Šidítko konspiračních teorií
Michael HauserKonspirační teorie odhalují, že chaotičnost a nestabilita dnešní globální reality je jenom zdánlivá a ve skutečnosti se za tím vším skrývá skupina světovládců. Proto jsou tak přitažlivé.
V kterém okamžiku se začnou šířit „Protokoly siónských mudrců“ a jiné konspirační teorie? Vždy tu samozřejmě jsou lidé, kteří se těmito dokumenty vážně zabývají, ale občas přijde doba, v níž se mění jejich význam. Už to není záležitost blouznivců, nýbrž konspirační teorie se nabízejí jako logický výklad dění okolo nás. A tak se dnes objevují spekulace spojené se schůzkami mocných mužů a vlivných teoretiků v Bilderbergu nebo teorie Nového světového řádu. Podle této teorie je tu nepočetná mezinárodní skupina elity, která kontroluje a ovlivňuje vlády, ekonomiku a média v globálním měřítku. Jako svého nástroje používá centrální bankovnictví, kam patří především americký Federální rezervní systém (FED). Kontroluje hlavní nadnárodní a globální organizace, jako je Evropská unie, Světová banka, Mezinárodní měnový fond.
V dokumentu Zeitgeist, který na internetu shlédlo několik milionů lidí a který vyvolal vznik stejnojmenného hnutí působícího v několika desítkách zemí, se nám rovnou říká: „Za královským trůnem stojí něco většího, než je král sám. Světu vládne někdo úplně jiný, než si myslí lidé, kteří nevidí za oponu…Centralizovaná světová ekonomika, kde každý pohyb a každá transakce jsou sledovány, monitorovány, a lidé nemají žádná práva.
Nejneuvěřitelnější aspekt toho celého je, že tyto totalitní prvky nebudou lidem vnuceny. Lidé je budou sami chtít.“ Tento spolek světovládců údajně stojí i za teroristickými útoky z 11.září 2001. Tehdy měl použít taktiku „falešné vlajky“ („false flag“), tedy angažovat islámské fundamentalisty, a tím získat veřejnost pro boj s terorismem a ospravedlnit invazi do Afgánistánu a Iráku. V příručce zeitgeistového aktivisty se pak tvrdí: „faktem je, že tradiční politický aktivismus nikam nevede. Establishment se stal příliš schopným v kontrole tradičně zaměřeného nesouhlasu.“
Proč jsou tyto teorii tak působivé? Svou přitažlivost jistě mají i proto, že se jasně vymezují proti establishmentu, nadvládě kapitalismu, „monetárnímu zaměstnaneckému systému“, a tvoří tak radikální pozici. Zároveň podávají určité vysvětlení toho, proč tradiční politický aktivismus selhává (aktivisté používající zavedené prostředky politického boje nemají proti skutečným vládcům světa nejmenší šanci. Pouhé demonstrace nebo stávky nemohou prolomit hradby systému, v němž jsou všechny mocenské nástroje, od bank po média, kontrolovány z jednoho centra.)
Ale hlavní je, že tyto konspirační teorie nám vykreslují obraz současného světa, který má pevný střed. Už nejsme ve světě, jenž působí jako proměnlivá síť bez pevného mocenského centra, jak jej popisují Hardt a Negri v knize Impérium. Dnešní realita už není to, co Slavoj Žižek nazývá lacanovským pojmem „ne-vše“, realita, které vždy něco chybí, aby z ní byl vnitřně soudržný celek. Nebo Badiou, který tvrdí, že dnes už vůbec nežijeme ve „světě“ jako určitém uspořádaném prostoru. Globální kapitál či monetární abstrakce uvedly do pohybu všechny prvky a nevytvářejí z nich nějaký nový svět, nýbrž vyvolávají pouze jejich nekonečný a bezesmyslný pohyb.
Konspirační teorie provádějí „odhalení“. Odhalují, že chaotičnost a nestabilita dnešní globální reality je jenom zdánlivá. Ve skutečnosti se za tím vším skrývá skupina světovládců. Je to skupina natolik mocná, že své zájmy a vize dokáže globálně prosazovat. A třebas nastala ekonomická krize, nestane se z ní lavina. I tato krize je nějak skrytě řízená a nezpůsobí nic, co by už předem nebylo v plánu mocných.
