Evropský soud pro lidská práva poukázal na mučící praktiky CIA

Soud ve Štrasburku se symbolicky postavil za Chálida Masrího – Němce libanonského původu, který byl v roce 2004 omylem zadržen, trýzněn a inetrnován americkou CIA. Rozvědku USA soud potrestat nemohl. Zpřehlednil tedy alespoň na metody její práce.

(pjed)

19.12.2012 02:48

A2

Masrí zmizel v roce 2004 na pět měsíců ze světa. Po návratu ze zajetí zjistil, že ho opustila ho žena a jeho „historce“ o CIA nikdo nevěří. Foto archiv OZHouse.org

Historický rozsudek, zlomové rozhodnutí, veliké vítězství spravedlnosti a vlády práva. Takto hodnotí organizace angažovaných právníků čtvrteční verdikt Evropského soudu pro lidská práva (ECHR), jenž uznal za důvodnou žalobu Chálida Masrího. Němec libanonského původu byl v roce 2003 tajně zadržen v Makedonii, několik týdnů protiprávně vyslýchán, mučen, a poté odvezen do Afghánistánu. Tam strávil v brutální internaci další čtyři měsíce. Jak se později ukázalo, za celou akcí stála americká rozvědka CIA, jejíž agenti si Chálida Masrího spletli s jiným Masrím. Prodejce aut z města Ulmu tak od roku 2005 bojuje za své odškodnění a za zveřejnění pravdy o„zesílených výslechových technikách“, ke kterým CIA oprávnila Bushova vláda. V jedné z dílčích bitev zvítězil právě ve čtvrtek.

„(Masrí) byl opakovaně bit, poután, fyzicky i psychicky trýzněn (...) Nejméně jednou byl análně znásilněn a několikrát po delší období vystaven úplné smyslové deprivaci (...) Poškozený se stal obětí mučících praktik (...) a náleží mu odškodnění,“ citují agentury z rozsudku.

ECHR posuzuje jen spory týkající se států, které ratifikovaly Evropskou úmluvu o lidských právech, a Masrí tak nemohl žalovat americkou rozvědku přímo. Rozhodl se proto s pomocí angažovaných právníků z Open Society Justice Initiative napadnout Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii (FYROM), jejíž policisté CIA asistovali.

„(Zmíněné činy) se odehrály v přítomnosti orgánů makedonského státu a na území jejich působnosti (...) Vláda FYROM tak nese spoluodpovědnost za skutky, kterých se (na poškozeném) dopustily orgány cizí země,“ stojí ve výňatcích dále.

Kompenzaci, jíž musí FYROM Masrímu vyplatit, stanovil soud na 60 tisíc eur (1,5 milionu korun), neboť byl nucen zohlednit jen tu část ujmy, kterou způsobilo makedonské provinění. Z hlediska hlavního Masrího záměru však proces dopadl podle pozorovatelů znamenitě – soudci se museli zabývat všemi okolnostmi případu, čímž byly praktiky CIA v jednom modelovém případě nezávisle zdokumentovány.

Detaily případu
Chálid Masrí byl zadržen makedonskými policisty v civilu 31. prosince 2003, při cestě autobusem přes hranici FYROM. S pouty na rukou a zavázanými očima byl odvezen do hotelu ve Skopje, kde ho po dalších 23 dní vyslýchali nejrůznější vyšetřovatelé a vládní zmocněnci. Mučení v nejpřísnějším slova smyslu zde vystaven nebyl. Věznitelé mu ale odpírali základní práva zadržených, kontakt s ambasádou a v případě opuštění místnosti hrozili zastřelením.

Po třech týdnech byl Masrí odvezen na letiště, kde si ho převzali agenti CIA. Právě momentem převzetí se soud zabýval se zvláštní pečlivostí. Pro list New Yorker jej na základě líčení zrekonstruovala Amy Davidsonová:

„Spoutaný a se zavázanýma očima byl (Masrí) převezen na letiště, kde jej usadili na židli v jakési uzavřené místnosti. Zde bez jakéhokoliv sdělení čekal asi hodinu a půl (...) Náhle mu dva lidé zkroutili paže za záda a začali ho z obou stran bít. Kdosi mu pomalu rozstříhal, nebo rozřezal oděv, a poté strhl spodní prádlo. (Masrí) byl povalen na zem, jeho ruce opět zkrouceny a záda přišlápnuta k podlaze. Následně ucítil tvrdý objekt, který mu trýznitelé vrazili do análního otvoru (...) Po delší chvíli byl zdvižen ze země a odtáhnut do rohu místnosti, kde mu svázali i nohy a sundali pásku z očí. Poté, co se mu vrátil zrak, uviděl sedm či osm mužů v černých oděvech a lyžařskými kuklami na očích,“ píše Davidsonová v posledním vydání newyorského týdeníku.

Muži v černém, kteří se ukázali být členy zvláštního protiteroristického týmu CIA, odvezli Masrího z Makedonie do opuštěné cihelny poblíž afghánského Kábulu, kde byl bez jakýchkoliv právních náležitostí držen a vyslýchán další čtyři měsíce. Podle výsledků vyšetřování, o něž se ECHR opíral, byl i zde mnohokrát zbit a skopán. věznitelé mu opírali spánek a soustavně ho zastrašovali. Většinu času byl držen ve vlhké betonové temnici.

