Stratená dekáda?

Radovan Geist

Ekonomická analýza a výhľad düsseldorfského inštitútu IMK, parížskeho OFCE a viedenského WIFO sú poučným čítaním. A depresívnym. Dokonca aj v kontexte pravidelného prúdu negatívnych správ o situácii v eurozóne.

Jeden z hlavných odkazov analýzy zhŕňa veta: "Synchrónne politiky úsporných opatrení v zhode s fiškálnym paktom EÚ, zväčšia rozdiely v rámci eurozóny medzi členskými štátmi južnej Európy (na jednej strane) a Nemeckom, ako aj ďalšími krajinami eurozóny v strednej a severnej Európe (na strane druhej). Hlavná príčina eurokrízy tak nebude prekonaná, ale zosilnená."

Presnejšie povedané, do bodky naplnená politika šetrenia, kodifikovaná vo Fiškálnej zmluve a v ďalších pravidlách, povedie v horizonte niekoľkých rokov síce k zníženiu štrukturálneho deficitu rozpočtov (najmä vďaka okresaniu výdavkov), nijako výrazne sa však neprejaví na znížení dlhov v pomere k výške hrubého domáceho produktu.

×
Diskuse
VK
April 14, 2012 v 11.16
Pár otázek
Zdá se, že se systém dostal do stavu, kdy růst (nebo alespoň stagnace) není možný bez dluhu. Nikoli jako důsledek hloupé politiky, nýbrž jako vnitřní vlastnost systému. Napadají mne dvě otázky. Proč vlastně nemůže úvěry podnikům v reálné ekonomice poskytovat centrální banka? Druhá otázka kacířská - pokud by začala centrální banka tisknout peníze a poskytovat je nikoli bankám, ale státnímu rozpočtu potažmo spotřebitelům, skutečně se za podmínek přesyceného trhu a nevyužitých kapacit takřka v každém odvětví ekonomiky, dá očekávat inflace?