Konspirační teorie a dokumenty jako Zeitgeist vlastně říkají, že současný kapitalismus je organizovaný, i když tajně, a že mu vládne nějaké centrum. Žižek tyto představy vysvětluje tak, že když se rozpadl velký Druhý (obecně přijímaný řád významů, příkazů, symbolů), objeví se Druhý Druhého, fantasma, že je tu neviditelná moc, která v skrytu tahá za nitky. Naše vnímání reality tím znovu nabývá ztracenou celistvost. V záplavě nepřehledných pohybů a nevyzpytatelných změn vzniká ucelený obraz světa, v němž kdosi pevně vládne.
Mnohem těžší je přijmout představu, že dnešní globální kapitalismu žádné řídící centrum nemá a nikdo jej neovládá. Je jako rozjetý vlak, který nemá brzdy, jak kapitalismus kdysi nazval Walter Benjamin. Představa skýtající na druhou stranu jistou naději. Jednou může nastat situace, v níž se nahromadí tolik rozporů, že to vyvolá sociální a politickou explozi. A ta neskončí v chaosu, nýbrž z ní vzejde nový politický a sociální systém, v němž se konspirační teorie stanou něčím obskurním.
O konspiračních teoriích se bude diskutovat v Pražské škole alternativ, 5. 9. 2011, 18.00, Café V lese, Krymská 12, Praha 10 — Vršovice.
Vystoupí Michael Hauser (Socialistický kruh), Daniel Solis (Alternativa Zdola), Vladimír Prorok (politolog), moderuje: Jiří Silný (Ekumenická akademie Praha).
To máte tedy rozhodně pravdu.
Někdy mi to připadá jako kdyby to byla hluboce lidská vlastnost, patřící k psychologickéí výbavě člověka - aspoň jako sklon k tomuto ...
Redakce o tento můj text neprojevila zájem; proto zde - v souvislosti s jinou běžící diskusí ("Karl Marx nebyl křesťanským demokratem") zanechávám alespoň link na něj:
http://jopol68.npage.de/konspiracniteorie.html
DR otisklo. Bylo to v době, kdy se to v jimi v diskuzích DR jen hemžilo a objevovaly se i v článcích. Velký zájem tehdy nevzbudil, ale doba, kdy DR otevřel stavidla ruské propagandě, naštěstí skončila.
http://denikreferendum.cz/clanek/17681-sila-konspiracnich-teorii
Ani Michael Hauser v roce 2011 ani pan Poláček se nezmiňují o tom, že za konspirační teorií bývá silný mocenský hráč bez jehož podpory vyšumí, například za PROTOKOLY byla carská ochranka a za jejich znovuoživením v nedávné době u nás také ruské zájmy.
Protože by to připomínalo "konspirační teorie", a ty jsou, jak známo, blbost.
Někdy konspirační teorie nenápadně přecházejí v zábavu a zase zpět . (Neexistující přistání Apolla na Měsíci, či pitvání ufonů z Roswellu budiž uvedeny za všechny). Konspirační teorie leckdy živí i zdánlivá nudnost skutečného světa.
Zjišťovat, zda lidé konspiračním teoriím věří, nemá smysl.
Pokud autor nestanoví nějaká objektivní kritéria toho, co je konspirační teorie, nebylo by vlastně velkým problémem označit za konspirační teorii třeba i marxismus, pokud bychom chtěli nadobro znemožnit jeho stoupence.
Vždyť i marxismus (ze svého hlediska) odkrývá utajené organizované zlo.
Jak ale připomněl pan Kubička, za vypouštěním konspiračních teorií (například "Protokoly siónských mudrců") stojí často silný mocenský hráč, který jedná promyšleně, tedy vlastně konspiračně :-)
Jaký je tedy rozdíl mezi tím, zda za všechno zlo ve světě mohou v jednom případě Židé a ve druhém případě kapitalisté?
Ovšem neznamená to, že by se reálně nedělo vůbec nic, co se konspiračním teoriím podobá.
Jak se někdy říká: To, že jsi paranoidní, ještě neznamená, že po tobě nejdou.
B: "Vy jste úplný blázen, člověče. Kdo by věřil vašim hloupým konspiračním teoriím? Byl to naopak právě Sovětský svaz, kdo zachránil svět před vládou barbarů!"
