Demokratické zbožštění

Jan Sapák

Souhra historických motivů a osobních charakteristik vedla k tomu, že s Masarykovou volbou prvním československým prezidentem jsme vytvořili i silný pseudomonarchický kult, v němž se prezident stává tak trochu bohem sestupujícím z nebes.

Když ještě Václav Klaus nebyl prezidentem, poškleboval se ceremoniálním okrasám prezidentských veřejných aktů. Dokonce se nechal slyšet, že s tím hodlá skoncovat. Naznačoval, že fanfáry z Janáčkovy symfoniety nebo „kostýmy“ hradní stráže zruší. Zůstalo jenom u slibů. Možná proto, že to není tak snadné, možná proto, že se mu v tom zalíbilo, nebo také proto, že aureola českého prezidentského úřadu má mnohem hlubší kořeny, než by se na první pohled zdálo.

Jen někdo, kdo je dokonalé poleno, nepostřehne, že republikánský úřad doprovází symbolika veskrze archaická, romantická, monarchická a někdy až tajemná. U republik jsou to spojení nevídaná, snad jen s výjimkou některých republik jihoamerických. Sousední Rakousko se s monarchickou fazónou rozžehnalo mnohem energičtěji (včetně Habsburků), než by se nám — po desetiletí vychovávaným ve spojení Habsburkové-Rakousko — zdálo. Může také klamat turistická fasáda, která ve Vídni nebo Salzburgu těží z imperiálních, turisty milovaných relikvií. Že je Rakousko mnohem více republikou než ČR, je faktem.

Jak k tomu ale přišlo, že naše moderní prezidentská symbolika čerpá z dávného středověku? Nepochybně by to vydalo na celé soubory prací a tlustých knih, kdyby se někomu do takové práce chtělo. Kdybychom tak trochu nebyli spokojeni s tím stavem, který je. Dočkáme se někdy ryzí republiky, včetně její symboliky, a plnokrevné demokracie se všemi formálními atributy a neformální podstatou?

Jsme před převratnou volbou prezidenta, která by možná mohla přinést posun právě v této otázce. Zda se tak stane, je samozřejmě otázkou, že se ale rozvine diskuze v tomto směru, bych se dovolil vsadit.

Pokusím se alespoň naznačit, v čem asi je onen moment zakonzervované implicitní monarchie. Jak se to vlastně stalo, že úřad — spíše bych měl užít slova post — je spojen s takovým majestátem?

×
Diskuse
PM
October 28, 2012 v 10.39
Že je Rakousko mnohem více demokratickou republikou než ČR, je faktem
je dáno především periodou výrazné péče spojenců o vymýcení austronacismu a následné periody sociálního liberalismu. Zdejší proces demokratizace společnosti má o poznání komplikovanější zázemí.
Tatíčkův povzdech - demokracie by tu byla ale chybí demokraté - nemá prošlý datum..........povzdechl jsem si.
October 28, 2012 v 14.20
Jen tak na okraj s tím Rakouskem: Rakouská republika má ve znaku srp a kladivo.
October 28, 2012 v 15.01
srp a kladivo
rolníků a dělníků - jakož i hradební korunka měšťanů - tam byly už už od roku 1919 Roku 1934 je austrofašisté odstranlili, a roku 1945 se tyto symboly vrátily a přibyl k nim přetržený řetěz.
(VIZ http://cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A1tn%C3%AD_znak_Rakouska a podrobněji http://de.wikipedia.org/wiki/Bundeswappen_%28%C3%96sterreich%29).

Po léta jsem říkal s mírnou nadsázkou kamarádům v hospodě, když se nad něčím podivovali:
u nás je pořádek, my máme socialismus.
October 28, 2012 v 19.25
Bingo
No konečně to někdo dobře pojmenoval... :-) Jinak taky trochu na okraj... si říkám, jak by to asi tady vypadalo, kdyby Znojmo nebylo Masarykem násilně připojeno k Československu :-)
October 28, 2012 v 19.40
jak by to asi vypadalo...
No, nejspíš by byli ve Znojmě ani v Šatově nepostavili sokolovnu.
October 28, 2012 v 19.51
To asi ne
A asi by taky na náměstí nestály obchodní domy Baťa a Dyje, které bych oba celkem postrádal.
October 28, 2012 v 19.56
sousedské vztahy
V Šatově u Znojma si kdysi postavili šibenici, ale nikdy na ní nikoho nepověsili. Jen jednou se stalo, že v nedalekém dolnorakouském městě Retz měli odsouzence a neměli šibenici. Bylo jim líto vydávat peníze na její stavbu, tak se obrátili na šatovské se žádostí, zda by odsouzence nemohli pověsit u nich. Radní v Šatově dlouhé hodiny jednali a potom žádost odmítli s odůvodněním, že šibenici si postavili pro sebe a pro své děti.

