Transparency International v České republice je organizace, jejímž úkolem je především zjišťovat prostřednictvím vybraných lidí, co si myslí o korupci u nás. Transparentní tedy podle TI je to, o čem rozhodne, že je transparentní.

Tak to bylo i v posledním průzkumu Transparency International, který měl mapovat transparentnost kampaní prezidentských kandidátů. TI postupovala podle tzv. kritérií dobré praxe. Kandidáti pravice zvítězili jako nejtransparentnější, kandidáty levice a občanů označila TI jako netransparentní. Podívejme se kdo, proč a jak takto postupoval.

Transparency International by měla přispívat svými průzkumy k transparentnosti české politiky. Od jejího počátku však byly některé její aktivity zpochybňovány. Jednalo se o podivné spolupracovníky, například bývalé ministry ODS. TI odmítala dlouho zveřejnit vlastní etický kodex, protože podle Štěpána Kotrby se jím sama neřídila. Dokonce se potýkala s policejním vyšetřováním, když nedokázala dobře vyúčtovat dotaci od vlády, která byla původně poskytnuta jako půjčka. Poslední aférkou byl netransparentní výběr TI pro posuzování tendrů ministerstva zemědělství.

I když kritika přichází napříč politickým spektrem, mohlo by se říci, že je to zákonitá daň za to, že se TI snaží rozkrývat korupci a podvody v zemi. Když se ovšem podíváme na současné složení správní a dozorčí rady, je zřejmé, že se zde k rozhodování dostali především lidé navázáni na průmysl. Například předsedové obou rad jsou napojeni na účetní, auditorské a advokátní firmy, mezi jejichž důležitou agendu patří především tzv. daňová optimalizace, tedy hledání právních kliček, aby firmy nemusely platit daně.

Posledním počinem TI je projekt Transparentní volby, který by měl mapovat transparentnost kampaní prezidentských kandidátů. Ti jsou posuzování podle Kritérií dobré praxe, což je soubor třinácti otázek. Bohužel se nedá dozvědět, kdo konkrétně se na přípravě otázek podílel. Jsou tam napsány jen instituce, které na nich spolupracovaly. Tedy TI, sdružení Naši politici a Vysoká škola ekonomická Praha. První dvě občanská sdružení jsou vedena lidmi inklinujícími podle vlastních vyjádření k pravici, VŠE je svým postojem známá, navíc je tam prorektorem a vedoucím katedry ekonomické statistiky Jakub Fischer, syn kandidáta, který v takto sestavené anketě zvítězil.

Samozřejmě nemůžeme tvůrcům ankety vyčítat jejich politický názor, ale je velmi neprofesionální, pokud je výzkum připraven takto jednostranně s tím, že je předem jasné, kdo z ní vyjde vítězně a komu se hodí na hlavu netransparentnost.

Podívejme se, jak umě tvůrci manipulovali s otázkami a s jejich vyhodnocením.

V otázce, zda kandidát zveřejnil celkovou sumu na kampaň, získala Táňa Fischerová 0 %, protože už od začátku deklaruje, že je kampaň postavena na aktivitě občanů. Na transparentním účtu má 65 000 a nepřijímá dary nad 10 000. Naproti tomu má Jan Fischer 100 %, protože nahodil číslo 20 — 30 milionů! Tedy s rozptylem padesáti procentních bodů, které se rovnají cca třiceti průměrným ročním platům. To je skutečně transparentní představa rozpočtu v duchu megaschodkové Fischerovy vlády.

Další otázka se týká financování od politických stran. Fischerová žádné nemá, takže dostala 40 %, Fischer zveřejnil desítky milionů, nic od stran — za 100 %, Dienstbier má transparentní účet, nezveřejnil nic — 50 %. Logiku hledat jen těžko.

