Zvol si svého maskota

Přímá volba prezidenta bude volbou toho, komu se nejlépe podaří ztělesnit představy české společnosti o jejím vlastním vztahu k politice. Přímo zvolený prezident nebude reprezentatem veřejnosti, ale maskotem masy.

Konec legislativního procesu spojeného s uzákoněním přímé volby prezidenta je nadosah. V plném proudu jsou i primárky některých stran, ať už parlamentních nebo neparlamentních, a seznam těch, kteří si brousí zuby na Hrad, už se rozrostl do dvouciferných čísel. Přímá volba prezidenta bude znamenat volbu toho, komu se nejlépe podaří ztělesnit představy české společnosti o jejím vlastním vztahu k politice. Přímo zvolený prezident nebude reprezentatem veřejnosti, ale maskotem masy.

Podivné postavičky i „klidný střed tabulky“
Premiér Petr Nečas se nechal slyšet, že přímá volba prezidenta dá příležitost nejrůznějším podivným postavičkám, aby se prosadily na politické a mediální scéně. Na těch slovech něco je – na prvních místech výzkumů se jistou dobu držel poněkud excentrický podnikatel a populista Tomio Okamura (který však nakonec kandidovat nebude), o 50 tisíc podpisů na podporu své kandidatury usiluje i šéf Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomáš Vandas, a je to jen pár desítek hodin, co se do boje o Hrad přidává také kandidát Strany svobodných občanů a jeden z „lokajů“ Václava Klause Ladislav Jakl.

Pro úplnost dodejme, že na seznam kandidátů z kategorie excentrických lze zařadit i „železnou Janu“ Bobošíkovou lákající své voliče na domácí buchty, některými svými kontroverzními výroky by si místo v panoptiku přímé volby zasloužil také Miloš Zeman, který však získává poměrně silnou podporu uvnitř ČSSD. Nejspíš i proto, že Jiří Dienstbier, navzdory tomu, že asi patří k tomu lepšímu, co současná ČSSD může nabídnout, ideální kandidátem na prezidenta není.

Dienstbier, podobně jako oba možní kandidáti ODS – Přemysl Sobotka nebo Evžen Tošenovský patří do kategorie „klidného středu tabulky“ – tedy mezi kandidáty, kteří nevzbuzují žádné výraznější emoce. Zdá se, že mezi kandidáty na prezidenta jsou spíše do počtu. Mezi takové by se dal zařadit i člověk, který s rolí maskota má jisté zkušenosti – předseda TOP09 Karel Schwarzemberg. Své místo mezi ne zcela výraznými kandidáty má i jedna ze dvou žen, která aspiruje na prezidentský post – kandidátka KDU-ČSL Zuzana Roithová, která na sebe však v posledních týdnech mimo angažmá v případu odsouzené ukrajinské expremiérky Julije Tymošenkové upozornila i negativně svým hlasem proti Usnesení o boji proti homofobii v Evropě na půdě Evropského parlamentu.

Úsvit nestraníků
Kandidáti a kandidátky politických stran budou pochopitelně znevýhodněni především samotným spojením svého jména s konkrétním politickým subjektem. Pozitivní identifikace s kandidátem či kandidátkou tak bude nepochybně slabší než identifikace negativní, tedy jakési „ODSáka fakt ne.“ Není to nic překvapivého a to nejen v souvislosti s obecně negativnímu vztahu a skepsi české společnosti k politickým stranám. Postavy dvou společností nejvíce uznávaných prezidentů v historii Československa a následně České republiky – Tomáše Garrigue Masaryka a Václava Havla – jsou koneckonců vnímány především jako nadstranické osobnosti ztělesňující demokratické ideály.

Ztělesněním nadstranickosti jsou v jistém smyslu i dva favorizovaní kandidáti – Jan Švejnar a Jan Fisher. Nadstranickost v jejich případě ale představuje spíše antitezi českého pojetí stranické politiky. Není náhodou, že Fisherova vláda v době svého vládnutí získávala kladné body – klidně, racionálně a rozvážně působící statistik Fisher byl pravým opakem dvou haštěřivých „alfasamců“ české politiky předchozího období – Jiřího Paroubka a Miroslava Topolánka. O tom, jak silná je pozice Jana Fishera, svědčí i to, že jnak v české společnosti velmi oblíbený antikomunismus v jeho případě ustupuje do pozadí. Nikdo si proti němu netroufne použít fakt, že byl členem KSČ, což v jiných případech představuje mnohdy nepřekonatelný problém.

