Integrace migrantů na trh práce: krok vpřed, dva zpět

Přestože Česká republika má dokument Zásady integrace cizinců, svou strategii vůči přistěhovalcům dosud nedokázala konkrétně formulovat. Žádný univerzální model integrace neexistuje, je třeba nalézt koncepci vhodnou pro každý stát.

Evickacb2

Eva Kaličinská

31.07.2012 12:19

Immigrant

Předsudek, že cizinci berou práci místním lidem, zůstává jednou z hlavních překážek pro jejich snazší integraci. Foto Internet

V současné době se u nás otázky migrantů řeší na úrovni ministerstev, politika k migrantům vzniká na základě dílčích administrativních kroků, nikoli jako uplatnění ucelené koncepce. Je ovšem otázka, jak lze při současné nesoudržnosti většinové české společnosti vytvářet nástroje k integraci cizinců, když nedokážeme dostatečně integrovat ani svoje vlastní občany.

Pobyt cizinců upravuje několik odlišných právních norem, které stanovují několik druhů pobytů, na jejichž základě může cizinec pobývat na našem území. S každým druhem pobytu se pojí jiná práva a povinnosti, což má klíčové dopady na život cizinců, na jejich možnosti a vyhlídky. Podmínky toho, jak vycestovat do České republiky, začít tu pracovat nebo podnikat a žít, se od devadesátých let vyvíjely a měnily.

Cizinci jsou proti zaměstnavatelům v nevýhodě
Ode dne vstupu České republiky do Evropské unie rozlišujeme z hlediska podmínek pro zaměstnávání dvě skupiny cizinců: občany EU/EHP a Švýcarska (ti pro výkon svého zaměstnání nepotřebují pracovní povolení) a občany třetích zemí, kteří pracovní povolení potřebují.

Získat pracovní povolení je jak pro firmy, tak pro migranty velmi komplikované. K legálnímu zaměstnání občanů třetích zemí na území ČR je třeba, aby zaměstnavatel v případě, že zamýšlí zaměstnávat cizince, oznámil příslušnému úřadu práce volné pracovní místo a jeho charakteristiku.

Cizince lze zaměstnat pouze na volná pracovní místa, která nelze s ohledem na požadovanou kvalifikaci nebo nedostatek volných pracovních sil obsadit jinak. Svůj záměr zaměstnávat cizince, včetně jejich počtu, druhu práce a předpokládanou dobu výkonu práce cizince je zaměstnavatel povinen oznámit a projednat předem s krajskou pobočkou Úřadu práce.

Cizinec žádá o povolení k zaměstnání písemně příslušnou krajskou pobočku Úřadu práce zpravidla před svým příchodem na území České republiky. Vyřídit všechny potřebné dokumenty je rovněž pro něj velice obtížné.

Cizinci s vízem za účelem zaměstnání mají přístup na český trh práce v několika ohledech formálně omezený, jsou závislí na trvání zaměstnání, a tudíž potenciálně ohrožení ukončením pobytu. Výhoda zaměstnaneckého poměru spočívá v tom, že zabezpečuje zdravotní pojištění.

Cizinci jsou však vázáni na své pracovní místo, a jeho eventuelní změna musí být velmi dobře připravena, aby neohrozila pobyt. Cizinci se tak mohou snadno stát obětí manipulace či vykořisťování ze strany zaměstnavatele – právě pro závislost pobytu na tom, že si udrží zaměstnání. České úřady tomu účinně nebrání, ačkoli často o problémech cizinců vědí.

Policie může využít informace od zaměstnavatelů, aby přistihla nelegálně pracující cizince. Zaměstnavatele přitom často nečekají žádné sankce, protože příslušný Úřad práce se o situaci nemusí vůbec dozvědět. Nelegální zaměstnání navíc není pouze takové, kdy cizinec nemá pracovní smlouvu. Jedná se o ně i tehdy, pokud pracovní smlouva nemá všechny náležitosti podle platné legislativy nebo nedodržují-li zaměstnavatelé sjednanou pracovní smlouvu.

Cizinci přistupují na takové podmínky, protože o práci stojí, nemají možnost jinou práci sehnat a obávají se ukončení pobytu. Nedokážou se bránit a nevědí, na koho se obrátit o pomoc a mohou-li se vůbec na někoho obrátit.

Trnitá cesta k první práci
Na český pracovní trh lze vstoupit několika způsoby. Někteří využijí firmy, které zaměstnání v České republice zprostředkují. Vyřídí formality a kontaktují zaměstnavatele, který potom uzavře s cizincem smlouvu, část formalit vyřídí sám a role zprostředkovatelské firmy končí.

Samozřejmě to s sebou nese i rizika. Může se stát, že firma přiveze reálnému zaměstnavateli potenciální zaměstnance, ten však nabízí jen omezený počet pracovních míst. Cizince nakonec přijme, ale za mnohem tvrdších podmínek.