Zpět do Evropy se Masrí dostal až v květnu 2004, kdy ho Američané naložili opět se zavázanýma očima do letadla, převezli do Albánie a bez vysvětlení vysadili poblíž hranice. Tam se Masrího chopili albánští policisté, kteří ho přepravili do německého Frankfurtu.

Jak odhalilo zmíněné vyšetřování, CIA považovala Chálida Masrího za Madžída Masrího, který byl podezřelý z napojení na Al Káidu a jehož později internovali na Guantánamu. Reportérům z newyorských Timesů se podařilo zjistit, že k propuštění Chálida došlo až po osobní intervenci Condoleezzy Riceové.

Lee Ferran z ABC News v závěru tematické zprávy konstatuje: „Mluvčí CIA odpověděli na žádost o vyjádření k Masrímu případu stejně jako pokaždé v posledních téměř desíti letech – No Comment.“

Rozhodly až vlasy
Amy Davidsonová z New Yorkeru a Richard Norton-Taylor z Guardianu připomínají, že proces u ECHR nebyl Masrího prvním. Poškozený se po návratu snažil nejprve zažalovat přímo americkou stranu, konkrétně tehdejšího ředitele CIA George Teneta. Žalobu vypracovala skupina právníků z American Civil Liberties Union a v roce 2005 proces skutečně začal; státní orgány nicméně odmítly spolupracovat s argumentem, že by při objasňování případu došlo k vyzrazení „státních tajemství“.

Masrího právníci se zkusili ještě odvolat. Jejich argumentaci však v roce 2007 odmítl i Nejvyšší soud. Případ tak v USA zůstal nevyšetřen.

V Evropě se kauzou zabývalo postupně několik institucí. První vyšetřování proběhlo z popudu německého parlamentu. Německý státní zástupce vydal po jeho skončení v roce 2007 příkaz k zadržení třinácti agentů CIA, tito však nikdy zatčeni nebyli. Druhé objasňování případu podnítil Evropský parlament z iniciativy italského europoslance Claudia Favy a další Rada Evropy z popudu švýcarského senátora Dicka Martyho.

Evropský soud pro lidská práva případ projednával až na základě civilní žaloby proti makedonské vládě, jíž Masrí podal v roce 2009. Hlavní líčení u EHCR bylo zahájeno letos v květnu. Díky poznatkům z dřívějších vyšetřování však proces proběhl relativně rychle.

Chálid Masrí si podle znalců případu odnesl z internace několik otřesů, včetně posedlosti paranoiou. Jeho stav dále zhoršil fakt, že od něj po měsících nevysvětlitelného „zmizení“ odešla žena i s dětmi a že jeho následné výpovědi o zajetí CIA nikdo v domovském Ulmu nevěřil. Masrí upadl do stavu psychického zhroucení, který předznamenal jeho pozdější problémy s zákonem (v roce 2009 napadl starostu města a po zadržení i policistu, za což se dostal na několik měsíců opět do vězení, tentokrát německého). Všeobecnou důvěru si získal až po vědecké analýze vlasových kořínků, která prokázala, že vskutku strávil delší dobu ve střední Asii, a to ve strastiplných podmínkách.


Další informace:
The Guardian CIA 'tortured and sodomised' terror suspect, human rights court rules
Reason.com CIA Slammed By Court in Khaled El-Masri Rendition Case
The New Yorker Torturing the Wrong Man
The Guardian Mistaken identity, abuse and rendition: Khaled El-Masri finally has day in court
ABC News The CIA and the Case of Mistaken Rendition


A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Šoková doktrína Středa, 19.Prosince 2012, 08:57:16

Vážené dáma a pánové,
velice doporučuji přečíst si knihu Naomi Kleinové Šoková doktrína. Praktiky mučení, které provádí CIA, jsou tam popsány včetně jejich "ideových" kořenů a dalších velice širokých souvislostí. Fenomén šoku je totiž podstatnou součástí jak moderního mučení, tak neoliberální ekonomické (resp. celospolečenské) doktríny.
Kniha je v knihovnách, někde ještě v knihkupectvích, mohu ji také zapůjčit. Vyšla u nás v r. 2010.
Jiří Vyleťal

Zima1

Petr Jedlička - redaktor DR

Středa, 19.Prosince 2012, 09:56:35

Díky za doporučení. Rozsudek ECHR samozřejmě není nějakým prvním odhalením pravdy; jde ale o první případ, kdy těleso podobné váhy de facto usvědčilo CIA z mučení a tento termín výslovně použilo i v textu rozsudku. Je to podobné jako s problémem genocidy ... zdokumentovanou ji máme často už ve chvíli, kdy se děje, leč přimět odpovědné orgány k užívání daného pojmu ve směrodatných materiálech (například rezolucích RB OSN) je téměř nemožné.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Sobota, 22.Prosince 2012, 10:11:29

Naštěstí systém, ve kterém žijeme, umožňuje právně se bránit. Má postupy, které umožní vítězství práva. Ale je to vítězství bezzubé, které nevede k potrestání vinníků. Je to vítězství v Evropě, ale porážka v USA. Tím se současný systém nebezpečně přibližuje režimu poraženému v roce 1989.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.