Vláda dodýchává. Je to vítězství?

Je možné, že náš politický systém dospěl k hranici svých možností. A že je nutná i radikální změna systému. Jen je třeba jasně říct, jaká změna, aby se s ušlechtilými hesly na rtech nezavedla tyranie horší, než je současná diktatura kapitálu.

Od nástupu Nečasovy vlády na jaře předloňského roku je mezi jejími čtrnácti členy již šest nových. Patnácté místo pro ministra obhospodařujícího školství, mládež a tělovýchovu je právě neobsazeno. Dnešní vládní strany se shodly na společném programu a porazily sociální demokracii, která zvítězila ve volbách. Shoda byla oslabována od začátku. Pravicová doktrína zřejmě sama nestačí na utlumení mocenských ambicí stran a jednotlivců.

Nelze odhadnout, jak skončí sedmá hrozba Věcí veřejných, že odejdou z vlády. Bude pro ni i tentokrát předpokládaný pád do politického propadliště natolik varovný, že se znovu zesměšní a hrozbu odvolá? Nebo si bude činit iluzi, že voliči ocení její odpor vůči politickým dinosaurům, odmítnou strany, které véčkařům ubližovaly a je odmění novou přízní, a podstoupí toto riziko?

Nad vládou visí i jiné vážné hrozby. Kdyby se stal zázrak a justice by postupovala v procesu s významným politikem s patřičnou razancí a rychlostí podle zákona, mohl by trest odnětí svobody pro předsedu strany vládní koalice a poslance (vzdal se imunity) být další hrozbou. Dvě větší strany by se mohly ocitnout v pokušení prohlásit, že s takovou stranou vládnout nelze.

Skandál policie s Romanem Janouškem a poukazy na rodinné vazby ministra vnitra Jana Kubiceho na něj, a jeho znovu zviditelněný doutnající konflikt s policejním prezidentem, to je další hrozba. Další vývoj této kauzy může také podtrhnout vládu.

Lidé nosí žluté placky s nápisem „Stydím se za vládu a prezidenta. Chci jejich demisi“. I málo známá organizace dostane do ulic českých měst tisíce demonstrantů pod tímto a podobnými hesly. Odbory, studenti a učitelé vysokých škol, jakož i kritické občanské iniciativy vyjdou společně na náměstí českých měst 21. dubna a je otázka, jak dlouho se budou vládní činitelé nad protesty veřejnosti ironicky usmívat a kdy už pochopí, že je v jejich bytostném zájmu včas odejít.

Na pád vlády se podle průzkumů veřejného mínění těší značná část českého obyvatelstva. Jak velká jejich část promýšlí další kroky? Jistě, mohla by nastat prodloužená agonie v podobě měsíců podpory menšinové vládě. Ta by se však neodehrávala na základě dosud platné koaliční smlouvy, z jejíhož porušování se už teď strany obviňují. Byla by nutná jiná dohoda a taková konstelace se jeví ještě křehčí než koalice spojená společnou ideologií, která ze své podstaty nemá sílu spojovat, protože je to ideologie vyhroceného individualismu, ideologie posvěcující válku všech proti všem jako zdroj pokroku.

Nakonec zbývají nové volby do poslanecké sněmovny v roce, kdy proběhnou volby do třetiny senátu a volby do krajských zastupitelství. Ví se, že různé agentury přinášející měsíční průzkumy volebních preferencí postupují různě. Některé uvádějí zastoupení hlasů pro strany ze všech dotázaných, jiné jen z těch, kteří se pro nějakou stranu vyslovili. Další průzkumy přepočítávají hlasy rovnou na mandáty při použití d’Hondtovy konstanty. Dlouhodobě však vychází povolební konstelace se čtyřmi stranami ve sněmovně: ODS, TOP09, ČSSD a KSČM.

Sociální demokracie jako předpokládaný vítěz voleb by sotva získala nadpoloviční počet mandátů, jak se to podařilo straně Smer na Slovensku. U zdejších obyvatel je dosud silný konzervativismus, takže zřejmě nedopřejí ČSSD víc než 35 % hlasů. To však znamená, že bude odkázána na povolební spolupráci jedné ze tří uvedených stran, ať již jako vždy nejistá menšinová vláda s podporou nebo ve vládní koalici.

O architektuře tří možných koalic by se dalo dlouze spekulovat.

