Pohádka o tom, jak pravice nenávidí přerozdělování

Ilona Švihlíková

Pravice se nevyhýbá redistribuci, naopak: redistribuje, vytváří si tak pevné klientelistické sítě, které už Českou republiku obepnuly jako pavouk mouchu, a tváří se přitom, že zavádí tržní ekonomiku.

Ke klasické výzbroji pravice patří spoléhání se na „tržní síly“ a odpor k přerozdělování, které je údajně doménou levice a které „bere těm úspěšným a pilným a dává líným nemakačenkům.“ Když se ovšem podíváme na vývoj od devadesátých let po žhavou současnost, zjistíme přesný opak: nikdo totiž nepřerozdělil národní bohatství tak sofistikovaně, jako právě pravice. Trh slouží jako oficiální zdůvodnění, ale málokdo už se ptá, co ten trh — který se během současné krize hlavně v souvislosti s finančním sektorem málem píše s velkým T, jako nějaké božstvo — vlastně je a jak funguje.

Velmi silný příkladem takové mohutné redistribuce je koneckonců celá transformace — počínaje kupónovou privatizací a konče vstupem nadnárodních koncernů (lákaných investičními pobídkami placenými z našich daní). Právě zde se ukázalo, že pokud se nebere v úvahu institucionální zakotvení a elity se řídí učebnicovými grafy, co všechno to může napáchat. Trh je obecně zprostředkující mechanismus poptávky a nabídky. Ale: abychom mohli provést analýzu, tak je potřeba jít mnohem více hloubky a ptát se: jaké subjekty jsou na straně poptávky a nabídky? Jaká je jejich koncentrace? Jaká je dynamika vztahů (dominuje poptávka, či nabídka, jak na sebe reagují)? Jaké je institucionální prostředí (tvorba zákonů, jejich vymáhání, regulace)? Jak jsou informování účastníci trhu (málokdy obě dvě strany stejně, pro většinu trhů je charakteristická dosti silná informační asymetrie). Jaké je propojení účastníků trhu s politickou sféru (lobbying, korupce, tvorba zákonů „na míru“)? Obecné plky o tom, že Trh rozhodne (jako když se z Božích výšin snese deux ex machina) slouží jen k zakrytí pravého stavu věcí, k dominanci určitých účastníků nad jinými i k tomu, že případná „pravidla“ hry nejsou ani náhodou neutrální a čím dál častěji jsou tvořena takříkajíc na zakázku.

Pravice redistribuje skrytě, narozdíl od reformistické levice, která hovoří o tom, že selhání trhu je třeba napravit (ale málokdy jde do hloubky struktury daného trhu, nemluvě o tom, jak se vlastně vytvořila a jaký vliv má např. zahraniční ekonomické prostředí, nemluvě o povaze celého (!) systému). Pravice redistribuje a vytváří si tak pevné klientelistické sítě, které už Českou republiku obepnuly jako pavouk mouchu. Vše maskuje jinými cíli: zaváděním tržní ekonomiky (vzpomeňme na zhasnutí světel a na slavný výrok o tom, že nejsou špinavé peníze). To zcela odpovídá neoliberální víře (nic jiného to není), že volný trh se nastaví tak nějak sám a zdroje se samy od sebe přemístí správným způsobem. Že se „správným způsobem“ bezesporu přemístí k tomu, kdo má více informací a známostí, o tom už se cudně pomlčí.

V současnosti se provádí obrovská redistribuce a to s krycím názvem operace „fiskální konsolidace.“

První redistribuce je poměrně patrná, nicméně velmi rafinovaná. Týká se — mnou často zmiňovaného — vydlabávání veřejného sektoru a jeho privatizace. Nejedná se ale převážně o ad hoc akce, ale o zajištění pevné legislativní podpory, kterou bude nelehké odstranit. Typickým příkladem je tzv. II. pilíř penzijní „reformy“, případně reformy zdravotnictví. Tyto kroky jsou takového charakteru, že levice v příštím období — pokud bude chtít zůstat levicí — bude muset oprášit slovo znárodnění.

Druhá redistribuce už není tak viditelná. Týká se dopadů „fiskální konsolidace“ a la Kalousek, která nemůže vést k ničemu jinému než je zvyšování podílu dluhu na HDP. I když to na první pohled tak nevypadá, pravici se podařilo vytvořit ideální perpetum mobile: růst dluhu si vyžádá další škrty — další části veřejného sektoru s touto argumentací předáme vybraným částem soukromé sféry a zajistíme si tak a) rentu do dalšího období b) financování volební kampaně c) obojí — další růst dluhu budeme krýt vydáváním dalších dluhopisů — finanční trhy a ratingové agentury naši „zodpovědnou“ škrtací politiku, při které si taky přijdou na své, ocení vysokým ratingem, kterým budeme své oponenty mlátit po hlavě, případně opět získáme od lobby finančních spekulantů cenu Ministr roku.

Bohatým skupinám nabídneme koupi českého veřejného dluhu. Ty části obyvatelstva, které již dnes neplatí žádné daně a hromadně přesídlují do daňových rájů, se mohou těšit na úroky, na které se jim bude skládat zbytek (chudšího) obyvatelstva. Jako věřitelé se v případě koncentrace dluhopisů u několika osob či firem stávají i mocenskou pákou.

