Tragedie v Toulouse v návaznosti na obdobné řádění Anderse Behringa Breivika v Norsku bez ohledu na ideologické zaměření obou masových vrahů dále podtrhla tendenci ve vývoji terorismu, která je poslední dobou stále markantnější. Pod přetrvávajícím ideologicko-náboženským pláštíkem, který byl charakteristický již pro minulá staletí, se  teror individualizuje. Při skutečné motivaci konkrétních teroristů nehrají roli ani tak „ideály“, kterým se teroristé formálně hlásí (byly publikovány informace, že „fanatický islamista“ Mohammed Merah vlastně neměl žádné náboženské vzdělání a při praktikování islámu byl značně liknavý), ale svérázné stránky osobního vývoje a obludně pokřivené hledání smyslu života, uplatnění osobní důstojnosti a také slávy konkrétních jedinců, z těch či oněch důvodů vnitřně vykořeněných ze společnosti.

Nejvíce informací, které je možné zobecnit a sociologicky vyhodnotit, je zatím z oblasti islámského terorismu. I tento poslední čin jistě povede k zesílení intenzity diskuse mezi dvěma proudy.

Na jedné straně jde o  (pro ČR to platí obzvlášť) mainstream solidních orientalistů a islamologů, kteří se po léta snaží vést boj proti Huntingtonově koncepci nevyhnutelnosti „střetu civilizací“ a dokazují, že islámská civilizace není svou podstatou o nic nenávistnější a zabíjení chtivější než jiné a že islámský terorismus je jen jednou z jevových forem islámu a bude se postupně vstřebávat a mizet. Po Merahově činu si, jako vícekráte v minulosti (např. po 11. září), budou stoupenci tohoto názoru zoufale rvát vlasy, pokud nejsou plešatí.

Na druhé straně ovšem stojí opačný proud, který zdůrazňuje, že v islámu jsou opravdu skryty prvky předurčenosti k útlaku (a to i lidí stejné víry — např. žen), agresivitě, násilí a především snahy přinutit celý svět, aby vyznával a praktikoval to, co mu údajně předepsal Bůh, ovšem podle představ islámských fundamentalistů. Podle stoupenců tohoto proudu islámský militantní fundamentalismus nezmizí a představuje vážné nebezpečí pro svět.

Oba proudy mají své argumenty a zdůvodnění. Ani obhájci islámu nemohou ovšem popřít, že praktickými vykonavateli teroristických činů se stávají mladí muži, kteří sice netrpí hladem a dokonce jsou i slušně zajištěni,ale prožívají hlubokou frustraci ze svého nedocenění ve společnosti, nemožnosti solidního uplatnění, ocenění, nabytí určité uznávané důstojnosti. A právě tato individuální frustrace, kterou není kapitalistická společnost s její rostoucí nezaměstnaností s to odvrátit, se stává významným a masovým kořenem terorismu, bez ohledu na náboženská dogmata či ideologické poučky.

Povrchní analogie sice nevysvětlují a  často zavádějí. Těžko se však ubránit tomu, abychom viděli určitou analogii mezi těmi „velkým“ západoeveopským či americkým terorismem a zdánlivě směšnými romsko-majoritními konflikty v ČR. Prvky „merahovského“ cítění a jednání nalézáme u těch, kteří hází zápalné láhve na romská obydlí, bez ohledu na různé policejně právní kličky je však nalézáme i u Romů dopouštějících se fakticky rasově motivovaného násilí vůči příslušníkům majority.

V daném momentě by nám nepomohlo pozvednutí nářků z té strany která (podotýkáme, že oprávněně) poukazuje na všeobecně neúnosný způsob života části Romů, nebo ze strany, která poukazuje (a také právem) na podíl „bílé“ civilizace (konkrétně vykořisťovatelských formací a jejich elit) při udržování Romů mimo hlavní trend společenského vývoje, v roli sociálně vyloučených, společensky vyděděných komunit jedinců, což návrat kapitalismu ještě pronikavě zesílil.

Chtěl bych však velmi varovat před tím, aby kromě skinheadů a spol. i romští mladí muži i ženy začali vidět smysl svého života a naplnění jakési osobní, etnické, rasové důstojnosti v násilných činech vůči „gádžům“. Tím by obě strany vykročily směrem Breiviků a  Merahů, což by byla cesta do nejtemnějšího a nenapravitelného pekla v dějinách lidské civilizace. Toto peklo by bylo osudné pro Romy, dokonce až pro jejich fyzické přežití v moderním světě, ale také by likvidovalo normální život majority, českého národa jako takového, a otevřelo cestu fašistickým dobrodruhům, totalitě nového typu.