Zveřejňuje kandidát zprávu o vydaných financích? Fischerová podle TI informace zveřejňuje, ale dostane 0 %. Fischer platí novinářům z Práva a Týdne cestu do USA, nezveřejnil, že za ním stojí občanské sdružení, a dostal 75 %. Dienstbier má informace na webu, tedy 50 %. Takhle se dělá výzkum na VŠE pod vedením Jakuba Fischera?

Zveřejňuje kandidát jména agentur, se kterými na kampani spolupracuje? Táňa Fischerová s žádnými agenturami nespolupracuje, a to ani na dobrovolné bázi, tedy není co zveřejňovat, dostává kolik? Nula procent. Za Fischerem stojí mediální magnát Soukup a jeho agentura Medea, ale TI dala samozřejmě 100 % - za odpověď, že žádnou agenturu nemá. U Dienstbiera jsou podle TI agentury dohledatelné na webu, takže dostal 0 %.

No a nakonec Fischerová dostala jen 50 % za to, že si dovolila nekomunikovat s TI dost rychle a neodpověděla ve lhůtě, kterou jí TI stanovila. To se samozřejmě panu Fischerovi stát nemohlo, protože se sám chlubí, že s panem Ondračkou z TI věci pravidelně konzultuje, a tak má opět za sto.

Jako komentátor Deníku Referendum a člen volebního týmu Táni Fischerové jsem se pokoušel od TI získat nějaké informace. Komunikace probíhala na podobné úrovni jako byla vedena anketa — směšně. Do kanceláře se nedalo celý den dovolat. Napsal jsem tedy E-mail panu Ondračkovi, který mu byl doručen po jedné hodině. Neodpověděl. Nakonec se mi podařilo sehnat číslo mobilu projektového vedoucího, který je zřejmě odpovědný za tuhle taškařici.

Hovor probíhal normálně, než jsem mu řekl, co potřebuji. Pak mi tvrdil, že tam fouká vítr, on neslyší, ne ne, fakt neslyší, zavolá mi později a zavěsil. To bylo naposled, co jsem o něm slyšel.

Kdybych anketu i jednání hlavních protagonistů nezažil, myslel bych si, že někdo špatně paroduje Felixe Holzmana.

Nezávislé výzkumy jsou samozřejmě potřebné. Bohužel to, co předvádějí agentury a podivné spolky jako Transparency International, Naši politici atd. voličům moc nepomůže. To ovšem neznamená, že statistika je špatná a sociologie nesmyslná. Naopak. Bohužel v Česko-Moravském kotlíku je už několik dekád jen nástrojem zamlžování a manipulace.

Těžko říci, proč Transparency International, sdružení Naši politici a lidé z VŠE Praha připravili tak špatný průzkum a ještě ho ani nebyli schopni správně vyhodnotit. Jisté je, že tím přispěli k dalšímu znedůvěryhodnění podobných kvízů. Škoda to je pro všechny občany, protože ne každý má možnost prověřovat veškeré údaje předkládané netransparentními agenturami a ještě v nich hledat střet zájmů.

Ale lidem, kteří dokážou z českých médií dostat desetimilionovou slevu na reklamu, jako Jan Fischer, tato situace vyhovuje. Tam, kde se nedostává relevantních informací, otevírá se prostor pro manipulaci. Šlendriánsky či manipulativně provedený výzkum není ostudou jen Transparency International a jejich spolupracovníků. Je ostudou i pro média ochotně papouškující tyto nesmysly, a je i ostudou nás všech, protože jsme dovolili, aby naše společnost došla do tohoto stavu.

Nemůžeme teď spoléhat na nikoho a na žádné osvícené vůdce. Je jen na nás, jak spolu dokážeme jednat a spolupracovat, aby se situace zlepšila. Experiment Táni Fischerové, nechat občany, aby nejprve sami sebrali podpisy na její podporu a aby si nyní sami organizovali volební kampaň, je jedním z kroků, jak lidi propojovat. A to, že to funguje, je výhra spontaneity a organizace občanů.