Ty hypotézy se nevylučují, nebo jen do jisté míry ta první s druhou. Například pan Poláček píše: „anonymní pisatel s nejhlubším vnitřním přesvědčením události tohoto světa vysvětluje...“ Z publikovaného textu se nedá jasně určit, jaké má pisatel vnitřní přesvědčení, důvody, proč někdo konspirační teorie hájí a šíří můžou být různé, například se zdá, že zatímco Ron Hubbard své vlastní mytologii nevěřil, a šlo mu prostě o peníze a moc, četní řadoví scientologové ji asi berou velmi vážně.
V tom článku, na který jsem zde odkazoval, píšu o tom, že konspirační teorie se nedají vyvrátit:
„Představa, že zásadní společenské události jsou řízeny podle předem daného tajného plánu, dává konspiračním teoriím neobyčejnou sílu. Dokážou vysvětlit složité dění elegantně pomocí omezeného množství základních postulátů (mají velkou explanační sílu ve smyslu Noama Chomského). Nedají se vyvrátit, protože dokážou vysvětlit i fakta, která zdánlivě svědčí proti nim. Nelze proti nim argumentovat odkazem na „obvykle dobře informované zdroje“, protože ty zdroje jsou součástí konspirace.“
Dopad konspiračních teorií je více v tom, že možnost poznání zpochybňují, než v tom, že by nějaké nepochybné přinášely. Vyvrátit se nedá nic, tak proč bychom nehlásali to, se nám líbí, ať už proto, že je to zábavné nebo proto, že nám to politicky či emočně konvenuje.
Poslední etapa cesty Západu....
O té "poslední etapě" nedávno napsal papež:
„Takzvaně postmoderní situace, poslední či téměř poslední etapa cesty Západu, připomíná tak trochu osud ztroskotanců, kteří se snaží postavit prám,“ konstatoval František ke stavu společnosti v Evropě. Jak dodal, za této situace „absolutní identifikace západní kultury s křesťanstvím už nedává smysl“. Nicméně otázka zní jinak, pokračoval: „Má křesťanství vnitřní sílu k obnově ve své evangelijní přirozenosti na základě radostné zprávy o Kristu pro nás ukřižovaném a zmrtvýchvstalém?“ –„ Samozřejmě že ano!“ – odpovídá papež s poukazem na mnoho tragických období v dějinách, ze kterých vyvedl lidstvo hlas „proroků nadšených pro pravdu a smysl života“ a kteří jsou také dnes kompasem pro ztroskotance naší doby. V závěru svého rozhovoru pro deník L´Eco di Bergamo se papež František přihlásil k názorům těch myslitelů a teologů, kteří tvrdí, že křesťanství budoucnosti bude buď konkrétněji katolické, univerzální a eklesiální s respektem k různým kulturám a stále větším důrazem na charitu a nasazení za spravedlnost a mír – nebo nebude vůbec".
( http://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=27709 )
Takto onálepkované názory mnohdy jen velmi obtížně splňují to pracovní kritérium paní Hájkové pro konspirační teorie, totiž aby "vysvětlovaly historické nebo současné události jako výsledek tajného spiknutí skupiny mocných činitelů".
Jde prostě jen o diskreditaci odlišných názorů nálepkou "konspirační teorie".
--------------------------------
Zkoumejme například, zda existuje souvislost mezi současným (sebevražedným) ekonomickým vývojem a podobou finančního systému.
Michael Hauser však prohlásí, že podléháme konspirační teorii, když nám nějaká taková možnost vůbec přijde na mysl a odchylujeme se tím od jeho (Hauserova) správného názoru.
Hauser naprosto jasně píše, že "konspirační" jsou ty teorie, které tvrdí, že současný kapitalismus nepůsobí jenom sám sebou, tedy ze své vlastní přirozenosti, nýbrž že za jeho negativními stránkami stojí jakási tajuplná skupina spiklenců.
K tomu počinu mě přivedly ve více či méně pravidelných odstupech se vracející - a s nemalým emocionálním potenciálem vedené - diskuse o tom, zda společnost (a její politická organizace) je či není "systém". (Konspirační teorie tedy nebyla vlastním předmětem mého zájmu, nýbrž jenom jakousi vstupní branou k tématu obecnějšímu.)
