Tři komentátoři o Dienstbierovi

Jan Sapák

Hodnocení interview s Jiřím Dienstbierem se třem analytikům pozvaným do České televize nepovedlo — Dienstbier pro takové hodnocení pravděpodobně příliš vybočuje ze škatulek a zaběhaných představ.

Zdá se mi, že Česká televize zvolila poměrně dobrý postup pro představení prezidentských kandidátu. Měl jsem štěstí a jeden z dílů shlédnul v autobuse nemaje běžný přístup k ČT. Zpověď Jiřího Dienstbiera. Interview samotné ponechám s dovolením bez komentáře, protože kandidát v něm promlouvá za sebe dost dobře a srozumitelně a nemám potřebu k němu cokoliv dodat. Kdo chce, nechť si projde originál.

Mnohem zajímavější a svým způsobem signifikantní se mi jeví reflexe. Česká televize zve tři glosátory daného interview, které vysílá několik hodin před tím. Věřím, že lidé, kteří to mají v ČT na starosti, projevili co nejlepší dobrou vůli, aby opatřili ke každému kandidátovi přiléhavé tutory, a pomohli tím veřejnosti lépe dešifrovat to, co by jí nemuselo být zřejmé. Zdá se to být dobrá cesta.

Leč v tomto případě to neměli snadné a také se jim to nepovedlo. Recenze vnesla do tématu více zmatku místo toho, aby věci projasnila. Ne že by v televizi sáhli po osobnostech nekompetentních, spíše naopak. Daniel Kroupa a Alexander Mitrofanov patří jistě k elitě politických analytiků, Erik Best je velmi upřímný a bystrý komentátor, který je pro nás cenný (nebo se nám to alespoň zdá) díky jinému úhlu pohledu.

Jenomže se ukázalo, že nestačí sáhnout po třech vynikajících a nepochybně úctyhodných a mravných osobnostech, aby se dostavil výborný výsledek. Nestačí, aby jeden byl levičák, druhý pravičák a třetí řekněme neutrál, když na Eriku Bestovi tak trochu neumíme poznat jeho pravé přesvědčení.

Daniel Kroupa se měl této role asi sám vzdát. Sváděl se sebou nerovný boj, který vyústil v docela mlžný až panický výsledek. Nevěděl přesně, kterým hodnotám má být loajálnější, zda-li osobnímu přátelství, staré solidaritě a společným ctnostem „života v pravdě“, nebo své autentické pravicovosti proti levicovosti JD; nebo (do třetice) psychologicko-sociálnímu pocitu, který má co dělat s věkem posuzovaného a vůbec ne ani s prvou ani se druhou z prve vyjmenovaných veličin.

Nakonec jsme se tedy od Daniela Kroupy dozvěděli, že Dienstbier by byl lepším prezidentem než Klaus, že by ale nebyl neutrální a stranil by levici (nejen proto, že je levičák, ale protože je údajně agresivní levičák). Dozvěděli jsme se také, že je vysoce mravní osobností, ale že k tomu přišel jak slepý k houslím (trochu to akcentuji, ale jen trochu, tak to skutečně DK řekl). Co si z toho vybrat, opravdu nevím.

Proč třeba Daniel Kroupa neřekl, že Dienstbier je levičák jako poleno a proč místo toho se zámlkou řekl, že nechce slyšet jiné názory? Se zkušenosti s oběma mohu říci, že jsou si v tom velmi podobní. Že je jeden nebo druhý agresivní, by mne ale věru nenapadlo. Jedině že by si to oba mysleli o sobě navzájem.

Proč také Daniel Kroupa neřekl, že dobrou pojistkou pro případnou neutralitu je opravdová, nelíčená a erudovaná oddanost vládě práva, silnější než Dienstbierova stranickost (kterou ale nikdo nezastírá)?

Tenhle zvláštní obkročák okolo horké kaše vedl ke zcela třaslavému projevu, ze kterého si divák podle mého názoru neodnesl skoro nic. Velmi podobné to bylo u Erika Besta, jen akcent ležel jinde. Jemu vadí to, že Dienstbier je zároveň součástí establishmentu a zároveň chce být jeho disidentem a napravovat ho.