Další možností cizinců jak zde začít pracovat je tak zvaný klientský systém. „Klient“ vyřídí pracovní vízum, potřebná povolení, cizinec je jeho zaměstnancem nebo u něj má živnostenský list a dostává od něj část výdělku.

Jde o převládající vzorec ukrajinské pracovní migrace do České republiky. Klient najímá lidi často z míst a regionů, odkud sám pochází a jeho měsíční příjem se pohybuje mezi patnácti až padesáti procenty měsíčního příjmu „zaměstnanců”.

Velké riziko spočívá v tom, že smlouva mezi klientem a zaměstnancem bývá často založena na osobních kontaktech a někdy dokonce jen na neformální ústní dohodě. Zaměstnanci nemusí mít u sebe kopii podepsaného kontraktu a neznají svá práva.

Jako reakci na úskalí klientského systému, Charita zahájila projekt Asistenční zaměstnávání Ukrajinců v ČR, který spočíval v tom, že získala seznam zaměstnavatelů, otevřela svoje pobočky na Ukrajině a bezplatně nabízela Ukrajincům vyřízení dokumentů i zajištění práce. Ukázalo se ale, že centra u Ukrajinců budila velkou nedůvěru, protože si nedovedli představit, že získat zaměstnání u nás lze i bez korupce, zdarma.

Získat přímou cestu k zaměstnavateli je velice obtížné. Většinou to lze tehdy, když někdo známý měl kontakt s potenciálním zaměstnavatelem a pomohl příchozímu vyřídit náležitosti pobytu i zaměstnání.

Když vás potřebujeme, buďte tu, když ne, jděte, kam chcete
V lednu tohoto roku ministerstvo práce a sociálních věcí všem krajským pobočkám úřadům práce nařídilo, aby od 1. července neposkytovaly nová pracovní povolení cizincům ze zemí mimo EU, kteří mají nižší vzdělání než středoškolské s maturitou. Podle těchto pokynů se měla pracovní povolení na nízko kvalifikované pozice vydávat pouze výjimečně a na maximální dobu šesti měsíců.

K těmto krokům ministerstvo přistoupilo s ohledem na dlouhodobý vývoj situace na trhu práce – resort nechtěl, aby v době krize a rostoucí nezaměstnanosti cizinci nezabírali místa Čechům. Byl to pokyn nepromyšlený, vydaný bez jakékoliv analýzy role migrantů na trhu práce a hlavně mnoha migrantům dlouhodobě žijícím v České republice hrubě zasáhl do života.

Podle právníků bylY pokyny nezákonné i tím, že zavádí při rozhodování o udělení pracovního povolení nové podmínky, které nejsou v zákoně o zaměstnanosti, navíc nebraly v potaz situaci ani míru usazení cizince v České republice, Tento krok kritizovali kromě občanských sdružení i Eliška Wagnerová nebo Vladimír Špidla.

V půli března Ministerstvo práce a sociálních věcí své předchozí nařízení zmírnilo, zřejmě pod tlakem samotných zaměstnavatelů. Ministerstvo na svých stránkách uvádí příklad zemědělské firmy Bramko Semice, která v polovině března nabízela 150 volných míst, úřady práce oslovily 240 lidí, k náboru jich přišlo 108 a skutečně nastoupili čtyři.

Když v březnu CVVM zkoumalo názory české veřejnosti na to, jak by se mělo přistupovat k zaměstnávání cizinců, více než tříčtvrtinová většina občanů se klonila k názoru, že cizí levná pracovní síla ohrožuje současné zaměstnávání českých občanů a že zaměstnávání cizinců by se mělo v oblastech s vysokou nezaměstnaností omezit.

Vypadá to tak, že politika reagovala spíše na předsudky a nálady veřejnosti, nežli na reálný stav. V květnu se na to sedmadvacet občanských sdružení pokusilo před ministerstvem práce a sociálních věcí upozornit happeningem pod heslem Nepracujeme proti sobě, pracujeme společně.

Úřady práce mají nyní při vydávání a prodlužování povolení zohledňovat aktuální, sezónní i dlouhodobé ekonomické potřeby zaměstnavatelů. Podle Konsorcia občanských organizací pracujících s migranty však je i stávající úprava v rozporu se zákonem o zaměstnanosti. Nová povinnost mít při dokládání své kvalifikace i nostrifikaci, migrantům velmi zkomplikuje život, stejně jako prodlužování pracovního povolení vždy jen na půl roku.

Omezený přístup k pracovním povolením vytlačuje část zahraniční zaměstnanosti do sféry živnostenského podnikání. Vízum za účelem podnikání svému nositeli přináší výhodu, že kromě provozování vlastní živnosti mu dovoluje větší pružnost při hledání práce. Nevýhodou je, že jeho nositel musí každý rok prokazovat, že má na účtu dostatek prostředků a musí platit zvláštní nákladné zdravotní pojištění pro cizince, ještě k tomu předem.

