Češi nemaj zájem

Nadávání na českou národní povahu je mezi Čechy velmi oblíbenou zábavou. Může to působit jako zdravá sebeironie, sympatický povahový rys, ale je to spíš projevem neschopnosti brát osud do vlastních rukou.

Čas od času se zarazím během vyprávění a uvědomím si, že mám zase tu zvláštní radost pomlouvání Česka a jeho obyvatel, neodehrává se to jen v zahraničí, i když tam převážně, ale i doma mezi soukmenovci. Neříkám nic nového, jen sběr všem Čechům známých tezí o naší neudatnosti, švejkování a pocitu vlastní vyvolenosti, minimálně mezi národy podobné velikosti ve střední Evropě. A k tomu navrch pár anekdot o nás samých.

Druh tohoto vypravování o vlastní entitě vyvolává v cizincích často dojem, že jsme sebekritickým a sebeironickým národem, což nám v oblastech světa, kde o naši existenci tuší, dodává zvláštního, sice neuchopitelného a mírně přitroublého, přesto jedinečného a vcelku sympatického odéru.

Jsou okolní národy, které nám tuto schopnost „nebrat se příliš vážně“ dokonce závidí. I prezidenta, kterému nikdo nerozumí, respektují pro odlišnost jeho myšlenek, i kdyby se po stopadesáté dokázalo, že myšelním nemají provokativní střely nic společného, čímž ovšem netvrdím, že je prezident hlupák, protože to on samozřejmě není. A můžete se po evropském okolí hádat do krve, vysvětlovat že Češi opravdu jsou nestateční a nemají moc hrdosti, a že v tom není bůhvíjaká taktika, neuvěří vám.

Budou přesvědčovat o opaku, jakoby nám rozuměli lépe, než si rozumíme my sami, což možná není špatná myšlenka, jelikož Češi si vlastně moc nerozumí, ale omlouvá je to, že nerozumí ani jiným národům a národnostem, takže nejde o nějaké masochistické pnutí, ale jen o mentální rys, který se stal rysem národním.

Symbol Otazníku by mohl časem vystřídat jednoho českého lva ve velkém znaku republiky, kde Morava i Slezsko jsou zastoupeny po jedné orlici a Čechy dvakrát s lvem, ale v tom nehledám nic zlého, prostě to políčko nemohlo zůstat prázdné.

Podivné je, že z národních nectností děláme přednosti, i když se naoko tváříme, že nás štvou. Ve skutečnosti jsme pyšní na nejateističtější společnost, sebestřednou zahleděnost a nezájem o nejbližší okolí a zkorumpované prostředí, které někde vzadu stejně považujeme za vynález zlatých českých ručiček, které to nějak zmáknou. Tak jako jsou Poláci hrdí na své dějiny, jsme my opilí od radosti z toho, že dějiny kolem nás jen procházely, my jsme slušně pozdravili a dějiny si šly zase po svých a narozdíl třeba právě od jiných, nás přitom ani neubylo.

Když o nás cizinci píšou, počítají s tím, že česká národní povaha má nějaké logické vysvětelní, že jde o důvody, které nám umožnily přežít století i desetiletí cizích nadvlád, a že proto existujeme v tak relativně slušném počtu, ačkoliv už bychom dávno suvereně neměli existovat.

Mýlí se. Češi se o své okolí nezajímají, neuctívají svůj národ a okolní jsou jim už úplně fuk. Není v tom žádná moudrost a rozvaha, ale jen oportunismus křížený s pavlovovským reflexem, když někdo zaburáci na klec, tak se stačí přikrčit, protože dozorce nakonec stejně vždycky odejde.

