Český statistický úřad opět uhodil hřebíkem na hlavičku

Ilona Švihlíková

Sbližování české ekonomické úrovně a průměru Evropské unie se zastavilo. Není divu: vláda škrtá, firmy místo inovací propouštějí a nikdo nikomu nevěří.

ČSÚ v poslední době přišel s několika vynikajícími dokumenty, které jasně a přesně interpretují ekonomickou realitu ČR. Mezi zásadní patří Vývoj ekonomiky České republiky v roce 2011 či nověji Ekonomika ČR v trendech: byl rok 2011 opět zlomový?

Ve shrnujícím Vývoji ekonomiky ČR se mimo jiné můžeme dočíst: „Pokles vládní spotřeby ve 4. čtvrtletí je stejně hluboký jako v Řecku, zadluženost jedna z nejnižších v Evropě. Domácnosti v ČR omezují spotřebu jako v zemích s dluhovou krizí.“ V dalším dokumentu pak ČSÚ s ohledem na krizi v Eurozóně počítá komplexní zadlužení, ne pouze veřejné, a dochází k jasným údajům o velmi nízké, de facto nejnižší komplexní zadluženosti ČR v rámci EU.

ČSÚ se přirozeně věnuje také dopadům silných fiskální restrikci (škrty a zvyšování nepřímých daní), které praktikuje Nečasova vláda. Můžeme pozorovat hned několik dopadů:

Zaprvé, ještě v roce 2011 platilo, že utlumená domácí poptávka byla vykompenzována pozitivním vývojem zahraničního obchodu. Jedná se tedy o kopírování německé strategie export-led growth (vnější růst), která je nejen velmi jednostranná a nebezpečná, ale v českém kontextu pak dává vládě munici pro „konkurenceschopnost“ čistě cenovou cestou a tedy vytváří, či posiluje tlak na snížení mezd a přímých daní. V situaci české ekonomické struktury, kdy páteřní exportní podniky jsou v zahraničních rukou, a převážná část vývozu má střední přidanou hodnotu, a kdy nejsme z logiky věci finalisté ceny - se jedná o strategii hloupou. Je ještě hloupější v tom, že Nečasova vláda neumí provozovat ekonomickou diplomacii, stupidně ruší zastupitelské úřady na perspektivních trzích a není schopna vyřešit dlouhodobý kompetenční spor mezi Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem zahraničí.

Zadruhé, pokles domácí poptávky je ovšem natolik hluboký, že v prvním kvartálu roku 2012 došlo k poklesu ekonomiky o celé jedno procento. Zde je možno najít několik, zřejmě provázaných vysvětlení. Jednak si vláda stanovila fiskální konsolidaci jako hlavní ekonomický cíl a není schopna či ochotna tento cíl vnímat v širším národohospodářském kontextu. Cílem jejich reforem samozřejmě není péče o veřejné rozpočty, ale nalezení záminek k privatizaci zbytků veřejného sektoru (jak už jsem uváděla i v článku týkající se Vize ČMKOS). Na druhou stranu je možné, že určitou roli hraje i naprostá neznalost a nepochopení základních vztahů makroekonomických veličin. Vynikající národohospodářka Růžena Vintrová už několik let upozorňuje na zásadní dezinterpretaci ukazatele otevřenosti české ekonomiky a vlivu na domácí poptávku. Poměr exportu k HDP (ukazatel otevřenosti ekonomiky) je opravdu vysoký — podle Světové banky se pohybuje mezi 75-80%. Jenže se jedná o poměr, nikoliv o podíl. Protože tohle ale zřejmě nechápou nejen Nečas s Kalouskem, ale ani Zlámalová v Hospodářských novinách a géniové z NERVu, zcela chybně se domnívají, že na domácí poptávku tím zbývá už jen trapných dvacet procent, což za žádnou podporu nestojí. Škoda že nejsme v Singapuru, kde tento ukazatel otevřenosti ekonomiky dosahuje 200%: bylo by zajímavé si poslechnout, jak bude Zlámalová vykládat, že domácí poptávka je v Singapuru mínus 100%.

