Nebesky klidná budoucnost

Ze svobodného internetového oceánu se postupně vynořují útesy státně-korporátní regulace a všude čím dál víc zaclánějí policajti. A nejenom ti v čínské uniformě.

Tian (天) v čínštině znamená nebe, an (安) mír nebo klid, a men (门)zase bránu. I nepříliš vnímavý turista ale snadno pozná, že klid na pekingském náměstí Tiananmen není ani náhodou nebeský. Naopak, je velmi materiální a skládá se z uniformovaného masa, kostí, plechu a elektroniky. Veřejné osvětlení je ověšeno bezpečnostními kamerami, veřejná bezpečnost vysílačkami a na každých pět metrů připadá jedno zaparkované policejní auto. Vyfotit si slavný portrét předsedy Maa na slavné bráně postavené za dynastie Ming a obnovené za dynastie Čching bez toho, aby na výsledném obrázku nezacláněl policajt nebo nějaké bezpečnostní harampádí, dá pořádnou práci. Symbolické.

Stejně tak dá práci výsledný obrázek poslat domů - e-mailové schránky Seznamu v Číně nefungují, Gmail se neodbytně ptá na bezpečnostní otázku, kterou člověk zapomněl pár vteřin poté, co si schránku založil, no a o Facebooku se snad ani nemá cenu zmiňovat. Zatímco někdejší císaři stavěli Velkou čínskou zeď proti kočovným nájezdníkům ze severu, současné politbyro neúnavně buduje velký čínský firewall, aby se po místním internetu nepromenovaly závadné informace. Anebo rovnou celé internetové služby, jako právě Facebook.

Za složitou technologií je přitom jednoduchý princip: na obsah čínského „národního internetu“ dohlíží policejní jednotka o síle několika desítek tisíc mužů, stránky se závadným obsahem jsou ale blokovány také na základě hlášek od uvědomělých občanů. Informace proudící dovnitř a ven pak musí projít vládní internetovou bránou, a pokud jsou na indexu, neprojdou. Například Deník Referendum mezi blokovanými weby není, anglické stránky BBC nebo většina Wikipedie ale ano. Pokud jejich adresu zadáte do prohlížeče, stránka se jednoduše nenačte.

Samozřejmě existují způsoby, jak „bránu internetového nebeského klidu“ po vzoru mongolských nájezdníků obejít - třeba prostřednictvím zahraničních proxy serverů nebo šifrování. Projekt „Zlatý štít“, jak se čínské internetové zdi oficiálně říká, ovšem tyto možnosti jednu po druhé eliminuje a zřejmě není daleko doba, kdy si s neprostupnou internetovou bariérou poradí jen ti největší geekové. Čína má totiž na hlídání internetu všechno, co potřebuje: technologie, lidi, peníze a především vhodné právní prostředí. Není problém zajít si pro internetové zlobily přímo k nim domů a šoupnout je na nějaký ten čásek do chládku.

V úplně jiném chládku ale nedávno skončil někdo zcela jiný: provozovatel serveru MegaUpload Kim Dotcom teď může na podnět FBI zpytovat své svědomí v novozélandské vazbě. Řada serverů, které podobně jako MegaUpload umožňovaly stahovat z internetu copyrightem chráněný obsah, následně omezila své služby nebo raději dobrovolně skončila.

Korporátní snahy omezit online pirátství prostřednictvím prolobbovaných zákonů a mezinárodních dohod se zkratkami jako SOPA, PIPA nebo ACTA mezitím utahují šrouby globálně. A tak není divu, že si náš přední teoretik nových médií Jakub Macek v posledním čísle Sedmé generace pokládá otázku, zda už konečně jde o onen dlouho očekávaný konec svobodného internetu. Na rozdíl od internetové veřejnosti a navzdory existenci pirátských stran nebo hackerských úderek, operujících pod krycím jménem Anonymous, totiž korporace mají k dispozici totéž, co čínské politbyro: technologie, lidi a peníze. Vhodné právní prostředí na sebe nenechá dlouho čekat.

Jediná relevantní síla, která může tuhle korporátní pacifikaci internetu zastavit, jsou podle Jakuba Macka další korporace - tedy ty, které na rozdíl od vlastníků obsahu vydělávají spíš na tom, že internet je svobodný, například Google nebo Microsoft. I v současných demokraciích totiž jednotliví uživatelé a jejich názory překvapivě nikoho příliš nezajímají.

Mohou ale korporátní titáni skutečně vyboxovat pro obyčejné uživatele internetovou svobodu? Jak Microsoft, tak do menší míry Google přece působí i na čínském trhu - a působí na něm v souladu s čínskými zákony, jinak by velmi rychle dopůsobily. A třeba Google už dávno rutinně odstraňuje z vyhledaných výsledků odkazy na stránky s nelegálním obsahem, které mu velcí majitelé autorských práv nabonzovali.

Ze svobodného internetového oceánu se tak postupně vynořují útesy státně-korporátní regulace a pokud budou současné trendy pokračovat, dříve nebo později na těch útesech ztroskotá každý, kterého budou velcí internetoví bratři považovat za piráta. Jakub Macek si myslí, že svobodná sféra současného internetu se jednoduše přesune do nějakých jiných, neregulovaných vod. Můj poněkud pesimističtější hlásek ale tvrdí, že uniformované maso, kosti, plech a elektronika by klidně mohly udělat se svobodným internetem krátký proces.

Čínští studenti na Tiananmenu si v roce 1989 také mysleli, že budoucnost patří jim a svobodě. Třiadvacet let poté je náměstí pod dohledem čínských nebeských vládců klidné podobně jako Maova mrtvola v mauzoleu na jižní části náměstí. Tu si ovšem na rozdíl od portrétu nesmíte dokonce ani vyfotit.

Stejně jako nahoře u brány ale i tady zaclánějí policajti.

A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.