Korporátní výplach mozků

Firmy věhlasných značek se sejdou v příštím týdnu na konferenci o společenské odpovědnosti. Tytéž firmy, které prosluly svým nemorálním chováním, budou v Praze hledat způsob, jak obalamutit spotřebitele.

V hotelu Don Giovani v Praze se ve středu 14.3. sejdou špičky nadnárodních korporací a jejich referenti na výplach mozků, aby si vyměnily zkušenosti, jak se prezentovat v co nejlepším světle. Tématem je takzvaná společenské prospěšnost firem (CSR – corporate social responsibility.) a to především v oblasti ekologie a inovací. Pořadateli jsou společnost Blue Events a Vysoká škola ekonomická. Registrace možná jen na vyzvání, poplatek dvanáct tisíc, ale nějaké malé ryby, nebo nedej bože nevládky, nemají šanci.

Společenská odpovědnost je dnes v podnikatelských kruzích široce diskutovaným tématem. I v době krize lidé v mnoha zemích preferují výrobky od firem, které nejsou zatíženy nějakými etickými problémy, nebo se nějak veřejně-prospěšně profilují. To nenechává marketingové odborníky klidnými a tak hledají cesty, jak s co nejmenšími náklady spotřebitele přesvědčit, že právě ta jejich firmy je ta nejčistší a nejprospěšnější.

Bohužel stále častěji vidíme, že CSR je spíše otázkou reklamy, než skutečně odpovědného podnikání. Původní koncept společenské odpovědnosti byl zaměřen především na vnitřní chování firmy. Jak se chová k zaměstnancům, zda jim poskytuje relevantní mzdu, pracovní podmínky a ochranu podle standardů Mezinárodní organizace práce. Jde také o to, jaký mají přístup k životnímu prostředí, ke komunitě v níž působí a také, zda se chovají odpovídajícím způsobem na trhu a řádně platí daně.

Hlavními sponzory akce jsou paradoxně firmy Nestlé a Unilever, které jsou svým nemorálním chováním v honbě za maximalizací zisků proslulé. Jejich vykutálené praktiky jsou již léta pod tvrdou kritikou nejrůznějších aktivistů, a tak je samozřejmé, že hledají nejjednodušší cestu, jak tomu čelit. Protože do české roklinky toho zatím mnoho neproniklo, pojďme se na některé aktivity podívat.

Firma Nestlé je nejbojkotovanější firmou na světě. Aktivistům Baby Milk Action vadí, že Nestlé propaguje náhražky kojeneckého mléka způsobem, který vyvolává v matkách dojem, že tyto náhražky jsou lepší než kojení. Matky, kterým je v nemocnicích vsugerováno, že náhražka je prospěšnější, po příchodu domů zjistí, jak je to drahé. Navíc často ani nemají podmínky, kde toto mléko sterilně připravovat. Podle světové zdravotnické organizace na následky těchto praktik zemře až jeden a půl milionu dětí ročně.

Nestlé se tomu brání s tím, že údaje jsou staré, jak mi psal po jednom mém článku na toto téma jejich zástupce. Ovšem poslední aféry této firmy ukazují, že zase o tak staré případy nejde. V květnu minulého roku se k bojkotu Nestlé přidalo čtrnáct největších charitativních institucí světa, které odmítly zúčastnit se soutěže o půlmilionu dolarů za Nestlé cenu vytváření sdílených hodnot. Učinily tak na protest proti nekalému propagování náhražek kojeneckého mléka v Laosu, jedné z nejchudších zemí světa...

Mezinárodní síť akce za dětské jídlo IBFAN zase upozornila na to, že podle laboratorních testů, nový přístroj BabyNes nedává garanci sterilního mléka. Přístroj postavený na bázi standardního stroje Nespresso plní speciální dětské láhve náhražkou, která se do něj vkládá ve speciálním balení. Teplota a tlak ovšem podle IBFAN nestačí na sterilizaci nebezpečných bakterií. Přitom i v rozvojových zemích si mohou lidé ne přebalech přečíst (pokud to umí), že náhražky nejsou sterilní a nedodržení návodu na přípravu může znamenat závažné onemocnění.