Pravice si touto „skrytou“ redistribucí, kterou vydává za zcela přirozenou (tržní), zajišťuje finanční a mocenské zázemí dost silné na časy, kdy by přeci jen nemusela vyhrát volby.

Text vychází v rámci projektu Kritická ekonomie, jehož je Deník Referendum partnerským médiem.

    Diskuse
    JS
    August 29, 2012 v 9.43
    špatná strategie
    I když s článkem souhlasím, přijde mi to jako špatná strategie, označit "pravici" za zlou a pokryteckou. Většina reakcí pravičáků, kteří té ideologii věří, předpokládám bude, že ti co jsou ve vládě nejsou ti praví pravičáci. Asi jako u nás nebyli ti praví komunisté.

    To ale k ničemu nevede. Lepší je útočit přímo na samotnou ideologii volnětržní společnosti.

    Já tu ideu považuji za pomýlenou z vícero důvodů:

    1. Tržní konkurence nefunguje tak, jak se píše v učebnicích a jak si to představuje většina lidí. Ty zbytky, které fungují, jsou paradoxně založené na lidem vrozeném altruismu.

    2. I samotná idea poptávky a nabídky, jako signálovacího mechanismu, má řadu nevýhod. Není náhoda, že v krizi se státy uchylují k regulaci. Mimochodem, té představě poptávky a nabídky jako něčeho dokonalého propadá i hodně lidí, co rozhodně pravicoví nejsou.

    3. A dokonce i samotná idea společnosti, kde si každý všechno s každým vyúčtuje je zcestná, protože nepřipouští lidské chyby (a podvody, což je jen úmyslné vyvolání chyby někoho jiného). Proto nemůžeme říct "dluhy se musí vždycky splatit" nebo "soukromý majetek je posvátný" - eventuální chyby jednotlivých lidí způsobí, že na to doplatí celá společnost (jako je tomu v současné dluhové krizi). Takže, čas od času je zkrátka nevyhnutelný určitý restart, mimo jakoukoli podobu "exaktního" účetnictví.
    VP
    August 29, 2012 v 9.50
    aneb věčné dilema,
    jsou-li například všemožná podpora zelené energetiky, zneužívání prokletých evropských dotací pro jednoznačně výdělečné podniky nebo třeba nakonec i klientelistické sítě (provázání moci s byznysem) způsobeny pokřivením trhu socialismem, anebo pokřivením socialismu trhem... Pro obě strany sporu je odpověď jasná.
    JP
    August 29, 2012 v 9.53
    Pokrytectví české pravice
    Ne, že by levice nekradla, to pokušení je příliš silné, ať už jde o osobní prospěch či financování stranické pokladny. Na české pravici je ale iritující to pokrytectví. Každý se má prý starat sám o sebe, pilně pracovat, nespoléhat se na stat. A pak člověk vidí exponenty a kmotry (nejen) ODS, kteří jsou živi jen z předražených či účelových zakázek, resp.z vysávání státu - ať už jde o úroveň krajskou či nejvyšší. V tomto kontextu je i volání po potřebě minimálního státu coby prevence korupce zcela nevěrohodné - nejde o to, aby toho zbylo co nejméně k rozdělování, ale aby tady a teď bylo možno rozkrást to, na co tradiční penězovody nestačí, a osekané a privatizované funkce státu bylo možno učinit předmětem zisku. Pokud možno pak v rámci monopolů, které mohou určovat nadsazené ceny za to, co se dříve obešlo bez potřeby generovat zisk. Zkrátka minimální stát je v našich podmínkách jen ideologická floskule, která má legitimizovat další cestu, tak stát cestou jeho privatizace rozkrádat. A tento proces mít zároveň skrze mocenské pozice pevně pod kontrolou, aby šel profit do těch správných rukou.
    MT
    August 29, 2012 v 10.27

    Mně se naopak takto koncipovaný článek líbí jako málokterý jiný.

    Je to i ve stylu Wallersteina a liberální levice - včetně té radikální libertariánské - dávno zdůrazňuje, že jeden z největších podvodů a iluzí na úseku politického střetnutí PRAVICE - LEVICE, je představa, že pravice a svobodný trh jedno jest. zejména víme, že jde o vyjednávací pozice subjektů (účastníků) na trhu, který by jako mechanismus jinak byl neutrálním a vhodným mechanismem - nicméně ovšem zvyšujícím náskok toho, kdo měl v tržním vztahu nějakou výhodu.

