Fischerová chce být prezidentkou za občanskou společnost
Jan MiesslerPolitické strany včetně ČSSD jsou podle ní součástí „systému“, když jsou spojeny s mocnými podnikatelskými kruhy. Za bilboardy utrácet nehodlá.
Do boje o Hrad se rozhodla vstoupit další kandidátka: herečka, spisovatelka a politička Táňa Fischerová. Ke kandidatuře se odhodlala na základě výzev svých přátel a své vlastní nespokojenosti se současnými „děsivými a destrukčními“ vládními reformami. Ve volbě hodlá reprezentovat občanskou společnost.
„Když jsem viděla, že kandidát občanské společnosti se zatím, alespoň podle mě, neobjevil, tak jsem si uvědomila, že je to asi úkol, nějaká hozená rukavice, kterou by měl člověk zvednout. Nakonec jsem se přes pochybnosti a docela velké trápení dostala k tomu, že ji zvednu,“ uvedla Fischerová v rozhovoru pro server iDnes.cz. Také proto nechce kandidovat za Klíčové hnutí, jehož je předsedkyní, ale za občany, kteří ji ke kandidatuře vyzvali.
V minulosti přitom již podpořila prezidentskou kandidaturu současné europoslankyně Zuzany Roithové (KDU-ČSL), nesympatický ji není ani kandidát ČSSD Jiří Dienstbier. „Říkala jsem jí, že ji podporuju, protože si jí vážím, ale že zároveň, pokud se objeví kandidát z občanské společnosti, tak že budu podporovat jeho a že dokonce někteří navrhují mě,“ uvedla Fischerová. Sociální demokracie podle ní zase představuje sílu hájící sociální cítění, ale zároveň je příliš spojená se současným systémem.
„Všechny ty strany jsou prodloužením minulého režimu a systému devatenáctého století. Moje myšlení vždy bylo sociální, takže z tohoto pohledu sociální demokraté to mají alespoň v popisu práce a snaží se na svět hledět sociálním pohledem. Ale i sociální demokracie musí některé myšlenky změnit,“ řekla Fischerová v rozhovoru pro server iHNed.cz s tím, že všechny strany jsou spojeny s mocnými podnikatelskými kruhy. Ona sama přitom nehodlá na kampaň utrácet peníze svých příznivců: jednak jsou protivné bilboardy a jednak si myslí, že pokud média pracují, jak mají, bude ji vidět dost.
Fischerová je stále předsedkyní Klíčového hnutí, které v posledních volbách do Poslanecké sněmovny kandidovalo pouze v Praze a získalo zde 1 099 hlasů (tedy 0,02 % v celorepublikovém součtu). V letech 2002-2006 působila jako nezávislá poslankyně zvolená za Unii svobody, v roce 2006 postoupila do druhého kola v senátních voleb v barvách Hnutí Zelení, ale v senátorkou se nakonec stala Daniela Filipiová. Fischerová působí v řadě neziskových organizací, nadací a občanských sdružení, například Vize 97, Hnutí Duha, občasnké sdružení Remedium (pro duševní zdraví) nebo Amnesty International. Je rovněž signatářkou iniciativy ProAlt a zúčastnila se výzvy na podporu Deníku Referendum.
Mezi kandidáty s největší nadějí na úspěch patří podle dosavadních průzkumů především někdejší předseda úřednické vlády Jan Fischer a něktejší sociálnědemokratický premiér Miloš Zeman (SPOZ). Sociální demokraté do volby nominovali Jiřího Dienstbiera, občanští demokraté Přemysla Sobotku, TOP09 Karla Schwarzenberga a lidovci Zuzanu Roithovou. O prezidentský post dále usilují lídryně hnutí Suverenita Jana Bobošíková, předseda Pravého bloku a vydavatel seznamů StB Petr Cibulka, bývalý pravicový politik a poradce Goldman Sachs Vladimír Dlouhý, ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Ladislav Jakl, bývalý lidovecký poslanec a odpůrce potratů Jiří Karas a předseda Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomáš Vandas. Profesor ekonomie a neúspěšný protikandidát Václava Klause z předchozí volby Jan Švejnar má podle průzkumů také šanci na úspěch, ke kandidatuře se ale asi zatím ještě neodhodlal.
Fišerovou ne.
Havel mně stačil.
Podle mého názoru podobná letora, skutečně "havloidní" ...
