Tragedie v Toulouse v návaznosti na obdobné řádění Anderse Behringa Breivika v Norsku bez ohledu na ideologické zaměření obou masových vrahů dále podtrhla tendenci ve vývoji terorismu, která je poslední dobou stále markantnější. Pod přetrvávajícím ideologicko-náboženským pláštíkem, který byl charakteristický již pro minulá staletí, se  teror individualizuje. Při skutečné motivaci konkrétních teroristů nehrají roli ani tak „ideály“, kterým se teroristé formálně hlásí (byly publikovány informace, že „fanatický islamista“ Mohammed Merah vlastně neměl žádné náboženské vzdělání a při praktikování islámu byl značně liknavý), ale svérázné stránky osobního vývoje a obludně pokřivené hledání smyslu života, uplatnění osobní důstojnosti a také slávy konkrétních jedinců, z těch či oněch důvodů vnitřně vykořeněných ze společnosti.

Nejvíce informací, které je možné zobecnit a sociologicky vyhodnotit, je zatím z oblasti islámského terorismu. I tento poslední čin jistě povede k zesílení intenzity diskuse mezi dvěma proudy.