Stále častěji přistupují režimy, jež vládnou v jihoasijských státech, ke zpřísňování cenzorských, filtračních a jiných opatření. Většinou se tak pokoušejí umlčet opoziční hlasy a kritiku. Podle deníku Guardian vlády inspiruje zejména model regulace, který nastolil komunistický aparát v Číně.

Vietnamská Komunistická strana například v září spustila svoji vlastní verzi sociální sítě Facebook, která je v zemi jinak zakázaná. Vzhledem k tomu, že službu poskytuje stát, jsou všechny osobní informace jejích uživatelů přístupné místním autoritám. Ty v nedávné době postavily před soud čtyři protirežimní bloggery, kteří byli následně odsouzeni na šestnáct let odnětí svobody.

Mezi jedny z nejtvrdších cenzorů internetového obsahu patří již delší dobu junta vládnoucí Myanmarskému svazu. Přestože internet využívá ani ne půl procenta barmské populace, dochází na něm nejen regulaci obsahu, ale i mnohahodinovým výpadkům či celkovému odpojení. K tomu úřady přistupují tradičně v časech protirežimních nepokojů.

Thajská vláda zas využívá k umlčení opozičních internetových stránek a blogů zákon, který pod tvrdými tresty zakazuje veřejnou kritiku monarchie. Moderátorům veřejných diskuzí hrozí několik desítek let odnětí svobody za komentáře, které ani sami nenapsali. Momentálně je v Thajsku kvůli podvratné činnosti zablokováno na sto tisíc internetových stránek.

Záminka? Morálka a šíření pornografie

Nejčastější záminkou k cenzuře internetového obsahu zůstává v celém regionu filtrování pornografického nebo jinak morálně závadného materiálu.

„Zákony (na regulaci internetového obsahu) jsou záměrně vágní a obecné, aby mohly být použity i proti jakýmkoliv podvratným činnostem,“ vysvětluje konkrétní mechanismus Raymond Palatino, filipínský poslanec a editor bloggerské komunity Global Voices.

Kambodžská vláda si pro změnu zajistila totální přístup k informacím na internetu tak, že jedinou licenci pro jeho poskytování poskytla státnímu telefonickému operátorovi. Má díky tomu možnost sledovat veškerý pohyb informací.

Jednou z mála výjimek v regionu je Malajsie, kde se internetové služby jako blogy nebo twitter staly oblíbenými i v politických kruzích. Přestože pokusů o cenzuru internetového obsahu je podle prezidenta malajského Národního novinářského klubu Ahirudína Bin Attana hodně, svobodná debata a přístup k informacím na internetu by mohl vést až k uvolnění cenzorních a restriktivních opatření pro tištěná média hlavního proudu.

„Nová média se stala velmi mocným nástrojem, mnohem silnějším než tradiční média. Lidé již mainstreamovému tisku nevěnují pozornost,“ prohlásil Bin Attan a dodal, že internet nyní ukazuje lidem, jak by tištěná média měla vypadat.

Celkový trend v jihovýchodní Asii je nicméně opačný. „Někde existuje přímá cenzura, která je otevřeně namířená proti politickému disentu. Takové represivní zákony mají v Barmě, Vietnamu nebo Singapuru. Vietnamci ve skutečnosti dohánějí Čínu v budování silných firewallů, které by měly disidentům znemožnit přístup k důležitým materiálům dostupným na internetu,“ shrnul situaci Raymond Palatino.

Další informace:

The Guardian Silence of the dissenters: How south-east Asia keeps web users in line

The Guardian Censorship in Asia: following the great firewall of China

The Guardian China unveils its own version of Google Earth