Je to celé o to trapnější, že tento poměr a jeho vysvětlení je klasickou otázkou u inženýrské zkoušky z ekonomie, jak konstatuje i Izák ve své Fiskální politice: „Standardní zkušební otázka z kurzu makroekonomie zní, zdali vývoz může být větší než hrubý domácí produkt. Vtip otázky spočívá v tom, že vývoz i dovoz mohou zahrnovat meziprodukty, kdežto HDP je z definice součtem pouze nově vytvořené hodnoty. Takže může dojít k tomu, že vývoz je větší než HDP.“ (str. 77) Stejně tak zcestné je operovat dramatickými úniky do dovozu — právě proto, že určitá část dovozu vstupuje do další produkce, která bude opět vyvezena.

Zatřetí, z výše uvedeného vyplývá, že proces konvergence, neboli sbližování české ekonomické úrovně k průměru Evropské unie, se zastavil.

Na rozdíl od ČSÚ jsem nicméně poněkud více znepokojena stavem platební bilance. Minulý rok nebyl běžný účet pokryt finančním, což ukazuje na vnější nerovnováhu, která je navíc dána strukturou ekonomiky (odlivy zisků a dividend do zahraničí). Vzhledem k tomu, že Eurozóna tyto nerovnováhy dále prohlubuje a zatím bohužel stále prosazuje asymetrické „trestání“ zemí deficitních (celé jižní křídlo EU), aniž by se zaměřila i na země přebytkové (Německo), mohla by se situace pro ČR stát komplikovanou. S tím souvisí i závislost na neustálém přílivu zahraničního kapitálu — ať už přímých zahraničních investic, které ale po určité době znovu prohloubí deficit bilance výnosů a s ním celý běžný účet, či kapitálu dluhové povahy, což je recept na dluhovou krizi, nebo kapitálu spekulativního, což je recept na finanční krizi). Ani jedno z toho nepovažuji za dobrou variantu.

Obchodní situace se sice vzhledem k setrvale kladné obchodní bilanci zdá výborná, je tu však několik významných „ale“: kromě toho, že nejsme finalisté a většina „českých“ firem se musí vejít do ceny nadiktované mateřskou firmou (což se zpětně odráží na negativním vývoji směnných relací), se nám nedaří dynamicky zvyšovat přírůstky podílů na světovém exportu. Jednoduše řečeno, „nechytáme“ se s dynamikou trhů. Je třeba ocenit interpretaci ČSÚ, která rostoucí mzdové náklady nereprezentuje jako „zlo“, ale jako faktor sociálně a ekonomického dohánění, a správně tím uvádí, že ČR měla již dávno z fáze střední přidané hodnoty přejít do vyšší. Ale jak? Inovační schopnosti jsou velmi nízké, o „podpoře“ vlády ani nemluvě.

Problém ale není pouze v makrosféře. Bohužel, mikrosféra nedopadá o mnoho lépe. Výzkum uskutečněný CzechTradem a DHL ukázal, že nejčastější reakcí českých firem na krizi je propustit zaměstnance a snížit výrobu a investice. Pokusy o inovaci (výrobky, trhy, marketingové postupy atd.), které jsou typické pro Skandinávii (viz proslulá agentura FinPro) zaujímaly téměř neviditelné postavení. „Pozoruhodné“ výsledky nabídl výše uvedený průzkum i u chování manažerů, pro které převažuje „intuice“ zdaleka nad analýzami. Z osobní zkušenosti mohu doplnit, že české firmy neumějí a nechtějí spolupracovat. To nám způsobuje problémy při průniku na zahraniční trhy (neumíme vývozní aliance) a při budování klastrů. Na nedávné konferenci v Budišově přišla řeč na budování klastrů a jeden z účastníků pohovořil o svých zkušenostech, když se pokoušel rozjet klastr ve svém regionu. Jeho zkušenost lze shrnout zhruba následovně: většina firem neměla zájem (neví, co to je a nevěří jedna druhé), zbylá část, která jakýs takýs zájem projevila, pak měla jednu hlavní starost: kdo tomu bude všemu velet.