S komunisty jsou programové průniky, je tu však potíž s jejich minulostí, přestože se od ní oficiálně distancovali již v prosinci 1989. Někteří straničtí činitelé a nemálo voličů a členů minulou diktaturu stále opěvují. Levicové programové body komunistů doprovází konzervativismus a nacionalismus, který se zřetelně projevil při volbě Václava Klause za prezidenta. Kandidátkou KSČM na prezidentskou funkci byla roku 2008 Jana Bobošíková, která po neúspěchu zaujala pozici v konzervativním, nacionalistickém a klerikálním sdružení D.O.S.T. Spojení s ODS, to by byl už před delší dobou připomínaný pečený led. Bylo by to spojení stran s protikladným programem. Takové spojení by bylo pouhou technologií moci bez společných programových preferencí. Povolební spojenectví s TOP09 je jen o málo představitelnější. Podle všeho jediný programový průnik spočívá v tom, že obě strany jsou proevropské.

Co z tohoto zjištění dál plyne? Že není prakticky možná volba, která poskytne v situaci morálního, ekonomického a politického rozvratu řešení? Že pluralita politických stran, poměrný volební systém a vláda závislá na parlamentu jsou zastaralým modelem? Znamená to, že je třeba najít radikálně nový řád? Slyšíme často, že politické strany jsou překonány a že je překonaná zastupitelská demokracie. Že rozhodovat má přímo lid a to teprve je uskutečnění demokracie.

Je možné, že náš politický systém dospěl k hranici svých možností a že nestačí výměna vlády. Je dost pravděpodobné, že změna vlády nerozhoduje tolik o změně směřování. Že nutná je radikální změna systému. Jen je třeba jasně říct, jaká změna. Zde by mohl nastat omyl. Zde by se s ušlechtilými hesly na rtech zavedla tyranie horší, než je současná diktatura kapitálu.

Systém, který je nutno porazit je oligarchie, ve kterém má politickou moc reálně v rukou pouze hrstka prominentních osob (nejčastěji příslušníků nejbohatší vrstvy s politickým vlivem, či příslušníky armády). Její konkrétní podobou je plutokracie, minimální stát, v němž reální držitelé ekonomické moci stále méně potřebují zprostředkování zdáním svobodných voleb, iluzí suverénního parlamentu a fikcí skutečně vládnoucí vlády, a ovládají většinu obyvatel přímo.

A je třeba revolučním činem obnovit respekt k už jen teoreticky platnému ústavnímu pořádku. Je nutno nastolit demokracii jako vládu práva, jako vládu potvrzenou svobodným souhlasem občanů. A tuto změnu nám nevykouzlí volební aritmetika. Protestující davy v ulicích, ale hlavně aktivní, dobře informovaní občané ve volebních místnostech, to projev revoluční změny. Rozhodující změna se neodehrává prostřednictvím politiky. Nerozhoduje o ni moc, přímá lidová, ani nepřímá, zastupitelská. Rozhoduje o ní kultura. A po té je marné volat. Nic nepomůže o nové politické kultuře snít.

Buď krize probere lidi z letargie a udělá z nich občany, tedy osoby s humanistickou orientací, odvážné, svobodomyslné a sociální, kteří nutné změny přivodí, nebo se jen střetne sobecká moc se sobeckou mocí a karikatura demokracie degeneruje v otevřenou tyranii. Předem není nic dáno.

A co si myslíte vy? Diskuse (4 příspěvky)

Pk_photo

Pavel Krušina - Praha

Základy společnosti Pondělí, 2.Dubna 2012, 11:23:2

Domnívám se, že růst obyvatel v občany, tedy osoby aktivní, odvážné, sebevědomé i solidární, není proces krátkodobý ani jednoduchý. Z tohoto důvodu není možné očekávat, že nějaká krize
pohne lidmi a oni se obrátí a jako mávnutím kouzelného proutku
prozří a stanou se přesvědčenými demokraty. Vše, v co lze doufat, je poznání, že nemá smysl nahrazovat jednu diktaturu jinou, jednu formu útlaku druhou a to ať za vyprázdněnou fasádou formální demokracie, nebo bez ní. Jednoduchá řešení nefungují. V libovolné formě vlády je nutné, aby vládce byl aktivní a silný, jinak se brzo stává loutkou někoho dalšího, silnějšího. Pokud má být demokracie funkční vláda občanů, musí tito občané být silní a aktivní, jinak o svou faktickou moc přijdou. Takovými se nestanou hned a rozhodně ne bez námahy. A není až tak důležité, zda se demokracii učí při správě obce, okrašlovacího spolku nebo místního družstva. Důležité je demokracii žít, učit se naslouchat jiným názorům a potřebám, snažit se domluvit a hledat společnou cestu.
Léta a desetiletí.
Na nejnižší úrovni, jedině tam se dá začít. Snaha toto všechno přeskočit a rovnou budovat demokraticky fungující stát je předem odsouzena k nezdaru. Jednoduše tu není dost lidí s přímou zažitou zkušeností demokracie. Stejně jako dům se nestaví od střechy, je i v případě společnosti jedinou možností začít od pevných základů.