Ale přiznejme si otevřeně, není vůbec marné si na Česko a sebe sama zanadávat, jednak se tvoří alibi, že to ve skutečnosti nebude tak hrozné, neboť nic není tak strašné, jak se říká, a pak pravidelným opakováním špatných věcí se i z nich stanou akceptovatelnější danosti, a když se tomu umíme zasmát, tak bude vše asi v nejlepším pořádku.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Jaroslav Hajek - Přisluhovač globálního kapitalismu, Mnichov

Jsem Čech Pondělí, 14.Května 2012, 21:40:55

nebo, chcete-li, Moravan. Ale
* nejsem pyšný na to, že ČR je jednou z nejateističtějších zemí (upozorňuji na často opomíjený fakt, že průzkumy agregované podle národnosti víceméně neexistují)
* nejsem pyšný na sebestřednou zahleděnost, ať už to znamená cokoliv
* nejsem pyšný na nezájem o nejbližší okolí. O své okolí se snažím přiměřeně zajímat.
* nejsem pyšný na zkorumpované prostředí v ČR, a neznám nikoho, kdo by byl
* nejsem pyšný na českého prezidenta, a doufám, že ten příští bude lepší
* nemyslím si, že jsem nějak výrazně méně statečný, než lidé z jiných zemí
* kritiku Česka dávám občas k lepšímu a za odměnu jsem už slyšel sebekritiku americkou, německou, polskou, portugalskou, kolumbijskou a možná ještě další, co se mi teď nevybavují. Je klidně možné, že kritizuji víc než ostatní, ale nebude to zas o tolik víc.
* okolní národy mě zajímají
* nevím, zda svůj národ uctívám, ale ochotně se k němu hlásím

a teď si to přeberte :) Vy mi možná namítnete, že nejsem "běžný Čech". Ostatně, většinou onu českou sebekritiku slýchávám na adresu běžných Čechů, jakýchsi průměrných Čecháčků, kterých má údajně existovat mnoho, ale já mám problémy je potkávat.

Martin Profant - Praha 7

Nejateističtější společnost? Úterý, 15.Května 2012, 10:34:59

V českých zemích se vyskytuje relativně málo ateistů, tedy těch, kteří jsou přesvědčení o tom, že Bůh není a že není vhodné tuto neexistující bytost uctívat. O ateistech, kteří jsou přesvědčeni,že je potřeba kriticky destruovat odcizený projekt Boha a s ním svázané společenské struktury, aby se osvobodil život lidí, o těch ani nemluvě, je jich u nás jako šafránu.
V českých zemích -- podobně jako ve většině západní Evropy -- převládá masivní většina nábožensky lhostejných. Tato lhostejnost se nijak nemění, jestliže někteří z nich ze společenských důvodů občas zajdou do kostela či se v něm dokonce nechají oddat (v Praze převážně ze snobismu, na moravské a jihočeské vsi motivuje spíše konformita).
Máme o něco menší procento organizovaných věřících než v okolních zemích, kdysi důsledek komunistického útlaku, v posledních desetiletích spíše důsledek stavu a jednání církve nejcírkvovatější; pokles katolických věřících v dekádě mezi sčítáními lidu ukazuje, že církev v tomto ohledu dokáže být efektivnější než totalitní režim.
Nevím, proč "byt nejateističtější společností v Evropě" měla být nectnost, ani proč by to měl být důvod k hrdosti; určitě to ale je v souvislosti s ČR ideologické tvrzení, který by soudný člověk (ať věřící či ne) neměl vypouštět z úst.

Foto-patrik-hlava-cb

Miroslav Patrik - ekologický aktivista, Brno

Pasivita Úterý, 15.Května 2012, 18:45:51

Obavam se, ze obecny postoj lidi v CR si jen zanadavat, ved k totalni pasivite a k moralnimu relativismu, protoze si svou frustraci vybiju zcela mimo prislusne misto, kde lze cekat konkretni ci systemovou zmenu. Napr. koletivni sdeleni me frustrace z chyb a nesvaru, ktere se tykaji verejneho prostoru, navíc casto generalizovane souslovim "stejne je to vsechno na h....", doma ci na zabave nebo na pracovisti, je mozna unikom Cechu a Moravanu, protoze pak maji pocit, ze vice delat nemohou a ze uz "v tom nejedou". Proste demagogicka necinnost je podle me znakem povahy vetsiny z nas a na hrdiny, pokud nejake uz objevime, se divame hooodne zpatra a podezrele: "Proc to delaji? Co z toho maji?" Misto, abychom rekli: "To obdivuji, jdu jim pomoci, chcet bych takovy take byt!" :-)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.