Buď milost pro Janouška, anebo systémovou změnu

Demokracie v České republice je ve fázi klinické smrti a jen málokdo pochybuje o tom, zda stávajícím směrem lze ještě pokračovat. Jaké jsou ale možné scénáře?

Způsob, jímž se ve veřejném prostoru nakládá s případem pravděpodobného zločinného spolčení pražského podnikatele Romana Janouška a bývalého pražského primátora Pavla Béma, by nás měl varovat. Pozornost sdělovacích prostředků se zvolna rozmělňuje do provozních nepodstatných detailů a zdá se, že nebýt Janouškova zkratu, kdy se pokusil svým strojem přejet paní, do jejíhož vozu předtím narazil, věc by spěla do ztracena tak jako například záznamy o korupci Pavla Drobila, odkloněné Kocourkovy miliony, i další případy rozličných čelných představitelů ODS.

Dobrovolné pozastavení členství v ODS politikem evidentně odpovědným za rozchvácení stovek milionů, ale mnohem spíše miliard, z veřejných prostředků by se snad v českém mediálně-politickém provozu lakonicky vzalo na vědomí jako jakás takás tečka za případem. A umíme si představit, že komentátorské oddělení MF Dnes by dokonce tento čin ohodnotilo jako projev dobré vůle ODS k vlastní očistě.

Přitom v případu Janoušek-Bém se jedná o další, velice závažnou mez na nebezpečné cestě, po níž se česká politika ubírá nejméně od vzniku samostatného státu v roce 1992. Samozřejmě ji lze překročit s pocitem, že se vlastně nic tak zásadního neděje, což je bohužel ve světle ohromující míry dosavadního úpadku vlastně pravda. Lze si počkat, co přijde dál. Nicméně právě vzhledem k tomu, co může přijít dál, by bylo rozumnější přece jen se v tomto zlomovém bodě zastavit a porozhlédnout se po krajině kolem nás.

Na nahrávkách rozhovorů mezi oběma spiklenci je přes všechen jejich otřesný konkrétní obsah nejpodstatnější právě ta okolnost, že o povaze systému, v němž žijeme, neříkají nic, co by o něm již nebylo známo: právě proto ten ambivalentní pocit, že se stalo něco zásadního, ale přitom nic, o čem bychom nevěděli. Je dávno veřejným tajemstvím, že u nás panuje čilý volný trh s politickými rozhodnutími. A je také známo, že ODS je architektkou tohoto systému a jeho hlavní oporou.

Korupční snětí jsou ale zasaženy všechny parlamentní politické strany. Například Miroslav Kalousek zjevně pracuje proti zájmům státu pro hazardní firmy, Věci Veřejné byly od počátku koncipovány nikoli jako politický, nýbrž jako podnikatelský projekt. A bohužel je jasné, že totožná choroba v značné míře rozežírá na mnoha místech i strany opoziční: nejen pražské i mnohé další regionální sociální demokraty, ale i komunisty, jak naposledy výmluvně ukázalo počínání poslankyně Konečné hájící nelegitimní zájmy ostravského průmyslu zbavit se poplatků za znečišťování ovzduší.

Právě okolnost, že TOP 09 je sama do stávajícího systému institucionalizované korupce povážlivě zapletena, je příčinou, proč zůstává u siláckých řečí, ale sama pád vlády, v níž ke své hanbě sedává s Věcmi veřejnými, nevyvolá.

Je sporné, zda politický systém, v nějž se Česká republika proměňuje, lze vůbec ještě pokládat za demokracii. Mínění, že tu vládnou lidé a že svým hlasem ve svobodných volbách mohou něco podstatného změnit, bohužel vytrvale ztrácí oporu ve skutečnosti. Jak označit společenský systém, v němž jsou váha peněz a skupinové zájmy privilegovaných nepoměrně vlivnější nežli hlas občana či věcný argument? Je to kapitalismus?

Ústavní právník Jan Kudrna v jednom z nejlepších textů publikovaných k současné situaci navrhuje pro současné zřízení označení oligarchie, partokracie, kleptokracie... V každém případě z demokracie zbývá už jen slupka: konají se volby, existují politické strany, moc zákonodárná, výkonná i soudní jsou formálně rozděleny, víceméně svobodně působí média i občanská sdružení.

Přitom prakticky o všem podstatném se rozhoduje za těmito kulisami, tržní principy vpadly i do těch sfér společnosti, kde nemají vůbec co pohledávat: obchoduje se s obsahem médií, s politickými rozhodnutími na všech úrovních, s verdikty soudů, s univerzitními tituly, s prezidentskými milostmi.

