Hop! A je tu lidoop
Lukáš JelínekVláda se chlubí novelou zákona o veřejných zakázkách, která je polovičatá a k odhalení vlastnické struktury subdodavatelů nepřispívá ani v nejmenším. Mlčí se i o penězích, které z veřejných rozpočtů dál neoprávněně unikají.
Na pár hodin jsem propadl zoologii. A z učených knih a časopisů jsem načerpal informace o lidoopech. Šlo mi zejména o gorily.
Nad rámec školních vědomostí jsem se dočetl o tom, jak důmyslně dokáží lidoopi užívat nástroje — k získávání potravy, k obraně či naopak k lovu. Už vím, že gorily, šimpanze i orangutany lze naučit znakové řeči, a nadaní jedinci aktivně zvládají několik stovek slov (slavná gorila Koko ovládá aktivně tisíc slov znakové řeči a pasivně dvakrát tolik mluvených slov, což je zásoba zhruba tříletého dítěte). Lidoopi dokáží komunikovat ve větách, tvořit nová slova, popsat své pocity, vyslovit přání, nadávat, vyjádřit soucit a dokonce lhát, což je vlastnost braná za typicky lidskou.
Ano, lhát. To mne vrátilo zpět do politické reality, jak slovenské — vždyť právě tam spis Gorila, údajný analytický materiál tajných služeb, převrací politické spektrum naruby (a někdo evidentně lže: buď autoři dokumentu, nebo ti, co jeho obsah popírají), tak i české. Připomeňme, že hlavní role ve slovenském spektáklu Gorila si rozdělili politici (pravicoví, ale i levicoví) s představiteli investiční skupiny Penta.
Spolumajitel a šéf českých projektů Penty (patří k nim mj. loterie Fortuna, Aero Vodochody či lékárny Dr. Max; skupina Penta vykázala v roce 2010 čistý zisk 1,3 miliardy korun a za rok 2011 se očekávají výsledky ještě lepší) Marek Dospiva poskytl 14. února rozhovor Hospodářským novinám — a běhá z něj mráz po zádech.
Slovenský spis Dospiva označuje za lež, vše je v něm prý vymyšlené. Pak se ale dostává k českým poměrům: „Bylo by nesmysl si myslet, že se velký byznys dá dělat bez setkávání s politiky, dělají to všechny velké finanční skupiny. (…) S ministry nebo s představiteli státní správy se setkáváme tam, kde se jim to hodí. Když nás pozvou do kanceláře, přijdeme do kanceláře. Když mi ministr řekne, že přejíždí z jedné schůzky na druhou a může si udělat čas na chvíli někde na benzínce, tak za ním přijedu. (…) Já jsem se nikdy s žádným ministrem v soukromém bytě nepotkával. Ale nevidím na tom nic špatného. Připadá mi iracionální zabývat se tím, kde se s politiky potkáváme.“
Kopnutí do Konečné už beru pouze jako módní záležitost u lidí Vašeho typu.
Má e-mailová adresa je redakci známá. Můžeme si tedy o věci soukromě podebatovat, což bych uvítal, protože já se ke svým komentářům zásadně nevracím.