Vedení Nestlé veřejně vyhlašuje, že se bojí nedostatku vody na planetě, ale Nestlé je samo je obviňováno, že drancuje vodní prameny v Brazílii. V severní Africe zase Nestlé nakupuje kakao, které vypěstovali na farmách dětští otroci. Po deseti letech od doby, kdy spolu s ostatními čokoládovými giganty podepsalo, že společně zajistí konec dětského otroctví ve svých produktech, teď slíbili, že se tentokrát se jim to už určitě povede. Sladké sny s hvězdou Orion...

Unilever má v poslední době smůlu na aktivní domorodce. V Indonésii se vzbouřili vesničané, kterým dodavatel Unileveru zboural vesnici a ukradl půdu, aby na ní mohl pěstovat palmu olejnou. Unilever slíbil, že dá vše do pořádku a vesnici obnoví. Výsledkem bylo dokončení demolice a brutální vyhnání zbytku obyvatel. Kdybyste si říkali, že je to na mrtvici, můžete si namazat chleba Florou pro-aktiv. Jen vězte, že v Británii byl Unilever obviněn z klamavé reklamy, když nadhodnovcoval zdravotní působení tohoto margarýnu – reklamu pak stáhl.

V jeho továrnách na čaje Lipton v Pakistánu dělníci po několika desetiletích vyhráli boj za to aby byly zaměstnáni jako řádní zaměstnanci a ne brigádníci. Tedy aby jim Lipton/Unilever platil i pojištění a uzavřel s nimi řádné smlouvy. Někteří ze sedmi set brigádníků tam za směšnou mzdu pracují již čtyřicet let. Řádných zaměstnanců tam bylo celkem dvacet dva...

Unilever se také hned od začátku stal zastáncem geneticky modifikovaných potravin. Vzhledem k tomu, že ve svém prohlášení o GMO nechává rozhodnutí o pěstování na lokálních dodavatelích, je pravděpodobné, že jeho značky Knorr, Helmans a další mohou obsahovat GMO, pokud to není přímo na obalu vyvráceno...

Ale nemysleme si, že nekalé podnikání a výplach mozku zvaný whitewashing (přepírání do běla) je doménou jen zahraničních top-managerů a kapitalistů. Naši chlapci se věnují převážně daňovým únikům. Například takový pan Frolík, jehož Linet se odstěhoval do Nizozemí. Tvrdí, že to dělá kvůli korupci, tedy hlavně kvůli tomu, že se mu nepodařilo ve fotovoltaickém boomu postavit dost solárů na jeho firmu.

Je nepochybné, že pan Frolík je úspěšný podnikatel. Prokázal to už na vojně, kdy dokázal i důstojníky přimět k drhání soviček ze sisalových provázků, které našel jeho tatínek, ředitel středočeských státních statků, jak se zbytečně povalují v jednom socialistickém skladu. Proč ale dělá z lidí hlupáky? Inu proto, že mu to nedovtipní novináři, kteří si nejsou schopni najít ani nejzákladnější informaci na webu, rádi baští.

Nizozemí je off-shore centrum, tedy jakýsi měkký dnový ráj. Daně tu jsou sice na vyšší úrovni než u nás, ale daňové výjimky poskytují kreativním duchům nepřeberné množství transakcí, jak se daně legálně eliminovat na minimum. Tak zatímco Frolík bude své finanční operace provádět v zemi tulipánů, produkce zůstane u nás, ale nebude se nijak podílet na státních výdajích, které pomáhají i Frolíkovi, aby se jeho zboží vůbec někam dostalo. Tak skončil sen o velikém bojovníkovi za fiskální stabilitu země.

Ale podobně jsou i další, třeba Karlovarské minerální vody, kterým režisér Martin Mareček na Českých lvech pěkně připoměl, jak rabují Lázně Kyselka. Sídlí také v Nizozemí, možná jejich schránka a schránka Frolíka jsou dobrými sousedkami.

Ale i když firmy rabují chudé země, šlapou po lidských právech, odlesňují pralesy, nebo se prostě jen podílí na ročním odlivu sto čtyřiceti miliard korun z ČR do daňových rájů, navenek se snaží chovat jako miláčci.

