Proč považuji ČR za banánovou republiku

Můžeme se přirovnat k západním zemím a vyspělým demokraciím? Agentury, které sledují stav demokracie, se zaměřují primárně na ukazatele, které v důsledku o reálné situaci nevypovídají.

„Nejsme v banánové republice, kde neznají či nectí oddělení moci výkonné od moci soudní (...)“ nechal se slyšet ve středečním Právu politolog a komentátor Lukáš Jelínek, kdy ve svém komentáři reagoval na emotivní obhajobu Davida Ratha na půdě Poslanecké sněmovny.

Opět mi to připomenulo určitý diskurz, který panuje mezi českými (většinou tedy pravicovými) novináři, kteří tvrdí, že Česko je země s úspěšnou demokratickou transformací a po dvaceti letech demokracie a svobody se můžeme směle přirovnat k vyspělým zemím západní Evropy. Není však v tomto případě přání otcem myšlenky?

Problémem při měření demokracie jsou typy proměnných, jež agentury výzkumu veřejného mínění ve svých statistikách používají. Na prvním místě se zpravidla zkoumá, zda se v dané zemi konají pravidelné a svobodné volby či zda je zde důsledně aplikována tržní ekonomika. Ukazatele jako úroveň občanské společnosti či stav politické kultury jsou už jaksi podřadné. To je zásadní chyba, která pak zapříčiní, že daná země skutečně působí jako plně demokratizovaná. Formálně.

Už oddělení moci výkonné od moci soudní je něco, za co bych v kontextu české politiky ruku do ohně nedával. Uvědomme si, že nejvyšší legislativní instituce – ústavní soud – vůbec nespadá do obecné soustavy soudů a je tedy institucí politickou. V neposlední řadě je více než bláhové domnívat se soudci, kteří jsou jmenováni ikonou tuzemského neoliberalismu, budou skutečně nestranní. A jak víme z praxe, výše zmíněný, totiž Václav Klaus, svým právem veta při jmenování rozhodně nešetří.

Vraťme se však k případu Davida Ratha. Jeho úterní projev jen potvrdil, jak čeští politici chápou svou práci – tedy nikoli jako zastupování občanů, jejichž hlasy byli zvoleni, nýbrž udržení mandátů za každou cenu. Projev také poukázal na absolutní odtržení politických elit od reality těch dole. Mohli jsme se kupříkladu doslechnout, že ve vězení je nuda. Čekal snad pan Rath, že jej dozorci budou bavit ochotnickým divadlem? Rath se zmiňoval o mučení. Kde tedy byl, když policie mlátila anarchisty na služebně po demonstraci na Albertově v září 2009 či radikální ekology během blokád kácení stromů na Šumavě rok zpátky? Očekával snad obviněný, že dostane VIP celu s plazmovou televizí a koženým křeslem? Co je však nejvíce šokující, Rath i přes nahrávky dosvědčující jeho trestnou činnost není ochoten přiznat vinu. Uvědomíme-li si, že například ve Velké Británii by k (dobrovolnému) odstoupení poslance stačilo byť jen obvinění, o politické kultuře tady skutečně nelze mluvit.

Na můj druhý argument mi vlastně David Rath sám přihrál. Postěžoval si, že zatímco jeho případ byl veden s takřka chirurgickou precizností, kauza ProMoPro či Mostecká uhelná jsou vyšetřovány laxně a chybí větší politická vůle je řešit. Represivní složky mají dvě části – modrou a oranžovou. Není to však typickým rysem banánových republik? Rath navíc paradoxně láteří nad systémem, který sám pomáhá budovat. Je přece nad slunce jasné, že kdyby vládní koalici sestavila ČSSD, tentokrát by si na odposlechy a krabice s vínem musel dávat větší pozor Nečas, Kalousek či Vondra. Rath jen trapně štká nad mafiánským systémem, který se zde rozbujel již za Viktorů Kožených, přičemž za Dalíků a Topolánků postupně získal institucionalizovanou podobu.

Lidé nyní toužebně očekávají, že po malých rybách půjdou na řadu ty velké. Omyl. ČSSD a ODS je kartel, který si takový krok nemůže dovolit. Kdyby totiž došlo k zatčení velkých ryb (a to by padaly hlavy nejen v u sociálních demokratů), mohlo by dojít k situaci vskutku tragické – další volby by drtivě vyhrály dnes malé strany a modro-oranžový dinosaurus by byl nucen prosebně jednat o koaličních podmínkách. Pokud dojde k zatčení malých ryb, ODS to pomůže vyhrát volby. A to jim v současné situaci bohatě stačí.

