Demokratické zbožštění

Souhra historických motivů a osobních charakteristik vedla k tomu, že s Masarykovou volbou prvním československým prezidentem jsme vytvořili i silný pseudomonarchický kult, v němž se prezident stává tak trochu bohem sestupujícím z nebes.

Když ještě Václav Klaus nebyl prezidentem, poškleboval se ceremoniálním okrasám prezidentských veřejných aktů. Dokonce se nechal slyšet, že s tím hodlá skoncovat. Naznačoval, že fanfáry z Janáčkovy symfoniety nebo „kostýmy“ hradní stráže zruší. Zůstalo jenom u slibů. Možná proto, že to není tak snadné, možná proto, že se mu v tom zalíbilo, nebo také proto, že aureola českého prezidentského úřadu má mnohem hlubší kořeny, než by se na první pohled zdálo.

Jen někdo, kdo je dokonalé poleno, nepostřehne, že republikánský úřad doprovází symbolika veskrze archaická, romantická, monarchická a někdy až tajemná. U republik jsou to spojení nevídaná, snad jen s výjimkou některých republik jihoamerických. Sousední Rakousko se s monarchickou fazónou rozžehnalo mnohem energičtěji (včetně Habsburků), než by se nám – po desetiletí vychovávaným ve spojení Habsburkové-Rakousko – zdálo. Může také klamat turistická fasáda, která ve Vídni nebo Salzburgu těží z imperiálních, turisty milovaných relikvií. Že je Rakousko mnohem více republikou než ČR, je faktem.

Jak k tomu ale přišlo, že naše moderní prezidentská symbolika čerpá z dávného středověku? Nepochybně by to vydalo na celé soubory prací a tlustých knih, kdyby se někomu do takové práce chtělo. Kdybychom tak trochu nebyli spokojeni s tím stavem, který je. Dočkáme se někdy ryzí republiky, včetně její symboliky, a plnokrevné demokracie se všemi formálními atributy a neformální podstatou?

Jsme před převratnou volbou prezidenta, která by možná mohla přinést posun právě v této otázce. Zda se tak stane, je samozřejmě otázkou, že se ale rozvine diskuze v tomto směru, bych se dovolil vsadit.

Pokusím se alespoň naznačit, v čem asi je onen moment zakonzervované implicitní monarchie. Jak se to vlastně stalo, že úřad – spíše bych měl užít slova post – je spojen s takovým majestátem?

Tomáš Masaryk byl modernistou každým coulem. Oblékal se moderně a elegantně, a jako myslitel se tak choval dávno před tím, než se stal prezidentem. Jeho triumfální cesta po návratu do země se stala dokonce mottem jednoho modernistického manifestu, který podepsali architekti a výtvarníci velké části Evropy. Přesto se mu přihodilo, že se stal zosobněnou ikonou státu a mýtického svatozáře českého prezidentského úřadu.

Byl to složitý proces, který představoval završení více než stoletého teritoriálního i jazykového emancipačního zápasu, protnutí mnoha různorodých, ba protichůdných motivů. Hrály v něm roli různé touhy a staré resentimenty. Především pražská a středočeská nostalgie po středověkém impériu, v němž byla jeho středobodem. Tato nostalgie byla sice Masarykovi původně cizí, aby se nakonec stal jejím nedůležitějším aktérem. Stalo se tak v důsledku pravděpodobně náhodných událostí v druhé polovině války.

Velkou roli sehrála i materiální podoba hlavního města, jeho velkolepý a podmanivý reliéf - monumentální scéna s kulisami jako z pohádky. Skoro nikde není v hlavním městě, v sídelním areálu hlavy státu katedrála, a nevzpomínám si, že by (vyjma Moskvy) tomu tak bylo v některé republice. Pouze Madrid - který je navíc hlavním městem monarchie - má v sídelním areálu vládce katedrálu, která je navíc jen zbrusu novou atrapou.