Ono pravda je, že Dienstbier nezapadá do šablony typického straníka socana ani typického straníka posledních 20 let. Jako by Erik Best znal jinou realistickou nabídku, někoho, kdo je skutečně nezávislý, kdo si nezadal s establishmentem, ale nabízí schopnosti a dovednosti reálně se role prezidenta zhostit. Vždiť přece víme, že nezávislí kandidáti jsou jenom dva. Franz a Fischerová. Ostatní, pokud stojí o tento predikát, jej jenom markýrují.

Co z této Dienstbierovy jako by dvojjediné role plyne? Myslím, že zhola nic; nebo jen velmi málo. Jen to ukazuje, že se najednou vynořila naprosto originální osobnost, která není zařaditelná do dosavadních šablon. Má co do činění s establishmentem, ale zůstala natolik na jeho okraji, že nemohla nasát jeho manýry, neřesti, rutiny. Velká část veřejnosti zdá se mi vycítila, že zde je trochu jiný nový pokus dělat reálnou politiku, v rámci strany s mnoha neřestmi, která ale konvenuje základním hodnotám, jež sdílí tento člověk.

Nepokrytě to řekl Alexandr Mitrofanov, který může právem být podezříván ze sympatií k JD, a je veřejným tajemstvím, že dlouhodobým cílem jeho útoků je právě Miloš Zeman. Mířil přesně do černého, když řekl, že Dienstbier je nefalšovaný levicový kandidát, a že se o tento predikát utkává s Milošem Zemanem, který by jej rád tento získal pro sebe.

Více než velmi pravděpodobné je také to, že nejatraktivnější boj „semifinále“ se odehraje právě mezi těmito dvěma. V této otázce bude ležet ohnisko celé prezidentské volby: kdo z obou postoupí do druhého kola? Je škoda že ji diskutéři nechali ležet ladem a jen tak napůl huby se k ní dostal Mitrofanov.

Kapitolu samu pro sebe představuje zmínka o tom, že si Dienstbier mladší hrdinský zápas disentu neodžil, že se narodil se zlatou (v tomto případě spíše ježatou) lžičkou v ústech, a je jen stínem svého otce. To by ale bylo na samostatné pojednání, a jistě jsme to neslyšeli naposled. Přitom Dienstbier projevuje schopnosti, které naznačují, že svého otce jako politik možná výrazně přeroste.

    Diskuse
    November 30, 2012 v 12.56
    radikální levice a agresivita
    Nejprve oprava, že je agresivní, neřekl o Dienstbierovi Daniel Kroupa, ale Erik Best, ohodnotil ho jako nejvíce agresivního po Bobošíkové. V tom se Kroupa Dienstbiera zastal, že oproti Bobošíkové jako populistce představuje kvalitativně jinou třídu. Ovšem Kroupa dvakrát Dienstbiera onálepkoval radikální levicí. V Ústí to nikoho nepřekvapilo, pro Kroupu opravdu radikální levice začíná už u Dienstbiera a strašení návratem komunistů k moci se stává refrénem jak jeho rozhovorů, které dává novinářům, tak jeho proslovů ke studentům. Panika, které si Jan Sapák všiml pochází spíše z hroutícího se antikomunistického konsensu, na kterém stojí Kroupovo pravicové přesvědčení, a který se pokouší svými prostředky udržet. Daniel Kroupa myslí podobně jako ministerstvo vnitra, které umísťuje Proalt mezi extremisty. Tedy normální, běžná, západní sociálně demokratická levice je pro ně radikální levicí. Myslím však, že to není analyticky udržitelné hodnocení, ale spíše pragmatické prosazování vlastních politických názorů.
    December 1, 2012 v 11.16
    KSČM
    Zeman a Dienstbier u KSČM žádali o podporu na Hrad
    Prezidentští kandidáti Miloš Zeman a Jiří Dienstbier včera navštívili jednání výkonného výboru komunistů s žádostí o podporu.
    KSČM se ale zatím nerozhodla, kterému z nich dá přednost. Plánuje tak učinit za týden na zasedání ústředního výboru.

