali tehdejší peněžní ekonomiku: Řím skrze ně pouštěl do oběhu peníze, za něž si legionáři kupovali Věci, čímž byla ekonomika de fakto zavedena čili vytvořena, neboť takto byl, patrně za občasného chřestění meči, stimulován lid říše, aby Věci, které vytvořil, prodával jako Zboží. Zboží buď putovalo říší a dalšími stezkami sem a tam, anebo se zase přeměnilo na Věci (které dodnes nacházejí archeologové), případně zpátky na Hmotu (z níž lze buď vyrobit další věci anebo si ji dát třeba k večeři).

Rozdíl mezi starověkem a modernitou je ten, že modernita do toho všeho, čili především do vztahu mezi Věcmi, Zbožím, Jedinci a Člověky zavedla Systém. A jakmile se někde vynoří Systém, začnou se dít věci (teď nemám na mysli Věci)! Systém totiž tím, že žije, čili funguje, uvádí své součásti do vztahů, a tím pádem se vyvíjí a mění jak Systém, tak jeho součásti, tak jejich vzájemné vztahy. Může se tak stát i to, že s Člověkem se zachází jako s Věcí či se Zbožím, že Systém roste a zapojuje tak do svého fungování další Hmotu a občas produkuje i výjimečné Osobnosti – třeba takové, které fungování Systému reflektují a fungují tak, mimo jiné, jako jeho vědomí či svědomí.

Leč zpátky k diverzitě. Je třeba si povšimnout vztahu mezi dvěma druhy diverzity: přírodní a antropogenní. Na počátku lidské historie se zrodila diverzita antropogenní a ta postupně rostla, aniž by to nějak zásadně ovlivňovalo diverzitu přírodní, která se řídila svými vlastními, tehdy ještě nezbadatelnými cestami. Jakmile však Systém, díky tomu, že vyprodukoval dostatečně velkou masu Jedinců (populační růst), kolonizoval celou Zemi a zahrnuje stále další a další součásti do svého fungování (globalizace), začíná nejen ubývat využitelné Hmoty (různých zdrojů), ale ubývá i ta přírodní diverzita.

A to je problém.

No jo, ale proč? V čem ten problém vězí? Geologická minulost Země přeci byla svědkem mnoha vymírání druhů – a přesto se vždy jejich diverzita opět rozvinula. Máme snad zasahovat do „přirozeného“ (sprostě řečeno „business as usuall“) běhu a řádu věcí? Já říkám ano! A to tak, že je třeba zkrotit sebe samotné.

Lidé si v průběhu své nepříliš dlouhé historie ochočili, čili zkrotili, tedy buď podřídili či jinak zapojili do Systému různá zvířata a rostliny. Pak si však začali krotit a do Systému zapojovat různé další energie a síly: vodu, uhlí, ropu, uran, elektrony, chemické prvky, enzymy. Nepozorovaně zkrotili i sebe samé a zavřeli se do betonových krabic a do krabic na kolečkách. Zbývá však udělat další krok: zkrotit Systém!

A taky probudit svojí vlastní vnitřní diverzitu – osvodit sebe sama zevnitř.

Jestliže modernita se točila okolo vztahu Jedince a Systému, což bylo zhusta zprostředkováno Hmotou, tak dnes, v noci po konci světa, je třeba se ponořit dovnitř. Vztah Jedince a Systému byl vnější, objektivní. A tato objektivita byla, pro „dobro“ systému, zvnitřněna, čili subjektivizována. Descartovo „myslím, tedy jsem“ vedlo nakonec k tomu, že nás, jedinečné Jednotlivce, řídí naše Systémem utvářená mysl (o které si navíc myslíme, že má řídit naše životy), která zestejňuje a krotí naši diverzitu.

Zkrocení spáči se však mohou probudit. Koneckonců, poslední desetiletí byla svědky probuzení mnohého a mnohých. Součástí naší vnitřní diverzity je i rozmanitost našich „já“, našich vnitřních autorit a způsobů rozhodování: není to jen mysl a ego, je to i intuice, emoce, či naše energie.