Na jedné z nahrávek, jejíž přepis odvysílala TV Nova, se Roman Janoušek v rozhovoru s advokátem Janstou pohoršuje: „Dva miliony za hlas? Ty vole, ti poslanci jsou čím dál dražší.“ Prekérní je, že se jednalo o seznam poslanců ČSSD, nakoupených před volbou Klause hlavou státu. Z nahrávky vyplývá, že hlasy stály od dvou milionů korun výš.

To je také nejpádnější odpověď na otázku Jiřího Pehe z jeho úterního sloupku o úloze Václava Klause v celém případu. Hlava státu odposlechy číst nebude ne proto, že by byly nebezpečím pro demokracii, ale protože jejich obsah jako prezident a zvědavý člověk nepochybně dávno dobře zná, takže ví, že životní nebezpečí představují pro něj.

Česká média tento zásadní moment ve zprávě TV Nova ignorují. Nova sama předmětnou sekvenci vymazala ze svého archívu a o den později zveřejnila cosi na způsob omluvy, že se v citaci odposlechu uvedení pánové Tvrdík a Jansta, kteří měli nákup hlasů mezi poslanci ČSSD organizovat, proti informaci bránili i formou trestních oznámení. Trestních oznámení může každý, kdo chce, podat, kolik chce, na koho chce. Znamená to ale, že onen citát z odposlechu je smyšlený? Nebo snad hlas patřil někomu jinému než pánům Janstovi a Janouškovi? Co s tím hodlá dělat ČSSD?

A co k tomu poví česká média? Nic, ticho, ztratila řeč. Zato v rámci svého čím dál plytšího zpravodajství o případu, s nímž jako by nevěděla, co si dál počít, MF Dnes přinesla zdánlivě senzační zprávu Největší podíl na korupci v české politice má Klaus, píšou Slováci.

„Slováci“ ovšem nepřišli na nic nového, napsali prostě jinými slovy totéž, co píšeme v Literárních novinách a posléze v Deníku Referendum nepřetržitě od roku 1999. Od počátku je také jasné, že bez systému všudypřítomné korupce, který Klaus a jeho ODS zavedli, by se nikdy nemohl stát prezidentem. Ale skoro to vypadá, že člověk musí mít aspoň dvanáct let zpoždění za realitou a nejlépe se i odstěhovat na Slovensko, aby si MF Dnes všimla, že se někde napsalo, jak se tu věci opravdu mají.

ODS je nositelkou a základním pilířem současného oligarchického kapitalismu. Není tu nic nového oproti stavu, který Jiří Zlatuška již v roce 2008 popsal a rovněž doložil zveřejněnou nahrávkou o výběru poplatků za přidělování veřejných zakázek stavebním firmám v Brně. Jak má být dost peněz ve státní pokladně, když tu vlastně ODS zavedla systém paralelního výběru daní pro stranickou pokladnu a kapsy svých činovníků?

Takto funguje ODS ale prakticky všude, kde přijde k moci. A není to strana, do níž by kdykoli vstupovala podstatnější část členů z ideových důvodů. Vzhledem ke kulturologicky prozkoumatelnému a popsatelnému charakteru ODS základní motivace pro vstup do ní zákonitě spočívá ve snaze dobrat se skupinových či osobních výhod.

Fakt, že všechna hlavní média nad zveřejněnými odposlechy tápou a marně hledají adekvátní odpovědi, je snadno vysvětlitelný faktem, že prakticky všechna bez výjimky pomáhala svého času budovat kult Klausovy osobnosti a ještě před minulými volbami se účastnila masivní propagandistické kampaně ve prospěch stávající vládní koalice. Český mediální provoz prozatím nesehrával v úsilí, aby se ze slov demokracie a dekorace stala synonyma, o mnoho menší úlohu nežli Klausův Hrad.

Lidové noviny například napsaly s odvoláním na Elišku Wagnerovou, že odposlechy nemohou posloužit jako důkaz v trestním řízení. To je jistě pravda podle stávající právní úpravy. Znamená to snad, že jsou pro to Bémovy zločiny méně zločinem? Pokud nechceme, aby veřejnost ztratila zbytky důvěry ve společenské zřízení, v němž žijeme, je úkolem médií hledat cestu, jak věci opravovat a viníky trestat, nikoli suše informovat o tom, že korupci trestat nelze, protože její pachatelé upravili zákonné normy tak, aby nebyli postižitelní.

