Vždy budu odsuzovat jakékoli fyzické napadání politiků. Zažili jsme si to s vajíčky. Politik by měl mluvit, vysvětlovat, hájit se, ale vždy to musí být rozhovor respektující základní pravidla. Nelze mluvit přes šťouchance, pohlavky či plivance.

Na druhé straně, u Miroslava Kalouska mám neodbytný pocit, že jej cosi k fyzickému kontaktu s lidmi neodbytně pudí. On sám na ulici fackuje a s požitkem vstupuje tam, kde facky visí ve vzduchu. On se vlastně jen tváří, že chce něco vysvětlovat. Podstatou Kalouska je destrukce a agrese.

Ve Sněmovně se teď rozhoduje o zmrazení valorizace důchodů. Zoufalství demonstrujících seniorů je naprosto nelíčené. Starší důchodci s nižšími důchody často marně počítají, jak se svými prostředky zítra vyjdou. Není vůbec divu, že některým ujíždějí nervy. Kalousek se tím baví. A inspiraci nachází v Matoušově evangeliu. „Zdá se vám, že máte málo? Tak vám ubereme i z toho mála.“

Člověk pořádně neví, jak ministr Kalousek nese to, že Evropská komise konstatuje neschopnost jeho instituce kontrolovat evropské dotace. A její rozhodnutí zastavit čerpání může dramaticky zvýšit deficit státního rozpočtu. Nevím, co si Miroslav Kalousek myslí o tom, že mu vůbec nevychází jeho předpoklad zvýšit příjmy státní pokladny díky zvýšené DPH. Možná je jeho agrese jen obrácený výraz zoufalství. V každém případě je to špatná reakce. Ve Sněmovně těm, co s ním nesouhlasí, místo odpovědi křičí: Kradete! Lžete! Nebudu se s vámi vůbec bavit! Místo, aby podával informace, vysvětloval, v době, kdy je opravdu co vysvětlovat, tak jenom rozdává pohlavky. Jste proti církevním restitucím v téhle podobě, co nabízím? Tak jste sami zloději!

Kalousek netouží po žádné dohodě, on touží po konfliktu. Možná chodí do sněmovny, aby si užil právě těchto výbuchů, na které čeká. Jemu bude teď David Rath chybět nejvíc. Možná je politika pro něj jen adrenalinová zábava. Není to ale přílišný luxus mít někoho takového za ministra financí?

Nacházíme se v době, kdy vlády Evropy se leckde naopak bojí probublávání násilí. V Řecku dokonce došlo v televizním studiu k inzultaci mezi politiky. Dokonce se začínají prosazovat extrémní strany, které děsí v Evropě dobře známými starými siláckými gesty. Jsme v časech, kdy vlády padají jako hrušky (v Evropě jich padlo už jedenáct) a kdy soudná politika se za každou cenu snaží posilovat sociální smír.

Normální je neprovokovat a nepřilévat oleje do ohně. Arogantní politiky mají lidé dost. Víc než si myslíte.