Náprava nedobrého stavu české ekonomiky tedy bude vyžadovat mnohem hlubší zásahy, nejen na úrovni makrosféry, ale i na úrovni struktury české ekonomiky, forem vlastnictví a financování.

    Diskuse
    FJ
    July 31, 2012 v 12.37
    Na popsání chyb vlády stačí šetření ČSU...
    Národospodářská politika je věc složitá a každý zásah se někde projeví, zejména takovými zásahy, kterými nás častuje současná vláda a v ještě se tomu říká v naší kotlině reforma. Za posledních 23 let stále jen reformy a žádná koncepce. Společnost se podařilo atomizovat a vytvořit klima nespoluráce a za doprovodného (ne)výkonu státní správy a zejména jeji zpolitizování ,zejména tzv.reformou veřejné správy. Každá reforma za posledních 23 let vede spolehlivě ke zhoršení situace. Ukazuje nám to i inovace IT služeb na ministerstvu práce a sociálních věcí, kteréžto ministerstvo už by mělo snad i změnit svůj název , třeba v rámci nějaké reformy. Není o sociálnu a ani o práci. No a dopravní registry? Prostě už nefungují ani elementární služby občanů. a ani stavovská čest úředníků a v případě ministrů ani vedle politické (ne)odpovědnosti ani jakási forma cti.Kdysi při té tzv. reformě veřejné správy tehdejší buldozer prosazení této deformy Y.Strecková jednou i pravila Klausovu poučku o podnikatelích vzhledem úřednictvu k strašném přípravě reformy veřejné správy" No co tak se úředníci hodí do vody, a budou se muset naučit plavat". No co se hodilo na podnikatele a víme , kjak to dopadlo a dopadá, by nemělo platit na úředníky , ale privatizace politiky prostě nutí i uřednictvo, aby nesloužilo lidu, ale svým voleným guru a často samo sobě.. Není tedy v našem státě nezávislé státní správy , není v pořádku ani koncepční národohospodářská politika a ČSU to konstatuje a Doc. Švihlíková to i odborně rozebírá. A ta spolupráce a inovace, co se měla využít je tu dokumentována i na nevyužití klastrů, kde je součásti i kooperace a integrace našich atomizovaných firem a firmiček s výzkumem a školstvím. Firamy nejsou schopny svou velikostí bez kooperace i třeba na úrovni MPO a M.Zahraničních věcí nic pozitivního vytvořit jeden hot a druhý čehý, tak je to ve všem , nebo mnoho oblastech. No točení se v dostředném kruhu, teda zužující se spirále je zdá se náš úděl, bez existence prorůstové národní politiky tento trend změnit, teda rozhodně ne takovými reformami, které se nedělají pro růst a ani pro občany, ale pro dokradení posledních zbytků vytahovaných už z kapes těm, co se jim tu a tam říká voliči, nebo daňoví poplatníci a až na konec možná i občané...O nápravě se dá psát i mluvit, ale s těmito národohospodáři co často i pod veřejnou kontrolou a i v zahraničí spí, což to je smysl a obsah "naší" zahraniční politiky třeba v konkrétním případě ministra?
    July 31, 2012 v 16.56
    Jaký byl loni skutečný podíl domácí poptávky?
    "Skutečný podíl vývozu na produkci ekonomiky byl podle údajů národních účtů za rok 2007 v ČR 31 % a pokud bychom porovnávali pouze podíl na tržní produkci (neboť netržní produkce nemůže být ze své podstaty exportována), pak by tento podíl činil 35 %. "
    Cit. podle
    http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/statistika_upresnuje_predstavy_o_otevrenosti_ceske_ekonomiky

    Rozumím-li dobře, byl v roce 2007 poměr vývozu k HDP 80% (uvedeno v cit. článku), ale podíl téhož byl 31-35%. To znamená, že na domácí poptávku nezbývalo trapných 20%, ale významných 65-69% HDP, tj. dvě třetiny!
    To se opravdu není co divit, že zaškrcením domácí poptávky prudce klesne výkonost ekonomiky měřená pomocí HDP!

    A jaký byl tento podíl loni (v r. 2011)?