Možné scénáře dalšího vývoje jsou nejméně tři. Systémově konformním řešením by bylo, aby Janoušek zjistil, na kolik si přejetá žena cení újmu, kterou jí způsobil. Jak víme z médií, kroky v tomto směru již podniká. Po té, co se s ní vyrovná, měl by dostat od Václava Klause milost: jednak na rozdíl od Týce či Smetany je přesně tím typem charakterního adresáta, v nichž si na Pražském hradě libují, jednak Klaus stejně jako všichni diváci Novy ví, že bez Janouška by na Hradě neseděl. Nedat mu milost po té, co si koupí u postižené pardon, byl by do nebes volající nevděk.

Bylo by to rovněž výmluvné gesto odhodlání odbourávat tlakem peněz fasádu demokracie dál přesně v míře, kterou mocenská elita bude pokládat za potřebnou k udržení stávajícího systému kapitalistické oligarchie. Těžko říct, zda se u nás už dnes například nedějí věci srovnatelné s manipulací volebními výsledky, ba možná i horší. Jaký je rozdíl mezi obchody na právech v Plzni, obchody s hlasováním o volbě prezidenta, obchody se státní regulací hazardu či obchody s procenty ve volebních výsledcích? Neříkejte, že v zemi, kde jsou peníze vždy až na prvním místě, nemají volební výsledky svou tržní cenu. Zákon nabídky a poptávky by si s tím měl hravě poradit.

Další dva scénáře obnášejí systémové změny.

Je pravděpodobné, že při správném postupu dostane ČSSD znovu příležitost se osvědčit jako strana vládní. Není třeba pochybovat o tom, že mnozí z jejích předáků si uvědomují vážnost situace. Oprávněné pochyby ale vzbuzuje otázka, zdali mají sociální demokraté dost odhodlání a sil měnit věci s potřebnou rázností a pronikavostí, a to jak dovnitř, tak navenek. Jedno bez druhého přitom není myslitelné.

Sociální demokracie dnes není přirozeným mluvčím veřejné opozice, protože dluží odpovědi na celou řadu otázek. Tou základní ale je, zda dokáže být v prosazování potřebných změn dost odvážná a dost důsledná. Vyšetření podílu poslanců vlastní strany na korupčním zvolení Klause prezidentem a snaha donutit Klause zodpovídat se před Ústavním soudem z vlastizrady za ohrožení základů ústavního pořádku by měly patřit mezi její priority.

O přesné povaze systémových změn je třeba diskutovat, ale jedno je jisté: bude nutné radikálně vykročit za rámec tradičních sociálně-ekonomických opatření, která jsou sociálním demokratům vlastní. Prioritou budou muset být systémové změny vedené starostí o kvalitu demokracie, počínaje péčí o stát, vládou pravice strašlivě pošramocený, přes velkorysou a dalekodůsažnou kulturní, mediální, vzdělávací politiku až po soubor opatření dlouhodobě posilujících občanskou společnost a formální i neformální občanské iniciativy. To vše souvisí s radikální revizí příjmové složky rozpočtu, kterou je potřeba zásadně zvýšit.

Velmi důležitou roli tu mohou sehrát segmenty politické veřejnosti, které se pokoušejí na sociální demokracii působit. Všechny protestní občanské iniciativy totiž nakonec nemají možnost prosadit své požadavky jinak nežli na parlamentní půdě. Na tom, zda se mezi sociální demokracií a podstatnou částí sociálních hnutí a občanských iniciativ podaří najít shodu, závisí jak budoucí soudržnost české politické veřejnosti, tak i to, zda sociální demokracie v očích velmi podstatné části svého voličstva obstojí.

Pokud se to nepodaří a sociální demokracie systémové změny neprosadí, nastanou jinak a pravděpodobně v jiné podobě, neboť přijde ke slovu scénář třetí: ztráta důvěry v parlamentní politiku provázený protestním chaosem, z nějž spíše nežli nová forma demokracie vzejde vláda něčí pevné ruky. V některých rysech současného dění v ulicích už můžeme rozeznat první příznaky.

A co si myslíte vy? Diskuse (12 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.