To jsem se před pár lety kdesi dočetl, a líbílo se mi to tolik, že jsem to rozesílal jako PF.
October 28, 2012 v 20.02
... to je dobré
Optám se kamaráda, co se zabývá právem útrpným... Tudle nám dělal přednášku o znojemských pranýřích, docela zajímavé to bylo. Jinak v Retzu jsem byl dneska na výletě... a jsem vážně rád, že má člověk možnost vyjet za hranice a srovnávat. Je to mnohem, mnohem lepší, než když jsem se do 89ho na ORF jen koukal.
JS
October 28, 2012 v 21.08
Vím, že to s republikánským profilem ani v Rakousku ani v dalších zemích není zcela jednoduché. Loni v létě to slízl Heinz Fischer za účast na pohřbu Otto Habsburka. Byl to ale opravdu ústupek monarchismu? I když byl tento pohřeb též plný "fangliček" a atributů není to tak jednorozměrné. O. Habsburg byl také znám jako přesvědčený demokrat a odhodlaný antinacista. Také to byl respektovaný člověk. Jednoduše eschatologické otázky jsou velkým tajemstvím a majestát smrti bychom měli respektovat, ať má jakékoliv souvislosti.
Snad stojí také za připomenutí, že mnoho z uniformovaných gardistů byli dobrovolnící z Moravy a Čech, kteří nechybí na žádné akci vojenské historie. Jednoduše jsou to ceremoniální milovníci " z profese".
Vím že to pro někoho snad znejasňuje, co jsem řekl prve v článku , ale na jisto se to ještě vysvětlí.
October 28, 2012 v 22.23
není demokrat jako demokrat
Heinz Fischer udělal ještě jinou věc, kterou rozhodně neměl zapotřebí:
V kampani před svým znovuzvolením v roce 2010 odsoudil "Benešovy dekrety" a dostalo se mu za to promptně pochvaly - http://www.sudeten.de/sudpresse/up/1010_SdZ_Titel.pdf.
- Jeho hlavní protikandidátkou byla Barbara Rosenkranz za FPÖ, ale ta proti němu neměla reálné šance uspět. Přesto se takto snažil vzít jí vítr z plachet.

Otto Habsburg
byl sice prokazatelně antinacista, ale jak to bylo s jeho demokratickým, přesněji řečeno republikánským přesvědčením, tím bych si už nebyl tolik jist.. Pamatuji si jeho články z přelomu 80. a 90. let, tj. z doby, kdy ještě byl europoslancem, o Jugoslávii (tuším v "Die Welt"). - Byly jasnou předzvěstí německo-rakouské politiky vůči Jugoslávii, tedy toho, jak o málo později vystupovali Hans-Dietrich Genscher a Alois Mock, kteří tolik spěchali s uznáním Slovinska a Chorvatska. Velice ochotně přiložili své polínko. Moc dobře přitom věděli, kam situace spěje. (Joschka Fischer se ovšem později jako Genscherův nástupce také nechtěl nechat zahanbit.)
MT
October 28, 2012 v 22.27

Když se to tak vezme, tak jsme byli samostatným státem od 28. 10. 1918, ale asi monarchií a v jejím čele stál vlastně jako panovník Karel Poslední v podobném smyslu jako třeba stojí britská královna v čele Austrálie ...

Vždyť teprve 14. 11. 1918 byla z československého trůnu sesazena habsbursko-lotrinská dynastie, trůn zrušen, vyhlášena republika a zvolen Masaryk prezidentem ...

Mimochodem mělo Rakousko už v meziválečném období jako měnu šilink?
Nebo jsme skutečně byli - kromě Islandu - jediná republika, kde byla měnou koruna?

(na euroseveru jsou koruny typické, ale ten stát, který tam byl výjimečně republikou (a to od začátku), tedy Finsko, používal marku ...)

