Uprostřed tzv. okurkové sezóny bylo a stále je politickým tématem č. 2 nebo č. 3 jakoby zdánlivé oslabování sociální demokracie na úkor spolku Miloše Zemana. Nabízí se hned několik otázek, jestli jde skutečně o oslabování, zda SPOZ může být konkurentem ČSSD a jakou má tato malá strana budoucnost. A jak si stojí samotná ČSSD.

K Miloši Zemanovi se přidalo v posledních týdnech několik sociálních demokratů. Ačkoliv neznám podrobnosti, troufám si tvrdit, že o senátorku Jiřinu Rippelovou ČSSD přišla vlastní vinou a naprosto zbytečně. V primárních volbách měla dostat potvrzení svého mandátu, jako senátorka rozhodně nezklamala. Odchodem Vladimíra Drymla zřejmě sociální demokraté získali nějaké body navíc. To, že v senátním klání porazil někdejšího kandidáta ODS Leoše Hegera (dnes TOP 09), bylo dílem nepopularity vlády Mirka Topolánka než osobními kvalitami a nasazením V. Drymla. Stojí-li v čele krajské kandidátky Strany práv občanů — Zemanovců, nemusí to být pro sociální demokracii velká konkurence. SPOZ zatím nedisponuje řadou populárních osobností, zejména na regionální úrovni. Žije samozřejmě z popularity Miloše Zemana a chyb ČSSD. Určité části jejích voličů se pevná ruka Jiřího Paroubka zamlouvala a z nynějšího vedení strany cítí jistou slabost. Tady pak může Miloš Zeman být úspěšnou alternativou.

Dneska se již pomalu blížíme ke konci tzv. okurkové sezony. Sociální demokracie se snaží podpořit většinové mínění o slabosti Nečasovy vlády. Samo o sobě to není nic obtížného, zvláště nyní, kdy liberálně-konzervativní vláda jedná proti duchu liberálně-konzervativních hodnot. Zejména její ekonomická politika založená na neustálém zvyšování daní je nepochopitelná i vládním soukmenovcům. Slovník pana premiéra pak již v ničem nezaostává za výrazivem Mirka Topolánka.

Dá se říci, že sociální demokracie má před krajskými a senátními volbami snadnou pozici, měla by výrazně uspět. Jenomže se chová nepřesvědčivě. Složenka směřující ke kritice vládního návrhu ohledně církevních restitucí je dobrým počinem, srozumitelným a jasným. Bohužel pro sociální demokracii však zatím ojedinělým. Nástroje politického marketingu nejsou žádným šarlatánstvím a příklady z praxe jsou takřka nevyčerpatelným zdrojem nápadů, jak ještě lépe komunikovat s voliči a říci jim to hlavní, že ČSSD je či chce být alternativou. Domnívám se, že voliči to necítí, převažuje pocit volby „z nouze ctnost“. Nepřijde-li sociální demokracie se zřetelnou kampaní, voliči k volbám nepřijdou, respektive budou hledat jinou alternativu, menší neparlamentní strany a regionální kandidátky.