Noc po konci světa je příležitostí k tomu, abychom se vydali dovnitř, do snů, na cestu sebepoznání, odvážili se tápat i věřit druhým, vydali se po vláknech vztahů až tam, odkud pramení. Nechme svět, ať skončí bez bolesti. Neudržujme ho na přístrojích. Na rozdíl od mrtvého organismu je mnoho jeho součástí stále použitelných a funkčních, jen je třeba z nich vytvořit a poskládat systémy nové. Nikoli jeden hierarchizovaný a centralizovaný Systém.

Zkrátka, jsem přesvědčen, že nový svět by se měl zrodit z diverzity lidí, systémů i přírody.


A co si myslíte vy? Diskuse (14 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Jdete na to moc složitě.... Čtvrtek, 3.Ledna 2013, 07:34:18

Připusťme, že existuje nějaká realita.
Velmi silně pochybuji (a ta pochybnost hraničí s jistotou), že jste schopen vnímat ji celou. Musíte jí proto nějak zkrotit (oči nevidí všechno vlnění, uši taky nevnímají všechno, některé projevy reality nám jsou úplně upřeny - třeba magnetické pole). Proto z reality vybíráte pouze některé informace, které Vám pomáhají se v tom orientovat.
Takže můžete vzít třeba všechno co vidíte, slyšíte, cítíte, co si myslíte.... A tím jste stvořil JEDEN systém. Pak můžete vzít třeba všechno to předchozí a přidat k tomu hodnoty odečtené z kompasu. Hle DRUHÝ systém. Jsou stejné? Podobné? Vzešly z jedné reality? Budou stejné i zítra? Za tisíc let?
Stejně tak já si třeba můžu vytvořit systém jen z toho co vidím, ale vynechám něco co cítím a přidám k tomu něco co vymyslel někdo před 1500ti lety.
A opět.... Bude to stejné zítra? Za sto let...?

Systém není realita. To je pouze jedna z mnoha představ o ní.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Realita Čtvrtek, 3.Ledna 2013, 07:35:27

Doufám, že bychom během nějakého rozhovoru mohli dojít k tomu, že to co Vy pojmenováváte jako Svět je pro mne Realita :-)

Paja_velka_fatra_cb

Pavel Holubec - kdesi v Česku

Realita - svět - systém Sobota, 5.Ledna 2013, 21:41:17

Hm, myslím, že naše míjení je docela velké. Leč, zkusme to ...

Realita je chaos.

Svět je poskládání toho chaosu do pojmů tak, aby nám to dávalo smysl. Sice máme každý ten svůj obraz světa nějaký krapet odlišný, ale díky vzájemné komunikaci jsme schopni i v cizích pojmech zahlédnout ten náš svět a někde za tím vším vidět i tu chaotickou realitu.

Podobně jako jsme schopní v tom chaosu rozpoznat druhého, s nímž můžeme komunikovat, tak jsme schopní rozpoznávat i další samostatné či "živé" systémy. Ty se totiž nechovají ani náhodně (chaoticky), ani deterministicky (předvídatelně), nýbrž nahodile (dalo by se říci "s určitou pravděpodobností deterministicky"). Rozpoznat druhého člověka je snadné. Rozpoznat biologický systém (třeba zvíře) vcelku taky. Se sociálními systémy však může být potíž, protože jsme občas jejich součástí a protože je vytváříme tím, že s druhými komunikujeme. Bez komunikace a tedy i bez sociálních systémů bychom nebyli lidé.

Systémy vznikají a zanikají. To, co se odehrává mezi tím, ta nekončící snaha pokračovat ve vlastní existenci, chaosu navzdory, tomu říkáme život. Máme sice trochu problém říkat že organizace či státy žijí, ale když ten jejich "život" dáme do uvozovek, protože jsou to přeci jen jiné typy systémů a tedy i jiný typ "života", tak se snad dá porozumět tomu, že je zde cosi společného: totiž vztah k sobě samému (autoreference), tvorba sebe samého z toho, co jsme schopní z toho reálného chaosu zužitkovat a vymezování sebe sama vůči prostředí.

Paja_velka_fatra_cb

Pavel Holubec - kdesi v Česku

Sobota, 5.Ledna 2013, 21:53:56

Ačkoli pane Lobpresi souhlasím, že Systém není realita, dodal bych také to, že systém není představa. Přinejmenším v pojetí teorie komplexity, autoreferenčních systémů apod., které zde přitakávám. Třeba takový Niklas Luhmann svou knihu začíná nějak jako: "připusťme, že existují systémy", což je něco velice odlišného od vámi uvedeného "Připusťme, že existuje nějaká realita."

