Ve smutné chvíli odchodu Jaroslava Šabaty jsem Deníku Referendum chtěl přispět osobní vzpomínkou, ale píše se nesnadno: Jaroslav Šabata obracel každé, i to nejosobnější téma v řeč o politice. A naopak, bavit se o politice bylo pro něj věcí navýsost osobní. Při setkáních s Jaroslavem se politično ukazovalo jako živel aktuálnosti, který veškerou intelektuální výbavu účastníků rozpravy a jejich paměť osobní i společenskou strhuje do sebe sama, do proudu aktuálního vyjevování stavu věcí.

Ze všech respondentů, kteří odpovídali na anketu Deníku Referendum Proč se hlásím k levici, byl Jaroslav zdaleka nejstarší a nejzkušenější — jeho odpověď se ovšem ze všech odpovědí nejvíce týkala aktuální politiky, toho, co je podle něj potřeba tady a teď činit. Proč se autor celoživotně hlásí k levici říkal text pouze implicitně: protože být nalevo znamená bojovat za každé situace za lepší příští, což zase neznamená nic jiného než bojovat za lepší aktuálnost, což zase neznamená nic jiného než pochopit, jací aktéři naši současnost utvářejí a jaké možnosti má v tuto chvíli progresivní politika.

Pozoruhodný byl tak vždy rozsah oné aktuálnosti, a to je snad i jádro Jaroslavovy politické osobnosti: aktuální je to, co je dějinné, co odněkud jde a někam míří; porozumět stávající situaci znamená vidět ji v její dějinnosti, nepodlehnout sugesci vládnoucích ideologií nebo těch aktérů, kteří právě zaclánějí celý výhled. Někdy v zimě roku 2010 mi Jaroslav řekl: „Musíme vážně přemýšlet o podobě postparoubkovské sociální demokracie.“ Po této větě zůstal jsem zkoprnělý — v době vrcholící antiparoubkovské obsese českých médií, v době, kdy se prakticky veškerý život ČSSD otáčel kolem Jiřího Paroubka, bylo přemýšlení o postparoubkovské sociální demokracii tím posledním, co bych považoval za nezbytné činit. Uplynulo pár měsíců a Paroubek po parlamentních volbách rezignoval na post předsedy strany. Postparoubkovská sociální demokracie se stala realitou a Jaroslav jen volně pokračoval v tom, co dělal vždy: v tázání, kam míří naše aktuálnost a kde je třeba nasadit naše síly.

Široký rozsah politické aktuálnosti má u Jaroslava Šabaty původ ve zdvojené dějinnosti jeho filosofického východiska: označoval se za heideggero-marxistu. Kombinace historického materialismu a existenciálně-fenomenologické analýzy lidské situace byla plodem intelektuální atmosféry šedesátých (a pozdějších) let dvacátého století, podobnou cestou se vydal i Karel Kosík.