Deník Referendum Domov

Na pár hodin jsem propadl zoologii. A z učených knih a časopisů jsem načerpal informace o lidoopech. Šlo mi zejména o gorily.

Nad rámec školních vědomostí jsem se dočetl o tom, jak důmyslně dokáží lidoopi užívat nástroje – k získávání potravy, k obraně či naopak k lovu. Už vím, že gorily, šimpanze i orangutany lze naučit znakové řeči, a nadaní jedinci aktivně zvládají několik stovek slov (slavná gorila Koko ovládá aktivně tisíc slov znakové řeči a pasivně dvakrát tolik mluvených slov, což je zásoba zhruba tříletého dítěte). Lidoopi dokáží komunikovat ve větách, tvořit nová slova, popsat své pocity, vyslovit přání, nadávat, vyjádřit soucit a dokonce lhát, což je vlastnost braná za typicky lidskou.

Ano, lhát. To mne vrátilo zpět do politické reality, jak slovenské – vždyť právě tam spis Gorila, údajný analytický materiál tajných služeb, převrací politické spektrum naruby (a někdo evidentně lže: buď autoři dokumentu, nebo ti, co jeho obsah popírají), tak i české. Připomeňme, že hlavní role ve slovenském spektáklu Gorila si rozdělili politici (pravicoví, ale i levicoví) s představiteli investiční skupiny Penta.

Spolumajitel a šéf českých projektů Penty (patří k nim mj. loterie Fortuna, Aero Vodochody či lékárny Dr. Max; skupina Penta vykázala v roce 2010 čistý zisk 1,3 miliardy korun a za rok 2011 se očekávají výsledky ještě lepší) Marek Dospiva poskytl 14. února rozhovor Hospodářským novinám – a běhá z něj mráz po zádech.

Slovenský spis Dospiva označuje za lež, vše je v něm prý vymyšlené. Pak se ale dostává k českým poměrům: „Bylo by nesmysl si myslet, že se velký byznys dá dělat bez setkávání s politiky, dělají to všechny velké finanční skupiny. (…) S ministry nebo s představiteli státní správy se setkáváme tam, kde se jim to hodí. Když nás pozvou do kanceláře, přijdeme do kanceláře. Když mi ministr řekne, že přejíždí z jedné schůzky na druhou a může si udělat čas na chvíli někde na benzínce, tak za ním přijedu. (…) Já jsem se nikdy s žádným ministrem v soukromém bytě nepotkával. Ale nevidím na tom nic špatného. Připadá mi iracionální zabývat se tím, kde se s politiky potkáváme.“

Nemůžu si odpustit pár banálních glos. Co je šeptem (a v přítmí), to je čertem. Ministr či vysoký státní úředník není běžná soukromá osoba (jako soukromá osoba by finančníky ani nezajímal). Proto by měl veškerá jednání vést na oficiální, úřední půdě, nejlépe za přítomnosti věrohodných svědků. Intimní rozhovor v šeru obýváku svádí k podezření, že veřejný činitel kul s byznysmenem pikle – a je jen jeho smůla, když mu nikdo nedosvědčí opak.

U soukromých osob uplatňujme zásadu „co není zakázáno, je dovoleno“ a držme se presumpce neviny, u veřejných činitelů ctěme zásadu „co není dovoleno, je zakázáno“ a vyžadujme presumpci viny.

Český reprezentant Penty - který pochopitelně nic podezřelého či nemravného nečiní, pouze v rozhovoru líčí, jak to v životě chodí a že je to vlastně normální - se přimlouvá za to, aby jistá pravidla, včetně třeba sponzorované účasti politiků na filmovém festivalu, byla regulována zákonem, především tím o lobbingu. „My budeme jen rádi, protože přestaneme být podezíráni, že když se s někým náhodou potkáme, je to automaticky nekalá schůzka,“ uvedl v HN Marek Dospiva. Všimněte si: už ne pracovní schůzka na benzínce, nýbrž „náhodné“ setkání…

Něco na tom je, bez zákona asi v této zemi neuděláme ani ránu. Na etické kodexy všichni zvysoka kašlou - schválně sledujme sedmiletý vývoj toho, který by měl platit ve Sněmovně. Čekat na to, že se morální, etické, prostě kulturní chování prosadí samo je patrně marné. Gorily ve zdejších zeměpisných šířkách potřebují pevně daná pravidla, dozorce, vlastně i klece.

