Proč církev zvěstuje morálku?

Zejména pro Českobratrskou církev evangelickou není šťatsné účastnit se moralizující obahjoby zákona o restitucích. Úkolem církve není moralizovat o politice, ale hlásat evangelium.

Ve společném Prohlášení k majetkovému vyrovnání s církvemi, které podepsali Joel Ruml (synodní senior Českobratrské církve evangelické a předseda Ekumenické rady církví), kardinál Duka a předseda Federace židovských obcí Jiří Daníček, jak vyšlo v 8. čísle časopisu Český bratr, se mimo jiné píše toto: „Místo věcné diskuse se vytvořil prostor pro politický boj, z něhož se zcela vytratil morální aspekt a podstata věci, kterou je náprava křivd spáchaných komunistickým režimem.”

Tento důraz na morálku je jedním z hlavních argumentů církví, ostatní tvoří spíše praktické záležitosti, jejichž užitečnost ovšem nikdo nepopírá. A právě tento důraz na morálku stojí za hlubší zamyšlení. Kromě toho, že je vysoce problematický, je také dle mého názoru pro postoj církví k veřejnému dění symptomatický, alespoň co se týče Českobratrské církve evangelické (dále ČCE). Zde snad mohu trochu soudit, neboť jsem jejím členem.

Církevní představitelé mají právo si myslet, že ve veřejném prostoru chybí větší zdůrazňování morálního aspektu věcí a můžeme s nimi i souhlasit. Příběhy bezpráví provedeného na katolických kněžích i řadových věřících v padesátých letech, ale i později za komunismu, jsou děsivé a společnost by se s nimi měla určitým způsobem vyrovnat.

To, že církev vytahuje morálku jako svůj hlavní argument pro diskutovaný zákon, je však nanejvýš nešťastné, mimo jiné tím posiluje představu církve jako strážkyně morálky, které je jí samotné spíše na škodu. Problém je v tom, že morálka je pojem dvojznačný a dobře zneužitelný, její obžaloba se navíc radikálně vyjevuje právě v Novém Zákoně a v příběhu Ježíše z Nazareta.

Morálka jako soubor hodnot, obrazů ctnosti a nectnosti, je pro společnost nezbytná jako orientační pomůcka, nikdy se však nemá stát modlou a absolutním měřítkem. Morálka se totiž nikdy zcela nekryje s ideálem dobra, s tím, co je etické. Má navíc tu nepříjemnou vlastnost, že se stává často bičem v rukou silných a zaopatřených na ty, kteří jsou slabí a zranitelní.

V Ježíšově době to mohli být nevěstky a nemocní. Dnes je dobrým příkladem heterosexuální morálka, která vylučuje homosexuály jako hříšníky (to ČCE naštěstí nepodporuje). Ježíš naopak přichází se svou zvěstí o naději za slabými a odstrčenými a staví člověka nad morálku a další společenská pravidla. To vše se bere v evangelické církvi celkem samozřejmě, vždyť od malička slýchám z kazatelny odsuzování moralismu; o to smutnější je, jak snadno byla přehlédnuta podobná funkci morálky v politickém kontextu.

Církev se chopila své „morální zbraně" ve chvíli, kdy jde o prosazení zákona, který jí přihraje neobvyklé množství peněz. Morální aspekt zákona navíc není vůbec specifikovaný, nemluvě o tom, že co se vyrovnání se s komunistickou minulostí týče, například zrovna Českobratrská církev evangelická rozhodně není v pozici, kdy by měla hrát jakousi zástupnou úlohu obětního beránka komunismu. Církvi, která zvěstuje morálku, ale především může velmi rychle utéct mezi prsty její hlavní úkol – zvěstování evangelia.

Když čteme prohlášení pozorně, zjistíme navíc, že „morální argument" není ojedinělým přehmatem, ale stežejní součástí širšího diskurzu, který prozrazuje leccos o tom, jak církevní představitelé nahlížejí jak na onu morálku, tak na oblast veřejného dění. Hned v těsném sousedství s morálkou je v prohlášení vyjádřeno politování nad „politickým bojem", který je hodnocen jako nevkusný a (proto?) špatný, pisatelé zároveň obviňují parlament, kde tento politický boj probíhá, z popření pravidel demokracie a na závěr je vyjádřen ještě silný antikomunistický apel.

