Zlatá éra hyenismu

Televizní reportáž, ve které podnikatelka prohlásila, že nebude zaměstnávat Romy, protože s nimi má špatné zkušenosti, rozpoutala řadu zajímavých reakcí. Příznačné je, že tatáž žena si stěžuje na to, že musí platit daně, aby mohli být Romové na dávkách.

Kdyby nebyli premiér Petr Nečas a ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek zbytečně skromní, mohli by se obejít bez mluvčích či interpretů jejich sociální politiky – Bohumily Ševčíkové, Petra Macha a Pavla Párala.

V nedělní reportáži České televize vystoupila vedoucí prádelny v Praze-Běchovicích Bohumila Ševčíková. Na kameru přiznala, že odmítá zaměstnávat Romy, včetně těch, co k ní posílá Úřad práce. „Protože mám tak špatný zkušenosti, že už jim nevěřím. Vůbec. A co řekl už Jan Hus? Že jsou to problémový národ, který nikdy dělat nebude, jenom krást,“ prohlásila doslova. A pokračovala: „Já odvádím, já si můžu na svoji firmu vybrat, koho já chci, a zaměstnat, koho já chci. Na to neexistuje zákon, takže já prostě Romy nezaměstnávám.“

Paní Ševčíková se pochopitelně mýlí. Zákon na to existuje. Platí od 1.9.2009, jmenuje se „o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákon“ a říká se mu zjednodušeně „antidiskriminační zákon.“ Mimo jiné nařizuje zákaz diskriminace ve věci práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání. Konkrétně je zmiňována diskriminace z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru.

Pradlena z Běchovic tak zákon porušila a právem se o ni zajímá Inspektorát úřadu práce. Kdo se ale domnívá, že daná norma je ostrá jak břitva, mýlí se. Praví totiž, že „ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, má právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění.“ V zaznamenaném případě by odmítnutí Romové mohli třeba žádat odškodnění a konečně také přijetí do prádelny. O to už ale nejspíš nikdo z nich skutečně zájem mít nebude. Také by se mi nechtělo pracovat v neslušné společnosti porušovatelů zákona. Ten se mimochodem staví i proti navádění k diskriminaci, kterou rozumí „chování osoby, která druhého přesvědčuje, utvrzuje nebo podněcuje, aby diskriminoval třetí osobu.“

Dvojice možných „utvrzovatelů“ se vyloupla z ankety Parlamentních listů. Pokutování těch, co porušují antidiskriminační zákon se nelíbí například senátorovi za hnutí Severočeši (dříve za KSČM) Jaroslavu Doubravovi: „S tím rozhodně nesouhlasím, protože to je jen důsledek chování samotných Cikánů. I já mám vlastní zkušenost s tím, že jsem zadal Cikánům práci a nejenže ji nedodělali, ale ukradli mi všechno, co šlo, včetně nářadí, a pak zmizeli jako pára nad hrncem. Vůbec se nedivím tomu, že ta podnikatelka s negativními zkušenostmi s Cikány se jejich přijímání do svého podniku brání. Je nesmyslné, aby mě někdo nutil k tomu, koho do práce přijmout můžu a koho nikoliv.“ Takto exemplárně paušalizující senátor Doubrava je přitom v xenofobním táboře známá firma. Nedávno například v Senátu citoval z tzv. Protokolů siónských mudrců, jakési antižidovské čítanky.

