Miloš nebo Honza? Úplně jedno

Na budoucím českém prezidentovi jsou nejlepší dvě věci: že je celkem jedno, kdo se jím stane, a že s jeho nástupem skončí prezidentování v monarchickém duchu.

Senátní a krajské volby skončily, české veřejnosti, která má už léta místo kostela Václava Moravce a jeho hosty, nezbývá, než nabrat dech a soustředit se na první přímé prezidentské volby. Politologové, novináři a část veřejnosti se na tuto akci těší: bude zase vzrušení, billboardy, silná slova a nekonečné televizní debaty; navzdory tomu žádný super prezident zvolen nebude, a to je dobře.

Prezident zvolený občany bude mít přesně tu sílu, jakou nyní, uprostřed volebního období Sněmovny, pociťují voliči: zůstává hořkost v ústech a tíživá otázka, jestli tohle bylo doopravdy to, co chtěli.

Favoritem volby je Honza, který se před ničím a nikým neschovává. Nesporná výhoda spočívá v tom, že vystřízlivění z volby bude nejrychlejší. O Honzovi budeme slýchat jen v souvislosti s ceremoniálními a cestovními povinnostmi, bude to inteligentnější obdoba všech tří novodobých slovenských prezidentů. Jsou, nikdo je nebere vážně, ale je tak nějak dobře, že tam někdo je.

Na Vysočině sní Miloš svůj sen, že comeback ve stylu de Gaulla nebo rovnou Churchilla lze uskutečnit i na desátý pokus, zvlášť když ostatní „pruby“ nebyly regulérní, protože konkurenti dopovali. Miloše se někteří bojí, jelikož jeho řidič Mirek tankuje výhradně u Lukoilu; taky by prý Miloš mohl ovlivňovat z hradních výšek podhradí. Ale to je mýtus, Miloš není tím, za koho se kdysi úspěšně vydával, tedy za stratéga a politika s vizí. Jeho prezidentování bude skoro stejně neviditelné, jako to Honzovo, jen bude méně cestovat po světě a u ceremonií si vyslechneme pár lépe složených bonmotů, ty Honza pro změnu neumí vůbec.

Mladý Jirka a starý Karel jsou mimo hru, nemyslí si to jen oni a pár lidí kolem nich, buď těch, co jim dělají kampaň a jsou na nich ekonomicky závislí, anebo jiní ze sentimentu (Karel) či věčného snílkovství (Jirka). Oba jsou ve skutečnosti oběti stran, které je do prohraného boje poslaly, aby po prohře směly říct, že to nevyšlo, ale pojďme se soustředit na nejdůležitější volby v zemi, tam již prohrát nesmíme.

Zvolen nakonec někdo bude, jak říká předseda Ústavního soudu, to je ta nejlepší zpráva o přímé volbě prezidenta. Ale ve skutečnosti nejlepší na tom je, že touto volbou skončí prezidentování v monarchickém duchu, které nezavedl ani Havel ani Klaus, ale táhne se s námi od Masaryka, který ovšem také v dobrém jen navazoval.

To, co mají Slováci od časů rozdělení, jen s občasnou výměnou vizitek, získáme konečně i my. Nadejte doba diskusí o smyslu prezidentského úřadu, který ale bude stejně zachován, protože proč ne, tak drahé to zase není a ceremoniální funkce a cestování někdo obstarat musí. Všechny tři relevantní parlamentní partaje nasazují zcela správně nevolitelné kandidáty. Nadešel totiž čas soustředit se na volby do Sněmovny, z nichž by mohl vzejít předseda vlády, který se nebude muset ohlížet směrem k Hradčanům.

Ze sněmovních voleb, ať už budou kdykoliv, může poprvé v časech samostatné České republiky vzejít šéf vládního kabinetu, který bude svou politiku utvářet nezávisle a snad i soudně. Vyvarujeme se nejen excesů z brněnského výstaviště, ale snad i magorů typu Hájek a spol.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.