    Mě ze zbytku těchto iluzí o pravici (pokud u mne ještě vůbec nějaké zůstávaly) dokonale vyléčil zejména vývoj po r. 2008.
    Pravice je konstruktérem "socialismu pro nejbohatší", ty největší motivační výnosy těch nejbohatších jsou utkány z vytloukané (seeking) renty místo z klasického zisku a současná fáze začíná nabírat polofeudální rysy velkých patronů a prosebníků-klientů. Liberalismus u pravice dávno zmizel, jeho zakladatelé (J.S.Mill) jsou součástí myšlenkového dědictví široké levice. A mezi liberalismem a neoliberalismem je podobný rozdíl jako mezi keynesovstvím a neokeynesovstvím - neokeynesovci zcela a naprosto zradili princip keynesovství jako samostatné a obecné doktríny, stali se speciálním přívěskem neoklasicismu a bastardem (slovy Robinsonové) keynesovství, které posluhovalo svému neoklasickému protipólu. Odkazu Keynese zůstali věrni postkeynesovci (s vyjímkou odvětvových dílčích zásahů a průmyslových politik, se kterými Keynes nikdy nesouhlasil, ale postkeynesovci v nich nalezli zalíbení)
    August 29, 2012 v 18.55
    M. Tejklovi
    Můžete rozvést, resp. definovat ty pojmy neokeynesián a postkeynesián?
    JS
    August 29, 2012 v 22.54
    pane Tejkle, to je omyl
    "jeden z největších podvodů a iluzí na úseku politického střetnutí PRAVICE - LEVICE, je představa, že pravice a svobodný trh jedno jest"

    To může být klidně pravda, ale je velká skupina slušných lidí, kteří prostě tu představu mají, a pak je jedno, jak to pojmenujete. Mě na tomhle tvrzení vadí, že je to vlastně totéž, jako když se tvrdí, že exponenti bývalého režimu (a třeba Stalin) byli levicoví. Jinak řečeno, pokud někdo prodává nějakou ideologii, a pak pokrytecky dělá něco jiného, vůbec to není chyba té ideologie a nijak to nesouvisí s její reálnou aplikovatelností.

    Proto by se měli přesvědčovat tito lidé, že ta ideologie je špatná; naopak těm politikům a jinak mocným jsou ideologické úvahy u zadku. A těžko je přesvědčíte, pokud je a priori označíte za pokrytce.

    "Můžete rozvést, resp. definovat ty pojmy neokeynesián a postkeynesián?"

    Tohle pěkně rozebírá Steve Keen ve svém 2. vydání Debunking Economics (nebo v článcích na jeho blogu). V podstatě říká (pozn. nejsem ekonom), že neokeynesiánství vychází z Hicksovy pomýlené interpretace Keynese (kterou později paradoxně odvolal) a dnes je to v podstatě určitá odnož neoklasické ekonomie, která se liší v detailech, ale nijak zásadně metodicky - stále chápou ekonomiku v podstatě jako rovnovážný systém.

    Naopak postkeynesiáni (kam patří i částečně Steve Keen, ale je to trošku heterogenní škola), narozdíl od jiných škol, se snaží uchopit ekonomiku jako systém nerovnovážný, a chápou třeba rozdíl mezi rizikem (můžeme určit pravděpodobnost jevu) a nejistotou (nevíme nic o jevu), což bylo jedno z podstatných pozorování Keynese. Více toto například rozebírá poněkud matematická knížka J.M.Blatt: Dynamic Economic Systems, kterou by bylo možné označit za postkeynesiánskou.
    August 30, 2012 v 9.27
    Tedy je pravda, že jsme schopni rozdrtit pravici v přesné definici pojmů neokeynesián a postkeynesián. Tato převaha jistě potěší každého z těch nízkopříjmových obyvatel, až bude za bůček platit tolik, co za kaviár, jak píše dnešní Právo. Řekl bych, že je už na čase sestoupit z kavárernské politiky k té praktické. Je už dávno na čase ptát se levicových politiků, proč je možné, že bez jejich většího odporu byla zrušena potravinová soběstačnost a tím ohroženo právo na potraviny, což je základní lidské právo. Nebo snad to, že se k nám dováží 40 % vepřového masa vypovídá o něčem jiném? Obavou z poklesu výroby aut dokáže automobilová lobby zaplnit čelní strany všech médií a přes své lidi vytáhnout ze státní kasy peníze na podporu prodeje. Toto opatření bylo zaplaceno nízkopříjmovými skupinami, povětšině neplátci DPH, kteří z toho, že si nějaký podnikatel mohl nakoupit další nové auto o 20 procent levněji, neměl a nebude mít, kromě snížení své životní úrovně, nic. Peníze se rozfrcaly a rozfrcávají nějakým lobbystickým skupinám, bez zjevného efektu pro většinovou společnost a to nejdůležitější, aby se lidé mohli dostat k levným a kvalitním potravinám, se naprosto opomíjí. Občasný prostest levicových politiků proti likvidaci zemědělství u nás nemá žádný efekt. V kombinaci s tím, jak vedli zemědělství socdemáci, to pak oprávněně vyvolává dojem, že to nikoho na levici ani nezajímá. Věřte, že tahle absence zemědělské politiky se levici vymstí mnohem více, než neznalost poslední knihy Žižeka. Pojďme využít občasné účasti politiků na DR k tomu, abychom tu na ně vytvářeli tlak k řešení akutních problémů obyvatel, abychom jim našimi články, nebo diskusí, tyto problémy přiblížili. 136 000 dětí je u nás pod hranicí chudoby. Páni politici, tohle jsou problémy jako hrom! Hoďte bokem nějaké nepodstatné věci a pojďte tohlo řešit. Pokud to nechcete, nebo neumíte, tak to na rovinu řekněte, ať s vámi neztrácím čas a hledám jinde.
    VH
    August 30, 2012 v 12.23
    Kavárenská politika, přerozdělování a odvaha hledat spojence levice
    Pan Ševčík se trefil "do černého": jsme schopni drtit pravici v přesných definicích, zatím co nám činí problém sestoupit " z kavárenské politiky levice k té praktické". Četné nezdary levice v praktickém řešení svízelů moderní společenské ekonomiky (od někdejších velkolepých projektů budování socialismu až po současné úsilí o převádění krachujících podniků do systému samosprávného podnikání) má zřejmě svůj objektivní původ ve skutečnosti, na kterou poukazuje dnešní komentář Jaroslava Růžičky: Ekonomie a pravicová orientace. Levici totiž chybí "přirozená" výuková laboratoř praktické hospodářské politiky na úrovni mikroekonomické, protože nevlastní majetky (kapitál), s kterými by mohla prakticky hospodařit. Asi nebude náhoda, že k zásadním návrhům na praktické řešení problémů fungování kapitalismu přispívali podnikatelé ( např. R. Owen, F. Engels), zatím co volební kampaň naší sociální demokracie škobrtá na vadných etiketách oranžových limonád. Také nebude náhoda, že komunisté v Rusku i v ČR měli úspěchy v obdobích, kdy s podnikateli spolupracovali, zatím co do průšvihů se začali propadat, když je z předpojatých ideologických důvodů začali z řízení společnosti šmahem vytěsňovat, když si ve svých kavárenských ulitách nevšimli, že i mezi podnikateli se najdou lidé mravní, sociálně cítící, kteří by úsilí o sociálně spravedlivější společnost svými znalostmi a praktickými zkušenostmi podpořili, pokud by jim vládnoucí mocenské struktury daly možnost. Kladu si tedy otázku, zda nenastal čas k tomu, aby se levice zamyslela nad svým prizmatem hledání svých spojenců pro realizaci zásadního obratu ve fungování nynější, všeobecnou dekadencí trpící, společnosti.
    MT
    August 30, 2012 v 14.51

