Zkoumání názorů na postavení mužů a žen v české společnosti je pro mě trvalým zdrojem udiveného potřásání hlavou nebo trochu vzteklého bušení do klávesnice. Nejinak tomu bylo i v posledních dnech a týdnech — na vině přitom nebyla žádná systémovější změna, jakou jsou například kontroverzní kvóty, ale tak prostinká věc, jako katalog hraček, a pak o něco méně prostinká věc, jako žena na ministerstvu obrany.

Panenky, autíčka a totalita

Na jednom z českých zpravodajských portálů se objevil článek o tom, že jistá švédská hračkářská firma připravila vánoční katalog, který je genderově korektní. Najdeme v něm tedy kluky i holky, kteří si jak hrají s pistolemi, tak třeba vaří. Koneckonců na tom není nic divného, děti si stejně vybírají hračky podle toho, co je baví — sama jsem měla jak panenky, tak kuličkovou pistoli. Ve vodách českého diskusního rybníčku ale tento zcela nevinný článek vyvolal pobouření.

V diskusi pod článkem se bylo možné dočíst o fatálních důsledcích, které má porušování přirozeného řádu (rozuměj — žena u dítěte a plotny) pro civilizaci; o plíživém příchodu totality, který je vždy ověnčen příslibem svobody (holčička si může hrát i s pistolkou), a také o zvrácenostech, které se nebohým švédským dětem asi dějí, když si kluci mohou hrát na princezny a holky na rytíře. Jeden z diskutujících přirovnal takový katalog hraček k projevu „fanatismu, za který by se nemuseli stydět ani Tálibanci.“

Oblíbeným závěrem řady diskutujících bylo také to, že genderová korektnost povede ve Švédsku k vzestupu islámu a jeho ovládnutí této země a možná i celé Evropy. Jednoduše řečeno, většina diskuse pod článkem představuje přehlídku českých konzervativních názorů na genderovou rovnost — holka si má hrát s panenkami a připravovat se na roli matky, kluk se zase má připravovat na roli bojovníka a proto si má hrát s pistolí. A holčičky si s panenkami stejně hrát budou a budou, i kdyby se ty šílené extremistky — feministky stavěly na hlavu.

Drsní vojáci a křehká dívenka Peake

Dalším střípkem do mozaiky byl výrok prezidenta Klause na adresu angažmá Karolíny Peake na ministerstvu obrany. Podobně jako třeba Pavel Novák ve svém článku jsem tou poslední, kdo by se v čemkoliv této političky zastával. Klaus na adresu Peake blahosklonně prohlásí, že statní vojáci ji jako křehkou dívenku za svou ministryni nepřijmou. Jako kdyby největší překážkou bylo to, že je Peake ženou poměrně drobné konstituce, a ne to, že nemá s podobně komplikovaným resortem žádné zkušenosti, ani to, že její angažmá ve vládě jako předsedkyně odštěpeného a nevoleného uskupení LIDEM je minimálně velmi kontroverzní.

Vzpomněla jsem si při té příležitosti na ostré veřejné ohrazení australské premiérky Julie Gillard proti sexistickým výrokům šéfa opozice Tonyho Abbota. Čekat něco takového od Peake je ale jen velice naivní, koneckonců ona sama konstatovala, že se pokusí panu premiérovi dokázat opak, a její zastánci argumentovali proti tomu, že by něčím jako křehkou dívkou byla. Jediný, kdo naznačil, že Klausův výrok je neadekvátní, byl Petr Nečas. Absurdní, nicméně v českém kontextu očekávatelné, je ale to, že Klaus takový výrok vůbec pronesl — zejména proto, že v čele ministerstva obrany už jednou žena stála.

Strašidlo feminismu

Zdá se, že mimo opelichaného a Českem se belhajícího strašidla komunismu tu obchází i strašidlo feminismu. Důkazem strachu z něj jsou právě přirovnání nevinného časopisu s hračkami k fanatismu Tálibanu nebo označení jakýchkoliv snah o rovnost příležitostí za předstupeň totality. I sám fakt, že se řeší vhodnost nebo nevhodnost ženy v čele určitého resortu, dokazuje stav diskuse o genderové rovnosti v české společnosti.

Jak ukazuje například výzkum z loňského listopadu, model tradičního rozdělení genderových rolí je v Česku stále vnímaný jako ten správný. Kritériem úspěchu ženy je také především harmonická rodina a sladění pracovního a soukromého života, i když právě v něm je rozdělení rolí povinností značně nerovnoměrné. U muže je kritériem úspěchu postavení v zaměstnání a až na posledním místě pak sladění pracovního a soukromého života. Dovolím si škodolibě poznamenat, že vzhledem k rozdělení práce v domácnosti — ženy daleko spíš než muži uklízejí, pečují o děti nebo nakupují potraviny — není co slaďovat.

Není bez zajímavosti, že tradiční rozdělení rolí podporují spíše muži, a ženy se stále častěji přiklánějí k modelu zapojení obou i do péče o děti a domácnost. Existuje tedy určitá naděje, že i v malém českém diskusním rybníčku by holčičky s pistolemi a kluci s vařečkou za pár (desítek) let nemusely být příznakem konce západní civilizace.