Fischer na Hrad

Po pozorném poslechu Fischerova prvního kandidátského projevu lze podle autora konstatovat, že tento kandidát je „mastný i slaný“. Hovoří k věci a lze mu jeho slova věřit - na rozdíl od většiny současných českých politiků je věrohodný.

Jan Fischer je podle mého názoru nejlepším kandidátem na českého prezidenta, z doposud známých. Důvodů k tomu mám více, nejsilněji mě však pan Fischer oslovil svým přístupem k potřebě dodržování lidských práv a postupem vůči extremismu.

Jan Fischer nastartoval svou prezidentskou kampaň. A okamžitě se objevily výpady ze strany těch, kteří kopou v jiných barvách. Několik kritických reakcí, o nichž by snad šlo říci, že jsou na ideologiích a politických stranách nezávislé, bohužel nestačí na setření pachuti, která se z médií na voliče v této souvislosti vyvalila. Fischerovi je vyčítána neslanost - nemastnost, sdělování banalit, nestranickost, předlistopadové členství v KSČ, populismus, podpora ze strany rozporuplných figur a další prohřešky.

Rozporuplné figury
Začněme u oněch rozporuplných figur. Některá média informují o tom, že Fischera podporuje podnikatel Luděk Sekyra, za něhož se kdysi přimlouval kmotr Mrázek s kmotrem Íčko Langrem. Tento Sekyra dorazil společně s architektkou Evou Jiřičnou na Fischerovu londýnskou přednášku. Novinářům na dotaz, proč na přednášku přišel, odpověděl: „Jan Fischer je podle mne věrohodný kandidát.“

Nikde, ani v těch médiích, kde tento hřích zmiňují, jsem se nedočetl, že Fischer Sekyru zná, že je s ním osobně v kontaktu, že jeho případnou podporu přijme. Teprve po zjištění, že tomu tak skutečně je, by bylo možno vyslovit pochybnosti. Říkám pochybnosti, nikoli výstřely od boku, vypálené s jistotou pistolníka. K jistotě, že si tento prezidentský kandidát počíná v tomto ohledu podivně, by dotyčný komentátor potřeboval ještě poznání, že Fischer bude se Sekyrou spolupracovat poté, kdy se seznámil s jeho minulostí.

Totéž se týká údajné podpory Fischerovy kandidatury Martinem Bartákem. Fischer se prý (podle jediné zprávy, kterou jsem na toto téma nalezl) diví, co proti Bartákovi lidé mají. Barták byl ministrem obrany ve Fischerově několikaměsíční úřednické vládě. Fischer si jej sám nevybral, Bartáka do vlády dosadila ODS - nemusí jej tedy znát nijak do hloubky. Horší by to bylo až v momentě, kdyby Fischer věděl, co konkrétně policie Bartákovi zazlívá, a i poté by se jej vehementně zastával. Jestli to Fischer, který dlouho pobýval v Británii, ví, nebo neví, média ovšem nezkoumají.

A třetí takovou údajně kontroverzní postavou je mediální magnát Jaromír Soukup. Ten se podle médií provinil tím, že postupně podporoval několik politických stran, což je obvinění hrůzostrašné. Mezi řádky trčí, že Soukup podporou politických stran ovlivňuje politické dění. Podezření však zůstávají nevyslovena, natož aby došlo na nějaké indicie či snad dokonce na důkazy. Soukup chce Fischerovi radit, jak se má pohybovat v mediálních a marketingových vodách, zdarma, aniž by - dle vlastních slov - jeho agentura či média jakkoli zasahovaly do prezidentské kampaně.

Vyčkejme tedy na to, jak se bude Jan Fischer po návratu domů aklimatizovat. V tuto chvíli nemá smysl vyvozovat z těchto věcí, vysoustruhovaných jak na objednávku, jakékoli závěry.

Členství v KSČ
Jan Fischer se za své někdejší členství v komunistické straně nejen stydí a omlouvá, ale chová se tak, že si je tohoto svého handicapu vědom. Po listopadu si vybral dlouhodobý politický půst - nehnal se do žádných politických funkcí, jako mnoho nedávných komunistů, včetně Vladimíra Dlouhého, Fischerova protikandidáta. (Dlouhý byl před listopadem 89 zástupcem ředitele a místopředsedou stranického výboru Prognostického ústavu AV. Vzhledem k tomu, že všechny členy tohoto ústavu prověřoval Ústřední výbor KSČ, nejvyšší stranický orgán mezi sjezdy, byly oba tyto posty hodně vysoko ve stranické nomenklatuře. Podle informací z knihy Ladislava Bittmana Mezinárodní dezinformace byly prognostické ústavy zřízeny v Sovětském svazu a jeho satelitech na pokyn Jurije Andropova, náčelníka KGB a Brežněvova nástupce.)