    Já souhlasím, jenom připomínám, že zde šlo o reakci na určitý směr diskuse - nikdo netvrdí, že praktické věci nemají přednost před teoretickými úvahami, ale prostě diskuse předtím plynula určitým směrem, inspirována článkem.

    Paní Hábová má pochopitelně pravdu - pro některé lidi na levici, jejichž nenávist vůči podnikatelům je zvlášť vysoká, bude ale asi problém zvyknout si na to, že i systémový nástupce kapitalismu bude zalidněn podnikateli - že jenom nepůjde o "kapitalisty", ale "podnikatelé", živnostníci a OSVČ, družstva ... ti všichni tu budou s námi dál ...

    Boj s trhem jako mechanismem je prostě pošetilost ...

    August 30, 2012 v 15.55
    I přes pochvalu od paní Hábové nevím, jestli jsem byl od ní správně pochopen, Jednak jsem chtěl zvrátit debatu k původnímu tématu a také zdůraznit, že název článků je správný. Já si nemyslím, že by politice ČSSD chyběli podnikatelé, respektive, že by byl kámen úrazu přímo v tom. Spíše se domnívám, že přerozdělování státních peněz nejde správným směrem a že levici je to fuk. Jsou určité státní zájmy, pro stát strategické, a do těch, mimo vojenských, patří výroba a distribuce energií a potravin, nutných pro své občany. Stát, který se těchto zájmů zřekne, se zříká své základní funkce. Nejsme sice sami schopni pokrýt veškeré zdroje energií, ale aspoň rozvodné sítě měly zůstat státní. Co však je přímo trestuhodné, je likvidace sobestačnosti ve výrobě potravin. To je cesta do pekla a levicoví politikové se na ní také podepsali. Pane Tejkle, pro lidi není problém oddělit kapitalisty od podnikatelů a živnostníků. Boj s trhem není problémem levice, jejím problémem je boj s "volným" trhem, což, jak dokazuje autorka a ostatně i každodenní praxe, je jednak mýtus a jednak slogan pro prosazování neoliberálních zvrhlostí.
    MT
    August 31, 2012 v 9.20

    Pane Ševčíku, to jste ten článek pochopil nějak jinak - samozřejmě trh, stejně jako oheň není možno pustit z řetězu, aby nad námi vládnul, ale autorka zdůrazňuje jiný aspekt - to, co kdysi Wallerstein. Že totiž volný trh je mýtus pro obě strany a obě strany přerozdělují - každá jinak, ale každá přerozděluje a jedna přitom opakuje své pohádky o volném trhu a deregulaci ...
    O tom to je - ostatně prvotní akumulace kapitálu byla liberální snad možná ve Švýcarském spříženectvu (tak se do roku 1848 jmenovala dnešní konfederace) ...

