Etnický Čech

Hodně zvědavců se ptá, co vlastně je míněno pojmem etnický Čech. Na to mohou být různé názory. Lidé, kteří nejsou nacionalisty, to většinou chápou občansky: Čechem je kterýkoli občan České republiky, bílý, černý, žlutý, zelený, ba dokonce i Václav Klaus, jeho hradní hlásné trubky i chráněnci z podhradí…

Chápou národ jako pojem politický, nevnímají jej z nacionalistického či národoveckého pohledu, to přenechávají vyznavačům devatenáctého století a druhé republiky. A je třeba dodat: lidé, kteří národ chápou tímto způsobem, na to mají plné právo. Jestliže je někdo kvůli tomu okřikuje, jako by říkal: „Soudruhu, tvůj názor je špatný, protože je jiný než můj.“

V tom případě je tu ovšem nedostatek výrazů, jak pojmenovat ty lidi, kteří nejsou Romy, Židy atd., když Čechy jsou všichni občané. Občas zazní výraz „bílý,“ podle zásady, že nezáleží na výrazu samém, ale na tom, kdo, proč a jak jej říká. Když například řekne výraz „Cikán“ (Cigán) lidskoprávní aktivista, je to jistě vnímáno jinak, než když se jím ve svém vzletném projevu ohání kapesní fűhrerek Vandas.

Osobně nejsem z výrazu „etnický Čech“ příliš nadšen, ale dá se jím dobře a ve zkratce říci, co má člověk na mysli. A asi je pořád lepší než výraz Nerom — to zní tak trochu, jakoby ti, kteří nejsou Romové, byli něco méně, přestože to tak jistě není myšleno. Nebo slovo Gadžo, které někteří zvědavci pokládají za urážlivé. Máte-li kdo jiný nápad, kterak nepoužívat výraz „etnický Čech“ a být zároveň u hlediska občanského přesný, sem s ním, rádi jej uvítáme.

Invaze knedlíků do médií

O médiích jsem psal snad tisíckrát. Jsou to právě ona, kdo v podstatě nesvéprávným způsobem „informování“ vyvolávají vášně a neshody, jako teď na severu Čech. Romům slovo téměř zásadně nedávají, zato se na jejich stránkách producírují různí hlasatelé protiromského boje. Většina současných novinářů už dávno ztratila právo se takto nazývat. Nejde o žurnalisty, ale o ideové bojovníky za práva „většinové společnosti“.

Žena mi při jakési příležitosti před pár dny neprozřetelně řekla: „Ty můj novináři.“

Odvětil jsem jí: „Neříkej mi, prosím, novináři, takovou urážku si snad nezasloužím.“ A na tom si stojím i nadále.

V posledních deseti letech knedlíci doslova anektovali (měkké „i“ píšu kvůli životnosti těchto knedlů) sdělovací prostředky, počínaje ČTK a konče internetovými servery, jinak si jejich neeticky a neobjektivně pojaté zpravodajství ani nelze vysvětlit.

Poslední stupidita mediálních knedlíků tvrdí, že Romové jsou ne-člověci. Nevěříte? Tak si přečtěte například následující sdělení ČTK, ze dvou zpráv z 5. září:

„Reaguje tak na vyhrocenou situaci ve Šluknovském výběžku, kde už od poloviny srpna lidé opakovaně protestují proti nepřizpůsobivým Romům.“

„Varnsdorf zažil pochod nejen v sobotu, ale i v pátek, kdy v něm protestovalo asi 500 lidí proti nepřizpůsobivým“.

Když si k tomu přidáme, že ČTK dnes již běžně hovoří o Romech (většinou paušálně) jako o nepřizpůsobivých, těžko si můžeme myslet, že jde o náhodu či o to, že novinář naší největší tiskové agentury neumí česky.

I „díky četce“ se již zcela běžně v médiích používají titulky či slovní obraty na způsob: Stovky lidí demonstrovaly proti Romům.

Například Lidovky: Na demonstrace proti Romům v Novém Bydžově míří až 1000 lidí.

A naše osvědčeně xenofobní Novinky.cz: Tisícovka lidí ve Varnsdorfu protestovala proti Romům a vysoké kriminalitě.

Mediální troubové tak v plné kráse předvádějí výšku svého IQ. (No řekněte, není výraz „knedlíci“ přiléhavější než „troubové“?)