A co si myslíte vy? Diskuse (8 příspěvků)

Jk_referendum

Jan Kopecký - sociolog, Wien

Proč považuji Filipa Šimečku za banánového novináře? Čtvrtek, 7.Června 2012, 10:04:8

"Lidé nyní toužebně očekávají, že po malých rybách půjdou na řadu ty velké" --- Domnívá se snad autor vážně, že by bylo politicky významným posunem, pokud by se (Bělohradský:) "tekutý hněv" převtělil do (ukojeného) hněvu vůči konkrétním osobám?

Většině tvrzení v článku - a to i tam, kde se autor domnívá, že je něco "nad slunce jasné" - chybí jakékoli odůvodnění, takže mi pro tuto chvíli bohužel nezbývá než považovat Filipa Šimečka za "banánového publicistu".

Co je naopak v článku hodno diskuse a co by mohlo být politickou výzvou do budoucnosti jsou slova o "kartelu ČSSD a ODS".

Jiří Karen - Opava

Standartní demokracie? Čtvrtek, 7.Června 2012, 10:46:51

Jaký je vlastně vztah mezi demokracií a parlamentarismem?

http://www.advojka.cz/archiv/2012/11/kontrarevolucni-volba-proti-novemu

Badiou píše:

"Parlamentarismus je moderní formou myšlenky reprezentace. Nazývat současný politický systém demokracií je absurdní – demokracie znamená vládu lidu, tedy jeho maximální účast na politických rozhodnutích. Tato účast je dnes extrémně nízká, nacházíme se spíše tváří v tvář jakési oligarchii. Současný režim je tedy parlamentní a jeho ideologií je, že se prohlašuje za demokracii"

Nakolik lze hovořit o "standartní demokracii" ve Velké Británii? Co to vlastně znamená v soudobému uvažování "kultivovaná standartní demokracie"?

Možná by stálo za to, soustředit se na rozbití demokratického mýtu, který legitimizuje nadvládu globálního kapitálu. Demokracie je pouhým fíkovým listem.

Byla vůbec někdy (tedy mohli občané reálně a zásadně ovlivňovat společný svět)? Anebo se jen v současnosti nějak zašmordchala?

Jan Hradil - Praha 3

autor působí, jako kdyby žil na jiné planetě. Pátek, 8.Června 2012, 11:35:42

souhlasím s jeho kritikou ohledně měření míry demokracie i s kritikou politiků, kteří si podmínek výkonu vazby a trestu odnětí svobody až doteď vůbec nevšimli. v jednotlivostech ale autor používá jen obecně uživaná, ale neopodstatněná klišé.

např. jmenování soudců ÚS prezidentem - jednak se obměňují pomalu, jednak kandidáty schvaluje senát a konečně by mě zajímalo, jaký alternativní způsob jejich jmenování navhruje, aby o jejich nepodjatosti skutečně nebylo pochyb. jmenování prezidentem funguje i v jiných státech, volba těchto soudců lidem by z ÚS učinila ještě větší politikum než je nyní.

k rathovi: autor očekává, že se rath dozná. nepochopil, že i politik má právo využívat všechny prostředky ke své procesní obraně. i kdybychom nepochybovali o vině d. ratha a neexistovaly kolem případu různé souvislosti s financováním dalších osob, bylo by jeho doznání v podstatě rezignací na vlastní obranu. to je podle mne nejen nesmírně naivní, ale jde navíc o falešné moralizování.

k modrooranžovému dinosauru: jeho existenci nelze popírat, nicméně nelze pochopit autorovu naivitu vůči "malým" stranám. to je samozřejmě stará a mnoho oddiskutovaná písnička. osobně jsem názoru, že "noví lidé" nejsou, jsou jen dobří a špatní lidé, kteří se na chodu existujících politických stran podílejí. jakékoli pokusy o nové strany jen přispívají k netransparentnosti politického prostředí, navíc s jakoukoli stranou, která se dostane k moci, se ihned spolčí osoby, které z takového angažmá mohou získat osobní prospěch. strany US, SZ nebo VV snad nemá ani cenu zmiňovat. svou argumentací se tak autor snižuje na úroveň RaJóna.

konečně, tvrzení, že ČSSD bude ODS prostřednictvím policie a justice dělat stejné věci (zaměření se na jejich korupční kauzy), je spíše přáním, které je otcem myšlenky. minulé vládní angažmá ČSSD totiž takové spekulace spíše vyvrací. ČSSD nechala odsoudit tak akorát svého ministra financí Svobodu. takže jde opět jen o další autorův plk.

Paja_velka_fatra_cb

Pavel Holubec - kdesi v Česku

Badiou a hodnotová půda Pátek, 8.Června 2012, 12:27:7

ad Jiří Karen: ten Badiou rozhodně stojí za přečtení!