    Všude jinde šlo o násilné přerozdělování ...
    August 31, 2012 v 9.48
    Ne pane Tejkle, pochopil jsem ho stejně jako vy, jen jsem nepoužil stejné výrazy. Je to tím, že poslední dobou mě trochu více iritují některé nekonečné debaty o množství andělů na špíčce jehly. Lidově psáno - my se vykecáváme, ti druzí konají. Levicoví politikové rozdávají oranžády, nebo taktně mlčí, přičemž kolem šílí neoliberální revoluce, jejiž důsledky jsou evolučně nezvratné. V Itálii se podřezává v přímem přenosu horník při protestu proti ztrátě zaměstnání. v JAR policie při stávce postřílí dva tucty stávkujících, u nás je 136 000 dětí pod hranicicí chudoby, od zítřka vyletí nahoru ceny chleba a v brzké době masa. Lidí, kterých se tohle dotýká, je obrovské množství. Nikdo z pánů levicových politiků nedokáže jejich hněv a frustraci využít k tomu, aby je ztransformoval do účinných forem odporu. Proč proboha! Na co čekají, co si představují pod pojmem opoziční politika? Občasné vykecávání v parlamentu? Paní Hábová zde píše o výukové laboratoři levicových ekonomů. Levice potřebuje však jiné pedagogy. Za starých časů se dělníci školili v sociálnědemokratických kroužcích, aby se naučili vidět jiné varianty politiky, než kterou jim předkládali fabrikanti. Dnes nic takového není. Předpokládá se, že člověk si udělá svůj názor sám. V záplavě neoliberálních médií, kdy jiný názor je možné zjistit tak maximálně na DR, BL, či Novém Prostoru, je takovýto předpoklad idiotský. Levice na média rezignovala a pak je to tak, jak je. Pravdu měl Paroubek, když chtěl stranický tisk. Ale hlavně je třeba už konečně začít něco dělat !!!
    MT
    September 1, 2012 v 8.01

    To, co může způsobit změnu, vůbec nesouvisí s podobnými "praktickými" případy, které jste uvedl, pane Ševčíku.

    Vy si snad vážně myslíte, že podobné titulky byste nenašel i před mnoha lety - a ještě okořeněné záplavou stávek?
    Btw dnes se v soukromém sektoru stávkuje řádově méně než v jiné době, kdy odbory měly svou moc a kdy levicové politické strany včetně komunistů byly průraznější. Ale to je tím, že žár globální soutěže jim všem rozpustil jejich zbraně v rukou. Základní rozdíl je nezaměstnanost - dřív se vyskytoval masovější sektor pro vstřebání jinde uvolněné pracovní síly. Teď takový sektor není nebo není masový (kvartér, kvintér) a nezaměstnanost bude už jen růst. S touto situací (viz Španělsko) se kapitalismus není schopen dlouhodobě popasovat - právě proto, že mu to "nepasuje" do jeho mechanismu zhodnocování a přerozdělování ...

    To je rozdíl, který je kardinální.
    Bude-li práce ... ostatní bude přidáno a lidé se s leččíms smíří.

    Nebude-li práce a lidé budou navíc s čím dál větší intenzitou ponižováni jako v případě našich vládnoucích idiotů - může se hněv jen akumulovat ...
    JS
    September 1, 2012 v 9.50
    Já naprosto souhlasím s panem Tejklem, že nedostatek práce je klíčový problém dneška.

    Každopádně, mě jde o to, že spousta lidí reaguje na to vládní rozkrádání právě příklonem k pravici (ať už individualismu - proč bych měl platit daně, nebo xenofobii - chceme silného vůdce, který s těmi darebáky zatočí), a není to tím, že ti lidé jsou špatní nebo hloupí. Proto mi ten článek vadí, protože nejde pod povrch a nesnaží se je oslovit.
    MP
    September 1, 2012 v 11.15
    Podnikatelé a levice
    Zareagoval bych na slova p. Hábové.
    Mezi podnikateli mohou být lidé sociálně cítící, ale aby dnes v konkurenci uspěli, musí na své cítění brzy zapomenout. Navíc když někdo chce vydělávat co nejvíc peněz (což je přece hlavní motiv podnikání), přirozeně jej to táhne k individualismu a sobectví.

    Čili, ano, levice se musí naučit s podnikateli spolupracovat, jenže musí si dávat veliký pozor, aby se nestala jen převodovou pákou zájmů ekonomických elit. Budu teď hodně odvážný, když napíšu, že na podnikatele by měl být přísný metr (mnohem přísnější než dnes), že by měli být pod veřejnou kontrolou a že by se měli začít aspoň trošku bát. (Ostatně, kdyby se kapitalisté kdysi netřásli strachy před komunismem, těžko by vznikl v poválečné Evropě sociální stát.)