Knedlíci

Knedlíci jsou ti z etnických Čechů, kteří jsou nemyslícími pitomci. Posměšně se jim také říká Čecháčci, kterýžto výraz vymyslel a používal pan profesor Václav Černý. Ten lezl knedlíkům hodně na nervy. Slyšme, slyšme jeho slova:

„Spiknutí prostřednosti proti všemu nadprůměrnému je sice společným jevem všech národů malých, ale v našem bylo vždy mocně potencováno tou ,lidovostí´ našeho vzdělance, a tím bylo vždy nebezpečnější než jinde. Vedle Čecha se vždy u nás plazil a na Čecha číhal Čecháček. Čemu říkám čecháčkovství? Říkám tak neuvěřitelné směsi intelektuální nedochůdnosti a mravní či charakterové slabosti, se kterou je možné se na světě setkat pouze v Čechách... Intelektuální nedochůdností myslím nedovzdělanost, omezeně zakrnělou úzkým domácím obzorem, ale cítící se přitom drze na výši jakýchkoliv světových a vůdčích úkolů, neboť je osobivá, závistivá a ctižádostivá. Ponech jí svobodné bezpečí a zvůli: stačí domýšlivě zmentorovat celý svět. Okřikni ji a zastraš: zmalomyslní na svoje pravé a náležité nedoucké rozměry, skrčenecky zlokajští, začne se vluzovat a přitírat, je ochotna přijmout stanoviska i názor druhého, ba prosí o ně, neboť ji svoboda přemýšlení tíží, trpí komplexem své mentální chudoby, i za svou ochotu lokajovat a sloužit chce však dostat zaplaceno, má přece právo na spropitné…“

Knedlíci, celé si to můžete přečíst tady: Čecháčkovství - Václav Černý.

Takže, aby bylo jasno, označení „knedlík“ - „Čecháček“ nejde proti českému národu, ale právě naopak, neboť „vedle Čecha se vždy u nás plazil a na Čecha číhal Čecháček,“ jak krásně píše pan profesor (Černý, ne Klaus).

A neknedlíkům, kteří mlčí a myslí si, že se jich nic z výše psaného netýká, posílám ještě radu Edmunda Burkeho: „Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné — aby slušní lidé nedělali nic."

Stejný metr

Policie, metodicky vedená ministerstvem vnitra, opět nezklamala. Nechala v Rumburku hordu zhovadilců lačných lynčování pochodovat kolem romských domů několik desítek minut zcela bez dohledu, takže mohlo dojít ke skutečné tragedii. Je na tom opět dobře vidět, koho současný stát zastoupený ministerstvem vnitra a policií považuje za svého nepřítele. Ještě nedávno, za premiérování Jana Fischera, byli tímto nepřítelem extremisté, nyní jsou jím Romové a ti, kteří se snaží dostat extremistům na kobylku. Prokazuje se tak (zas a znovu), že v České republice stát neměří všem stejným metrem, ale dlouhodobě nadržuje „bílým“.

Knedlíci mohou neustále dokola opakovat opak, my však již od pana profesora víme, že svoboda přemýšlení je tíží a že trpí komplexem své mentální chudoby.

Území — majitelé

Asi by vás překvapilo, kdybych nyní napsal, že toto území patří Romům a komu se to nelíbí, ať táhne pryč. Že byste se při tom cítili divně? To se vám nedivím, já také.

Ovšem stejně divně se cítí Romové, protože takový nesmysl musejí poslouchat už drahně let. Jsou to opět náckové a knedlíci, kteří se takovým blábolem ohánějí. I v posledních dnech mnohokrát v diskusích zaznělo, že „toto území (Česká republika) patří Čechům („bílým“). A pokud se Romové nebudou chovat zcela podle představ majitelů území, pokud se ve všem všudy nepřizpůsobí, ať táhnou odkud přišli.

‎Takže, pro jistotu, ještě jednou a pěkně nahlas: Toto území nepatří etnickým Čechům, tím méně náckům a knedlíkům, toto území patří nám všem, kteří tu žijeme. A protože jsme členy Evropské unie, patří svým způsobem všem občanům členských zemí EU. A je zcela lhostejné, jestli se to zmanipulovaným Čecháčkům, fašounům či nácíčkům líbí, nebo nelíbí.

Knedlíkům k tomuto tématu posílám vzkaz Václava Havla: „Porozumět si neznamená přizpůsobit se jedni druhým, ale pochopit navzájem svou identitu."

„Většinová společnost“

A ještě jedno upozornění pro novináře i pro diskutéry pod články: Něco takového jako „většinová společnost“ („majoritní společnost“) neexistuje!

Existuje společnost. A ta je složena ze všech lidí, kteří tu žijí, ze všech českých občanů a také z příchozích, kteří tu žijí trvale či dlouhodobě. (Cizinci, kteří zde žijí trvale, mohou v ČR například v komunálních volbách volit.) Existuje tedy společnost, která je složena ze všech jednotlivců, členů většiny i menšin.

Pokud chceme vyjádřit, že jde jen o některé členy společnosti nějak specificky, hovořme o „části“. Například namísto výrazu „většinová společnost“ použijme výraz „většinová část společnosti“.

Výraz „většinová společnost“ přenechejme knedlíkům, těm z médií i odjinud.