Jeden příběh z židovské mytologie vypráví o 36 lidech, kteří drží náš svět nad vodou. Láskou a dobrem, které kolem sebe šíří, nedovolí, aby zlo dostoupilo té míry, že by lidstvo zničilo samo sebe. Vtip je v tom, že nikdo neví, kdo mezi těch 36 zachránců patří, a neví to dokonce ani oni sami o sobě. A protože to těch 36 spravedlivých neví, snad jen tuší, chovají se, jako by to byli právě oni.

Přesně tímto principem se řídili občané, kteří dali dohromady 72 610 podpisů pro Táňu Fischerovou. Možná jen málokdo z nich věřil, že on a ti ostatní sesbírají dohromady požadovaných 50 000. A přesto sbírali podpisy i úšklebky. Nechtěli to pokazit. Co kdyby to celé záleželo právě na nich?

Ano, takhle se šíří dobro. Vírou, že v úsilí o ně samotné nejsem sám a že na mě také záleží. Neuhnu-li já, pak vím, že neuhnou ani ostatní a dobro přinese své plody. A tak se sen proměnil ve skutečnost: Táňa Fischerová kandiduje na českou prezidentku.

Když jsem slabý….

Říká to apoštol Pavel, když přichází se zvěstí o Ježíši Kristu tam, kde jen blázen by doufal v její přijetí: „Když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.“ Jako by se v situaci, kdy už může být jenom lépe, mobilizovaly síly, které nakonec způsobí rozhodující obrat. Beznaděj promění v naděj, úpadek v růst, nevíru ve víru.

Není na tom náš stát podobně? Jistě, chudoba, s níž se stále častěji setkáváme, ztráta sociálních jistot, sociální vyloučení, umrzlí lidé bez domova, oběti metanolových praktik, toho všeho by mohlo být ještě daleko více. Avšak i tak je jasné, že pokud se ve společnosti něco zásadního nezmění, dojde k celospolečenské katastrofě.