Berlínská policie vystěhovala Kunsthuas Tacheles, vyhověla prý vlastníku - bance
Petr JedličkaProslulý squat a kulturní centrum v berlínské Mitte zanikl po dvaadvaceti letech existence. Současný vlastník HSH Nordbank chce celý komplex prodat.
Desítky umělců byly nuceny opustit prostory Kunsthausu Tacheles — proslulého uměleckého centra a kdysi nejslavnějšího z berlínských squatů. Stalo se tak v úterý ráno, za policejní asistence. Zákrok dle vyjádření berlínských úřadů proběhl klidně. Umělci přesto neskrývali emoce.
„Jsem skutečně smutný a naštvaný. Primátor by měl okamžitě rezignovat. Berlín dnes přišel o jednu z nejznámějších pamětihodností,“ řekl agenturám Martin Reiter, mluvčí tacheleské komunity.
Budova skladiště, resp. starého obchodního domu v centru Berlína sloužila umělcům od roku 1990, kdy její osquattování zabránilo demolici. V roce 1998 squat získal legální charakter, když jej tehdejší vlastník Fundus group pronajal umělcům za symbolický nájem 50 eurocentů měsíčně. V roce 2008 ale nájemní smlouva vypršela. Fundus mezitím zkrachoval a dům převzala německá HSH Nordbank. Následovala soudní pře, kterou banka nakonec vyhrála.
V dubnu 2011 potvrdil berlínský soud právo nového vlastníka na plné užívání nemovitosti. Vlastní vystěhovaní pak ještě oddálily intenzivní protestní kampaně a dle názoru pozorovatelů i loňské volby. Letos ale již nezbyla k další mobilizaci energie.
Dokud si neuvědomíme, že právo na vlastnictví a jeho nedotknutelnost je jenom jedním z řady lidských práv, která jsou si všechna rovna a všechna patří všem, a proto jakýkoliv konflikt těchto práv musíme řešit na základě toho, že všichni lidé jsou si rovni, lépe nebude. Zatím je zvykem vzývat nedotknutelnost soukromého vlastnictví jako základní článek náboženské víry.
Přitom to známe nejpozději od Francouzské revoluce:
1) Všichni lidé jsou si rovni.
2) Práva člověka smí být omezena jen tam, kde se dotýkají práv druhého.
Jak prosté! A jak vzdálené!