Čas hájení je u konce

Lukáš Jelínek

Tragédií Prahy je, že na spoustu existujících politiků a podnikatelů připadá jen málo těch důvěryhodných. Pak se snadno mohou z nadějných jedinců rovnou zrodit nafouknuté legendy.

Bohuslav Svoboda se již nemůže na nic vymlouvat. V politice zatím dosáhl všeho, čeho chtěl, a nese za sebe, Prahu a pražské občanské demokraty absolutní odpovědnost. Stojí v čele hlavního města, má vysněnou koalici s TOP 09, modré radní, které si sám vybral, disponuje jednoznačnou podporou Petra Nečase, byl zvolen šéfem pražské ODS a obklopen místopředsedy, o něž stál. Cokoli se nyní v Praze odehraje, půjde na jeho triko.

Kromě toho bude pozorně sledována Svobodova role uvnitř celé ODS. Občanští demokraté jsou stále nejsilnější pravicovou partají a Praha je místem, kde tradičně dosahují nejlepších výsledků. Přesto byli v minulosti uvnitř strany víceméně ostrakizováni. Tandem Nečas-Svoboda ale nyní může poměry změnit, ku prospěchu obou zúčastěných i ODS jako takové.

Dosud se nikomu nepodařilo nachytat Bohuslava Svobodu u nečestného jednání. Vrcholem kampaně proti němu byla jeho neslaná-nemastná pochvala na adresu „mírových iniciativ“ sovětských vůdců vůči USA, kterou kdosi vyštrachal z archívu normalizační televize. Všechno ostatní hrálo do Svobodových not. Pověst schopného vyjednavače (možná trochu i intrikána) získal již na čele České lékařské komory. K politice si později přičichl coby kandidát do Senátu v dresu ODA. V roce 2010 vstoupil do ODS, stal se pražským komunálním lídrem, za pomoci ČSSD byl zvolen primátorem a nyní patří k nejviditelnějším tvářím občanských demokratů. Dobrá zpráva pro Svobodu, špatná pro ODS: její pověst už musí zachraňovat členové s mlékem na bradě, zatímco stará garda je odepsaná.

Radnice vedená Pavlem Bémem si vychutnala jak okamžiky absolutní slávy (a nadpoloviční většiny mandátů v zastupitelstvu pro ODS), tak naprostého zatracení. To druhé právem: město nevzkvétalo, to jen pijavice na něj přisáté. Předražené, korupcí a klientelismem prolezlé veřejné zakázky z té doby budou Prahu pronásledovat ještě hodně dlouho.

Když bylo nejhůř, nahradil Pavla Béma coby předsedu ODS v Praze Boris Šťastný. Nebyl namočený v komunálních kauzách, věnoval se parlamentní politice a měl pověst Klausova muže. Vybrat Šťastného byla z nouze ctnost, přesto se zdálo, že s ním může přijít zárodek změny. Nepřišel. Staří vlčáci s kmotry v zádech pokračovali ve spanilé jízdě.

Věřme, že Svoboda chtěl a chce skutečnou změnu. Je logické, že připravil půdu pro koaliční spolupráci s partnery, kterým opravdu věří. Získal pro své plány prakticky všechny občanské demokraty v městské radě. Sociální demokraty na magistrátu vyměnil za TOP 09. Ukázal se být bystřejším politikem než Šťastný. Šéfa klubu zastupitelů ODS Rudolfa Blažka dotlačil k rezignaci a téhož posléze docílil u Borise Šťastného v pražské ODS. Především však vzal půdu pod nohama prý nezvykle „oprsklým“ mužům, které si pražská populace naučila označovat za kmotry — Tomáši Hrdličkovi, Ivo Rittigovi a Romanu Janouškovi.

Jsou to ale paradoxy. Rok a půl stará sázka na Svobodu byla údajně nápadem podnikatele a občanského demokrata z Prahy 10 Tomáše Hrdličky, který si následně osvojil Boris Šťastný. Na podzim přišel Hrdlička s čerstvou variací — a nadhodil možnost Svobodovy kandidatury na Pražský hrad. Dnes si expředseda Šťastný sype popel na hlavu za to, že otevřel dveře lidem zvenčí, kteří nastartovali raketovou kariéru, aniž by získávali partajní ostruhy krůček po krůčku. Pozdě však bycha honiti.

Primátor Svoboda mezitím dělá průvan, odkrývá nepravosti, čistí magistrát, šetří jako o život. Stal se miláčkem publika. Svým způsobem oprávněně: kladný hrdina, „Muž na radnici“ pro 21.století už dlouho scházel.

Každá mince má však rub i líc. Bohuslav Svoboda byl v pondělí zvolen předsedou pražské ODS s tak drtivou převahou, že je jasné, že mu své hlasy naházeli i ti, co jsou zodpovědní za hříchy minulosti. Včas však naslinili prst a vydali se po větru. Dnes Svobodovi umetají cestičku. Ale co zítra?