Call for experts
Ekonom Jan Švejnar může získat body díky image experta se zkušenostmi ze zahraničí. Tím spíš, že ustoupil ze svého původního záměru stát se kandidátem za ČSSD. Volání po vládě odborníků stojící opět jako antiteze vlády politiků je koneckonců zejména v souvislosti s kroky současné Nečasovy vlády velmi silné. Pro určitou část společnosti navíc zkušenosti, které má Švejnar ze zahraničí v podobě „demokracii zaslíbeného Západu“, znamenají i jistou záruku nezatíženosti českým politickým prostředím. V kontextu silné nedůvěry v instituce politického systému nepochybné plus.

Přímá volba prezidenta představuje v českém kontextu jen další krok ve hře na fungující demokracii. Volba kandidáta, který se tváří otevřeně „antipoliticky“, bude znamenat definitivní potvrzení postupující rezignace české společnosti na to stát se aktivní veřejností. Je přece o tolik snazší dát moc do rukou odborníků, jejichž legitimita by byla i z toho nejoptimističtějšího pohledu sporná, než nést zodpovědnost za volbu politické reprezentace nebo se dokonce takovým reprezentantem stát. Pasivní masa si zvolí svého apolitického maskota.

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Ja

Vratislav Dostál - novinář, Brno

Přímá volba, voliči a nestraníci Pátek, 22.Června 2012, 10:04:43

Poprvé - zdá se mi aspoň - s autorkou nesouhlasím.

Sice to v textu není explicitně formulováno, ale mám dojem, že považuje přímou volbu prezidenta za instrument, který nemůže české politice přinést nic dobrého. Jakkoli je mi jasné, že implementace rozličných politických institucí - v tomto případě prvku přímé demokracie - přináší na různých místech a v různých obdobích v podstatě nesrovnatelné výstupy, neexistuje podle mne zatím důvod přistupovat k zavedení přímé volby prezidenta v ČR skepticky.

Nejedna zkušenost české politiky posledního dvacetiletí totiž naznačuje, že se voliči rozhodují výrazně racionálněji, než jimi zvolení zástupci. Podle mne neexistuje důvod si myslet, že přímá volba bude pro českou politiku podobně odstrašující zkušenost jako poslední dvě volby nepřímé. Vzpomenu-li, jak tehdejší ministr vnitra Ivan Langer pobíhal mezi voliteli a dělal všechno možné i nemožné (z odposlechů telefonických rozhovorů mezi Bémem a Janouškem už ostatně víme, kolik že jeden hlas pro Klause stál přibližně korun), aby sehnal pro Václava Klause dostatečný počet hlasů, dostává se mi úlevy, že něco podobného už nezažiju.

Současně je třeba říct, že volební systém zvolený pro přímou volbu takřka vylučuje, aby se prezidentem stal jakýsi maskot. Ostatně provedeme-li analýzu voleb do Senátu, můžeme opatrně předpovědět, jakým způsobem a podle jakého klíče se budou voliči rozhodovat. Taková analýza by nejspíš zpochybnila předpoklad – se kterým mimochodem většina politických komentátorů pracuje téměř jako s nevyvratitelnou pravdou –, dle kterého má takřka jistě výhru v kapse někdo z nestranických kandidátů. Netvrdím sice, že to není nepravděpodobné, avšak podle mne je ještě brzo na jakékoli autoritativní závěry.

Kateřina Kňapová - studentka

Pátek, 22.Června 2012, 11:11:33

Možná ten článek vyzněl temněji, než jsem zamýšlela. Nicméně je třeba konstatovat, že tu popisuji přímou volbu, jak také může dopadnout v aktuálním kontextu české společnosti, která, byť se to pomalu mění, pořád vnímá silný dualismus špatného politického a dobrého nepolitického. Tím vůbec nechci říct, že přímá volba jako taková je něco špatného a že ta nepřímá je lepší, jen chci, možná trochu ironicky, poznamenat, že je to právě nástroj přímé demokracie, který by mohl potvrdit to, že česká veřejnost o participaci na správě politického vlastně tak úplně nestojí.