Při vniku československého státu došlo ke spojení dvou rozdílných státotvorných idejí: práva národa(-ů) na sebeurčení a kontinuity historického práva. To nemělo v žádném jiném státě obdoby. (Právo na sebeurčení však připadlo jen Čechům a Slováků, již ne Němcům.) Došlo tak ke spoejní moderního (sebeurčení) s archaickým (historické státní právo). Z obojího jsme navíc vybrali jen některé prvky, a jiné jsme nechali ležet ladem. Velmoci s tím sice v Paříži souhlasili, ne ale bez pochybností.

Až do 27. října, přesněji do 14. listopadu jsme byli monarchií a ani v těchto dnech nebylo jasné, zda
jí nebudeme i nadále. Kdyby Masaryk nebyl v poslední fázi války v Americe a vláda v Paříži, možná by nikdy ke vzniku československé republiky nedošlo.

Stát byl v posledních desetiletích symbolizován poměrně oblíbeným, a dlužno říci že i spravedlivým monarchou (František Josef I.), který nastupoval k vládě jako osmnáctiletý energický mladík; většina obyvatelstva jej ovšem znala jako kmeta. Především ale česká společnost zdaleka nebyla tak moderní a spojená s republikánskými idejemi, jak by se na první pohled zdálo. Bylo to spíše spíše naopak - nevěděla o nich zhola nic.

Masaryk, dříve spíše outsider, nabral v posledních letech války znamenitý rytmus a vykonal skoro nemyslitelné skutky. Jistě tomu nahrávali objektivní okolnosti, které ale byly interpretovány jeho diplomatickým a státnickým géniem, a ten byl zase rozezvučen právě těmito světodějnými událostmi. Ano, on sám se opravdu zasloužil o stát. Nakonec se přiklonil i k ideji historické restituce – tedy restituce středověkého feudálního státu, i když věděl, jaké skryté konflikty jsou v tomto příklonu zabudovány. Nejspíše to nešlo jinak, neboť nejen spojenci, ale ani Německo nechtěli jiný model; vše ostatní by znamenalo ještě větší nestabilitu.

Že pretendentem hlavy státu bude pouze a jedině Masaryk, vykrystalizovalo až na podzim roku 1918. Člověk objektivně vynikajících vlastností, byl ve věku, který byl vždy předmětem úcty. Jestliže jsme měli opustit monarchii de facto, společnost ji musela nahradit něčím ekvivalentním. Aristokracie generická byla nahrazena „aristokracií“ seniorátní. Masaryk se stal ikonou a legendou ještě před momentem volby, protože k tomu směřovaly všechny objektivní hybné síly. Silou asi nejvýznamnější, i když poněkud skrytou, bylo zápolení s Němci.

Korunu všemu nasadila Masarykova nepřítomnost: stal se tak trochu transcendentní ikonou; a také to, že první volba neměla zhola nic společného s demokracií (s revolucí snad ano). Mnohem více se podobala holdování stavů nebo družiníků středověkému magnátovi, než volbě prezidenta republikánského státu.

Masaryk se stal, ještě než se vrátil do vlasti, legendou, státní relikvií. Přišel se vším všudy jako deus ex machina. Stal se napůl nadpřirozenou bytostí. Tento model byl tak hluboce - na dlouhé generace - vryt do představ většiny české společnosti, že podobné očekávání bylo později klamně promítáno do osob, jež tento model nenaplňovaly ani v nejmenším (např. Antonín Novotný). Z Masarykovy osoby přešla monumentalita výjimečného dějinného okamžiku na post sám, aniž byly u jeho následovníků k dohledání vlastnosti, které původně přispěly k jeho vytvoření. Proto si je do každého následujícího prezidenta společnost alespoň promítala, ať už jím byl kdokoliv.

Teprve nyní, po 95 pěti letech, snad stojíme před jeho proměnou. Nemůžeme již hledat nadpřirozený úběžník, abychom jím poměřili reálné, všední a prospěšné vlastnosti lidí z masa a kostí. Co by mělo zůstat je obyčejná a nelíčená poctivost, která byla na začátku. Ta k apoteóze nevede.