Petr Litschmann - M.Žižkov

V dnešním politikoptiku hraje se o důvěru s.. Pondělí, 2.Dubna 2012, 15:19:10

vpašovávanými a "nalézanými" kartami černých Petrů NEDŮVĚRYHODNOSTI na politické protihráče. Je celkem jedno, začala-li s touto hrou ODS a od ní převzala štafetu odštěpná buňka VV, nebo to bylo a je jinak; výsledkem toho a desetiletí trvající praxe skrytého lobbování, v němž jsou hlídací psi demokratury zahazováni přehršlí umělými aditivy opepřených šťavnantých kůstek, je že voličstvo jest zhnuseno a k volebním urnám vchází po minulých zklamáních nejistěj a nejistěj a to zřejmě z obou stran politického smýšlení. Možnosti restaurovat a radikalizovat svá původní politická přesvěčení = jakous-ještě-důvěru ve "svou" stranu, ztrácejí svůj glanc a cena (placená vlastní tváří) za takový postup stoupá. Zvláště, když ty mediálně známé strany nepřináší mnoho přesvědčivého, čím by nabídly důvěryhodnost stranické politiky účinně zvýšit. Ze stran jmenovaných v článku (zdá se dnes) nabízejí ty pravicové hlavně marketing důvěryhodnosti, víc jim jejich ideologie "méně státu" a zákulisní lobbisté zjevně neumožňují. ČSSD možná má program a snahy zavést nástroje na restaurování důvěry, ale má na to taky dost lidí ochotných se od-kmotřit?!

ČSSD by měla začít psát svůj program zásad čistého a průhledného lobbingu, jinak ten volební nikdo číst nebude! Sociální demokracie je ta strana, která je na tahu. Nesmí se ale nechat předběhnout dravou alternativou, například úžeji-zájmovou pirátskou.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pane Krušino, Pondělí, 2.Dubna 2012, 19:41:23

souhlasím s Vámi: je třeba položit základy, jak správně říkáte, a to znamená diskutovat s lidmi v bezprostředním okolí (a tím myslím včetně tady v DR) a každý ať se snaží zlepšit vztahy v místě svého bydliště, ať se pokouší přesvědčit o názorech, které pokládá za správné, a hledá cesty, jak je dostat do praxe. Šance takového chování je dnes lepší než před rokem, dvěma.. protože takto probuzených občanů přibývá. Lidé jsou dnes stále ochotnější naslouchat. Jenže je tu také odhaduji asi tak 30% lidí s hodně nadprůměrným příjmem, kteří si dnešní situaci spíše užívají než by jí trpěli a mezi nimi necelé procento superbohatých, kteří se nám ostatním smějí, protože jsou tak bohatí, že už dokáží zmanipulovat téměř všechno včetně veřejného mínění.
Proto si myslím, že začít u sebe je důležité, ale je třeba se poohlížet po nějaké koordinaci všech těch snah o nápravu.
V této souvislosti mne zaujal článek
http://www.blisty.cz/art/62838.htm
který se pokouší dát alternativu pro příští volby - prohlasovat do parlamentu něco na způsob Občanského fóra.

120912_0006

Blažena Švandová - Brno

Pane Litschmanne, Pondělí, 2.Dubna 2012, 19:49:9

taky mám problém si představit "odkmotření " ČSSD. ČSSD je kolos a jsou v ní dobré proudy, například kolem Masarykovy demokratické akademie, ale na druhé straně je tak spousta pragmatiků, kteří zabředli do vyježděných kolejí a jsou zvyklí brát velké peníze (tím myslím třeba už jen poslanecké platy).

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.