Pokud budeme věřit politikům, vládnou nad českou politikou plukovníci a podplukovníci. Naposledy s touto noční můrou přišel premiér Petr Nečas, který při interpelacích v Poslanecké sněmovně odpověděl na dotaz opozičního politika, zda neuvažuje o demisi v souvislosti s obviněním bývalé ministryně Vlasty Parkánové z trestného činu, takto:

„Kromě toho mi dovolte říci poměrně tvrdou a jasnou tezi, že o tom, kdo bude ve vládě nebo nebude ve vládě, nebude cestou žádosti o vydání rozhodovat parta policejních plukovníků nebo podplukovníků, to asi by nebyl ten správný krok." 

Nečasovo vyjádření bychom mohli samozřejmě odbýt jako poněkud nešťastný výrok politika, který si nestačil pořádně promyslet, co chce vlastně říct, kdyby ovšem svůj výrok neuvedl tvrzením, že jde o „tvrdou a  jasnou tezi“.

Jako polehčující okolnost bychom také mohli vzít v úvahu fakt, že premiér měl patrně na mysli jen tolik, že žádná vláda, ani ta jeho, nerezignuje pouze na základě toho, že policie obviní jednoho vysoce postaveného politika z vládního tábora.

Jenže bohužel Nečasův výrok nelze tak úplně vyjmout z širšího kontextu. Nečasův vládní kolega, ministr financí Miroslav Kalousek, přispěchal totiž v souvislosti policejní žádostí o vydání Parkanové, která je členkou Kalouskovy TOP 09, s teorií o policejní zvůli.