    ---Nevěsta se zdráhá, komu obětovat své panenství?? ---

    Poslední věta autorova stojí za pozornost. Jiří Dienstbier byl v mnoha ohledl osobností mimořádnou. Jeho integritu zpochybňovali snad jen nejzarytější antikomunisté. Ve stranické politice ale dopadl špatně. Skoro to vypadá, že Občanské hnutí bylo učebnicovou ukázkou toho, jak snadno lidé schopnostmi své okolí převyšující o dvě hlavy (Dienstbier, Rychetský) mohou skončit v poli poražených.

    Je Eric Best opravdu takový pitomec? Asi ano.
    December 1, 2012 v 11.18
    Jiřímu Dolejšovi
    Vážený pane poslanče,
    už jste se rozhodl, kdo si zaslouží podporu Vaši a Vašich spolubojovníků?
    December 1, 2012 v 15.25
    KSČM
    „Hodnocení teprve přijde,“ uvedl lídr KSČM Vojtěch Filip. Podle něj se ale může stát, že verdikt příští sobotu nepadne: „Je možné, že nedospějeme k výsledku.“ ,,, Zatímco komunistický europoslanec Vladimír Remek, který měl původně za svou stranu bojovat o Hrad, je nakloněn Zemanovi, Dolejš navrhuje vyslovit podporu Dienstbierovi.
    December 1, 2012 v 15.53
    Jiřímu Dolejšovi
    Vážený pane poslanče,
    děkuji Vám za odpověď (ujišťuji Vás, že se nehněvám, že jste mi ji sdělil "přes média") a doufám, že najdete způsob, jak na svou stranu přilákat více voličů, než náš kosmonaut.

    Proti panu Remkovi nic nemám.

    Dokonce mám milou osobní vzpomínku na to, jak jsem kdysi jeho let oslavoval na vojenském cvičení. Vyrazili jsme z Felbabky u Hořovic na Doupov. Za to, že žádný z mých statečných vojáků ve dvacetistupňových mrazech nezahynul, a navzdory nemalému množství vypitého piva, za což bych je býval měl správně poslat před polní soud, se ani nezranil, jsem byl dokonce povýšen na důstojníka.

    Bohužel mi povýšení přišlo do poštovní schránky v době, kdy jsem ji nevybíral, ale potešil mne dopis od maminky, v němž mi to oznamovala. Když mne směla navštívit, měli jsme z toho v očích slzy oba. To si, vážený pane poslanče, jistě dovedete představit. Myslím, že mne dokonce radost z té zprávy dohnala k tomu, že jsem v následujících dnech překračoval normy.

    Když jsem se asi dva roky nato vrátil domů, moje radost už nebyla tak čerstvá. Před odjezdem do Rakouska jsem kromě zaplacení za studium, které mi financovala dělnická třída, za což jí dodatečně děkuji, musel také odevzdat také občanský průkaz a vojenskou knížku (v opačném pořadí).

    Soudruh na vojenské správě na Smíchově (jeho jméno si nepamatuji, ale pokud si tohle čte, prosím ho, aby se mi neprodleně ozval) na mě smutně pohlédl přes stůl a oznámil mi, že se anuluje také moje hodnost podporučíka ČLA. Vyslovil názor, že to je škoda. Opáčil jsem dojat takovou empatií, že nevím pro koho. Toto mé nevojácké chování přešel s velkorysostí, za kterou mu patří můj respekt. Pokud mne pamět úplně neklame, neřekl jsem mu nahlas, co jsem si pomyslel: že totiž pan ministr bude ušetřen té ostudy, aby musel degradovat jednoho ze svých nejlepších vojáků. Umím si představit, jak by se tím byl trápil, když už před tím musel degradovat leckterého generála na vojína.

    Pokud uvidíte soudruha Remka, prosím Vás jen o jediné: pohlédněte mu zpříma do očí, a řekněte mu chlapsky: ty bejku, přece bys nehlasoval pro takovýho vola jako Miloš Zeman?

    Děkuji Vám a těším se zase někdy shledáme "v lepších časech", jak zpívali V+W.

    Ihr ergebener
    Jan Kopecký, Wien

    PS: Nezlobte se soudruhu, že Vám vykám.