Do politiky se Fischer dostal až jako premiér úřednické vlády, protože politici nebyli schopni naplnit mandát od voličů sami. Nebýt toho, byl by možná dodnes na statistickém úřadu.

Nemohu také přijmout myšlenku, že všichni členové zločinecké organizace (KSČ) byli zločinci. I ve zločinném režimu se někteří jeho udržovatelé chovají lidsky (člověk v nelidském systému, jak napsal Ephraim Kishon v knize Nevděk světem vládne). V normalizaci, která se oproti padesátým létům výrazně lišila co do míry represí, to platilo dvojnásob. Znal jsem několik členů KSČ, kteří se před listopadem chovali k lidem ve svém okolí dobře, někteří z nich pomáhali druhým či dokonce lidem, které režim perzekvoval. Znal jsem také nečleny KSČ, kteří byli evidentně poznamenáni bolševickým způsobem uvažování či bez skrupulí udávali ostatní, když z toho měli prospěch.

Nemůžeme také nikomu upřít právo na vývoj - názorů, osobnosti. Takovou vnitřní katarzí Jan Fischer bezesporu prošel.

Populismus
Dále je Fischerovi zazlíván populismus. Je proti korupci a klientelismu, zároveň říká, že naše země není rozkradená, protože je zde mnoho šikovných lidí. Populismus si představuji jinak: politik vychází vstříc hlasitě formulované poptávce mezi voliči. Populisté jsou například Jiří Čunek či Ivana Řápková (a další), kteří se svým protiromským tažením vyšplhali až do vlády a parlamentu. Jan Fischer oproti tomu pojmenovává věci pravým jménem a - zcela nepopulisticky - se to nebojí dělat ani v situaci, kdy dění v zemi, včetně obsahu mnohých médií, ovlivňují mafiáni z pozadí. Způsob a rychlost, jakou proti Fischerovi vyjela téměř všechna mainstreamová média, o tom svědčí více než výmluvně.

Fischer se, jako jediný politik posledních let vůbec, nikdy nebál nahlas říkat věci anti-populistické. Již jako předseda vlády vystupoval otevřeně proti rasismu a nesnášenlivosti. A zasadil se o razantní tažení proti pravicovým extremistům. Zatímco polici před ním (i po něm) o boji proti extremismu jen naprázdno tlachali, pokud jim vůbec tato problematika stála za pozornost, Fischer jednal.

Podle činů poznáte je. Zatímco ministr vnitra ODS Ivan Íčko Langer nechal vypracovat žalobu na rozpuštění Dělnické strany tak, že ji ve skutečnosti legitimizoval a posílil, za Fischera (a ministra vnitra Martina Peciny) byla vypracována žaloba, které vedla k jejímu rozpuštění - například. Z doby Fischerovy vlády plynou tehdejší i některé pozdější rozsudky nad pravicovými extremisty.

Zcela nedávno Fischer jako jediná česká známá osobnost popřál Romům k Mezinárodnímu dni Romů. Tím se u nás žádné body nezískávají, právě naopak. Takto nejedná populista.

Po promítnutí dokumentu Zatemněná demokracie režiséra Olivera Maliny Morgensterna, který se zabývá současným extremismem a nacismem dvacátého století, řekl tehdejší premiér Jan Fischer toto: „Je dobré ukazovat tyto věci v jejich nahotě a hrůznosti. Přesto bych si přál, aby tento film nemohl být natočen, aby neexistoval jeho předmět.“

Právě proto, že Fischer myslel tažení proti násilí, rasismu a nesnášenlivosti vážně, jej měla extremistická organizace White justice, která připravovala teroristické útoky na elektrárny a trafostanice a plánovala únosy svých nepřátel, na seznamu nepřátelských osob, na něž se chtěla zaměřit.

Desatero
Jan Fischer podává své prezidentské desatero těmito hesly:

• Reprezentace České republiky založená na respektu a úctě.
• Podpora investic do budoucnosti, vzdělání a výzkumu.
• Podpora zdravého prostředí pro podnikání a nových pracovních míst.
• Důraz na vládu práva a pořádek ve veřejné správě.
• Budování nezávislé justice a posilování ústavnosti.
• Nulová tolerance k úplatkářství, klientelismu a plýtvání.
• Konec arogance moci, zájem o problémy občanů a úcta k seniorům.
• Boj proti extremismu v politice a násilí ve společnosti.
• Aktivní členství v EU a platné spojenectví v NATO.
• Důraz na co nejlepší vztahy s našimi sousedy.