Účast všech ostatních kandidátů tedy, pomineme-li divadelní efekty, bude významná především v tom, nakolik ovlivní volební aritmetiku, tj. komu znemožní postoupit do druhého kola. Z tzv. pravice (Schwarzenberg, Sobotka, ...) si asi v tuto chvíli nikdo nemůže dělat vážné naděje.
Klíčovou otázkou tedy je, kdo postoupí spolu se Zemanem. Zabrání-li rozptyl hlasů mezi „malé“ kandidáty postupu konjunkturalistů (především Fischer, který by „se Sobotkou vyrazil dveře“, případně Švejnar) bude to jedině dobře.
(--Dienstbierovi, pokud by se náhodou do druhého kola dostal, porážka se Zemanem podle mého soudu pravděpodobně nijak neuškodí. Bude záležet na obratnosti jeho i jeho přátel, zda by to pomohlo posílit jeho budoucí pozici v ČSSD.--)
Pseudostátník Zeman asi nemůže reputaci úřadu po Klausovi dále snížit, ani kdyby se přetrhl. To, zda ji může výrazně zlepšit, je otázka druhá. Zajímavé bude, koho v případě svého zvolení vytáhne na „světla ramp“.
Obávám se, že bezděčně (?) přejímáte falešnou představu, kterou representuje mj. také Táňa Fischerová - a sice, jako kdyby politické strany a občanská společnost byly dvě entity, které stojí principiálně proti sobě a víceméně se neprolínají. To je ale jen varianta "nepolitické politiky". V takovémto havlovsky virtuálním světě je marné hledat "reálné" náměty a "realistická" řešení. --
A co se týče "genderu" - kdybychom hledali politicky - a tedy OBČANSKY ! - vyhraněnou osobnost, byla by to asi spíše Lenka Procházková než některá z dříve jmenovaných.
S Vaším názorem „kdybychom hledali politicky - a tedy OBČANSKY ! - vyhraněnou osobnost, byla by to asi spíše Lenka Procházková než některá z dříve jmenovaných“ plně souhlasím.
Některá občanská iniciativa by mohla být iniciativní v tom, že by se dotázala Lenky Procházkové, zda by svolila vydat se všanc prezidentské kandidatuře a v případě jejího souhlasu postarat se o všechny potřebné náležitosti.
Souhlasím s panem Kopeckým.
Lenka Procházková, "dcera Dantonova" je podle mého názoru přece jen něco jiného než neuchopitelný havlostřed vybavený slovníkem složeným z absurdních a nesmyslných pojmů, havlostřed mírně nadutý, narcisní a zcela neschopný, pokud jde výsledek skutečné politické činnosti ...
Opravdu mě fascinuje, jak lidé nemají paměť a nedokážou vyslovit v několika větách jediný fakt.
Jak byla Táňa Fischerová spojena s Havlem? Jak nebyla Lenka Procházková jako chartistka spojena s Havlem? Při vší úctě k ní, jak se angažovala v občanských aktivitách celých dvacet let - pokud nepočítám svaz spisovatelů a teď církevní majetek?
Táňa Fischerová má napracováno i v praktické politice i jako aktivní občanka. Její politické principy, byť s nimi někdo nemusí souhlasit, jsou srozumitelné (samozřejmě ne pro idioty) a výsledky její práce otevřely veřejně několikerou důležitou diskusi.
Pochybuji, že Táňa Fischerová, která se na rozdíl od ostatních, jako aktivní politička orientovala na přípravu a podporu zákonů a programů zaměřených na vykořisťované a postižené, nějak ublížila panu Tejklovi. Proto jeho výpad považuji za hloupou drzost, za kterou by se měl omluvit.
Historická fakta: Vládní komise pro přípravu Ústavy ČR byla zřízena usnesením vlády č. 484 z 10. července 1992. Předsedou komise byl Václav Klaus, místopředsedou Jan Kalvoda, sekretářem Cyril Svoboda, členové komise byli Filip Šedivý, Jiří Vlach, Vojtěch Cepl, Daniel Kroupa, Václav Benda, Václav Pečich, Jan Litomiský, Miloslav Výborný, Václav Novotný, Miroslav Sylla, Pavel Zářecký a Dušan Hendrych.