Z výše uvedeného navíc plyne, že to, co já pojmenovávám Svět rozhodně není totéž, co vy Realita.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Sobota, 5.Ledna 2013, 22:06:45

Realita=chaos? Přemýšlím, zda vůbec existuje totální chaos nebo zda je ve všem aspoň částečně nějaký systém neboli řád. Ve vesmíru přece také jsou systémy (třeba Sluneční soustava) a samo uspořádání hmoty je taky systémové, i když nejde o systémy ani biologické ani sociální, ale fyzikální

Paja_velka_fatra_cb

Pavel Holubec - kdesi v Česku

Neděle, 6.Ledna 2013, 00:12:19

Tohle jsem nedávno četl v knize: Deleuze & Guattari: Co je filosofie. Přijde mi to vcelku případné.

"Chaos není inertní či stacionání stav, není to nějaká náhodná směs. Chaos chaotizuje a rozkládá v nekonečnu každou soudržnost. Problémem filosofie je dosáhnout soudržnosti (konzistence), aniž by se ztratilo nekonečno, do něhož je myšlení pohrouženo (chaos má v tomto ohledu mentální i fyzickou existenci). Dát soudržnost, aniž by se přitom ztratilo cokoli z nekonečna, je něco zcela jiného než problém vědy, která se snaží vtisknout do chaosu referenční body, ale pak se musí vzdát nekonečných pohybů a rychlostí, a která se musí v prvé řadě starat o omezení rychlosti: ve vědě je primární světlo čili relativní horizont."

Paja_velka_fatra_cb

Pavel Holubec - kdesi v Česku

Neděle, 6.Ledna 2013, 00:43:35

Ještě k tomu chaosu a řádu, paní Hájková: právě že ti systémoví teoretici tvrdí, že zde určitý řád je. Systémy totiž tvoří řád. A tvoří ho v sobě tím že uspořádávají sebe samy právě proto, aby nepodlehly chaosu. Chaos tedy není totální (náhodný), nýbrž tu a tam tak či onak strukturovaný.

To je obsaženo v tom Luhmannově tvrzení, že "existují systémy" - totiž že systémy (které vždy mají nějaký řád, nějakou strukturu či uspořádání, které si "aktivně" tvoří) mohou existovat jedině proto, že existují jiné systémy. V totálním chaosu, tam kde by nešlo předvídat nic, by totiž žádný systém, žádný život, prostě nepřežil.

Kromě toho, že jde o tautologické tvrzení (systémy existují proto, že existují systémy) je vtip také v tom, že složitost prostředí je vždy větší, nežli je jakýkoli systém schopen obsáhout (prostředím myslím vše, co není systém; a systém vzniká právě uplatňováním určitého rozlišení na uvnitř/vně, tj. hranice systém/prostředí).

Ale ne vše, co běžně nazýváme systémem, je systémem v tomto smyslu. Zde se myslí pouze autoreferenční (samy-k-sobě-se-vztahující) systémy. Myslím, že vámi zmiňované fyzikální systémy se do tohoto pojetí zařadit nejspíš nedají. Ale kdo ví?

Příkladem samoorganizujících se fyzikálních systémů je třeba hurikán či proces hoření. Leccos o tom napsali Ilja Prigogine & Isabelle Stengers v knize "Řád z chaosu" - totiž že určitý řád může vznikat "z ničeho nic" - což také umožňuje zkoumat jak vznikl život, čili jak ty dnešní složité systémy vůbec mohly vzniknout (když k tomu, aby vznikl systém je třeba, aby už nějaké systémy existovaly ...). Jinak řečeno jde o starý problém slepice a vejce, jehož řešením je evoluce :-).