A co si myslíte vy? Diskuse (25 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Petrasek Milan - penzista

Že je Rakousko mnohem více demokratickou republikou než ČR, je faktem Neděle, 28.Října 2012, 10:39:28

je dáno především periodou výrazné péče spojenců o vymýcení austronacismu a následné periody sociálního liberalismu. Zdejší proces demokratizace společnosti má o poznání komplikovanější zázemí.
Tatíčkův povzdech - demokracie by tu byla ale chybí demokraté - nemá prošlý datum..........povzdechl jsem si.

Samu_v_montmartre

Ivan Štampach - religionista, Praha 4

Neděle, 28.Října 2012, 14:20:45

Jen tak na okraj s tím Rakouskem: Rakouská republika má ve znaku srp a kladivo.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

srp a kladivo Neděle, 28.Října 2012, 15:01:8

rolníků a dělníků - jakož i hradební korunka měšťanů - tam byly už už od roku 1919 Roku 1934 je austrofašisté odstranlili, a roku 1945 se tyto symboly vrátily a přibyl k nim přetržený řetěz.
(VIZ http://cs.wikipedia.org/wiki/St%C3%A1tn%C3%AD_znak_Rakouska a podrobněji http://de.wikipedia.org/wiki/Bundeswappen_%28%C3%96sterreich%29).

Po léta jsem říkal s mírnou nadsázkou kamarádům v hospodě, když se nad něčím podivovali:
u nás je pořádek, my máme socialismus.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Bingo Neděle, 28.Října 2012, 19:25:2

No konečně to někdo dobře pojmenoval... :-) Jinak taky trochu na okraj... si říkám, jak by to asi tady vypadalo, kdyby Znojmo nebylo Masarykem násilně připojeno k Československu :-)

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

jak by to asi vypadalo... Neděle, 28.Října 2012, 19:40:28

No, nejspíš by byli ve Znojmě ani v Šatově nepostavili sokolovnu.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

To asi ne Neděle, 28.Října 2012, 19:51:10

A asi by taky na náměstí nestály obchodní domy Baťa a Dyje, které bych oba celkem postrádal.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

sousedské vztahy Neděle, 28.Října 2012, 19:56:33

V Šatově u Znojma si kdysi postavili šibenici, ale nikdy na ní nikoho nepověsili. Jen jednou se stalo, že v nedalekém dolnorakouském městě Retz měli odsouzence a neměli šibenici. Bylo jim líto vydávat peníze na její stavbu, tak se obrátili na šatovské se žádostí, zda by odsouzence nemohli pověsit u nich. Radní v Šatově dlouhé hodiny jednali a potom žádost odmítli s odůvodněním, že šibenici si postavili pro sebe a pro své děti.

To jsem se před pár lety kdesi dočetl, a líbílo se mi to tolik, že jsem to rozesílal jako PF.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

... to je dobré Neděle, 28.Října 2012, 20:02:7

Optám se kamaráda, co se zabývá právem útrpným... Tudle nám dělal přednášku o znojemských pranýřích, docela zajímavé to bylo. Jinak v Retzu jsem byl dneska na výletě... a jsem vážně rád, že má člověk možnost vyjet za hranice a srovnávat. Je to mnohem, mnohem lepší, než když jsem se do 89ho na ORF jen koukal.

Jan Sapák - architekt, Brno

Neděle, 28.Října 2012, 21:08:10

Vím, že to s republikánským profilem ani v Rakousku ani v dalších zemích není zcela jednoduché. Loni v létě to slízl Heinz Fischer za účast na pohřbu Otto Habsburka. Byl to ale opravdu ústupek monarchismu? I když byl tento pohřeb též plný "fangliček" a atributů není to tak jednorozměrné. O. Habsburg byl také znám jako přesvědčený demokrat a odhodlaný antinacista. Také to byl respektovaný člověk. Jednoduše eschatologické otázky jsou velkým tajemstvím a majestát smrti bychom měli respektovat, ať má jakékoliv souvislosti.
Snad stojí také za připomenutí, že mnoho z uniformovaných gardistů byli dobrovolnící z Moravy a Čech, kteří nechybí na žádné akci vojenské historie. Jednoduše jsou to ceremoniální milovníci " z profese".
Vím že to pro někoho snad znejasňuje, co jsem řekl prve v článku , ale na jisto se to ještě vysvětlí.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

