Mezi rozvojem techniky a pracovních příležitostí existuje majoritně rozpor, ale například v lékařství rozvoj techniky zachraňuje životy, přitom nebere lékařům práci (doufám - natolik jsem externality tohoto jevu nesledoval) a současně rostou pracovní příležitosti v domovech pro přestárlé (stoupá průměrný věk). Samozřejmě robotika (obor, který částečně vyučuji) práci lidem bere.
Paní Švihlíková však měla zřejmě na zřeteli hlavně zatím neoceňovanou práci maminek/prarodičů v domácnosti, když vychovávají/hlídají děti ad.
Určitě by neškodilo o tom více psát, i u Táni Fischerové (a Klíčového hnutí) bychom našli inspiraci.

Třeba je potřebný systém, v němž by soukromé vlastnictví nebylo dominantní, a jeden z jeho podsystémů by tvořily veřejně prospěšné práce?

Nůžky mezi bohatými a chudými podporují korupci, motivují k ní: vytvořily dnešní "životní prostor". Jak má stát v této atmosféře něco přebírat, např. banky?

tedy v případě, že to s tou "levicí" myslíme vážně.

Nejde jen o to, zda "myslíme vážně" (kdekdo se tak umí tvářit), ale zda vůbe myslíme, a jak myslíme. Což zkusím později rozvést v replice "Vyšohlídovým nůžkám". "Vyšohlídovy nůžky" jsou něco jiného ne "Occamova břitva"

Takže bych tu Vaši úvahu, paní Šprynarová, spíše než jako nezvyklou označil jako "odvyklou". Lidé si prostě takto myslet odvykli.

Spousta věcí, které se v období mezi dobytí Bastilly a - řekněme - Hirošimou, stala nezbytnou a zdánlivě neodstranitelnou součástí výbavy moderního člověka, je dnes zhusta prohlašována za zbytečnou veteš.

Rabelais, Cervantes, Shakespeare, Rousseau, Kant, Hegel, Brecht, Camus (všimněte si, jak jsem toho s těma furunklama lstivě vynechal) - ano, "čteme to" a "vyučuje se to", ale pokud bychom udělali anketu mezi studenty a jejich profesory na jednoduchou otázku: "K čemu je to dobré?" - možná bychom kromě nabiflovaných frází dostávali takové odpovědi, že by nad nimi naši učitelé (nejen ti "totaltní", ale také ti dosluhující z 1 .republiky) zvedali oči v sloup?

Co říkáte?

Možná záleží učitele jakého předmětu. Aneb jak říká Vodnansky:'Je dobře znát Archimeduv zakon a umět jej tvůrčím způsobem aplikovat. Přesto se také raději nauc plavat".

Než se dostanu k té Occamově břitvě, upozorním na jeden z nejlepších článků posledních let o povaze soukromého vlastnictví:

"Křiváci v době narovnání" Od koho jiného než od Martina Hekrdly ...
http://www.tyden.cz/rubriky/nazory/krivaci-v-dobe-narovnani_254551.html

Napadlo mě, možná i někoho přede mnou, spojit tohle zkácení pracovní doby, které by mohlo zvýšit zaměstnanost s terciálním vděláváním. Tzn. že zbylé dvě hodiny by se zaměstanec zabýval vzděláváním případně zlepšením kvalifikace, nebo rekvalifikace. Týdně je to 10hodin. Například polovinu z toho by mohl věnovat nějakému kroužku nebo sportu. Ale to terciální vdělávání by zaměstnalo více pedagogů případně odborníků.
Profesionalizova by se mohli i členové různých kroužků a sportování by zlepšilo zdraví zaměstanců. Rekvalifikace a sporty by navštěvovali i nezaměstnaní.
Nebyl by to žádný čas navíc oproti dnešku, takže by to mohlo u zaměstnanců projít. Pro zaměstnavatele by byla výhoda že by se dalo systémově a pružně reagovat na potřeby odbornosti.

Paní Švihlíková to naprosto vystihla (ale to už jsem jí říkal v komentáři k Závodu ke dnu). Problém je skutečně s nedostatkem práce.

Každá ekonomika musí narazit na jednu ze dvou mezí, která omezuje celkovou kapacitu produkce - buď přírodní zdroje (hlavně energie), nebo práce. Jelikož všechno silně automatizujeme, přesunuli jsme se z omezení prací (na kterém byla vystavěna moderní průmyslová výroba) na omezení přírodními zdroji.

V kapitalismu, kde je cena práce určena tržní konkurencí, to převrací jeho dosavadní výhodu, tlak na nízké ceny zboží (a s tím související efektivitu produkce), v nevýhodu, tlakem na nízkou cenu práce, protože ceny určuje ta nedostatková komodita. Konkurence je slepá, a nezajímá jí, že ekonomika má sloužit člověku a ne naopak (ono kdyby konkurence skutečně fungovala tak, jak si představují neoliberální ekonomové, a stlačovala ceny obojího najednou, pak bychom sice měli levné zboží, ale nemohli bychom si ho za subsistenční mzdu dovolit - to není zrovna svět, v kterém bychom asi chtěli žít).

Ale pěkné na tom je to, že my skutečně máme jako společnost volbu, jak píše pan Hlávka a pan Imrich. My můžeme lidi "uměle zaměstnat", rozdělit to málo práce mezi ně. To, jak to uděláme, je jen na nás - není žádný přirozený nebo jedinečný způsob, jak to provést (protože existuje zpětná vazba přes poptávku), jak tvrdí neoliberálové (tento fatalistický názor, že je jakési jedno optimum, ke kterému tržní ekonomika směřuje, je třeba odmítnout jako empiricky nepravdivý).

Zdá se mi, že historicky mnoho národů přešlo mezi ekonomikou omezenou prací a omezenou zdroji, s různou úspěšností. Nemyslím si, že automatizace je v tomto směru nějak nová výzva.

obnovit některé zrušené obory, resp. výroby, ve kterých nejsme soběstační a musíme potřebné produkty importovat? Na př. maso, oděvní průmysl, obuvnický průmysl ? Nebylo by východiskem zavést družstevní systém vlastnictví výrobních prostředků a organizace a řízení? Příklady jsou ve Španělsku, nyní i ve Francii.
V zemědělství máme nedostatek masa, které dovážíme z Německa, Polska.. Je asi levnější, než u nás vyprodukované. Nejsem odborník na zemědělství, jsem stavař. Od r. 2005, kdy jsem odešel do důchodu, pracuji jako OSVČ ( technický dozor staveb) pro jedno ZD, které má jak rostlinou, tak živočišnou výrobu a neustále se rozšiřuje, modernizuje a mohu říci, že prosperuje, zatím, co mnoho jiných zemědělských podniků zaniklo. Na novou výstavbu i na modernizaci technologie využívá dotace z operačních programů, mléko prodává zpracovateli u nás, maso víceméně do Rakouska. Nemá nějaké enormní zisky, ale v rámci možného se mu nedaří špatně. Mnoho cizích lidí, kteří k nám zavítají se diví, jak je možné, že u nás to jde, zatím co v jiných místech zemědělská výroba skoro zanikla. Nemohli bychom si na př. vepřové maso sami vyrobit i za cenu nižších zisků, ale na druhé straně by řada lidí získala práci a rozhodně vyšší příjmy, než za zametání chodníků nebo listí v parcích. Musíme si ale připustit, že je mnoho lidí, kteří než by pracovali za nižší mzdu, raději budou čekat ve frontě na ÚP. Proto tu máme Ukrajince a jiné gastarbeitry.