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Já myslím, že systémy nejsou věčné, ale věčně vznikají a zanikají Neděle, 6.Ledna 2013, 07:55:19

Já si chaos představuji jako to, co vzniká, když systémy zanikají a místo nich vznikají jiné. A že to nikdy není úplný chaos, protože systémy zanikají postupně a ne docela. Spíš přecházejí v jiné systémy, a to více nebo méně plynule. Chaos doprovází tyhle změny - když už přestává platit řád prvního systému a zatím se ještě neupevnil řád nového systému. Chaos je tedy něco přechodného a nikdy ne úplného. Prvek chaosu je v systémech vždy aspoň skrytě přítomen, protože prostě nejsou dokonalé. Systémy jsou sice také přechodné, ale myslím si, že by měly nad chaosem převládat, ačkoliv si nejsem jistá, zda tomu tak je. Dělbu na systém a prostředí příliš neuznávám - prostředí je pouze jiný systém (o němž třeba nic nevíme). Hranice mezi systémy nejsou nikdy neprostupné, a proto jsou systémy vždycky nedokonalé.
Myslím si, že musíme buď přistoupit na to, že se všechny systémy samy uspořádávají nebo si myslet, že je uspořádal nějaký vnější zásah. Ovšem co je uvnitř a co je vně, když jeden systém přechází v druhý? Můžeme si třeba myslet, že hmota se prostě sama uspořádává, jako si to mysleli panteisté, tedy že je oduševnělá :-) Mimochodem Engels pokládal kosmologické názory G. Bruna za představy v podstatě materialistické.
Když uvažujeme o systémech mimopřírodních - tedy společenských, v nichž hraje důležitou roli myšlení, tak mě napadá, že i lidské myšlení nebo psychika jsou více či méně systematické nebo chaotické. Někteří lidé jsou do společenského systému dobře a snadno zařaditelní, někteří jsou v něm zařazeni volněji - jsou na něm méně závislí. Teď právě mě napadlo, že možná mezi námi jsou lidé systému a lidé chaosu, ale asi je to hloupost a lidé chaosu jsou prostě jenom lidé, toužící po úplně jiném systému. Vždyť kdo by chtěl žít v chaosu, když chaos neumožňuje vznik žádného systému, tedy ani život člověka, který je sám rovněž systémem.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Realita - svět - systém Neděle, 6.Ledna 2013, 08:23:22

Je to zajímavé.
Většinu toho co jste napsal o realitě - světech a systémech a těch dalších krásných pojmech jsem myslím aspoň trošku pochopil, takže doufám, že bychom nakonec došli k tomu, že žijeme v jedné realitě a snad i jednom světě (ne tom filmovém festivalu!).
Obávám se ale, že při našich popisech této reality bychom se občas museli uchýlit k tvrzením, jejichž pravdivost nelze jednoduše ověřit. Třeba ten Higgsův bison se hledal dost dlouho, ale to bych to asi zbytečně hrotil.
Myslíte, že byste se mohl pokusit umožnit Vaší mysli, aby přijala myšlenku, že z mého úhlu pohledu se nalezení "chaotické reality" "za tím vším " našeho světa nemusí jevit jako jediné možné?
http://arxiv.org/abs/1210.

Přiznám se, že mne tyhle věci trochu zajímají, taky proto, že se občas zabývám vztahem mezi reálnými systémy ("hurikán", "siri", "hoření", "králíci a lišky", " aktéři světového trhu s botami") a modely těchto systémů ve virtuálních realitách (hlavně na počítači, ale často i jen tak s tužkou a papírem).

Zajímal by mne tedy Váš názor na to, zda je možné nějak hodnotit účinnost ale zejména účelnost tohoto jednání, ve vztahu k vašemu pojmu "chaotické reality".

Po apokalyptickém roce je snad ještě čas ledacos přehodnotit a snad se i soustředit na ty účinnější postupy....


PS: Omlouvám se za poněkud knižní výrazivo, ale poslouchal jsem při psaní ČR3. Pokud by to bude vhodné, mohu se pokusit položit dotaz stručněji.

Paja_velka_fatra_cb

Pavel Holubec - kdesi v Česku

re: DL Neděle, 6.Ledna 2013, 16:26:20

Však já si také myslím, že žijeme v jedné realitě. Jen mi přijde, že si ji každý malujeme trochu jinak - čili že žijeme v trochu jiných světech (svět chápu jako zjednodušený model této reality, který si každý v hlavě na základě svých zkušeností vytváříme).

Mimochodem, ten odkaz co uvádíte, mi nejde otevřít.

Pokud váš dotaz správně chápu, tak vám jde o posuzování toho, jak moc různé modely a simulace odpovídají realitě. Je to tak? To je myslím čistá empirie: hledání shod a rozporů modelů s realitou.