není demokrat jako demokrat Neděle, 28.Října 2012, 22:23:25

Heinz Fischer udělal ještě jinou věc, kterou rozhodně neměl zapotřebí:
V kampani před svým znovuzvolením v roce 2010 odsoudil "Benešovy dekrety" a dostalo se mu za to promptně pochvaly - http://www.sudeten.de/sudpresse/up/1010_SdZ_Titel.pdf.
- Jeho hlavní protikandidátkou byla Barbara Rosenkranz za FPÖ, ale ta proti němu neměla reálné šance uspět. Přesto se takto snažil vzít jí vítr z plachet.

Otto Habsburg
byl sice prokazatelně antinacista, ale jak to bylo s jeho demokratickým, přesněji řečeno republikánským přesvědčením, tím bych si už nebyl tolik jist.. Pamatuji si jeho články z přelomu 80. a 90. let, tj. z doby, kdy ještě byl europoslancem, o Jugoslávii (tuším v "Die Welt"). - Byly jasnou předzvěstí německo-rakouské politiky vůči Jugoslávii, tedy toho, jak o málo později vystupovali Hans-Dietrich Genscher a Alois Mock, kteří tolik spěchali s uznáním Slovinska a Chorvatska. Velice ochotně přiložili své polínko. Moc dobře přitom věděli, kam situace spěje. (Joschka Fischer se ovšem později jako Genscherův nástupce také nechtěl nechat zahanbit.)

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Neděle, 28.Října 2012, 22:27:7


Když se to tak vezme, tak jsme byli samostatným státem od 28. 10. 1918, ale asi monarchií a v jejím čele stál vlastně jako panovník Karel Poslední v podobném smyslu jako třeba stojí britská královna v čele Austrálie ...

Vždyť teprve 14. 11. 1918 byla z československého trůnu sesazena habsbursko-lotrinská dynastie, trůn zrušen, vyhlášena republika a zvolen Masaryk prezidentem ...

Mimochodem mělo Rakousko už v meziválečném období jako měnu šilink?
Nebo jsme skutečně byli - kromě Islandu - jediná republika, kde byla měnou koruna?

(na euroseveru jsou koruny typické, ale ten stát, který tam byl výjimečně republikou (a to od začátku), tedy Finsko, používal marku ...)

Jan Sapák - architekt, Brno

Neděle, 28.Října 2012, 22:40:0

Jestli mne paměť neklame, pak nás Rakousko předešlo v konstituci republiky o 2 dny (12. listopadu). Stejně jako Rakouský stát sui generis vznikl také dříve než 28.10.

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Miroslavu Tejklovi - reállie Neděle, 28.Října 2012, 23:01:8

Schilling Rakousko zavedlo od března 1925. Do té doby byla měnou Krone.

Zato si Rakousko do dneška uchovalo - coby bezkonkurenčně nejrozšířenější deník - příšerný plátek s titulem "Neue Kronen Zeitung" (označení bulvár uvedené v české Wikipedii - http://cs.wikipedia.org/wiki/Kronen_Zeitung - vůbec nevystihuje, oč jde). Původní název "Kronen Zeitung" ovšem nebyl odkazem k monarchii - plátek prostě stál jednu korunu.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Pondělí, 29.Října 2012, 05:12:38

Myslím, že se tenkrát také kolkovaly bankovky, jako například po rozpadu Československa, ale nevím, jak dlouho trvalo, než se přešlo na novou měnu. Docela zajímavé je (i když jen epizodní), jak se chtěli k novému Rakousku připojit sudetští Němci (Sudetengau, Sudetenland, Böhmerwaldgau, Süddeutschmähren), kteří se prostě považovali za Rakušany. Poměrně málo se o tom píše.