    Nehlásám tím žádné gulagy, ale každý pedagog ví, že pokud chceme někoho vychovat, musí působit pozitivní i negativní motivace. Dnes se bojí chudí lidé a střední vrstvy - a jejich oprávněný strach neustále roste. Bohatí jsou vysmátí. Dokud se i oni nezačnou bát, nebudou ochotni k žádným ústupkům. Je třeba jim ovšem vysvětlit, že zánik sociálního státu a rozklad společnosti v konečných důsledcích ohrožuje i je. Udělá to levice?
    September 1, 2012 v 11.28
    Ty případy nebyly praktické, pane Tejkle, ale spíše ilustrativní. Je fakt, že se podobné titulky objevovaly dříve a vím, že na ně veřejnost příliš nereagovala. Jenže doba je jiná a to, co jsme vnímali odcizeně tlustými skly televizorů, už máme doma v obýváku. To, že se kapitálu podařilo rozdělit systém výroby tak, aby zlikvidovali odpor odborových organizací, už dnes nestačí. Krach systému nezasahuje jen nezaměstnané, ale citelně střední třídy a ty dolní to zase pocítily o dost intezivněji . To je to, co oproti minulým letem přibylo.K tomu jsou státy o dost více zadlužené, takže neschopné ustát současnou situaci. Tímhle je to nové a pokud to nejsou naši, a nejen naši, jak vy správně píšete, vládnoucí idioti schopni pochopit, bude zle. Protože ten hněv se kumuluje už delší dobu, jen pánové nahoře, v těch svých vilách za vysokými zdmi, o něm neví. A tady mi nejvíce vadí neschopnost levicových politiků ten hněv uchopit a jak jsem psal, transformovat jej do účinného odporu. Jenže i oni jej zřejmě přes vysoké zdi svých vil, nebo zatemnělá okna limuzín, nevidí. Obávám se, společně s panem Samohýlem, že vystoupí odněkud onen silný vůdce, který nabídne jednoduchá řešení a pak teprve bude mazec. V každém případě neakčnost levice nic nevyřeší. Měsíce, strávené kecáním o zjančených ruských punkerkách, mohly být využity užitečněji.
    VK
    September 1, 2012 v 20.44
    Smím se přítomných diskutujících zeptat, co se veškerým tím hněvem, demonstracemi, stávkami - včetně generální - v nějpostiženějších regionech, Španělsku, Řecku, změnilo? Mám dojem, že nic, naprosto nicc. Výsledek nula.
    MP
    September 1, 2012 v 21.51
    P. Klusáčku,
    protesty nikam nevedly zejména proto, že lidé přestali důvěřovat politickým stranám a mnozí žijí v domnění, že se bez stran jaksi obejdou, že je občanská společnost může nějak jednoduše "přeskočit". Bez polit. stran to ale v liberální demokracii nejde. Pokud tradiční levice (sociálnědemokratická) v některých zemích nenapravitelně selhala, je třeba začít budovat novou masovou levicovou stranu. Jinak není možno neoliberálním reformám říci: no passarán.
    September 2, 2012 v 8.40
    Pane Klusáčku, to, že protesty nevedly k ničemu, je tou nejhorší zprávou o stupiditě dnešní oligarchie. Pokud nereaguje na tyto, už druhotné příznaky nespokojenosti, bude smetena tím, co bude následovat. Ve své nekonečné hlouposti se domnívá, že pokud se jí daří více a více lidi ždímat, tak může tlak stupňovat. Pořád ale platí to přísloví o poslední kapce a když lidé vidí, že stávky a podobné demokratické akce na oligarchii neplatí, sáhnou ke krokům daleko radikálnějším, protože vědí, že tyto už účinné budou. Navíc oligarchie nechápe, že chaos zvaný volný trh, který jí zatím vyhovuje, vede nedomyšleným následkům - hladomorům a podobným katastrofám. Vysoké zisky burzovních spekulantů, z předražení potravin v době jejich nedostatku, jsou jistě nádherné, ale když se 100 milionů Bangladéšanů, nebo Indů, vydá do Evropy pro jídlo, jak to bude oligarchie řešit? Je katastrofou lidstva, že se nechalo ovládnout chamtivými harpagony. Nedopadne to dobře.
    VH
    September 2, 2012 v 16.18
    Ke společenské kontrole využívání soukromého vlastnictví
    S velkými obavami jsem do své zítřejší úvodní přednášky pro PŠA k potřebě deprivatizace veřejných statků m.j. napsala: "Sílící reprodukční nefunkčnost stávajících forem soukromého přivlastňování činí stále naléhavějším posílení společenské, občanské kontroly využívání soukromého vlastnictví. Obecní, městské, krajské i státní zastupitelské sbory by měly věnovat větší pozornost tomu, zda zda vlastníci soukromých podniků v dosahu jejich kompetence hospodaří se sprivatizovaným majetkem v souladu se zájmy občanů daného území. Pokud by pravomoci k takovému dohledu byly uzákoněny, nemohly by vznikat situace, jako např. jsou různé "dluhové pasti", zamořené ovzduší na Ostravsku či zdevastovaná krajina povodněmi v sousedství rozsáhlých kukuřičných polí. Dobrovolná občanská sdružení by se měla stát v tomto směru neodmyslitelnými pomocníky zastupitelských sborů." - Děkuji tedy M. Plevovi za povzbuzení. Vidím problém podobně, jako on.
    VK
    September 2, 2012 v 23.54
    Jsou tu další problémy.