Ozval si i lidovecký senátor Jiří Čunek: „Jsou jistě Romové, kteří opravdu chtějí pracovat, ovšem bohužel je daleko více těch, co pracovat nechtějí a kteří skutečně třeba té paní způsobili velké problémy. Jestli člověk zaměstnával lidi romského původu, kteří mu jen působili problémy, tak ona má právo mít vztek a nemůže být pokusným králíkem a má mít to právo si své zaměstnance vybrat, koho chce.“

Nejpůsobivější neoliberální exhibici však předvedl předseda Strany svobodných občanů a dlouholetý spolupracovník Václava Klause Petr Mach. Ve svém blogu na serveru První zprávy napsal, že „paní Ševčíková jednala podle zdravého rozumu a podle principů přirozeného práva.“

Petr Mach si hraje na prosťáčka, který nechápe, že za diskriminační je považována pouze neochota zaměstnávat osoby na základě příslušnosti k určité skupině. Rádoby smířlivě pak dodává: „Pokud ale někdo z důvodu předsudků nezaměstná Romy, kteří by byli jeho firmě prospěšnější než jiní pracovníci, trestá sám sebe.“ Pěkné. Tím se vypořádal se zaměstnavateli. Ale nějak mu unikli ti chudáci, kteří zůstali bez práce, ačkoli o ni měli vážný zájem. Nakonec ale řešení, ukázkově segregační, našel i pro ně: tito Romové by měli začít podnikat a zaměstnávat další Romy. Vzorem mu jsou restaurace provozované Pákistánci a Vietnamci a kulturně-gastronomický, nikoli etnický, základ těchto podniků okázale přehlíží.

V závěru článku už Mach střílí nejtěžšími kalibry: „Je třeba odstranit z našeho právního řádu všechny zákazy diskriminace“. Jinými slovy: zvesela diskriminujme! A další upřímně míněný nápad: „Zrušme omezení typu minimální mzda, která způsobují, že je zakázané zaměstnávat lidi, jejichž hodnota práce je menší než minimální mzda. Omezme sociální dávky a rušme zbytečné úřady.“

Docela by mne zajímalo, podle jakých kritérií Mach stanovuje hodnotu práce konkrétních lidí či celých skupin. Sám mám pochybnosti o hodnotě té jeho, nezasloužil by víc než almužnu.

V blogu na iDnes na Macha výstižně zareagoval Vít Hassan. Nejprve se otázal, kde by asi měli vzít nemajetní a nezaměstnaní Romové na to, aby mohli podnikat a zaměstnávat další příslušníky svého etnika. A pak bez lítosti kontroval: „Pane Machu, Váš nápad obhajující diskriminaci se mi velmi líbí a doufám, že se na mne nebudete zlobit, když Vaši luxusní modrou Fordku s protekční espézetkou nenechám parkovat na parkovišti před restaurací, následně Vás odmítnu obsloužit, dát Vám snídani, oběd či večeři a přikáži všem svým známým, kteří vlastní restaurace a butiky, aby Vás za žádných okolností nevpouštěli dovnitř.“

Přesný je též postřeh ze závěru textu Víta Hassana: „Často čtu články o Romech, kde na ně pisatelé a většina diskutujících plamenně nadávají, že nepracují a že by se měli změnit. Jak se ale proboha mají změnit, když těm slušným, kteří skutečně chtějí pracovat, stejní pisatelé současně házejí klacky pod nohy v podobě schvalování jejich diskriminace při ucházení se o práci?“

Potíž je v tom, že sociální darwinismus, v němž je Petr Mach přeborníkem, u nás zakořenil velmi hluboko a je posvěcen i vládním přístupem k reformování sociálního systému. Ministři jej nastavují tak, aby se v něm lidé nevyznali a aby byl komplikovanější než kolečko z pohádky O kohoutkovi a slepičce. Tím a také ponížením žadatelů lze nejsnáze snížit počet těch, co si dovolí zažádat stát o pomoc. No a pro ty, co se už coby nezaměstnaní zaregistrovali, připravila pravicová vláda tzv. veřejně prospěšné práce. Ovšem nemylme se, jejich výkon nebude řádně a plnohodnotně zaplacen podle odvedené práce, pouze bude podmínkou pro to, aby se mohli ucházet o bídnou sociální dávku.

Kdo jednou propadne sociálním sítem, je v očích současné vlády zatracen. Cukr podnikavým pradlenám a bič na líné nemakačenky!