Demokracie je založená na diskusi a také na dělbě moci. Má v sobě tedy zakódovaný spor, který je brzdou proti všem univezrálním nárokům, které mohou mít totalitní a vyčleňující charakter. Mimo jiné proti mocenským nárokům jedné univerzální morálky, která vylučuje diskusi. Za to platíme daň také tím, že musíme poslouchat i názory, které považujeme za „nevkusné" nebo zažíváme obstrukce a další vedlejší produkty pečlivého rozdělení moci.

To však není popřením demokracie, ale spíše jejím základem. Stejně jako to, že politický boj není nic sprostého, ale je to legitimní proces, kterého se účastní všichni i církve, ať už říkají, co chtějí. Obávám se, že pojem demokracie v myšlení církevních představitelů je velmi vágním pojmem, který se vznáší vysoko ve vzduchu. Je jakýmsi neurčitým dobrem, o kterém nevíme nic až na to, že je z druhé strany negativně vymezen zlem komunismu.

Tento pohled na věc nikomu neprospěje, a navíc je sám mocenským nástrojem špinavějším a nebezpečnějším než nevkusný politický boj. Svým černobílým viděním problémů totiž vylučuje pluralitu názorů a diskusi. V prohlášení se ostatně píše: „Není naším cílem vysvětlit vysvětlené, neboť to bylo již mnohokrát učiněno.” To je dost troufalý výrok vzhledem ke komplexnosti a složitosti otázky, veřejnému mínění i pochybnostem právníků a politických komentátorů všech zabarvení. Co naplat, Pravda je na straně církví a Pravda nepotřebuje diskusi ani politiku.

Kromě toho, že tento způsob legitimizace zákona je mylný, zůstane popsaný způsob myšlení pro Českobratrskou církev evangelickou (i ostatní církve, nakolik se jich týká) překážkou pro správné vyhodnocení společenské situace a postoji k ní i do budoucna.

A co si myslíte vy? Diskuse (6 příspěvků)

Jan Samohýl - Programátor, Praha

možná to někoho urazí, ale... Čtvrtek, 30.Srpna 2012, 08:50:57

Mám pocit, že celou pointou "víry v boha" je právě skutečnost, že je pak možné tvrdit, že jedna morálka (ta co pochází od boha) je objektivně lepší než jakákoli jiná (protože existuje ten bůh, který na to dává pozor). Jinak řečeno, jakékoli náboženství je nepřítelem představy, že morálka je jen subjektivním názorem každého člověka. (Ovšem platí to i pro náboženství bez bohů - třeba víru v trh, árijského nebo socialistického člověka.)

Adam Borzič - brno

Čtvrtek, 30.Srpna 2012, 09:54:9

Díky za velmi dobrý text.

Ne, náboženství a zvláště křesťanství morálku v základech nemá. V protestantském myšlení naopak někteří¨, např. Kierkegaard v jistém období, morálku a křesťanství kladli do naprostého protikladu. Jakubovi Ortovi se přesně podařilo vystihnout, co se stane, když na to církev zapomene a vytvoří si modlu z tzv. "morálního argumentu", přehlédne, že se sama obelhává a nemůže správně vyhodnocovat společenskou situaci a adekvátně na ni reagovat.