Ten "prosystémový" náhled (jehož jsem sám zastáncem) vychází z toho, že společnost (a tedy veškeré společensko-politické procesy a proudění) je sama o sobě o b j e k t i v n ě jsoucí entita; tedy vnitřně provázaný celek, který neexistuje jenom nějak živelně, nýbrž má svou relativně pevnou vnitřní strukturu, kterou není možno libovolně měnit. To jest: nemůže ji libovolně měnit sám člověk, který je v těchto strukturách usazen, a je jimi do značné míry determinován.
K a ž d ý člověk je vsazen do tohoto celku, do tohoto "systému"; ale ne každý si to dokáže uvědomit. Nedokáže si uvědomit, vůbec nějak vizuálně představit celý ten komplex všemožných (a mnohdy skrytých) společenských struktur, procesů, vzájemného působení; a proto se tak mnoho lidí snaží to všechno si zjednodušit na ten obraz, že nakonec přece za vším stojí lidé, jako jednající subjekty. A tedy "konspirátoři".
Obecná představa fungování společnosti víceméně osciluje mezi tím prvním a druhým stupněm: tedy mezi čirou subjektivitou, a mezi institucionalismem.
Jak jsem v textu napsal, klasický politolog sice dokáže vidět určité instituční struktury; ale nedokáže vidět už dále, a tak i u něj nakonec charakter těchto struktur, těchto institucí záleží výhradně do dobré (či špatné) vůli lidí. Ale ani erudovaný politolog nedokáže (většinou) vůbec spatřit ty struktury vyššího řádu; a nedokáže proto pochopit, že pokud je zapotřebí nějakých zásadnějších (pozitivních) změn, nevystačí se s apely na dobrou vůli účastníků, nýbrž že je nutno cíleně změnit charakter a působení těch hlubších rovin působení.
A - a vlastně tohle bylo hlavním cílem mé analýzy - chtěl jsem poukázat na to, že každý vyšší stupeň těchto působících faktorů je možno poznat a vůbec spatřit jenom tehdy, když si k tomu dotyčný vypracuje odpovídající, principiálně novou zkušenost. Pouhá znalost určitých teorií nestačí; ta je pouze abstraktní, ta nepodává žádný plastický obraz. Je nutno si danou záležitost znovu a znovu "osahávat", v jejím bytí, v jejím působení - a teprve potom se mohou před vnitřním zrakem vynořit obrysy nového světa.
Ještě znovu k těm politologům (to jest, to samé platí analogicky o všech kdo mají nějakou fundovanější znalost politických reálií): oni samozřejmě mají svou odbornou znalost určitých politických struktur, a tak velice snadno propadají iluzi (anebo přímo hybris?..), že o fungování politiky a státu a celé společnosti toho přece vědí dost. A vůbec si nedokáží představit, jak daleká je ještě cesta k pravému poznání těch dalších a hlubších entit a faktorů určujících naše společenské, ekonomické a politické bytí.
Jenže: na počátku všeho zla jak známo stojí had; a had je ďábel.
Takže nebýt ďábla (a jeho zlovolného úsilí škodit božímu dílu), nebylo by tedy zřejmě nic špatného na tomto světě.
Měl jste samozřejmě pravdu s tím, že za leckterými konspiračními teoriemi stojí ty či ony zájmy; ale tím je vyřčeno všechno, a není co k tomu dodat.
Ovšem, v určitém smyslu by toto Vaše konstatování mohlo vést ke zcela nečekaným důsledkům: kdyby se totiž pojalo jako tvrzení, že za (všemi) konspiračními teorii stojí něčí zájmy (a tedy něčí skrytá ruka) - pak by to svým způsobem samo bylo konspirační teorií... ;-)
Na jedné straně samozřejmě marxismus jako takový je vším jiným, nežli konspirační teorií; přesně naopak je to nejvlastnější podstatou a specifikem marxismu, že za jednáním lidí vidí objektivně existující dějinné a společenské procesy.
Na straně druhé je ovšem nepopiratelný fakt, že v reálné praxi komunistického hnutí ta původní marxistická myšlenka skutečně namnoze zdegenerovala v tu konspirační formu, tedy v tom uvedeném smyslu že "za všechno můžou kapitalisté". Což pak už přímou cestou vede k (naprosto antimarxistické) představě, že tedy postačí odstranit (či přímo fyzicky zlikvidovat) všechny kapitalisty, a už nám tu hned propukne ten zářný svět komunismu.