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Velmi podnětný článek Pondělí, 29.Října 2012, 08:34:6

Ano, toto je velmi dobrý a podnětný článek. Otevírá témata, o nichž si česká společnost zakázala uvažovat. Asi proto, že nemá čisté svědomí. Přijde nám jenom k duhu, když přestaneme opakovat prvorepublikovou písničku o Habsburcích jako ztělesnění všeho zla, o Masarykovi coby ikoně všeho dobra, ale i o republikánství jako dokonalém a nekritizovatelném uspořádání společnosti. Dokážeme-li se kriticky dívat kolem sebe, nacházíme pro to nemálo podnětů.
Jiří Vyleťal

Luděk Ševčík - OSVČ

Pondělí, 29.Října 2012, 17:26:14

Ano, měli bychom začít kritizovat Masaryka a rehabilitovat Habsburky. Doba je příhodná, téměř žádný z pamětníků Rakousko-Uherska už nežije a že se budou obracet v hrobě, to už nás trápit nebude. Pokud máme špatné svědomí vůči Rakušanům, jistě to bude proto, že jsme je po druhé světové válce neměli rádi, a to jen za takovou maličkost, že nás chtěli jako národ zlikvidovat. Taková malichernost, kdo by se za ní hněval! Nezlobte se, pane Vyleťale, ale dál už nemůžu. Vy jste schopen postavit monarchii před republiku. Už jako demokrat by jste snad měl preferovat systém, který lidem dá víc demokracie. A nekritizovatelnost republikánství? Tady, kde je podrobeno kritice úplně všechno? To, že se RU rozpadlo, byla jedna z nej věcí, která potkala Evropu. To, že státy po rozpadu přerušily spolupráci, nebyla vina ČSR. Netočme dějinami a neodávejme se sebemrskačství, té disciplíny, v které část naší společnosti nachází potěšení. Když chceme mít Rakušany za vzor, chovejme se jako oni. Za minulostí udělali celkem tlustou čáru / a že by se tam toho našlo dost více zlého, než u nás/, a hledí dopředu.

Filip Outrata - Praha

Pondělí, 29.Října 2012, 22:11:34

Já bych tedy ochotně vyměnil naše slavné republikánství za slušnou demokratickou monarchii s fungujícím právním systémem a sociálním státem, jako mají ve Švédsku. Ono to opravdu není tak černobílé a jednoduché...

Jiří Vyleťal - Praha 5 Stodůlky

Nic si nenalhávejme Úterý, 30.Října 2012, 05:04:6

Vážený pane Ševčíku,
často se setkávám s tím, že lidé, kteří se pokládají za demokraty, jimi přestávají být ve chvíli, kdy se jim ukáže, že na demokracii také není leccos v pořádku. To pak začnou zakazovat porovnávat s demokracií monarchii (i tu konstituční), přehodnocovat minulost, neřku-li poukazovat na vlastní chyby.
Víte, pane Ševčíku, ono nejde o to, jak se který společenský model jmenuje nebo s jakými proklamacemi přichází, ale vposledku jde o to, jestli do klíčových pozic ve společnosti dokáže vybrat lidi, kteří jsou toho hodni.
A přiznejme si, že demokracie - co se tohoto týče - na tom není o nic lépe než monarchie. O to mi šlo. Abychom si nenalhávali něco, o čem se na každém kroku přesvědčujeme, že pravda není. Příklady snad uvádět nemusím.
Přeji Vám vše dobré a zůstávám s pozdravem.
Jiří Vyleťal

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

Nesetkávám se se stesky po monarchii poprvé, proto nad nimi vždy znovu žasnu Úterý, 30.Října 2012, 05:24:46

To, že Češi byli kdysi v podstatě monarchisté a teprve 1. republika z nich udělala republikány cestou "shora", to je možná pravda. Avšak stalo se tak. Co se dá dělat? Cesta zpět od republiky k monarchii je možná jen výjimečně, pánové. A obvykle nevede jinudy, než přes diktaturu. Například ve Španělsku přes Franca. Ostatně Španělsko zdaleka není tak idylické, jako severské monarchie. Nebo co takhle kdysi ve Francii přes 18. brumaire? To by se vám líbilo?
Pan Vyleťal by možná chtěl, aby se monarchií stala celá EU, to by bylo ještě lepší. Tady se přímo nabízí srovnání s Římskou říší. Nejdřív principát, potom dominát...