V týdnu od 19. do 24. října 1992 se v Karlových Varech začala připravovat čistá verze Ústavy: první články byly převzaty ze starších návrhů, články o moci zákonodárné psali Miroslav a Jindřiška Syllovi, články k prezidentovi psal Cyril Svoboda, články o vládě Dušan Hendrych, moc soudní pak František Zoulík. Hendrych také napsal pasáže týkající se České národní banky a Nejvyššího kontrolního úřadu, územní samosprávu psal Pavel Zářecký.
23. října 1992 přijeli provést závěrečnou oponenturu tři ústavní právníci: Pavel Peška, Vladimír Klokočka a Pavel Holländer.
2) Souhlasím s Vámi, pakliže naznačujete, že Fischer patří k tomu nejhoršímu, co se na trhu nabízí, a že Zeman je křivák první třídy. Od Klause se podle mne možná liší jen o něco menší mírou pokrytectví či svatouškovství. (Já mám to štěstí, že nemusím (nemohu) volit ani jednoho z nich.)
3) Nečiní mi sebemenší potěšení Vás napomínat, ale raději byste se neměl vžívat do představy, že jste informovanější a zkušenější než ostatní; nebo že máte lepší "paměť".
Máte samozřejmě plné právo vášnivě obhajovat nebo tvrdě kritizovat kohokoli. Jen by možná neškodilo trochu méně rozčilení a trochu více věcnosti.
"Pravicovost je ... druhotná kvalifikace pro hlavu státu. Důležitý je charakter, odvaha, a celoživotní osvědčenost, zkušenost a moudrost."
Jen takový kandidát může - slovy Egona Bondyho - "se sklerózou klidně spát..."
Takže opakuji: Proč by se nemohla některá z občanských iniciativ dotázat Lenky Procházkové, jestli by souhlasila s prezidentskou kandidaturou a v případě jejího souhlasu postarat se o všechny potřebné náležitosti? Nemyslím si, že by to bylo znevažování současných kandidátů a kandidátek či představovalo vůči nim nekalou konkurenci a pokládám návrh za zcela realistický.
Za předpokladu, že Lenka Procházková bude souhlasit, musela by se ovšem k uskutečnění tohoto návrhu ještě najít věrohodná občanská iniciativa s dostatečnými organizačními zkušenostmi.
-- Ale kdo ví?? Zkuste oslovit Alternativu zdola. (info@alternativazdola.cz)
Občanskou společnost chápu jako tu část obyvatelstva, která se angažuje i za jiné než osobní (soukromé) zájmy a to většinou v rámci různých občanských iniciativ, občanských společností a dalších neziskových institucí. Do těchto aktivit je zapojeno i mnoho členů politických stran, včetně parlamentních.
Nevnímám občanskou angažovanost jako „nepolitickou politiku“. Politické strany nemají na politiku monopol. Je to spíše mimoparlamentní (mimozastupitelská) politika. Aktivity občanské společnosti chápu většinově jako jakýsi politický lobbing zdola (vůči politickým, zejména parlamentním, stranám konkrétně a systému zastupitelské demokracie vůbec).
Paní Procházková je podle mne příliš monotematická. Paní Fischerová však daleko více reprezentuje široký záběr aktivit občanské společnosti.
Česká občanská společnost by měla mít svého kandidáta na prezidenta.
Nicméně Rychetský byl místopředsedou vlády a předsedou její legislativní rady až do prohraných voleb. Neuděl dva roky nic pro to, aby zahájil občanskou diskusi o nové ústavě. Proto ho viním z toho, že máme tak špatnou ústavu jakou máme a to ještě s tím, že několik let nebyla naplněna (územní samospráva, správní soud), takže mnoho rozhodnutí považuji z té doby za protiústavní. Místo slova "psal" v širším smyslu, jsem měl použít "měl na svědomí".
Nepsal jsem to pane Kopecký v rozčilení, slovo psát se v ČJ nepoužívá jen pro psaní (může znamenat změnit, ovlivnil...), i když musím přiznat, že mě pan Tejkl svým čistě osobním a iracionálním útokem na paní Fischerovou naštval.
Občanská společnost nemá s nepolitickou politikou (byť i na tomto konceptu je mnoho zajímavého) nic společného. V klasickém pojetí OS jsou politické strany, stejně jako zahrádkáři, environmentalisté, sociální aktivisté a třeba literáti stejnou součástí této společnosti, která spolupracuje a hledá nejlepší řešení pro život "komunity" tedy v tomto případě obyvatel ČR.