Jenže, jak podotkl redaktor Hospodářských novin Martin Jašmínský, „pokud se sebere šéf rozpočtového výboru Sněmovny Pavel Suchánek, dá do igelitky půl milionu a jde kamarádům z byznysu koupit na společný výlet do Dubaje, není určitě chyba v absenci zákona.“ To ale zpíváme dokola song o psovi a sežrané jitrničce. Chytrému napověz, hloupého trkni. Bez nějakého toho legislativního drába nejspíš provoz v toskánském Monte Argentariu ani krkonošském Špindlerově Mlýně nepoleví.

A jak tedy vypadá úsilí koalice ODS, TOP 09 a VV, potažmo vládní tlak na potírání klientelismu a korupčního chování? Premiér Petr Nečas se v úterý pochlubil, že vládní protikorupční opatření přinášejí veřejným rozpočtům úspory desítek miliard korun. Přítomný čas je pozoruhodný a bylo by na místě chtít po ministerském předsedovi podrobný rozklad. Vždyť většina oněch opatření ještě neukončila ani svoji legislativní pouť. Vicepremiérka Karolína Peake upřesnila, že z 84 bodů protikorupční strategie jich vládou prošlo 40 a v život vstoupila teprve desítka.

Kabinet se chlubí zejména novelou zákona o veřejných zakázkách – tou, která je polovičatá a připomíná spíše fíkový list. Vždyť k odhalení vlastnické struktury subdodavatelů nepřispívá ani v nejmenším.

Zaráží též, že ani slovo neumí premiér a jeho ministři ztratit o penězích, které z veřejných rozpočtů dál neoprávněně unikají. Zdá se, že potíže ministerstev školství, práce a sociálních věcí, obrany a dalších vnímají pouze média.

Doslova skandální je, když se vláda pyšní údajně připravovanými opatřeními, jako je posílení nezávislosti státního zastupitelství, zřizování specializovaných útvarů státního zastupitelství zejména v oblasti boje proti korupci nebo zákon o úřednících (měl by stanovit pravidla pro zaměstnávání, odměňování, politickou nezávislost a odpovědnost úředníků). Vždyť tatáž vláda ignoruje zákon o státní službě a plnými hrstmi bez řádného odůvodnění netransparentně rozděluje štědré odměny nejbližším spolupracovníkům ministrů! O tlacích na zabrzdění reformy státních zastupitelství, které prý přicházejí i z okolí premiéra, ani nemluvě.

Plete si snad Petr Nečas voliče s tlupou méně bystrých opic? A jak vlastně okomentuje realitu popisovanou Markem Dospivou? Kolik schůzek na benzínkách absolvoval on sám a kolik jeho ministři? A co nějaký „spolehlivý“ (možná však odposlechy prošpikovaný) byt pro důvěrná jednání (jako v Bratislavě) – nebyl by?

Marná sláva, jistá gorila se vydala přes řeku Moravu ku Praze. A je jedno, drží-li ji při životě Penta, jiná vlivná investiční skupina nebo šíbři okolo exmanažerů Ředitelství silnic a dálnic. Štěnice a očka u nás frčí už dávno, no a divil bych se, kdyby si protřelí šibalové nekryli záda nějakými těmi „důvěrnými“ seznamy partnerských úředníků a politiků… Schválně, začne se česká politika otřásat také až tři měsíce před volbami?

A abychom nezapomněli: Penta chce letos vstoupit do Německa. Toi, toi, toi! Zlomte vaz, drazí sousedé!