Olga Hubíková - Brno

Ztrácím se v tom Pátek, 22.Června 2012, 19:20:10

Paní Kňapová,
trochu jste mne zmátla. Reaguji teď na Vaši odpověď panu Dostálovi. Co myslíte tím "politický" a "nepolitický"? Ve Vaší reakci to působí, že to chápete jako synonyma pro "stranický" a "nestranický", to by mi přišlo jako zavádějící a zjednodušující.
Nepolitický prezident je snad contradictio in adjecto a ani český volič, o němž valné mínění nemáte, si nemůže něco takového myslet?
Ještě bych věřila, že se někdo nechá zmást a ztotožní "nestranický" a "nadstranický", ale přece volič tuší, když přistupuje k volební urně, že volí politika?

Kateřina Kňapová - studentka

Politické a nepolitické Neděle, 24.Června 2012, 14:49:41

Dobrý den,
"politický" a "nepolitický" vůbec nevidím jako synonyma pro "stranický" a "nestranický", i když tato dvě slova pod to komplexnější označení spadají. Politika jako sféra a ještě více přihlášení se k politické aktivitě je v určité části společnosti velmi často chápáno negativně, bez ohledu na to, co se pod tím vlastně skrývá (příkladem je třeba spor o politickou činnost odborů, které brojí proti reformám). Možná je to právě proto, že je "politika" často ztotožňována se činností stran, které se netěší bezvýhradné důvěře...Domnívám se, že volič nechápe prezidenta jako politickou figuru, ale naopak jako představitele nějakých univerzálnějších hodnot, které nemají s politikou ve smyslu nějaké ideologie nic společného. O voličích si nemyslím v zásadě nic špatného, jen poukazuji na jistou alergii, kterou slovo "politika" vyvolává.

Stanislav Hošek - Český těšín

Nejvíc mne překvapilo… Neděle, 24.Června 2012, 17:56:14

…tvrzení pana Dostála, cituji: „Nejedna zkušenost české politiky posledního dvacetiletí totiž naznačuje, že se voliči rozhodují výrazně racionálněji, než jimi zvolení zástupci.“. Konec citace. Tvrdím ze svých zkušeností, že prakticky veškeré volby v celém světě v posledním půlstoletí jsou plně v rukou PR agentur, aniž si to odborníci v politologii připouštějí a voliči vůbec tuší. Souhlasím s tím, že s vysokou pravděpodobností, pokud to zmíněné propagandy jednotlivých kandidátů nezlomí, u voličů převáží odpor k politice a ještě víc pak nesympatie ke stranám. Jinak jsem již napsal, že řadit v ústavním systému ČR přímou volbu prezidenta mezi prvky přímé demokracie je poněkud stupidní.

Ja

Vratislav Dostál - novinář, Brno

Volby a nepolitičnost Pondělí, 25.Června 2012, 09:13:22

Pane Hošku, vím kam míříte a nedělám si iluze o tom, kterak jsou voliči masírování medialním provozem či PR agenturami. Přesto: to samé lze říct i o našich volených zástupcích. I o jejich rozhodování a hlasování lze přece říct, že je činí pod tlakem různých lobby, tlaky a nebojím se říct, že i pod vlivem rozličných protislužeb. Právě v tomto momentu je popdstata té věty.

Ale zpět ke snaze některých kandidátů na prezidenta profilovat se jako nadstranické či dokonce nepolitické osobnosti. Viz v rozhovoru pro sobotní LN Vladimír Dlouhý, který rozšířil řady kandidátů na prezidenta. V rozhovoru mimo jiné řekl: "Jednou z mých výhod je, že jsem již patnáct let mimo politický život. Doufám, že ta určitá nepolitičnost, nestranickost mi dala objektivnější pohled. Takže jsem rozhodnut být nestranickým kandidátem. (...) Mojí první předností může být nepolitičnost." Podle mne to je pokus o rétorickou figuru, kterou je třeba vytrvale vyvracet. Nic jako nepolitičnost či dokonce objektivita v politickém terénu neexistuje. Každý vychází z jisté pozice, ze které se k politice vyjadřuje či se v ní pohybuje a pokouší se měnit její parametry. Nikdo není nad ní ani mimo ní. Pokud to tvrdí, v podstatě lže.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.