Což je jenom dalším dokladem mé centrální téze, jak dalece je člověk polapen v subjektivizujícím výkladu veškerého dění - tak dalece, že tomu subjektivistickému výkladu podléhají i ti, kteří jsou zastáncem ideje, která ve skutečnosti tvrdí naprostý opak.
Zdá se mi ovšem, že pan Nushart za "marxismus" považuje kdejakou myšlenku, se kterou kdy přišel minulý režim.
Ale to je jedno, nehodlám to víc rozpitvávat.
Ještě jsem chtěla upozornit na to, že konspiračními teoriemi se mimo jiné zabývá také Sisyfos. Ale nezabývá se těmi politickými (aspoň mám ten dojem), nýbrž za konspirační teorie nejčastěji považuje alternativní medicínu a různé nauky s ní spojené. To jen tak pro zajímavost.
Aby byl člověk skutečně dobrý, musí mít (Ježíšův) zákon v srdci, nejlépe tak, aby nemusel nijak dlouho přemýšlet, co je dobré a co zlé. Ježíšovým zákonem je, jak víme, láska. Má-li člověk v sobě lásku, pak nebude dělat nic zlého. Ďábel mu ovšem škodit může - třeba tím, že mu způsobuje utrpení.
Za jednotlivými konspiračními teoriemi podle mne bývá častěji konkrétní / mnohdy přesvědčivě dohledaný/ činitel s konkrétním, z logiky věci vyplývajícím zájmem, než jakási skrytá ruka s neurčitými záměry.
Žádnou "teorii Nového světového řádu", kterou zde Hauser zmiňuje (kromě tedy té teorie komunismu - což měl být také nový světový řád), neznám.
Je ale například následující Hauserův popis typické konspirační teorie v nějakém rozporu s popisem korporátního kapitalismu z pera současného marxisty?
"Podle této teorie je tu nepočetná mezinárodní skupina elity, která kontroluje a ovlivňuje vlády, ekonomiku a média v globálním měřítku..."
Svět samozřejmě (zatím:-) není řízen z jednoho centra, je multipolární, ale je prostě nesporným faktem, že právě proglobalizační (a také i marxistická) část levice o takovýto svět, který by byl řízen z jednoho centra, sama usiluje. A není to nic tajného, vždyť (údajná) potřeba nadnárodních politických struktur, které by (údajně) měly zkrotit nadnárodní kapitál, je proglobalizační marxistickou levicí veřejně deklarována. Na toto téma v minulosti vyšlo v DR několik článků.
Co je tedy vlastně podle Michaela Hausera na takovémto pouhém vzetí na vědomí těchto veřejně deklarovaných cílů proglobalistické levice za "konspirační teorii"?
Co podle vás, prosím vás, znamená "řídit svět z jednoho centra"? Znamená to přímou diktaturu? Nebo nepřímé zákulisní ovlivňování? Je to vláda politická hospodářská nebo ideologická? Nebo vše dohromady? Řídili podle vás takto (z jednoho centra) komunisté východní blok nebo se o to aspoň pokoušeli? Neukázalo se snad, že to nejde? Myslíte si, že to dnes chce někdo zopakovat?
Já nemám pocit, že by Hauser patřil k nějaké organizované skupině neomarxistů, která se údajně snaží ovládnout svět a řídit ho z jednoho centra. A skupina, která by nebyla organizovaná a jednotná, by těžko mohla takto svět byť nakrátko ovládat.
Vy připisujete jakýmsi "neomarxistům" jakési stejné cíle a vlastnosti. Já naopak vidím, jak jsou ti lidé, kteří takto dnes bývají označováni, úplně rozdílní. Vůbec by se neshodli, natož aby mohli někoho ovládat.
Jinak pochopitelně netvrdím, že Hauser má ve všem pravdu. Jenom mám o něm jinou představu, než o něm asi máte vy. Moje představa o Hauserovi je o trochu jasnější než moje představa například o vás. Ale mohu se mýlit, samozřejmě.
Netvrdím, že to vůbec nemůže být pravda. Možná na tom něco je. Jestli tomu rozumím, tak vy se asi domníváte, že určití lidé se mohou pokusit řídit svět nikoliv zákulisně, ale přímo, legálně, jakožto "světová vláda". Je to tak?