Problém s modelováním komplexních systémů spočívá v tom, do jaké míry jsme schopní takový systém věrně simulovat - bez toho abychom museli vytvořit a sledovat chování skutečného systému v reálných podmínkách. Přijde mi, že tady už může popis (a z něho odvozený model) toho či onoho systému narážet na limity objektivního (čili vnějšího) pohledu. Komplexní systémy se totiž rozhodují "zevnitř".

Příkladem této potíže je jakékoli zkoumání lidí a jejich rozhodování: objektivním pozorováním dostaneme v tom lepším případě statistiku, která platí s určitou pravděpodobností. I ta však může sloužit jako vodítko jen v určitých typických situacích. Jenže život se skládá z celé řady nepředvídatelných, či málo se opakujících situací.

Když trochu přeskočím, mám za to, že ten současný (moderní) společenský systém s touto situací nakládá tak, že se nám snaží vnutit určité typické modely chování a jednání - a tím nás přimět k předvídatelnosti. Toto mi přijde jako funkce vzdělání a masmédií: šířit určité typizované modely chování a jednání, protože když dojde na situace, v nichž jsou aplikovatelné, tak se tím zvyšuje pravděpodobnost, že budeme jednat podle nich, protože nám je prostě paměť nabídne. Společnost se tak může chovat předvídatelněji. Ale je to za cenu toho, že se rozhodujeme špatně: ne podle toho, co je vhodné po každého z nás a pro danou situaci, nýbrž pro systém.

Místo abychom vyhodnocovali naši konkrétní situaci, snažili se bez velkých předsudků přiblížit realitě (kterou vidí každý člověk jinak - protože má prostě jiné zkušenosti, znalosti, všímá si jiných věcí - a proto jsou jiné pohledy tak cenné a je třeba je sdílet), tak jen hledáme modely této situace v paměti. A tam díky masové kultuře obvykle nějaké nacházíme - ale jaké? Pěkně vysoustružené a předem vybrané prefabrikáty!

Že tahle prefabrikace nefunguje u bydlení - jeden panelák ani 3 typy rodinných domů se prostě nehodí pro každý pozemek a každého obyvatele - to si už leckdo uvědomuje. Ale že podobná prefabrikace nefunguje u sociálních praktik a kulturních vzorců, to už je patrné méně.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Celkem souhlas Neděle, 6.Ledna 2013, 18:37:29

Možná bych Váš dotaz pouze přeformuloval spíš na: "S jakou četností se výsledky dané modelem nebudou lišit od reality?"
Už můj první příspěvek myslím upozorňoval na to, že podle mne žádný člověk není vůbec schopen "vyhodnocovat svou konkrétní situaci, a snažit se přiblížit realitě..." mimo jiné také proto, že přečasto "hledáme modely této situace v paměti..." což nám (dl mého názoru mimo jiné) umožňuje rozpoznávat například barvy, hrany a tím i třeba pohyb.
Takže upozorňuji na to, že některé "prefabrikáty" našeho myšlení fungují (až překvapivě) dobře. Možná až tak dobře, že může být někdy je ty prefabrikáty odlišit od skutečné reality.
Zajímá mne to třeba proto, že s rostoucím počtem interakcí mezi lidmi a stroji se podle mne začínají pomalu emancipovat i ty "nelidské" prefabrikáty (jako jsou např. čísla a grafy), mimo jiné taky proto, že modely na nich vytvořené dávají předpovědi, které se méně často liší od reality....

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Odkaz Neděle, 6.Ledna 2013, 19:18:28

Tady je znovu, snad celý: http://arxiv.org/abs/1210.1847.

Paja_velka_fatra_cb

Pavel Holubec - kdesi v Česku

Taky vcelku souhlas, Neděle, 6.Ledna 2013, 20:37:14

poukaz na tu omezenou schopnost vyhodnocovat vlastní situaci jsem asi nějak přešel. A ano, přitakávám. Ono třeba podle Batesona je veškeré takovéto vyhodnocování především porovnávání různých smyslových a paměťových "dat". Nejrůznější klamy jsou v tomto ohledu velice ilustrativní.

Tomu, co chtějí autoři toho abstraktu říci, mi nějak uniká:-(.

A jak to myslíte s tím, že se pomalu začínají emancipovat i ty "nelidské" prefabrikáty (jako jsou např. čísla a grafy)? Jsem sice schopen to číst tak, že některé "grafy" mohou popisovat chování právě těch autoreferenčních systémů, které za "samostatné" považovány jsou, leč, jak to vlatně myslíte vy?