Foto_vetsi

Pavel Čižinský - Praha

Čtvrtek, 30.Srpna 2012, 19:09:7

Jakubův text je výborný. Pokusím se upozornit na ještě 2 aspekty současného chování církví (zejména katolické církve, ovšem ostatní církve jsou zcela v jejím vleku), které dle mého názoru představuje velmi nešťastnou ne-li přímo temnou kapitolu v dějiných křesťanství v našich zemích.
Církve fakticky vznášejí požadavek nekritizovatelnosti, vynětí z politické diskuse. Říkají: kdo nás kritizuje a kdo zpochybňuje naše majetkové požadavky, je komunista nebo nacista; ti, kdo se vyrovnali se zastaralým nejedlovským antiklerikalismem, prostě nemohou církve kritizovat, neboť je to primitivní a neslušné. Ba dokonce, jak to správně napsal Jakub Ort, kritizovat církve je "proti demokracii".
S tímto souvisí druhý aspekt, totiž pokrytecká interpretace současné diskuse jako útoku na náboženskou svobodu. Kardinál Duka toto jasně prohlásil v posledním čísle časopisu Respekt: návrh ČSSD na zřízení fondu je signálem k útoku na náboženskou svobodu. O pokrytectví píšu proto, že církevní představitelé si samozřejmě dobře uvědomují, že diskuse o restitucích je politickým sporem o posílení konzervativních pozic v české společnosti. Např. článek Aleše Pištory (je to tiskový mluvčí Pražského arcibiskupství, článek podepsal jako "teolog") v posledním Katolickém týdeníku č. 35/2012 v příloze Perspektivy se jmenuje Majetkové narovnání a konzervativní síly a autor v něm jasně píše, že "v otázce přijetí zákona o majetkovém narovnání jde pod povrchem debat v podstatě o obhajobu odlišných politických pozic". Přesto biskupové křičí o ohrožení náboženské svobody, tedy práva modlit se a auctívat Boha. Domnívám se, že církve si v tomto sporu proti svým protivníkům zkrátka neférově vypomáhají obviněním z náboženského pronásledování a že tyto podpásovky jim zatím procházejí.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Moralizování církevních hodnostářů je špatnou politikou Pátek, 31.Srpna 2012, 20:15:30

Dopis tří cirkevních hodnostářů je tou nejhorší politikou, které se zde vedení církví v poslední době dopouští. Povýšeně se staví nad politický boj a přitom sami vstupují se svým moralizujícím argumentem do politického boje a to na straně pravicových stran, které chtějí církvím dát peníze výměnou za loajalitu proti sociální demokracii, která poukazuje na velké a závažné problémy v současném vládním návrhu. Na této politice je navíc špatné to, že se staví do povýšeného postoje ve více ohledech, jednak s tím, že mají monopol na ten správný morální a politický postoj a to v žádném případě nemají, protože víme, že církevní vedení se často v minulém režimu chovala velmi problematicky, navíc se tváří, jako by se jich současná politika netýkala, přitom do ní aktivně vstupují. Také vůbec nereflektují, že ekonomické zabezpeční nemůže zabezpečit kázání evangelia, tak jako ho nezabezpečila problematická spolupráce vedení za minulého režimu. Vůbec si nekladou otázku, jak chtějí přesvědčit společnost o tom, že evangelium je návodem pro lásku k bližním a pomoci těm nejpotřebnějším a ne k bytí zadobře s mocnými a bohatými. Těší mě, že stále více také evangelických křesťanů podepisuje prohlášení "Křesťané proti zákonu o církevních restitucích" a snad si tuto petici přečte i vedení ČCE a trochu se nad špatnou morální politikou, kterou v poslední době dělá trochu zamyslí.

Martin Pleva - pedagog, Brno

Také velice chválím článek Sobota, 1.Září 2012, 22:09:50

Křesťanství (nejen to evangelické) určitě potřebuje mladé teology, jako je J. Ort.

Ale přece jen bych řekl, že restituce morální nejsou. Pokud církevní představitelé, domáhajíce se miliard, argumentují morálkou, není to podle mne důkaz, že morálka je věc ošidná, ale spíše jde o zneužití, resp. orwellovské přeznačení pojmu morálka. Chtít miliardy v situaci, kdy 135 000 dětí žije v ČR pod hranicí chudoby a kdy se ročně zvyšuje počet chudých o jedno krajské město, je zkrátka jednoznačně nemorální... Je ovšem pravda, že to posuzuji z hlediska té své, levičácké a socanské morálky, konzervativec to asi vidí jinak, jenže to neznamená, že vše je relativní, Hitler považoval za morální zbavit svět Židů.

Petrasek Milan - penzista

Pedagogicky vizeno Pondělí, 3.Září 2012, 20:00:9

je pokus hledat společného jmenovatele mezi záměry totaliterních despotů a záměry křesťanských církví kontraproduktivním počinem.
Ale jak jinak, když historie demokracie je protkaná neúspěšným hledáním balance mezi nositeli světonázoru postaveném na dogma znalosti pravdy/ nejvyššího dobra a kolísajícím zbytkem společnosti.
Ale jak jinak, když znalost produktivního pedagogického počinu není k mání..........pomyslel jsem si.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.