Mě z toho plyne, že často podceňujeme právě onu kontinuitu parlamentního uspořádání, o niž píše Badiou, a politický konsenzus právě na této kontinuitě. A ten konsenzus vychází i z lidu: každý chce přece žít v nějak předvídatelném prostředí (tj. ne determinovaném, ale ani chaotickém), a státu i jiným organizacím (třeba firmám) o to jde ještě více než jednotlivým lidem.

Myslím, že onen demokratický mýtus je sice třeba odhalit a analyzovat, tady pracovat s ním jako s mýtem, ale s takovým, který má určitou, a možná těžko zastupitelnou, funkci. A tou je, myslím, hodnotová integrace moderní silně diferencované společnosti. Tento odkaz na společného jmenovatele (sdílené hodnoty) totiž umožňuje řešit spory racionálně, kompromisně, jednat a dělat ústupky. Pokud by společný jmenovatel neexistoval, tak budou spory, k nimž v té rozrůzněné společnosti vcelku nevyhnutelně dochází, velice pravděpodobně eskalovat v konflikty a ty se stále více zostřovat (vylučování a dehumanizace oponentů, násilí, ozbrojený střet).

Z tohoto pohledu na věc mi přijde, že funkcí ústavního soudu je právě ochrana onoho hodnotového konsenzu (který je zakotvený v ústavě a listině), který teprve umožňuje parlamentarismus a funkční oddělení moci zákonodárné, výkonné a soudní.

To, že dnes při kdejaké příležitosti vytahují morální argumenty (třeba zrovna na toho Davida Ratha), znamená, že onen hodnotový konsenzus je, přinejmenším vratký, težko se o něj opírá a těžko se hledá základ pro další jednání. Vždyť určitý hodnotový konsenzus je nezbytný i pro aplikaci práva (pokud nemá jít pouze o jeho násilné vynucení) a právě výkonem práva se má potvrzovat i onen hodnotový konsenzus, stejně jako výkonem vlády a činností parlamentu.

Pokud ale soudy, parlament či vláda pouze konají, ale žádný konsenus tím negenerují ani nepotvrzují, tak ztrácí i vlastní legitimitu, tj. onu konsenzuální půdu, z níž vyrůstají a jíž vlastní činností vytváří.

Petrasek Milan - penzista

Konsensuální půda a stanoviště ve formální demokracii Pátek, 8.Června 2012, 15:51:37

Zdejší stanoviště rozhodně neslouží kultivaci konsensuálního, tudíž banánům nevhodného prostředí.
V tom vidím jednu z hlavních zábran občanské schopnosti používat demokracii, jako instrument umožňující prohlubování suverenity/plnoprávnosti jedince.
Jak vlastně je možné, dojít kompromisem ke shodně názorů?
Otázka kterou Klausova generace ve škole nikdy neprobírala .............. pomyslel jsem si.

Jiří Karen - Opava

Demokracie? Sobota, 9.Června 2012, 11:15:35

Aby mohla fungovat demokracie, rozhovor, konsezus, dohoda, tak si musí být v první řadě lidé rovni. Co se týká majetku (tedy praktické "moci"), tak alespoň souměřitelní.

Prostě anonymní akcionář nadnárodní korporace má mnohonásobně větší moc ovlivňovat stát, jehož není občanem, než občan Josef z vesnice. Předpokladem demokracie asi nebude kultivovanost účastníků.

Pokud se nepodaří předat výrobní zdroje pracujícím, k opravdové demokracii se nepřiblížíme. Spousta lidí hovoří o tom, jací jsou demokraté a když se jich zeptáte, jak konkrétně funguje demokracie na jejich pracovištích, zmateně začnou tvrdit, "že to je něco jiného". Není!

Petrasek Milan - penzista

Demokracie dnes Sobota, 9.Června 2012, 14:36:27

existuje v různých, ideálu se přibližujících, či vzdalujících (zde) podobách. Společnosti, které po generace nevygenerovali vlastní silou despotickou totalitu se mohou opřít o zažitou občanskou schopnost identifikace a předcházení potenciálním zdrojům despocie. Jde o specifickou kultivovanost, kterou praktikuje většina společnosti (stačí 51procent) a nachází se jak mezi nižšími, tak i vyššími kruhy................řekl bych.

Stanislav Hošek - Český těšín

Copak je ta banánová republika? Neděle, 10.Června 2012, 20:10:2

Nemýlím-li se, tak banánovou republikou byly nazývány státy Jižní Ameriky, kde vláda USA vykonávala faktickou nadvládu prostřednictvím svých firem a jejíž politické reprezentace si nemohly dovolit rozhodovat proti zájmům USA. Po Ježkově „veleúspěšné“ privatizaci k takové pozici nemáme daleko. Akorát že našim vládám nediktují firmy sídlící pouze v USA, ale na celém Globu.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.