Tři komentátoři o Dienstbierovi
Jan SapákHodnocení interview s Jiřím Dienstbierem se třem analytikům pozvaným do České televize nepovedlo — Dienstbier pro takové hodnocení pravděpodobně příliš vybočuje ze škatulek a zaběhaných představ.
Zdá se mi, že Česká televize zvolila poměrně dobrý postup pro představení prezidentských kandidátu. Měl jsem štěstí a jeden z dílů shlédnul v autobuse nemaje běžný přístup k ČT. Zpověď Jiřího Dienstbiera. Interview samotné ponechám s dovolením bez komentáře, protože kandidát v něm promlouvá za sebe dost dobře a srozumitelně a nemám potřebu k němu cokoliv dodat. Kdo chce, nechť si projde originál.
Mnohem zajímavější a svým způsobem signifikantní se mi jeví reflexe. Česká televize zve tři glosátory daného interview, které vysílá několik hodin před tím. Věřím, že lidé, kteří to mají v ČT na starosti, projevili co nejlepší dobrou vůli, aby opatřili ke každému kandidátovi přiléhavé tutory, a pomohli tím veřejnosti lépe dešifrovat to, co by jí nemuselo být zřejmé. Zdá se to být dobrá cesta.
Leč v tomto případě to neměli snadné a také se jim to nepovedlo. Recenze vnesla do tématu více zmatku místo toho, aby věci projasnila. Ne že by v televizi sáhli po osobnostech nekompetentních, spíše naopak. Daniel Kroupa a Alexander Mitrofanov patří jistě k elitě politických analytiků, Erik Best je velmi upřímný a bystrý komentátor, který je pro nás cenný (nebo se nám to alespoň zdá) díky jinému úhlu pohledu.
Jenomže se ukázalo, že nestačí sáhnout po třech vynikajících a nepochybně úctyhodných a mravných osobnostech, aby se dostavil výborný výsledek. Nestačí, aby jeden byl levičák, druhý pravičák a třetí řekněme neutrál, když na Eriku Bestovi tak trochu neumíme poznat jeho pravé přesvědčení.
Prezidentští kandidáti Miloš Zeman a Jiří Dienstbier včera navštívili jednání výkonného výboru komunistů s žádostí o podporu.
KSČM se ale zatím nerozhodla, kterému z nich dá přednost. Plánuje tak učinit za týden na zasedání ústředního výboru.
---Nevěsta se zdráhá, komu obětovat své panenství?? ---
Poslední věta autorova stojí za pozornost. Jiří Dienstbier byl v mnoha ohledl osobností mimořádnou. Jeho integritu zpochybňovali snad jen nejzarytější antikomunisté. Ve stranické politice ale dopadl špatně. Skoro to vypadá, že Občanské hnutí bylo učebnicovou ukázkou toho, jak snadno lidé schopnostmi své okolí převyšující o dvě hlavy (Dienstbier, Rychetský) mohou skončit v poli poražených.
Je Eric Best opravdu takový pitomec? Asi ano.
už jste se rozhodl, kdo si zaslouží podporu Vaši a Vašich spolubojovníků?
děkuji Vám za odpověď (ujišťuji Vás, že se nehněvám, že jste mi ji sdělil "přes média") a doufám, že najdete způsob, jak na svou stranu přilákat více voličů, než náš kosmonaut.
Proti panu Remkovi nic nemám.
Dokonce mám milou osobní vzpomínku na to, jak jsem kdysi jeho let oslavoval na vojenském cvičení. Vyrazili jsme z Felbabky u Hořovic na Doupov. Za to, že žádný z mých statečných vojáků ve dvacetistupňových mrazech nezahynul, a navzdory nemalému množství vypitého piva, za což bych je býval měl správně poslat před polní soud, se ani nezranil, jsem byl dokonce povýšen na důstojníka.
Bohužel mi povýšení přišlo do poštovní schránky v době, kdy jsem ji nevybíral, ale potešil mne dopis od maminky, v němž mi to oznamovala. Když mne směla navštívit, měli jsme z toho v očích slzy oba. To si, vážený pane poslanče, jistě dovedete představit. Myslím, že mne dokonce radost z té zprávy dohnala k tomu, že jsem v následujících dnech překračoval normy.
Když jsem se asi dva roky nato vrátil domů, moje radost už nebyla tak čerstvá. Před odjezdem do Rakouska jsem kromě zaplacení za studium, které mi financovala dělnická třída, za což jí dodatečně děkuji, musel také odevzdat také občanský průkaz a vojenskou knížku (v opačném pořadí).
Soudruh na vojenské správě na Smíchově (jeho jméno si nepamatuji, ale pokud si tohle čte, prosím ho, aby se mi neprodleně ozval) na mě smutně pohlédl přes stůl a oznámil mi, že se anuluje také moje hodnost podporučíka ČLA. Vyslovil názor, že to je škoda. Opáčil jsem dojat takovou empatií, že nevím pro koho. Toto mé nevojácké chování přešel s velkorysostí, za kterou mu patří můj respekt. Pokud mne pamět úplně neklame, neřekl jsem mu nahlas, co jsem si pomyslel: že totiž pan ministr bude ušetřen té ostudy, aby musel degradovat jednoho ze svých nejlepších vojáků. Umím si představit, jak by se tím byl trápil, když už před tím musel degradovat leckterého generála na vojína.
Pokud uvidíte soudruha Remka, prosím Vás jen o jediné: pohlédněte mu zpříma do očí, a řekněte mu chlapsky: ty bejku, přece bys nehlasoval pro takovýho vola jako Miloš Zeman?
Děkuji Vám a těším se zase někdy shledáme "v lepších časech", jak zpívali V+W.
Ihr ergebener
Jan Kopecký, Wien
PS: Nezlobte se soudruhu, že Vám vykám.