No a napadla mě ještě otázka pro další zesložitění: jak poznáte realitu? :-) Resp. jak odlišíte realitu od toho, co vám tvrdí model, anebo přístroj, založený na nějakém modelu?
Jak "tvrdá" vlastně fakta jsou? A nejde spíš o to, jak ta fakta souvisí s jinými fakty? Čili, nejsou fakta, spíše než na realitě, závislá především na teorii?

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Pondělí, 7.Ledna 2013, 07:14:30

Ten výzkum se zabývá ověřením hypotézy, zda žijeme v "realitě" nebo nebo její simulaci ("matrixu"). Takhle stručně to zní asi trochu divně, ale tipoval bych že pro ty z nás, kteří považujeme existenci reality za zřejmou, přinese výsledek výzkumu nějaké poznatky právě ve směru toho, jak moc se naše modely mohou od té reality odlišovat.
Jinak právě proto, že pro mne osobně není složité si představit, že nějaká realita existuje, nemám problémy při sestavování modelů od ní abstrahovat a tím z ní jaksi "vylovit" určitý systém (nebo spíše mnoho systémů) a zkoumat už pak dál vztahy pouze mezi nimi.
(A hledat modely těchto systémů, které.....).
Realita (i ta sociální :-), stejně vše zpovzdálí pozoruje a v pravou chvíli se do věci vloží. A pokud ne sama, je vždy možné se jí "optat" (tedy udělat nějaký experiment).
Domnívám se, že za určitých podmínek každý člověk, který si v hlavě utváří modely nějakých činností s nejistým výsledkem (příkladem takové činnosti může být například chůze v horách po dvou nohách) postupuje úplně stejně (tedy zpřesňuje modely a využívá ty které dávají větší jistotu - stabilitu?).
Rozhodně doufám, že tak postupuje alespoň ta část veřejnosti, které se říká vědci.
No a vědci (ale nejen ti) v posledních pár stech letech začali používat různé pomůcky, které při sestavování a testování těchto modelů velmi pomáhají. Namátkou bych jmenoval třeba "integrální počet", "logaritmické pravítko", "množina", "samočinný počítač", atd.
Přitom se zdá, že existují určité oblasti "světa", "života" nebo "reality", kde jsou tyhle pomůcky jednomu platné jak mrtvému zimník. (Teda pro mne ne, já jsem rád, že místo "lososová" můžu napsat "#FA8072" :-)

No... a mne zajímá, čím to je, že se na některých místech, kde probíhají intenzivní snahy o vytváření (ověřitelných) modelů reality (například zde v diskusích a často i článcích) setkáváme s těmito pomůckami tak zřídka.

Zajímá mne, zda je to náhoda nebo je to nutné. A pokud to je nutné, zda to vyplývá přímo z povahy reality, nebo je to vlastnost až těch nástrojů...

Zajímá mne to proto, že v poslední době se (dle mého názoru) stále zvětšuje prostor, kde se tyto nástroje jeví jako užitečné : https://www.youtube.com/watch?v=gCi0gC6NM_Q .

A přitom se čas od času zjistí, že to co bych považoval za "přirozeně lidské" je pouze součást modelu nějakého systému, který já (a zřejmě i ostatní lidé) díky evoluci sdílíme se spoustou jiných entit (třeba "zrak", "emoce", "gender", atd).

A že se ty systémy dají modelovat i úplně, ale úplně jinak.

Omlouvám se, za poněkud filosofickou úvahu... upřimně řečeno, pustil jsem se do toho právě s ohledem na téma článku a se zájmem sleduji, kam diskuse povede.

Ale v podstatě mi jde o to, že mne zajímá, které oblasti matematiky jsou užitečné pro lidi, kteří mají k dispozici výpočetní sílu, která je schopna modelovat chování celého vesmíru, případně pouze celého lidstva.
Tuto situaci považuji ve vývoji lidstva za zcela novou a jedinečnou a tím pádem mám zřejmě silnou potřebu se s tím nějak osobně vyrovnávat.
Mimo jiné také proto, že se nemohu zbavit pocitu, že by to mohlo být k něčemu užitečné.
Alespoň teoreticky :-)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.