JS
October 28, 2012 v 22.40
Jestli mne paměť neklame, pak nás Rakousko předešlo v konstituci republiky o 2 dny (12. listopadu). Stejně jako Rakouský stát sui generis vznikl také dříve než 28.10.
October 28, 2012 v 23.01
Miroslavu Tejklovi - reállie
Schilling Rakousko zavedlo od března 1925. Do té doby byla měnou Krone.

Zato si Rakousko do dneška uchovalo - coby bezkonkurenčně nejrozšířenější deník - příšerný plátek s titulem "Neue Kronen Zeitung" (označení bulvár uvedené v české Wikipedii - http://cs.wikipedia.org/wiki/Kronen_Zeitung - vůbec nevystihuje, oč jde). Původní název "Kronen Zeitung" ovšem nebyl odkazem k monarchii - plátek prostě stál jednu korunu.
October 29, 2012 v 5.12
Myslím, že se tenkrát také kolkovaly bankovky, jako například po rozpadu Československa, ale nevím, jak dlouho trvalo, než se přešlo na novou měnu. Docela zajímavé je (i když jen epizodní), jak se chtěli k novému Rakousku připojit sudetští Němci (Sudetengau, Sudetenland, Böhmerwaldgau, Süddeutschmähren), kteří se prostě považovali za Rakušany. Poměrně málo se o tom píše.
JV
October 29, 2012 v 8.34
Velmi podnětný článek
Ano, toto je velmi dobrý a podnětný článek. Otevírá témata, o nichž si česká společnost zakázala uvažovat. Asi proto, že nemá čisté svědomí. Přijde nám jenom k duhu, když přestaneme opakovat prvorepublikovou písničku o Habsburcích jako ztělesnění všeho zla, o Masarykovi coby ikoně všeho dobra, ale i o republikánství jako dokonalém a nekritizovatelném uspořádání společnosti. Dokážeme-li se kriticky dívat kolem sebe, nacházíme pro to nemálo podnětů.
Jiří Vyleťal
October 29, 2012 v 17.26
Ano, měli bychom začít kritizovat Masaryka a rehabilitovat Habsburky. Doba je příhodná, téměř žádný z pamětníků Rakousko-Uherska už nežije a že se budou obracet v hrobě, to už nás trápit nebude. Pokud máme špatné svědomí vůči Rakušanům, jistě to bude proto, že jsme je po druhé světové válce neměli rádi, a to jen za takovou maličkost, že nás chtěli jako národ zlikvidovat. Taková malichernost, kdo by se za ní hněval! Nezlobte se, pane Vyleťale, ale dál už nemůžu. Vy jste schopen postavit monarchii před republiku. Už jako demokrat by jste snad měl preferovat systém, který lidem dá víc demokracie. A nekritizovatelnost republikánství? Tady, kde je podrobeno kritice úplně všechno? To, že se RU rozpadlo, byla jedna z nej věcí, která potkala Evropu. To, že státy po rozpadu přerušily spolupráci, nebyla vina ČSR. Netočme dějinami a neodávejme se sebemrskačství, té disciplíny, v které část naší společnosti nachází potěšení. Když chceme mít Rakušany za vzor, chovejme se jako oni. Za minulostí udělali celkem tlustou čáru / a že by se tam toho našlo dost více zlého, než u nás/, a hledí dopředu.
FO
October 29, 2012 v 22.11
Já bych tedy ochotně vyměnil naše slavné republikánství za slušnou demokratickou monarchii s fungujícím právním systémem a sociálním státem, jako mají ve Švédsku. Ono to opravdu není tak černobílé a jednoduché...
JV
October 30, 2012 v 5.04
Nic si nenalhávejme
Vážený pane Ševčíku,
často se setkávám s tím, že lidé, kteří se pokládají za demokraty, jimi přestávají být ve chvíli, kdy se jim ukáže, že na demokracii také není leccos v pořádku. To pak začnou zakazovat porovnávat s demokracií monarchii (i tu konstituční), přehodnocovat minulost, neřku-li poukazovat na vlastní chyby.
Víte, pane Ševčíku, ono nejde o to, jak se který společenský model jmenuje nebo s jakými proklamacemi přichází, ale vposledku jde o to, jestli do klíčových pozic ve společnosti dokáže vybrat lidi, kteří jsou toho hodni.
A přiznejme si, že demokracie - co se tohoto týče - na tom není o nic lépe než monarchie. O to mi šlo. Abychom si nenalhávali něco, o čem se na každém kroku přesvědčujeme, že pravda není. Příklady snad uvádět nemusím.
Přeji Vám vše dobré a zůstávám s pozdravem.
Jiří Vyleťal
October 30, 2012 v 5.24
Nesetkávám se se stesky po monarchii poprvé, proto nad nimi vždy znovu žasnu
To, že Češi byli kdysi v podstatě monarchisté a teprve 1. republika z nich udělala republikány cestou "shora", to je možná pravda. Avšak stalo se tak. Co se dá dělat? Cesta zpět od republiky k monarchii je možná jen výjimečně, pánové. A obvykle nevede jinudy, než přes diktaturu. Například ve Španělsku přes Franca. Ostatně Španělsko zdaleka není tak idylické, jako severské monarchie. Nebo co takhle kdysi ve Francii přes 18. brumaire? To by se vám líbilo?
Pan Vyleťal by možná chtěl, aby se monarchií stala celá EU, to by bylo ještě lepší. Tady se přímo nabízí srovnání s Římskou říší. Nejdřív principát, potom dominát...
October 30, 2012 v 8.50
Mě to zase paní Hájková připadá tak, že obhájci monarchií četli hodně pohádek ve kterých dobře a spravedlivě vládli králové a utkvělo to v nich. Jsou ovšem i tací, kteří potřebují nad sebou vládce, autoritu, ke které by mohli vzhlížet a kdo jiný, než vznešený šlechtic s modrou krví a dlouhým rodokmenem lépe splňuje parametry? Co se týká Švédska, jedná se spíše o demokratickou zemi, která je monarchií jen formálně. Je to věcí Švédů, já však nepovažuji za demokratické, když je někomu automaticky určeno hodně nadřazené místo ve společnosti jen proto, že se narodil něčím rodičům. Věřím, že tohle nebude mít dlouhé trvání, časy zaplaťpánbůh mění i tady.
October 30, 2012 v 10.01
Monarchie
Je podle mne v přímém rozporu s Všeobecnou deklarací lidských práv a svobod a proto bych se k ní moc vracet nechtěl. Jediné co mě na ní osobně láká, je jus primae noctis, ale chápu, že to je jen má osobní libůstka... a navíc nevím, zda bych mohl vůbec krále dělat, takže si tenhle problém asi taky raději vyřeším jinak :-)
October 30, 2012 v 11.14
k tomu nalhávání
Domněnka, že ducha na Zemi reprezentuje katolická církev se svou doktrinou, je dost omšelá. A představa, že by to měly být tyto ideje, co zaplní „duchovně vyprázdněný veřejný prostor“, mě neláká. Jiří Vyleťal upozornil ve svém článku „Křesťanství a sociální stát“ (http://www.sonapa.cz/nabozenstvi.html), že vinu za tu vyprázdněnost nenese jen komunistická represe katolické církve, ale také "protikatolictví první republiky".

