Vyléčí ČSSD naše zdravotnictví?

Lukáš Jelínek

Zdravotnictví bývá vlajkovou lodí programu ČSSD. Jak si strana poradí s jeho současnými problémy jako je určení výše spoluúčasti pacienta, rušení nemocnic nebo řízení VZP?

Vláda to má nahnuté. I kdyby přežila víkendový kongres ODS, nepřežije hlasování o daňovém balíčku v Poslanecké sněmovně. A i kdyby třeba, přesto se sesype jako domeček z karet v řádu týdnů. Tak už to bývá, když dojde důvěra a loajalita a když přestane fungovat koaliční tmel.

Dříve nebo později se vládní odpovědnosti ujme ČSSD. Již nyní by měla být připravena na otázky: Co všechno změníte? Které reformy zrušíte, které opravíte, které ponecháte? Jak naložíte s nedostatkem peněz ve státní kase? Kdo ponese stěžejní finanční zátěž vašeho vládnutí?

Značná pozornost je soustředěna zejména na komplikovanou oblast zdravotnictví. Ta byla vždy středobodem zájmu sociálních demokratů. Odpor proti zvyšující se spoluúčasti pacientů a hlavně proti tzv. regulačním poplatkům za návštěvy lékaře pomohl ČSSD k volebním úspěchům v letech 2008 (regionální volby) a 2010 (volby do Poslanecké sněmovny). Sociálně demokratičtí správci krajů dokonce v minulosti přistoupili k hrazení regulačních poplatků z veřejných zdrojů, tato praxe však vydržela jen ve středních Čechách.

Lidový dům se dlouhodobě vymezuje také proti privatizaci nemocnic a jejich dlouhodobým pronájmům. Přesto musel skousnout několik odchylek, z nichž nejznámější se týká Nového Jičína. Tamní pronájem zdravotnického zařízení, byť podporovaný i městem a komunisty coby krajskými koaličními partnery, se stal jedním z předmětů konfliktu končícího moravskoslezského hejtmana Jaroslava Palase se špičkami ČSSD.

K tomu, aby byla zdravotnická politika vnímána coby vlajková loď ČSSD, přispěl v minulosti především David Rath. Měl zkušenosti jako někdejší šéf odborů, profesní komory i jako ministr. Rath byl radikální, hlasitý, pro levicové voliče dobře čitelný. Teprve nyní se vynořují podezření, že v některých směrech kázal vodu, ale pil víno…

Funkci stínového ministra převzal senátor Jan Žaloudík, vnímaný jako lékařská kapacita nejen na jeho domovské jižní Moravě. Profesor Žaloudík není táborový řečník a není mu vlastní ani převlek plebejce, který na sebe občas bral David Rath. Přesto jak aktuální výhrady ke stavu resortu, tak programové náměty ČSSD dokáže formulovat pregnantně a je s to o nich psát i články a blogy.

V půlce října se senátorský klub ČSSD rozrostl o významnou posilu — Evu Sykovou, známou lékařku a lékařskou manažerku, ředitelku Ústavu experimentální medicíny AV ČR, která s přehledem zvítězila nad dosavadním senátorem Tomášem Töpferem (ODS) ve čtvrtém pražském obvodě.

Profesorka Syková sice není členkou ČSSD, přesto se dá očekávat, že partajní zdravotnickou politiku bude ovlivňovat. Tím spíš stojí za pozornost některé její postoje, které 27.10. zaznamenala MF Dnes a které v jistých směrech připomněly i několik měsíců staré soudy prof. Pavla Pafka, kolem nichž se vzedmula masivní polemická vlna.

„Když si někdo potřebuje zlepšit kloubní pohyblivost, dovedu si představit, že by měl možnost si na drahé terapie zařídit nějaké zvláštní pojištění nebo že by si je platil sám. Když si člověk koupí drahé auto, tak si taky může koupit nějakou drahou kloubní náhradu. (…) Když si člověk chce připlatit něco extra, tak proč by neměl mít možnost investovat své peníze do svého zdraví nebo vylepšení vzhledu. I pro společnost je lepší, když budou lidé investovat do zdraví a budou pak zdraví, než když investují do hazardu nebo alkoholu. (…) Určité poplatky ve zdravotnictví jsou prospěšné. Jako regulace. Lidé s běžnými nemocemi chodí na pohotovost, přitom tam chodit nemusí, anebo ať si zaplatí.“

Tolik čerstvá senátorka za ČSSD Eva Syková. Jakkoli mi přirovnání kloubní náhrady k drahému autu nevoní a jakkoli si nejsem jist, kolika lidem v této zemi zbývá na to, aby investovali do hazardu nebo alkoholu, s profesorkou Sykovou polemizovat nechci. Už jen proto, že zdravotnictví rozumím jen coby poučený laik a k paní senátorce chovám hluboký respekt.