V důsledku administrativně i finančně náročných povinností, jimiž jsou cizinci pobývající u nás s vízy za účelem zaměstnání nebo podnikání zatíženi, často trpí vysokou mírou subjektivně prožívané nejistoty, protože příliš mnoho faktorů může vést k ukončení jejich pobytu zde: administrativní obstrukce cizinecké policie či úřadu práce, český zájemce o cizincovo pracovní místo, finanční tíseň a z ní plynoucí neschopnost uhradit roční náklady na získání nebo udržení pobytu rodičů či dětí.

I cizince u nás může trápit nezaměstnanost. Týká se především cizinců s trvalým pobytem, kteří mívají se zařazením na trh práce potíže zejména tehdy, když přišli bez předem zajištěné ekonomické aktivity. Bývají to azylanti, repatrianti nebo rodinní příslušníci.

Mají často obtíže s jazykovou kompetencí nebo s prokazováním kvalifikace a praxe. Azylanti začínají svou existenci v České republice bez finančního a sociálního zázemí. Znevýhodněnou skupinou jsou i cizinci, kteří zde získali trvalý pobyt za účelem sloučení rodiny, typicky po příjezdu manželky za manželem či starých rodičů za dětmi.

Často nemají vlastní sociální kontakty, žijí pouze v rodině nebo v rámci úzké komunity. Tito lidé – pokud chtějí získat práci – zjišťují, že k tomu nemají nejen jazykové, ale ani kulturní kompetence. Těm se částečně snaží pomoci občanská sdružení, která zdarma nabízejí jazykové kurzy, sociální nebo právní poradenství.

Organizace pro pomoc uprchlíkům letos oslovila několik desítek cizinek registrovaných dlouhodobě na Úřadech práce a nabídla jim možnost absolvovat podnikatelský kurz a půlroční podporu při rozjezdu vlastního podnikání.

Modré a zelené karty (žluté a červené zatím ještě ne)
Usnadnit cizincům přístup na trh práce mají zelené karty, které Česká republika zavedla od roku 2009. Získat je mohou občané dvanácti států například USA, Austrálie, Ukrajiny nebo Kanady. O zelenou kartu naopak nemohou žádat například zájemci o práci z Vietnamu nebo Mongolska, kteří již na českém pracovním trhu hojně působí.

Zelených karet jsou tři typy a jsou určeny kvalifikovaným pracovníkům, po kterých je v České republice poptávka. Cizinci dostávají zároveň pracovní i pobytové vízum, zpočátku však nesmějí měnit zaměstnavatele. O karty je však zatím malý zájem.

Stát od začátku loňského roku zavedl také modré karty. Ty cizince opravňují k dlouhodobému pobytu u nás a vydávají se na dva roky. Zavedeny jsou i v dalších zemích EU a jejich cílem je rovněž usnadnit zahraničním odborníkům vstup na český trh práce.

Na odborníky s kvalitním vzděláním a zájmem se v České republice usadit se od roku 2003 zaměřoval i program Ministerstva práce a sociálních věcí Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků. Ti měli možnost získat trvalý pobyt za výrazně kratší dobu a v případě ztráty práce dostali čas na hledání dalšího zaměstnání. Ministerstvo projekt ale na konci roku 2010 v rámci úspor zastavilo.

Držitelé modrých a zelených karet jsou ovšem v České republice zpravidla v privilegovaném postavení a typické potíže cizinců, kteří narážejí ve své snaze o integraci do české společnosti na řadu problémů, se jich obvykle netýkají. Zkušenosti lidí, jimž by český stát, kdyby mohl, uděloval raději karty žluté či rovnou červené, se jim většinou vyhýbají.

Spokojenost cizinců nakonec záleží na faktorech, z nichž jen některé se liší od faktorů, které podmiňují spokojenost každého člověka: ekonomické zajištění vlastní rodiny, kvalita bydlení, schopnost domluvit se s lidmi kolem sebe a dostatek sociálních kontaktů. Právě dostupnost nájemního bydlení si zaslouží zvláštní poznámku, neboť pro cizince je podmíněna nejen stavem trhu, ale bohužel i častou snahou pronajímatelů cizincům předražovat.

Cizincům ztěžují vstup na trh práce v České republice administrativní překážky, nové zbytečné bariéry vytvářené ministerstvem práce a sociálních věcí nad rámec zákona o zaměstnanosti, jazyková bariéra a nedostatečná informovanost jak veřejnosti, která stále ještě trpí řadou nepodložených předsudků, tak potenciálních zaměstnavatelů, kteří se neorientují v různých typech pobytů a nevědí, jak při zaměstnávání cizince postupovat.

Jak pro cizince, tak pro případné zaměstnavatele je optimální obracet se na některá občanská sdružení, která se pomocí cizincům a migrantům dlouhodobě zabývají a jsou schopna jim účinně a nezištně poradit ve většině problémů, s nimiž se u nás potýkají. Pokud by se podařilo překonat předsudky promítající se do současné politiky Ministerstva práce a sociálních věcí, integrace migrantů na český trh práce by se opět dostala do přijatelného rámce.


Text vychází v rámci spolupráce s Nadací Friedrich Ebert Stiftung Praha.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.