Petrasek Milan - penzista

Na které akceschopné elity lze apelovat? Pátek, 30.Března 2012, 22:15:2

Klausismus úspěšně dovršil destrukci právního systému - medií - suverenity občana - demokracie v plenkách.
ČSSD dlouhodobě a pevně odmítá plnit svou povinost opozice a popravdě férově se tak zříká své kompetence. Jiná seskupení se ani zříkat nemusí.
Zbývají jen ta media, která...............raději jsem ani nepomyslel.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Když zjistíš, že jedeš na mrtvým koni, tak sesedni! Pátek, 30.Března 2012, 22:52:28

doporučuje Jan Kudrna po vzoru Dakotů ve výborném článku, na který upozornil Jakub Patočka. Myslím, že jde o to, jak sesednout. A nemělo by to trvat příliš dlouho. Druhou věcí ovšem je, zda je k dispozici nějaký jiný živý kůň. Nejen ČSSD, ale také Lidovci, Zelení a komunisté by měli začít přemýšlet, kudy a jak dál!

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Dobrý den vespolek. Sobota, 31.Března 2012, 10:16:43

Rád čtu texty Jakuba Patočky a intenzívně s ním sdílím pocit, že Václav Klaus této zemi škodí.
Levice má s V.K. potíž. Zastává totiž postoje, které neumožňují diskuzi.
Víra Václava Klause je zdánlivě všeobecně známá. Trh bez přívlastků. Důsledky této víry jsou popsány v Patočkově textu. Jenže to není vše. Celé to zní: Trh bez přívlastků. A kdo s tím nesouhlasí, je sociální inženýr, což je vlastně maskovaný komunista s rukama po lokty od krve.
S tímto sdělením se levice nedokáže vypořádat. Ani nemůže. Nemůže přece připustit, že neexistuje nic, co by se dalo nazvat třeba veřejným zájmem, který stojí nad zájmy Trhu...

Přesněji řečeno: na intelektuální rovině se s tímto samozřejmě vypořádat dokáže, ale dle mého zde chybí něco konkrétního, nějaká věc, na které by se dala pomýlenost Václava Klause názorně demonstrovat.
Tou věcí skutečně myslím skutečnou věc, hmotnou, hmatatelnou.

Co třeba "výherní hrací automat"? Všichni bezpochyby víme, o co jde. Je to taková ta blikající krabice, do které se hážou peníze. Jsou jich v této zemi tisíce a tisíce.
Jak vlastně takový "výherní hrací automat" funguje? Je to stroj, který je naprogramovaný tak, aby bylo možno vsazenou částku jednorázově zmnohonásobit. Dlouhodobě ovšem na výhrách vyplatí míň, než příjme na sázkách. To je samozřejmě zcela logické. Výroba a provoz těchto strojů něco stojí.
Vypadá to všechno krásně. Tento byznys majitelům vynáší slušné zisky, dává práci desítkám lidí a běžný smrtelník může pokusit Štěstěnu a vyhrát nějakou tu korunu.
Jenže realita tak krásnými barvami nehýří. Nikdy jste nezaslechli: "A k čemu to je? Jen tam u toho sedí a když jim dojdou peníze, tak jdou krást nebo prodávat drogy."? Obecné mínění spravedlivostí nehýřívá. Nejen šíbři, i "tátové od rodin" tráví své dny v přítmí heren. Někdy to končí ztrátou veškerého majetku, rozvrácením rodiny a smyčkou pod holou žárovkou záchodku psychiatrické léčebny...
Nevěříte mi?

Gemblerství je diagnóza. "Výherní hrací automaty" přivádějí lidi do neštěstí. Otupují, ohlupují. Zamořují naše města, naše hospody.
K čemu jsou?
MĚLY BY BÝT ZAKÁZANÉ.

* * *

A tady narážíme.
Teď prosím ruku na srdce. V podstatě se mnou souhlasíte, ale závěr předchozího textu Vás přinejmenším zneklidnil.

Jenže to je právě slovník, který se levici "klausisté" snaží vnutit. Copak neslyšíte to jejich: "Tak zakazovat se vám zachtělo, holoubkové? Ano, to jste celí vy. Zakazovat, buzerovat, zestátňovat, plánovat šťastné zítřky... A nakonec vám z toho vždycky vyleze totalita."

