Palte na štáby!

Mezi mládežnickými a studentskými Rudými gardami, které fanaticky následovaly Mao Ce-tunga, a jihočeskými studenty, kteří oddaně následují antikomunismus svých učitelů, je jistá strukturální podoba.

Po katastrofě politiky Velkého skoku vpřed, kterou chtěl předseda Mao vybudovat samosprávnou komunistickou společnost, zůstal sice Mao morální autoritou a rituálně uctívanou osobností, skutečné moci se ale ujalo technokratické křídlo komunistické strany v čele s Teng Siao-pchengem, který v 60. letech směřoval zemi k reformám sovětského stylu. V očích maoistického křídla tedy směrem zpět ke kapitalismu, za což si vysloužil nálepku pravičáka.

Mao tedy využil své symbolické moci, aby ji proměnil v reálnou, a v roce 1966 vyhlásil Velkou proletářskou kulturní revoluci, jejímž nositelem se měly stát Rudé gardy, rekrutované z řad mládeže a zejména studentů. Ideovým poselstvím kampaně byl boj proti čtyřem starým, tj. starým zvykům, obyčejům, způsobům myšlení, vycházejícím z čínské konfuciánské tradice. Nositeli těchto čtyř starých byli podle Maa straničtí a státní byrokraté a pravicové křídlo v čele s Tengem. Kulturní revoluce měla toto všechno – konfucianismus, byrokraty, kapitalisty a pravičáky – smést ze stolu.

Rudá mládež byla autoritou Velkého kormidelníka nabádána, aby se bouřila proti všem autoritám – s výjimkou autority Maa. Mao nesledoval skutečné revoluční cíle, což se projevovalo jednak absencí programu, jednak potlačením kampaně, jakmile se začala vymykat kontrole. Rudé gardy a rebelové byli vystřídáni armádou. Mao se vrátil k moci. Po jeho smrti se však k moci opět dostal Teng a v roce 1978 nastartoval neoliberální reformy čtyř modernizací, jejichž důsledky pociťují čínští dělníci na vlastní sedřenou kůži.

Bouře čínských studentů 60. let proti autoritám tedy nebyla skutečnou, autentickou a spontánní bouří organizovanou zdola. Bylo to poslušné, fanatické a bezpodmínečné uposlechnutí rozkazu autority nejvyšší a po jeho splnění se bouřící studenti stali pro moc stejně nebezpeční jako ti, proti kterým dostali příkaz se bouřit. O to rozdílnější bylo hnutí čínských studentů v roce 1989, organizované zdola a z vlastní iniciativy. S požadavky nikoli pouhé negace, ale s požadavky demokracie. Pro čínský režim byli snad větší hrozbou, než rudí gardisté. O to brutálněji zasáhl.

18. prosince, v den prvního výročí úmrtí Václava Havla, chystají organizátoři studentských protestů Dominik Hořejší a Šimon Heller další demonstraci proti komunistické radní pro školství paní Baborové. Poté, co díky asociální neoliberální politice vlády lidé volili protestně komunisty. Poté, co letos čeští studenti a studenti ve světě již několik let masivně protestují proti neoliberálním reformám vysokého školství. V českých provinciích se stále bojuje proti komunismu. V čem existují rozdíly mezi rudými gardisty a jihočeskými „rebely“?

  1. Václav Havel, k jehož morální autoritě se organizátoři odvolávají, není Mao Ce-tung a je mrtev a těžko říct, zda by dnes vyzýval studenty, aby „pálili na štáby“;
  2. Jihočeští protestující nejsou komunisté, ale antikomunisté;
  3. Nikoho nepřipravili o majetek, fyzické zdraví ani život.
To jsou jistě podstatné historické rozdíly; ale je tu také jistá strukturální podoba mezi zfanatizovanými rudými gardisty, organizovanými shora, a jihočeskými antikomunistickými protesty, organizovanými shora z řad vyučujících, kteří jen plní svou ideologickou funkci, kterou je antikomunistický výklad dějin. Výklad, který je téměř jediný správný na katedrách historie českých pedagogických fakult. Vyučující dějepisu na střední škole či na pedagogické fakultě totiž musí učit v duchu ideologie reprezentované Ústavem pro studium totalitních režimů.

Snad ještě jeden rozdíl bychom mohli najít. Organizátoři zatím studenty nevyzvali, odvolávaje se na své morální autority, aby paní Baborové nasadili na hlavu papírovou čepici se srpem a kladivem a na náměstí jí nadávali do komunistek a plivají do obličeje, tak jako to dělali rudí gardisté těm, které označili za pravičáky. Mao Ce-tung protestní potenciál čínské mládeže dokázal kanalizovat ve svůj prospěch a ve vlastním zájmu jej také včas utnout.

Kam budou dále antikomunističtí organizátoři kanalizovat protestní potenciál studentů? Zastaví se ve svém kraji, dosáhnou-li svého? Antikomunisté cítí, že letošními protesty studentů došlo k jisté změně nálady. Nemají program, a změně politické orientace, k níž v poslední době ve společnosti dochází, je třeba zabránit alespoň šířením antikomunistické zášti všude, kde to jen jde. A se záští proti komunismu samozřejmě šířit zášť proti levici jako takové.