Samotný primátor se chová neméně pragmaticky. Svědčí o tom výběr týmu místopředsedů. Složil si jej tak, že ani vyzyvatelé skuteční (např. Jiří Janeček, Rudolf Blažek), ani vyzyvatelé potenciální (např. Tomáš Chalupa) neměli šanci.

První místopředsedou pražské ODS je Zdeněk Zajíček, bývalý poslanec a ministerský náměstek, mimo jiné blízký spolupracovník Ivana Langera, expert na kdeco — počínaje veřejnou správou, přes elektronizaci až po média. Patří k nejvlivnějším zákulisním hráčům a vyjednavačům ODS, žádný skandál se však s jeho jménem nepojí.

Dalším místopředsedou byl zvolen poslanec Marek Benda, profesionální politik loajální Petru Nečasovi, v pražské ODS však doposud outsider — vždyť na sněmovní kandidátce byl posledně odsunut až na osmnácté místo. Štěstí přálo i Tomáši Portlíkovi, mladému místostarostovi Prahy 9.

Ještě zajímavější je zbylá dvojice místopředsedů. Ondřej Pecha z Prahy 3 byl už v Bémově městské radě, „proslavil“ se jak rekonstrukcí Karlova mostu, tak pobíráním tučných odměn v dozorčí radě Pražské plynárenské. V současnosti je oporou docenta Svobody. Cenné hlasy primátorovi přinesl i starosta Prahy 4 Pavel Horálek, jemuž bývá vyčítáno lehkomyslné nakládání z městskou zelení.

K oběma pánům bývají přiřazovány pozoruhodné „stíny“. K Ondřeji Pechovi Pavel Hurda, podnikatel zejména s nemovitostmi, ale i klíčová postava Pražské plynárenské. (Blíže se „kmotru Hurdovi“ věnoval 19.1. v Deníku Referendum Matěj Stropnický). Hurda tvrdí, že bez postranních úmyslů dává své služby k dispozici Svobodovi, protože chce na stará kolena splatit dluh, který má k ODS.

Za Pavlem Horálkem podle Hospodářských novin stojí podnikatel Ondřej Palounek, o jehož aktivity se měla zajímat i protikorupční policie. Palounek má mít blízko i k Romanu Janouškovi. Potom už zbývá jen čekat, kdy vstanou další „zombíci“, v první řadě Hrdlička. Dá se předpokládat, že pozice nebudou chtít vyklidit jen tak snadno a že se budou moci přetrhnout v nabídkách Svobodovi a spol.

Vydrží Bohuslavu Svobodovi čistý štít déle než Petru Nečasovi? Vždyť ten poslední dobou sází na jednoho vykuka za druhým — uveďme třeba ministra průmyslu a obchodu, Jihočecha Martina Kubu, který je chráněncem Pavla Dlouhého, „knížete z Hluboké“, nebo „středočeského“ ministra zemědělství Petra Bendla s Ivo Rittigem v zádech. Nečas se naučil dělat s kmotry kompromisy. Nějaké dojedná sám, na jiné má šéfku kabinetu Janu Nagyovou. Bude se Bohuslav Svoboda chovat jinak a lépe? Je to vůbec v prostředí české politiky a ODS obzvlášť možné?

Ponoukněme se k optimismu, možná bezdůvodnému. (Jeden ze Svobodových radničních předchůdců, Jan Kasl, například v reformu ODS nevěří a Deníku Referendum řekl: „Za Svobodou stojí stejně neslušní politici, jako byli za Bémem či Šťastným, jenom to pan docent nevidí a nezná, nebo nechce vidět a poznat.“) Ono ale postačí soudit současného primátora a jeho radní za dosažené pracovní výsledky. Prozatím, na počátku koalice ODS a TOP 09, to z prvních zveřejněných úvah vypadá na škrtání ve velkém, na omezování (a zdražování) městské hromadné dopravy, na „nenáročnou“ sociální politiku včetně vystěhovávání mimopražských bezdomovců z hlavního města nebo na povrchní zájem o kulturu, jehož první vlaštovkou má být uvedení „bulvárního“ divadelníka Tomáše Topfera do ředitelské pracovny na Vinohradech.

Ponese-li se počínání Svobodova týmu v tomto duchu, měl by jej být schopen v příštích volbách porazit i houpací kůň natřený na oranžovo. Jenže ČSSD v Praze bůhvíjak dobrou pověst nemá. Zapracuje na změně? A přesvědčí občany, že si povede lépe než sociálnědemokratický výsadek na Ústecku či Pardubicku?

Tragédií Prahy je, že na spoustu existujících politiků a podnikatelů připadá jen málo těch důvěryhodných. Pak se snadno mohou z nadějných jedinců rovnou zrodit nafouknuté legendy. Jakmile ale bude kladných hrdinů více, ztratí na síle jak virtuální příběhy, tak kmotrovské šachy v zákulisí. ODS má momentálně — přinejmenším mediální - náskok. Moc si přeji, aby jej zatím neplodné strany nalevo od středu co nejrychleji smazaly.