Jsem milovník povídek z dostihového prostředí, zalidněných mimo jiné bizardními postavami sázkařů. Nechci žít v zemi, kde si nemůžu vsadit. Třeba na koníčky.
Nemyslím si, že zákazem hracích automatů vymýtím hazard.
Ale jsem schopen pochopit a rozpoznat, že je rozdíl např. mezi sportovními kurzovními sázkami a tzv. "výherními hracími automaty". Pokud vsázíte na sport, dříve nebo později o samotném sportu, jednotlivých týmech či hráčích, turnajích atd. začnete mít povědomí. Naučíte se na internetu vyhledávat pro sázení relevantní údaje, vstoupíte do sázkařských a fanouškovských fór...
Nebo můžete v samotě a přítmí čučet na blikající škatuli.
Rovněž námitka, že zákazem herních automatů omezuji svobodu podnikání, je postavená na hlavu. Chceš podnikat v hráčském byznysu? Ale beze všeho! Založ si kurzovní sázkovou kancelář.
Atd.

Pomohlo by v něčem referendum o takovéto nebo podobné "věci"?

Omlouvám se trpělivému čtenáři, že tento diskusní příspěvek ukončím zcela náhle.

Petrasek Milan - penzista

Něco přínosného z historie patálií posttotalitních režimů Sobota, 31.Března 2012, 13:04:44

mne napadlo při čtení Jan Kershaw - " The End".
I zde jde o situaci, stále se opakující v desorientovaných společnostech, která nabízí jakékoliv charismatické osobnosti vůdčí roli. Tou se stal pohříchu Václav Klaus, kterému se podařilo získat ke svým antidemokratickým záměrům nejen loyalitu elity vybudované na nenahraditelných materielních privilegiích, ale i takřka plebiscitní oporu mezi občany.
Elita se dostala do zajetí negativního pouta, které setrvačností působí i dnes ve stadiu eroze a fragmentace autority a moci jak Václava Klause, tak vládních institucí. Jeho charismatická panovačnost a negativní pouto však znemožňuje elitě vytvářet a nabízet politické alternativy.
Jak elitě pomoci mne ovšem nenapadá......povzdechl jsem si.

Martin Šimsa - filosof, Litoměřice

Jde o občany a proměnu společnosti, elity se přizpůsobí Sobota, 31.Března 2012, 21:08:50

Jde o to, aby se trvale politicky probudili občané a iniciativně a kriticky působili na média a politiky tak, aby se začaly chovat jinak. Sami od sebe nezačnou. Známky živější, inicitivnější a kritičtější veřejnost se začínají objevovat, jde o to, aby se některé pozitivní prvky kriticky shromažďující a veřejně diskutující veřejnosti staly běžné, institucionalizovaly se. Na druhé straně je ovšem třeba kriticky sledovat a v rámci možností omezovat doprovodné patologické jevy (rasismus, neonacismus)

Petrasek Milan - penzista

Sesednout s mrtvého koně do podhradí Sobota, 31.Března 2012, 21:48:39

mezi náznaky živější, inicitivnější a kritičtější veřejnosti, které se začínají objevovat natruc dominanci ideologie klausismu a jeho doprovodných patologických jevů (rasismus, neonacismus).
To si umím představit pane Šimso. Méně ale roli přizpůsobivých elit vzhledem k její vůli po demokratickém režimu.

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Před pár lety Neděle, 1.Dubna 2012, 18:30:10

stál jsem na autobusové zastávce. Na lavičce vedle posedávali tak dvanáctiletí kluci a hráli nějakou videohru (nebo jak se tomu říká, zkrátka obrazovka postranách s čudlíky). Šlo o "bojovku". Vůdce té partičky, a zároveň majitel hry, ostatním předváděl, "vo co go". Základ byl zlikvidovat nepřítele. Samozřejmě se mu dala ustřelit hlava snajperskou puškou. Ale body byly bídné. Boj na blízko byl samozřejmě honorovaný víc.
Nejvyšší možný počet bodů byl za rozpárání břicha těhotné nepřátelské ženy.
Byla oblečená (zahalená) jako muslimka.
Nesmírně realistické, nesmírně brutální. Nic strašnějšího jsem v životě neviděl...

Víme vůbec, co dělá "neviditelná ruka trhu"?

Petrasek Milan - penzista

Víme že jde o Ruku chránící nejsilnějšího ve střetu o mocenské posavení na trhu Neděle, 1.Dubna 2012, 19:51:46

Víme tak, že Ruka má velmi ambivalentní vztah k násilí a tím k demokratickému režimu.
Víme, že pod záštitou Ruky charismatické osobnosti narcistického charakteru prosadili destrukci demokratického režimu a především sociálního cítění elit.
Víme i lecos co nedělá - příkladně neodmněňuje solidární postoj.
Nevíme ale co si počít se setrvačností jejího působení a jak narušit negativní pouta, kterými Ruka spoutala privilegované elity.
Klausismus je totiž jen a jen její periferní výtvor.