Nevidím jediný bod, s nímž bych nesouhlasil. Samozřejmě - deset bodů je málo k ucelenější představě, Fischer také málo hovoří o tom, jak si představuje výkon prezidentských pravomocí (jmenování do ČNB, navrhování ústavních soudců, milosti, vetování zákonů, koordinaci při sestavování vlády etc.) Ale na to jistě přijde během kampaně řeč.

Líbí se mi i Fischerova otevřenost a vstřícnost k občanské společnosti. Při pozorném poslechu Fischerova prvního kandidátského projevu rovněž zjišťuji, že tento kandidát je „mastný i slaný“. Hovoří k věci a lze mu jeho slova věřit - na rozdíl od většiny současných českých politiků je věrohodný.

Slušných kandidátů je více
Dobrých kandidátů na prezidenta, které mám taktéž za slušné lidi, je více. Proč jsem si tedy vybral Jana Fischera? Ten se deklaruje jako kandidát nestranický a jasně vidí, že pravolevé vidění světa je falešné (v prezidentském křesle dvojnásob).

Jiří Dienstbier je oproti tomu kandidátem stranickým - mohl by ve funkci podlehnout přáním své mateřské strany, určitě by se rozhodoval ideologicky (což nám již dosyta, jen v opačném znaménku, předvedl Václav Klaus). Ale hlavně: Dienstbier by svým odchodem z ČSSD uvolnil místo kmotrovskému křídlu strany.

Podle mého názoru by nyní mnohem lépe posloužil věci (ve prospěch nás všech) na místě předsedy ČSSD. V této straně není krom něj vidět jinou osobnost, která by ji z dnešního marasmu dokázala vytáhnout na slušnou evropskou úroveň a přetvořit ji na moderní levicovou stranu. Jiřího Dienstbiera bych ovšem volil, kdyby se dostal do druhého kola s kýmkoli, kromě Jana Fischera.

Karel Schwarzenberg. Musím říci, že si jej nesmírně vážím jako člověka, ovšem jako politik podle mne selhal. V poslední době se dokonce zdá, že - ve shodě s hysterickými výlevy Miroslava Kalouska - hájí „kmotry své strany“ seč mu síly stačí. Je ochoten si kvůli tomu hrát i na soudce: Parkanová je nevinná. Právě tak jako hájil Čunka či Jezerského, který pronesl rasistické výroky na adresu Romů. Jezerský ovšem kandidoval za TOP 09, proto si pan předseda uložil povinnost jej hájit, přestože dříve se jako člověk-nepolitik za lidská práva zasazoval. Je smutné, že falešná stranická loajalita je mu dnes blíže, než lidská práva jako základní demokratická hodnota. Jezerský se mu za to odměnil: po svém zvolení šel do holportu s komunisty, což se Schwarzenbergovi tuze nelíbilo. Může to být i tím, že ministr zahraničí pokládá „reformy“ za natolik důležité, že to ostatní je pod jeho rozlišovací úroveň. Kdo ví? V každém případě svou prestiž v politice zcela prohospodařil.

Jan Švejnar se ještě nevyslovil, zda bude kandidovat. A ostatní kandidáti mi připadají nezajímaví či přímo nevolitelní (pro mne). Zde mám na mysli především Vladimíra Dlouhého (viz můj článek zde) či Miloše Zemana. Ale o něm až příště.

A co si myslíte vy? Diskuse (9 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

jen drobné doplnění Středa, 11.Července 2012, 11:32:10

nechci komentovat nominaci J.Fischera ani V. dlouhého či někoho jiného na Hrad , jen na doplnění k použité argumentaci
a) Fischera zná leta, zejm. z práce v statistickém úřadu (k ekonomické statistice mám blízko), je to precizní odborník - a stranictví bylo pro řadu odborníků jen možná sporný ale způsob jak moci realizovat svoji odbornost,
b) prognostické ústavy snad nejsou stigmatem - byly spojeny se zrodem nové doby (u nás usnesená vlády z roku 1983) - zmiňovaný Andropov sice byl z KGB ale současně byl předchůdcem Gorbačova po rozpadu brežněvismu a s nástupem perestrojky

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

No to je opravdu k popukání Středa, 11.Července 2012, 22:02:13

"Prognostické ústavy .... byly spojeny se zrodem nové doby"

Teď už jenom chybí, aby nám prognostik Jiří Dolejš vysvětlil
1) v čem je ta doba nová. (Snad návratem ke kapitalismu?) a
2) Jak konkrétně s ní byly prognostické ústavy "spojeny"?
Anebo snad "komunista" Jiří Dolejš diskuse o kapitalismu neakceptuje - jakožto ideologické?