Luděk Ševčík - OSVČ

Úterý, 30.Října 2012, 08:50:39

Mě to zase paní Hájková připadá tak, že obhájci monarchií četli hodně pohádek ve kterých dobře a spravedlivě vládli králové a utkvělo to v nich. Jsou ovšem i tací, kteří potřebují nad sebou vládce, autoritu, ke které by mohli vzhlížet a kdo jiný, než vznešený šlechtic s modrou krví a dlouhým rodokmenem lépe splňuje parametry? Co se týká Švédska, jedná se spíše o demokratickou zemi, která je monarchií jen formálně. Je to věcí Švédů, já však nepovažuji za demokratické, když je někomu automaticky určeno hodně nadřazené místo ve společnosti jen proto, že se narodil něčím rodičům. Věřím, že tohle nebude mít dlouhé trvání, časy zaplaťpánbůh mění i tady.

1463599_10152404334252786_1734281146_a

David Lobpreis - Socio-ekononický migrant, Znojmo-Teplice

Monarchie Úterý, 30.Října 2012, 10:01:26

Je podle mne v přímém rozporu s Všeobecnou deklarací lidských práv a svobod a proto bych se k ní moc vracet nechtěl. Jediné co mě na ní osobně láká, je jus primae noctis, ale chápu, že to je jen má osobní libůstka... a navíc nevím, zda bych mohl vůbec krále dělat, takže si tenhle problém asi taky raději vyřeším jinak :-)

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

k tomu nalhávání Úterý, 30.Října 2012, 11:14:4

Domněnka, že ducha na Zemi reprezentuje katolická církev se svou doktrinou, je dost omšelá. A představa, že by to měly být tyto ideje, co zaplní „duchovně vyprázdněný veřejný prostor“, mě neláká. Jiří Vyleťal upozornil ve svém článku „Křesťanství a sociální stát“ (http://www.sonapa.cz/nabozenstvi.html), že vinu za tu vyprázdněnost nenese jen komunistická represe katolické církve, ale také "protikatolictví první republiky".

Jsem rád, že se kardinál Duka musí z okna denně dívat na sochu Tomáše Masaryka.

Luděk Ševčík - OSVČ

Úterý, 30.Října 2012, 12:11:47

Co se týká "šlechetnosti" šlechty, doporučuji četbu Český pitaval aneb královraždy od Ivanova. Jednak poutavě psáno, jednak velmi poučné. Myslím, že by to leckterého bádajícího sestavovatele rodiného rodokmenu přinutilo modlit se za to, aby žádný jeho předek nebyl šlechtického původu. Není o co stát.

V_mnich

Eva Hájková - penzistka

J.Kopeckému Úterý, 30.Října 2012, 18:05:30

Tak jsem si to přečetla. Nevím, zda je nutné někoho (ať už komunisty nebo Masaryka) vinit z toho, že Češi jsou ateisté, žijící v duchovně vyprázdněném prostoru. Co když za to může i bídná úroveň dnešního katolického kléru? Pozor, to není z mé hlavy, to jsem slyšela od jednoho mladého katolíka. Na teologické fakulty se dnes u nás asi nestojí fronty a nechodí tam ti nejlepší z nejlepších.
Prostě nás neumějí získat, a tak jsme duchovně nedisciplinovaní...

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

já je chápu - mají o nás starost: Úterý, 30.Října 2012, 18:50:48

Vy se tomu, holomci, nikdy nenaučíte," pokračoval polní kurát, "já jsem pro to, všechny vás postřílet; rozumíte mně dobře?! Já to tvrdím z tohoto božího místa, ničemové, neboť bůh je něco, co se vás nebojí a co s vámi zatočí, až budete z toho pitomí, neboť vy váháte obrátit se ke Kristu a raději jdete po trnité cestě hříchu."

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.