    To co označujeme - a je rozebráno v článku Ilony Švihlíkové - jako přerozdělování zdola nahoru, technicky vzato žádné přerozdělování není. Z technického hlediska se pouze ponechají peníze v kapsách těch kteří je vydělali. Samozřejmě že to vede k posilování příjmové nerovnosti, ovšem z tohoto pohledu "spravedlivé", prostě nikdo nikomu nic neoprávněně nezabavuje. Hodně těžko se hledají protiargumenty.
    September 3, 2012 v 7.27
    Pokud by, pane Klusáčku, dnešní podnikatelé své výrobky, či služby, vyráběli a distribuovali zákazníkům bez využití státních zařízení /komunikací a podobně/ a služeb /hasiči, policie atd./ a nečerpali někdy nemalé dotace, pak by bylo možná na místě mluvit o nějaké spravedlnosti. Jenže tomu tak není. Příklad: v naší obci budeme muset vybudovat nový průtah. Obec se na něm bude muset podílet desítkami milonů korun, takže se nutně zadluží na řadu let a bude tím pádem muset zastavit veškeré další investice, i když řada z nich by byla nutná. To vše proto, že ve vzdálenosti 6, respektive 15 kilometrů, jsou dva velké podniky /cihelna a cukrovar/, jejichž produkce, či odbyt, jsou náročné na těžkou dopravu a trasa této dopravy vede přes naší obec. Při jednání v cihelně i cukrovaru nám bylo řečeno, že doprava je záležitost jejich zákazníků, tak co je jim po nějaké silnici.Takže lidé, kteří nemají s jejich výrobou nic společného a nemají z ní žádný profit, včetně daní, budou hradit silnici, která je díky soukromým ziskům zničená. Co je na tomhle spravedlivého?
    JH
    September 4, 2012 v 21.38
    "Spravedlivé"
    je to z pohledu cihelny a cukrovaru, protože mají v zásadě taky pravdu - pokud dopravu zajišťuje odběratel, je to on, kdo ji někomu naúčtuje a kdo z ní má zisk, a tedy by to měl být taky on, kdo z velké části zaplatí zničenou silnici. Ideálně by měla být každá silnice zpoplatněná; v současnosti je to tak že dálnice se platí extra a zbytek by se měl "schovat" do spotřební daně z pohonných hmot. Není to jistě ideální (dovedu si představit lepší "metriku"), ale aspoň to nějak funguje.
    Z tohoto pohledu peníze vaší obci "dluží" stát, který by spravedlivě měl reflektovat zvýšený provoz v obci a přispět jí větší částkou, protože to znamená že odtamtud přichází více peněz ze spotřební daně.
    September 5, 2012 v 8.42
    Tohle vše, je pane Hájku zohledňeno v tzv. daňové soustavě, není třeba vymýšlet žádné metriky kvůli opravě silnic. Proto píšu panu Klusáčkovi o "spravedlivých" daních, neboť pokud se veřejnosti záměrně zamlčuje kdo a proč má daně platit, vytváří se nálada proti jejich placení a naplňuje se tím neoliberální destrukce státu. Je potřeba občanům vysvětlit, že ti bohatí podnikatelé platí, nebo by aspoň měli platit vyšší daně, protože využívají daleko více státní majetek a instituce a to, že daně platí není žádné jejich donátorství chudým, ale často je to spíše naopak. Nemluvě o DPH, kde se v úplném rozporu se skutečným stavem věci používá termín "plátce daně", když ve skutečnosti se jedná o "výběrčího", který daň zaplacenou jeho zákazníkem odevzdá státu /mnohokrát spíše ne/.
    JH
    September 5, 2012 v 11.50
    Spravedlivé
    to možná připadá vám, když řeknete, že "bohatí využívají daleko více státní majetek a instituce", a na základě toho například zvýšíte daňovou progresi, ale těm, kteří se třeba snaží státní majetek šetřit, a vy jim napaříte stejnou daň, už to tak připadat nebude. A pak přijde neoliberál a řekne, tak víte co, pan Ševčík má recht, tak pojďme ten státní majetek a instituce omezit, a zpoplatníme všecko, co půjde, a pak nemusíme zvyšovat bohatým daně, ne? Protože si to "spravedlivě" zaplatí přímo. Hurá!
    Já ve spravedlivé daně nevěřím.
    September 5, 2012 v 12.15
    Spravedlivé daně samozřejmě neexistují. Věřte ale tomu, že kdyby se okolo daní nevedly neustálé, přitom neoliberálním směrem mířené debaty, lidé by je brali jako nutné zlo a smířili by se s nimi, stejně, jako dejme tomu se zákony o silniční dopravě a podobnými zákony. Respektovali by to, že když bohatý pustí chlup, tak se mu to pak vrátí v tom, že bude jezdit po dobrých silnicích, nebude muset okolo své vily stavět kulometná hnízda, protože nebude nebezpečí, že bude vykraden, jeho produkty budou kupovány, protože lidé na ně budou mít, sežene vzdělané zaměstnance atd. Je toho tolik, kolik čerpají podnikatelé ze státních zdrojů pro své obohacení, aníž by se nad tím pozastavili a ještě pár korun, které státu zaplatí, považují za velkorysý dar sockám a kdoví komu ještě. Vše je dáno mediální kampaní neoliberálů, lépe psáno oněch, dejme tomu, 2 procent bohatých, kteří stát nepotřebují, protože jsou schopni si vše zaplatit ze svých peněz a tak jej chtějí zrušit. Nebo ještě tak dojit, ale ne krmit.