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

panu Kostlánovi Středa, 11.Července 2012, 22:33:58

* Vaše argumenty pro Jana Fischera, který se nechal slyšet, jak "by s Bohumilem Sobotkou vyrazil dveře..." jsou dobré možná tak na pavlač. -- Přečtěte si laskavě článek Václava Žáka "Mindrák kandidátů na prezidenta" o kandidátech "kteří ústavu ignorují ještě před tím, než se prezidenty stali." (Má na mysli Dlouhého a Fischera.)
(ZDE: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/vaclav-zak.php?itemid=16895)

** Schwarzenberg jako politik selhal, ale jako "člověka" si ho "nesmírně vážíte"? A tohle opravdu "MUSÍTE říci"?

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

??? Čtvrtek, 12.Července 2012, 19:02:16

Pane Kopecký, myslím, že konec brežněvismu se kterým koresponduje vznik prognosťáků byla opravdu přelomové doba. A Andropov byl předchůdcem Gorbačova, to je také fakt. To jakou roli měly mít (reformní či transformační) a nakonec měly tyto instituce je už na jinou debatu. Předpokládám že návrat brežněvismu nepožadujete, ale skoro to tak vyznělo.Takže v čem je problém ?

Jevi_1

Eva Hájková - Moravskoslezský kraj

Čtvrtek, 12.Července 2012, 19:39:17

Problém bude asi v tom, že pan Kopecký si nemyslí, že už je nová doba, nýbrž že by nová doba měla teprve přijít. A není sám.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Jiřímu Dolejšovi Čtvrtek, 12.Července 2012, 22:10:45

Vcelku chápu a nic nenamítám proti tomu, že část Vaší generace tehdy chtěla a mohla vnímat dobu jako přelomovou.
To ale vůbec neznamená, že nějaká „nová“ doba skutečně vypukla.

Další vývoj potvrdil, že tehdy kromě KGB už v SSSR neexistovala žádná další efektivní organizace.
Připomínat „fakt“, že Andropov byl "předchůdcem Gorbačova", je podle mě naprostý nesmysl.
Byl-li Andropov něčím předchůdcem (názorovým, nikoli pouze chronologickým), tedy Putina. A na něj by také Andropov byl určitě hrdý; na Gorbačova či Jelcina určitě ne.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

to už se asi nedozvíme Pátek, 13.Července 2012, 07:45:6

co je ale podstatné : přelomovost je dána objektivně - tím, že nepadnout brežněvismus, je tu sovětský blok se svým byrokratickým pokusem o socialismus možná dodnes. To není subjetivní generační pocit.
Andropov nepochybně reformátor byl, to není nesmysl. Uvědomoval si podvázanost systému - pravda, byl ve funkci příliš krátce abychom kohli poznat zda by obsah reforem měl blíže ke Gorbymu nebo k čínskému Tengovi.
M.S.G. jako prestrojková ikona je už produkt propagandy - především byl produktem krize Ruska své doby, takže ani o něm si nelze dělat ilize. osatně nebýt jeho ale i krachu jeho perestrojky nebyl by dnes ani ten Putin.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

reforma, ano - ale jaká? Pátek, 13.Července 2012, 09:44:4

S Vaším označením Andropova jako reformátora souhlasím (– mimochodem řečeno – o to více, že ukazuje bezbřehé možnosti slova „reforma“.) Jsem přesvědčen, že jeho reformu uskutečňuje teprve Putin.

Směr této reformy formuloval zřetelně Putinův učitel Anatolij Sobčak po svém návratu z Franci v polovině roku 1999, když prohlásil, že Rusko potřebuje politika jako byl Stalin, ne sice tak krvežíznivého, ale neméně přísného a tvrdého.

Jd_leto_08

Jiří Dolejš - Praha

destimatizace prognosťáků Pátek, 13.Července 2012, 09:58:14

taky bychom mohli hledat paralelu třeba i s Petrem Velikým, ale mně šlo o tu přelomovost. To že reformy mohou být různé je jasné a že v Rusku budou navíc specifické s ohledem na jejich tradice je jasné taky. jak alternovat současnou Putinokracii taky není jednoznačné.
Když se prátím k těm prognosťákům, zřizovány byly aby existoval nějaký oficielní brain trust mapující možné změny. O nic víc mi nešlo. Osudy lidí jako V. Dlouhý (P. Mertlík, M. Randorf) či jiní pracovníci těchto institucí jsou už věcí jejich individuálch životních příběhů.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.