A co si myslíte vy? Diskuse (8 příspěvků)

Karel Lippmann - středoškolský učitel

Čtvrtek, 13.Prosince 2012, 17:56:21

Obávám se, že v některých našich školách se opět šíří nebezpečný jev: názor, o kterém by se mělo racionálně diskutovat, je žákům emotivně předkládán jako bezrozporný fakt.

Filip Šimeček - Brno

- Pátek, 14.Prosince 2012, 09:04:40

Já s článkem nesouhlasím. Ty paralely tady dle mého až takové nejsou a rebelie jihočeských studentů bych se opravdu nebál, právě naopak. Naučí se určité protestní zkušenosti, zjistí, že stávky, petice a demonstrace nejsou jen jakousi "levicovou úchylkou" a jakmile převezmou zodpovědnost za svůj život a skutečně pocítí tíhu neoliberálních reforem, obrátí svůj hněv tam, komu skutečně patří.

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Pátek, 14.Prosince 2012, 10:27:46

"Jakmile převezmou zodpovědnost za svůj život a skutečně pocítí tíhu neoliberálních reforem, obrátí svůj hněv tam, komu skutečně patří"...
Jen jestli nejsi příliš velký optimista, Filipe. Všichni tu tíhu nepocítí.

Dagmar_da_kov_

Dagmar Daňková - učitelka

Sobota, 15.Prosince 2012, 12:15:22

"Vyučující dějepisu na střední škole či na pedagogické fakultě totiž musí učit v duchu ideologie reprezentované Ústavem pro studium totalitních režimů."

Tak to vážně ne tak docela. Jednak zdaleka ne každý materiál, který vytvoří vzdělávací skupina ÚSTR, je poplatný dnešnímu účelovému antikomunismu - to, co pro ně píše třeba Kamil Činátl, prostě má hlavu a patu - a jednak pořád věřím tomu, že před žáky a studenty předstupují učitelé s vlastním názorem.

Vůči vzdělávacím projektům ÚSTRu, Člověka v tísni nebo ostravského PANTu mohu mít tisíc výhrad, ale za ta léta, co s nimi pracuji, jsem pochopila, že všechny ty "Příběhy bezpráví" apod. prostě lze pojmout po svém - klidně v duchu demokratické levice, vsadím se, že by si nikdo nedovolil učiteli zakázat pozvat na debatu Ilonu Švihlíkovou nebo Jana Kellera, stejně jako nikomu nezakazují zvát Vladimíra Hučína.

Petr Litschmann - M.Žižkov

balíme Sobota, 15.Prosince 2012, 12:41:29

Díky za článek, zvláště za tu první část, o ČB vím jen tolik, že v Českých Budějovicích by chtěl žít každý. Ale o kulturní rrevoluci by měl každý naopak vědět.

Luděk Ševčík - OSVČ

Sobota, 15.Prosince 2012, 18:25:52

Nedej se odradit, když děláš dobrou věc,
že vyje kolem rozběsněná smečka.
Kdo moudrý je, ten křik a závist přečká,
a pomlouvači zmlknou nakonec.
I.A.K.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Neděle, 16.Prosince 2012, 19:10:52


To přirovnání jihočeských rebelů k chung-wej-pingům za dob Velkého Předsedy Maa je poněkud morbidní - ale musím uznat, že má svou - i když poněkud zvrhlou - krásu ...

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

přirovnání a realita Pondělí, 17.Prosince 2012, 04:35:12

1) Třeboň neleží v Číně,
2) nepíše se rok 1966 a
3) SSSR neexistuje.

***
Pokud by se ovšem v lednu stal velikým vůdcem někdo jako senátor Štětina (který už třeboňské gymnasium také navštívil), nemuselo by to srovnání možná pouhou metaforou. Uvidíme, jak se ta mládež předvede zítra (?) na náměstí...

A víme my, co je z těch Maových "rudých gardistů" dnes? Většině z nich je dnes něco málo přes šedesát

Doporučuji článek Olgy Lomové:
http://cck-isc.ff.cuni.cz/1pubs/OlgaLomova/clan/LtN/OL/LtN172304.htm
a také toto:
-- http://www.cinsky.cz/index.php?page=clanek&id=272&lang=cs

***
Jinak tím shora zmíněným přirovnáním přišel můj kamarád z Kladna před dvěma týdny (někde jsem tu už citoval).

A druhý den dodal:

"Mají smůlu, ale školství nikdy (za feudalismu, kapitalismu, socialismu ) studentům, tím méně středoškolákům nepatřilo. Měli by se podívat na mezinárodní hodnocení, prováděné nezávislými institucemi, jak si vedly a vedou naše střední a vysoké školy, respektive jejich studenti a absolventi před a po listopadu. Polovina maturantů včetně těch, co půjdou na placené vysoké školy, optimistický pohled , zvláště s ohledem na mezinárodní konkurenci je už nyní ztracená. Na tom v nejbližších letech nic nezmění ani ODS, ani komunisté či socani nebo třeba zelení.
--Tohle je, ani jejich rodiče netrápí?"

A já k tomu dodám:
Není dobré obracet se k mladým lidem zády.
Není radno obracet se k mladým lidem zády.
Jsou to i naše děti.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.