Nestlé za peníze vydělané na levné práci dětských otroků podporuje děti v dětských domovech. Manageři Unileveru, zřejmě otrávení pohledem na pobíhající domorodce v rozbouraných vesnicích, sponzorují výtvarnou soutěž pro studenty středních a žáky základních škol Unilever International Schools Art Project. Zbyněk Frolík zase platí projekt Matematika s chutí – snad si pak studenti budou schopni spočítat, o kolik je takoví vykukové připraví peněz. No a Karlovarské minerální vody pod značkou Mattoni, podporují třeba již zmíněné Lvy, aby se peníze získané na laciném rabování mohli někde pěkně předvést.

Místo odpovědného podnikání nabízí pár drobných v podobě sponzoringu, většinou naprosto nesmyslného.

Smutné je, že se na tomto přebarvování černé na bílou podílí i novináři, kteří jsou částí neinformované společnosti považováni za seriozní. Nejkřiklavějším příkladem je Erik Tabery z Respektu, který se pravidelně - a bude tomu tak i ve středu - ujímá moderování podobných VIP akcí.

Ačkoli se Respekt perem  Kateřiny Šafaříkové problematikou zabýval, šéfredaktor to zřejmě nepostřehl. Dál se tak, spolu s dalšími neinformovanými novináři, podílí na švindlu, který maskuje velice nekalé praktiky. Že to tak funguje dokládá blog Jana Böhma z organizace Siriri. Po konferenci moderované Erikem Taberym nadšeně napsal: „Podtrženo sečteno, konference ve mě vzbudila velkou důvěru v odpovědnost českých firem a v jejich zájem o partnerství s neziskovým sektorem. Doufám, že příští ročník bude navštívený ještě hojněji a že přibudou nové podniky, které CSR integují do svého byznysu.“

Pan ředitel dělá dobře svou projektovou práci zaměřenou na podporu školství a zdravotnictví ve střední Africe. Na rozdíl od Taberyho nemá čas na to, aby zkoumal každou dezinformaci. I když je to škoda. Ale Tabery by snad měl, ale to by mu asi nezbyl čas na to, aby se důležitě promenoval mezi mocnými a dělal stafáž maskování jejich špinavostí.

No snad mu při banketu nezaskočí střípek z nějaké zbourané vesničky. To se samozřejmě nestane, ale mít stažené hrdlo při konzumaci výrobků dětských otroků a vyhnaných vesničanů není zase tak nemožné. Možností je, prostě se těmhle firmám, akcím a pomateným příštipkářům napříště raději vyhnout.

A co si myslíte vy? Diskuse (1 příspěvek)

Jan Burian - Praha

Public relations Úterý, 13.Března 2012, 12:27:5

Nedávno jsem našel vynikající shrnutí role, kterou hrají mainstreamová média a lidé jako Erik Tabery. Autorem je Jozef Ftorek, který není žádný aktivista, ale profík, který o PR manipulaci vydal učebnici "Public relations jako ovlivňování mínění":
„Mocenské elity využívají k získání souhlasu občanů pro svoji vlastní politiku, správu věcí veřejných, zejména ekonomickou a politickou kontrolu masmédií hlavního, středního proudu, tzv. mainstreamu. Zejména elity ekonomické, kapitáni průmyslu a dalších oblastí hospodářství, prostřednictvím přímého vlastnictví médií nebo zadávání inzerce kontrolují činnost redakcí médií hlavního proudu. Rozhodují o redakční personální politice, a tedy i o vlastním redakčním, mediálním obsahu. Aktivním nastolováním témat formují a vymezují společenskou debatu i vnímání světa, který je mimo většinový intelektuální nebo fyzický dosah. Vrcholní představitelé ekonomiky a hospodářství významně sponzorují, a do značné míry tak i kontrolují politické strany a jejich volební kandidáty. Skrze síť lobbistů ovlivňují legislativní proces, jeho obsah a výsledek.“
Přístup k mocným, jak píše třeba Rothkopf v knize Supertřída, je nejvyšší hodnota ve sféře mocenské elity (resp. těch co se k ní chtějí přiblížit). A na Taberyho pak sedí kategorie "pomocná elita", kterou přejímá od francouzských sociologů prof. Keller. Pomocná elita musí ještě pracovat a sloužit jádru elity - tzv. diskrétní elitě – aby si svoji pozici udržela. Diskrétní elita má už svoji pozici zajištěnu i bez práce.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.