Petr Litschmann - M.Žižkov

Velký vývojový cyklus: Za pár let... Neděle, 1.Dubna 2012, 23:36:20

zrodí se z mladého občanstva elity nové, zas o něco vytrženější z povědomí snažení generace předchozí...?
"Pokud veřejné statky -veřejné služby, veřejné prostory, veřejná zařízení- ztrácejí v očích občanů svou hodnotu a jsou nahrazovány soukromými službami, za něž se platí, mizí i vědomí toho, že společné zájmy a potřeby by měly být nadřazené soukromým preferencím a výhodám. Když však nebudeme stavět veřejné zájmy nad soukromé, je jen otázkou času, kdy přestaneme chápat, proč bychom měli stavět právo (jako nejdůležitější veřejný statek) nad násilí." T.Judt-Zle se vede zemi-s111.

Fandí se často těm a oněm politikům, ale obecně vždy elitám (v širším smyslu). Já fandím roli Saši Uhlové, jakkoliv je jasné, že rodiče formují své děti v občany mnohem méně, než aktuální kulturní zvyklosti a ne/poměry.
Kdy už se ty skloňované elity přestanou přizpůsobovat tomu, co "je normální"?!

Petrasek Milan - penzista

Pane Litschmanne, Pondělí, 2.Dubna 2012, 14:04:44

tu otázku normálnosti elit zodpověděl nejuspokojivěji - dle mého vkusu rádobyfatalisty - Freud ve své odpovědi Einsteinovi "Proč válka".

Petr Litschmann - M.Žižkov

Asi se nechápeme, pane Petrásku, Pondělí, 2.Dubna 2012, 15:46:12

..myslel jsem, kdy už se dnešní elity vymaní z přizpůsobování se většinovému ne/vkusu, který zde prosadily elity včerejší? (předvčera trošku sprchlo, dnes schne..)

Ale když je libo (apokalyptický) velký vývojový cyklus, tak na stránkách DR by bylo lépe něco z Patočky, ne? http://tippelt.wordpress.com/2010/01/06/globalizace-valka-a-pud-smrti/
(Děkuji za tip, teď půjdu raději vysadit ten hrášek...)

Aleš Morbicer - invalidní důchodce a audiofil, Ostrava

Já to tušil pánové. Úterý, 3.Dubna 2012, 08:39:35

Jenže porazit nejmocnější ruku nebo změnit elity, které o změnu nestojí, to nebude jen tak.
Patočkovy "systémové změny" mně příjdou prázdné. Tohle sousloví se dnes už používá tak často, že může znamenat cokoliv...
Kdy už je změna systémová a kdy ještě ne?
Je zavedení všeobecného referenda (nemyslím ten současný vládní paskvil) už změna systémová? Atd.

Nicméně je jasné, že důvěra v demokracii se otřásá v základech. Lidé mají pocit, že nemůžou nic změnit, že politici se vymkli kontrole...
Slovy Jiřího Hanáka z Práva: "Devastace státních struktur pod naší vládou rozpočtové odpovědnosti zašla už tak daleko, že si musíme lámat hlavu, jak z toho ven, až tuto vládu vezme čert."
Sedl jsem si ke stolu, a začal si lámat...

Předem musím říct, že jsem vyznavačem "drobné práce" a "mírného pokroku v mezích zákona".
Proč teď lidé cítí, že nemají na nic vliv? Že jejich volba nic neznamená?
Představme si pro celostátní politiku nejdůležitější volby, volby parlamentní. Naprostou většinu lidí na kandidátkách neznám. Nevím, co jsou zač. Přesto můžu tak maximálně někoho zakroužkovat.
Cítí to i volení zástupci. A tak nám nabídli ohlodanou kost. Přímou volbu prezidenta, který má na reálnou politiku vliv symbolický a vykastrované referendum.
Řešení, které nic neřeší. Jako vždy.

Jsem přesvědčen, že referendum nebo několik (o důchodovém systému, o legalizaci měkkých drog, o hracích automatech, o jádru...), by mělo být součástí každých parlamentních voleb. Občan by přímo rozhodoval o mantinelech, ve kterých by až začínala praktická politika...
Obsah referenda by byl znám dlouho předem. Jeho otázky by byly předem zevrubně diskutovány. Veřejnoprávní média by musela dle zákona zaručit dostatečný prostor odpůrcům i zastáncům. Atd.
Vím, je to idealistické...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.