Ona politicky, sociálně a etnicky nekorektní podnikatelka, Bohumila Ševčíková z Běchovic, v závěru televizní reportáže směrem k romské uchazečce o práci rezolutně prohlásila: „Já musím platit daně, aby vy jste mohli sedět na podpoře!“ No a k dokonalosti tuto tezi dovedl v MF Dnes 8.11. Pavel Páral. Jednak radou, aby každý člověk převzal „větší díl odpovědnosti za svůj život a méně spoléhal na kapsy svých pracovitějších a schopnějších spoluobčanů“, jednak povýšeným a pro dnešní dobu typickým soudem: „Ono zametání ulic či shrabování listí v městském parku je jen minimálním projevem vděčnosti lidem, z jejichž peněz tito lidé (nezaměstnaní) žijí. A je načase, aby to každý z nich pochopil.“

Zkrátka a dobře, já si neplatím sociální pojištění pro případ, že jednoho dne z nějakého důvodu přijdu o práci. Já v okamžiku pozbytí zaměstnání pozbývám i hrdosti a důstojnosti a měl bych být vděčný těm pracovitějším a schopnějším, z jejichž peněz coby nezaměstnaný zrovna žiju. A co líbat ručičky, to bych neměl?

Do pomyslné propasti tak už neletí jen Romové, ale všechny nevděčné a nepoužitelné „socky“, byť třeba s vysokoškolským titulem. Zde nám sociální darwinismus plynule přechází v tržně-komsomolský hyenismus.

Až se opět na výročí 17. listopadu začnou houfovat hloučky rozčarovaných exmajitelů iluzí o solidární liberálně-demokratické společnosti a sociálním státu, měli by spíše než na Václavák či Staromák zamířit před prádelnu paní Ševčíkové, stranický sekretariát pánů Macha, Čunka a Doubravy a před redakci pana Párala.

Nenávist se k nám nesnáší z nebes. Zasévají ji konkrétní lidé, kteří parazitují na shovívavosti demokracie.

A co si myslíte vy? Diskuse (3 příspěvky)

Stanislav Hošek - Český těšín

Nenávist zase zplodí nenávist Neděle, 13.Listopadu 2011, 12:04:39

Dneska je módou antikomunismus, odsuzující kupříkladu padesátá léta nadvlády KSČ. Nějak se nechce uznat, že ta doba byla také, mimo jiné, odplatou za ponižování, kterého se dostalo v předešlých režimech mnohým z ovládaných, utlačovaných a zbídačovaných. A situace se zase opakuje.

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Pondělí, 14.Listopadu 2011, 17:16:8


"Dneska je módou antikomunismus, odsuzující kupříkladu padesátá léta nadvlády KSČ."

Vážně je dneska právě toto módou?

Nějak nemám ten pocit ...

Miroslav Tejkl - Chrudim IV.

Neděle, 27.Listopadu 2011, 13:09:33


Autor tohoto článku se nějak příliš šikovně (konkrétně formou ignorace dané otázky) vyhnul odpovědi na otázku, co dělat, pokud například Doubrava nelhal a měl uvedenou osobní zkušenost s Cikány.

Jak dlouho jsem povinen zkoušet, jestli se mezi Cikány nenajdou takoví, kteří mě v mém očekávání nezklamou?

¨To je zcela kardinální otázka - ale otázka principiální, nikoli tak úplně praktická.

Jiná věc totiž je, že já těm lidem - včetně Doubravy - nevěřím, pokud jde o jeho tvrzení o Cikánech, kteří neudělali, co měli a ještě ukradli, co mohli ...

Ono se totiž říká, že ďábel je v detailu - a jak bychom ten příběh slyšeli od třetí osoby a podrobně, určitě by se ukázalo něco zcela jiného, než co vyplývá ze stručného tvrzení Doubravy ...

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.