Jsem rád, že se kardinál Duka musí z okna denně dívat na sochu Tomáše Masaryka.
October 30, 2012 v 12.11
Co se týká "šlechetnosti" šlechty, doporučuji četbu Český pitaval aneb královraždy od Ivanova. Jednak poutavě psáno, jednak velmi poučné. Myslím, že by to leckterého bádajícího sestavovatele rodiného rodokmenu přinutilo modlit se za to, aby žádný jeho předek nebyl šlechtického původu. Není o co stát.
October 30, 2012 v 18.05
J.Kopeckému
Tak jsem si to přečetla. Nevím, zda je nutné někoho (ať už komunisty nebo Masaryka) vinit z toho, že Češi jsou ateisté, žijící v duchovně vyprázdněném prostoru. Co když za to může i bídná úroveň dnešního katolického kléru? Pozor, to není z mé hlavy, to jsem slyšela od jednoho mladého katolíka. Na teologické fakulty se dnes u nás asi nestojí fronty a nechodí tam ti nejlepší z nejlepších.
Prostě nás neumějí získat, a tak jsme duchovně nedisciplinovaní...
October 30, 2012 v 18.50
já je chápu - mají o nás starost:
Vy se tomu, holomci, nikdy nenaučíte," pokračoval polní kurát, "já jsem pro to, všechny vás postřílet; rozumíte mně dobře?! Já to tvrdím z tohoto božího místa, ničemové, neboť bůh je něco, co se vás nebojí a co s vámi zatočí, až budete z toho pitomí, neboť vy váháte obrátit se ke Kristu a raději jdete po trnité cestě hříchu."
+ Další komentáře