Přesto by nyní měla vzplanout debata. Má profesorka Syková pravdu, nebo nemá? A jak se její postoj odrazí či má odrazit na politice ČSSD? Kde je prostor k posunům? A jak je vysvětlit voličům?

Jistě, jsou tu teď i vážnější témata související s naším zdravím: rušení nemocnic, redukce lůžek a péče v nemocnicích zbývajících, diktát ze strany zdravotních pojišťoven, které přitom hospodaří s veřejnými - čili našimi — penězi. Otazník visí i nad stavem VZP. Pojišťovna válčí s ministerstvem a záhadná zůstává role volených orgánů VZP, včetně zástupců ČSSD v nich, kteří si nezvykle notují s ředitelem Horákem a šéfem správní rady Šnajdrem (ODS). Asi je nejvyšší čas přistoupit k všeobecné volbě orgánů pojišťovny z řad samotných pojištěnců….

Ovšem pokud chce sociální demokracie působit jako srozumitelná politická síla s propracovaným programem v oblasti zdravotnictví, měla by se umět vypořádat se všemi otazníky, se všemi pochybnostmi, se všemi náznaky disharmonie - jak v záležitostech aktuálních, tak i dlouhodobých.

    Diskuse
    JV
    November 1, 2012 v 10.24
    S názory paní Sykové se naše zdravotnictví nevyléčí
    Vážené dámy a pánové,
    správné zdravotnictví je takové, které je postaveno na principu milosrdenství. Jde totiž o nezištnou pomoc bližnímu.
    Má-li o navrácení zdraví rozhodovat fakt, zda si postižený prozíravě platil vhodné pojištění, či zda je ochoten za kloubní náhradu vyměnit své luxusní auto (případně něco jiného), jde o obchod. Něco za něco. To tedy milosrdenství rozhodně není.
    Kromě toho - jak všem již doufejme dostatečně známo - tam, kde hrají hlavní roli peníze, se jim také vše ostatní podřizuje. V případě teze paní Sykové to znamená, že hlavní úsilí zdravotnictví se nasměruje k pacientům, kteří jsou vybaveni oním zvláštním pojištěním. Jak vidět, po milosrdenství ani stopy.
    Bude-li se tedy zdravotnictví pod taktovkou ČSSD řídit principy, které považuje senátorka za ČSSD Syková za žádoucí, ČSSD naše zdravotnictví zcela jistě nevyléčí.
    Mám-li být trochu kousavý, pak bych řekl, že to tam klidně může nechat pana ministra Hegera
    S pozdravem Jiří Vyleťal
    VK
    November 1, 2012 v 13.23
    Zbývá otázka, jak se, prosím pěkně, dá to milosrdenství namazat na chleba?

    Mimochode, ono "milosrdenství jako program" je jeden z hlavních důvodů, proč jsou lékaři ve velké většině protilevicoví.
    VH
    November 1, 2012 v 15.09
    Zdravotnictví jako veřejná služba
    by mělo být zakomponováno do celkového společenskoekonomického systému každé civilizované společnosti. Nemůže být proto postaveno ani na pouhém milosrdenství, ani na vydírání trhem (tj. kšeftaření těch, kdo chtějí tuto,veřejnou službu vykonávat). Ze současných lékařů jsou zarputilí zastánci pravice ti, kdo dávají přednost svým výdělkům před svým lékařským posláním. Ti, kdo své lékařské poslání nezrazují, vybírají nejrůznější předepsané "spoluúčasti" od pacientů se značnými rozpaky a velkými omluvami, aniž by se pacientům vnucovali s různými potravinovými doplňky a pod. A kupodivu, mají také lepší léčebné výsledky. Potvrzuji z vlastní "pacientské" praxe. Jde jen o to, zda bude soc.dem. chtít (a mít tu odvahu) zastavit rakovinu privatizace zdravotnictví a začít ho jako veřejnou službu deprivatizovat.