    JJ
    September 5, 2012 v 20.09
    K diskuzi pánů Hájka a Ševčíka.
    Ono použití daní k souvisejícím účelům vypadá logicky - spotřební daň z benzinu na silnice, z cigaret na léčbu rakoviny plic, DPPO na podporu podnikání, DPFO na "výrobu a údržbu lidských zdrojů", pozemková daň na provoz katastrálního úřadu etc... Ale ani u těch cigaret to není jednoduché - jinak vám náklady na léčbu nemocí způsobených kouřením vyčíslí doktorka Králíková, jinak Petr Hájek. U jiných příkladů je to ještě těžší... Člověk se takto poměrně snadno může dostat někam až na pozice Liberárního institutu... Jistě, průběžný důchodový systém, zdravotnictví a ten zbytek, to smysl má, ale dělit ten zbytek dál, je ošidné.
    Pokud se omezíme na daň z příjmu fyz. osob, tak tam bych progresi nezaváděl s argumenty typu - bohatí mají větší auta a poškozují tak více silnice, kouří větší doutníky a tak víc škodí zdraví lidí kolem sebe atp...
    Proč prostě neříci, že zdroje docházejí a DPFO je jakási brzda, aby hodně "pracovití" lidé nepracovali tak moc a nechali víc práce těm méně "pracovitým". Svět už není co býval za Adama Smithe, dnes se nemůže člověk vydat do Nového Světa, aby tam ten pracovitý vykácel velký kus lesa, lenoch malý kus a pak žili oba podle svých zásluh (případně vykšeftovali půdu s divochy nebo je rovnou celkem beztrestně povraždili).
    V rozumně progresivním prostředí by třeba Jana Nagyová nemusela dřít jako kůň, protože by se jí vyplatilo najmout si dva pomocníky... Majitel pramene v oáze v poušti taky bude prodávat vodu za jinou cenu někomu, kdo živí dítě, za jinou chovateli velbloudů a za ještě jinou někomu, kdo si tam bude chtít otevřít aquapark... Aspoň myslím, že by to tak mělo být.
    Jistě, se systémovým problémem jednoho procenta, sebeprogresivnější soustava nic neudělá... Navíc když ta soustava je v rukou toho procenta.
    JH
    se dá souhlasit - byť bych to nepodal tak, že pracovití by měli méně pracovat (ano, vidím ty uvozovky). Zkrátka, skoro všichni dodržujeme, víceméně dobrovolně, nějaká společenská pravidla, což všem v průměru zajišťuje lepší životní úroveň - a ačkoliv někteří na tom mohou být a budou lépe a jiní hůře, je třeba dbát na to, aby skoro všichni měli motivaci pravidla dodržovat, jinak se společnost zhroutí ke škodě (téměř) všech, ale ti bohatí ztratí více, než ti chudí.
    Neoliberálové zapomínají na skutečnost, že majetek ve vyspělé společnosti je založen na tom, že jej společnost dobrovolně uznává a poskytuje mu státní ochranu, zatímco v primitivní společnosti je majetek založen na schopnosti vlastníka si jej ochránit sám. Ti, kdo vlastní hodně, tak dostávají touto cestou od společnosti mnohem více, než ti, kdo vlastní jen to, co mají na sobě.
    Dále je tu problém nově narozených, těch, kdo přijdou do tohoto světa a jeho majetková pravidla jsou mu vnucena, bez možnosti nějakého opt-outu - protože jak podotýká pan Janeček, utéct už dnes není kam. Neoliberálové vycházejí z toho, že dítě nemá pouze na základě svého narození na svět žádný nárok - svět už je nějak zabrán, půda a zdroje rozděleny, kdo se narodil pozdě, má smůlu a zaslouží si pouze to, co dostane od rodičů, státu či jiných lidí - a v případě ideálního neoliberálního státu s nulovým přerozdělováním nedostane od státu nic.
    Zhusta si neuvědomují, že to je v podstatě extrémní názor - opačný extrém je představa člověka, který se narodí, a prohlásí: "tak na světě je X (dejme tomu 100) milionů kilometrů čtverečních použitelné půdy, 7 miliard lidí, tak navalte můj spravedlivý podíl, to jest asi jeden a půl hektaru (!), a pak už nebudu nic chtít". A každý by si měl zmenšit svůj pozemek o jednu sedminu miliardtiny, a "vyplatit" novému človíčku jeho podíl za to, že bude uznávat majetek všech ostatních - a dále už by si na svém mohl každý pracovat jak chce, prodávat, kupovat, dědit, směňovat služby za pozemky a tak dále. Není těžké si spočítat, že takovýto "spravedlivý" svět by byl extrémně přerozdělující, mnohem více než kterákoliv současná společnost. Takže běžné přerozdělování ve společnosti pomocí progresivná daně lze vnímat jako kompenzaci za to, že se lidé "dobrovolně" vzdávají svých vlastnických nároků, vzniklých narozením do tohoto světa.
    MT
    September 9, 2012 v 9.09

    Pan Hájek je dobrým příkladem, jak se postupně upevňuje legitimita levicově liberálního přístupu, který může časem nabýt téměř revoluční charakter - alespoň pokud bude "socialismus pro nejbohatší" nadále sílit ...
    + Další komentáře