Máme nějaký osobnostní kapitál, který si můžeme navyšovat dejme tomu investicí do vzdělání? Nemáme, protože kapitál je je něco úplně jiného. Označovat slovem "kapitál" takovou věc, jako jsou osobní schopnosti člověka je stejný nesmysl, jako označovat slovem "filosofie" kadeřnické dovednosti a fantazii. Je to pouhé klamání lidí. Člověk, který se živí jen svou vlastní prací dobře ví, že nemá žádný kapitál, ale pouhou pracovní sílu, která je ještě ke všemu zbožím. Ano, část naší osobnosti je zbožím, pokud nemáme jiné prostředky k životu, než toto zboží prodávat. Takže vzděláním si nenavyšujeme žádný osobní kapitál, ale pouze zvyšujeme svou tržní hodnotu, která nakonec stejně závisí na kolísání nabídky a poptávky. Vzděláním si zajišťujeme jen to, že se prodáme lépe, než se prodají jiní. Nebo že se vůbec nějak prodáme, abychom zůstali naživu. Může být smyslem života jen samotná snaha udržet se naživu?

Pojetí lidského kapitálu je jedním z mnoha základních bludů, které tvoří prvořadou teoretickou výbavu liberální politické filosofie a především z ní odvozené politické ekonomie dogmatického neoliberalismu, která dneska dominuje globálnímu diskursu. Převážně privátní majetek, který není určený k přímé spotřebě vlastníka, je v prvé řadě bohatstvím. Bohatství se stává kapitálem teprve tehdy, když jeho vlastnění dané osobě umožňuje zneužívat činnosti jiných lidí bezprostředně jen ve svůj prospěch. Kapitál tedy není materiální, či dokonce jen finanční entitou, ale mezilidským vztahem. Lidské vzdělání může tedy být v takovém pojetí rovněž kapitálem, leč tehdy a jen tehdy, když díky kupříkladu jím získané zvýšené informovanosti, daný jedinec využije kupříkladu cizího majetku ve svůj prospěch. Toto je zde nastíněno velice zjednodušeně, ale podstata snad je pochopitelná.