Zatím tady máme jen světovou ekonomiku, nikoliv světový stát a světovou vládu (ne že by po nich nikdo netoužil). Ke světové ekonomice však podle Marxovy teorie kapitalismus zcela zákonitě spěje. Hledá si nové prostory, nové trhy, nová odbytiště... A odstraňuje překážky, které mu v tom brání. Čili Marx by nevěřil, že vývoj někdo záměrně řídí. I když se ten někdo může snažit to dění ovlivňovat.
Mě tahle zkušenost utvrdila v názoru, že pokud něco nevznikne spontánně, protože pro to uzrál čas, tak se to ani neudrží. K tomu samozřejmě musím věřit, že čas nějakým způsobem "zraje".
Zatímco když prohlásím něco v tom smyslu (jak zmínila paní Hájková): "Všechno politické dění na tomto světě je řízeno nějakou tajemnou, skrytou skupinou spiklenců, kteří manipulují i výsledky voleb, kteří ještě dávno za časů komunismu určili že prezidentem bude Havel" atd.atd. - pak je to prostě magořina. A tedy "konspirační teorie" v onom specifickém smyslu, v jakém je tu projednávána.
To není tak zcela snadná otázka, paní Zemanová. Ono asi bude záležet na tom, kterým směrem se díváme.
Já musím přiznat, že ty "informační" servery které jsou obvykle s těmito konspiračními teoriemi dávány do spojitosti (a které jsou pravděpodobně skutečně do nemalé části či zcela řízeny či přinejmenším ovlivňovány zcela specifickými subjekty se zcela určitými zájmy) - tak že já takovéto servery nesleduji.
Já osobně mám zkušenost spíše s "magořinou prostou"; kdy lidé tvrdí s naprosto vážnou tváří i ty nejšílenější nesmysly, ačkoli je za to nikdo neplatí a nikdo je k tomu nenutí.
Ostatně: to že ti tvůrci těch konspiračních teorií v tom prvém smyslu jsou určitým způsobem manipulování a třeba i placeni - to ještě zdaleka neznamená, že oni sami tomu (alespoň zčásti) nevěří.
Je samozřejmě možné že část z nich to dělá z čirého cynismu, prostě podle hesla "jedno co píšu, hlavně když za to dostanu zaplaceno"; ale dá se soudit že přinejmenším velká část z nich se k něčemu takovému připojí proto že sami jsou už příslušným způsobem vnitřně nastaveni.
Výsledek voleb se tedy, podle tohoto názoru, dá objednat, a to se samozřejmě dá využít "k ovládnutí světa". Tohoto mechanismu využívají samozřejmě jen podlí nepřátelé proti spravedlivým, kteří všechno myslí dobře, a to dobro dělají třeba prostřednictvím neziskových organizací.
2. Druhá skupina lidí tvrdí, že ke získání politického vlivu není potřeba (tímto výše popsaným, poměrně složitým a možná nespolehlivým způsobem) manipulovat volby (nač je taky manipulovat, když třeba v Rusku už zmanipulované jsou - každý to tam ví a nikomu to nevadí), ale že politický vliv lze získat přímo, prostřednictvím (zmanipulovaných) neziskových organizací a takto získaný politický vliv se samozřejmě dá využít "k ovládnutí světa". Tohoto mechanismu využívají samozřejmě jen podlí nepřátelé proti spravedlivým, kteří všechno myslí dobře, a to dobro dělají třeba prostřednictvím "úprav nedokonalé demokracie".
-----------------------------
Na té nedokonalosti demokracie se ostatně shodnou obě strany.
-----------------------------------
Mé stanovisko tedy je:
Braňme demokracii před těmi, kteří ji chtějí "upravovat" nebo "zdokonalovat" pro své potřeby.
Přitom je Hauserova centrální myšlenka naprosto jednoduchá: on se zásadně distancuje od jedné takové zcela konkrétní konspirační teorie pod jménem "Zeitgeist", která tvrdí právě to, že veškeré světové dění je řízeno jakousi skupinou kapitalistických spiklenců, kteří kromě jiného zinscenovali i 11. září.
Oproti tomu Hauser tvrdí, že tento svět je ve své podstatě chaotický - a že ti co stojí za tou konspirační teorií si to nechtějí přiznat, nedokáží svět pochopit v tomto jeho živelném, neřízeném pohybu. V tomto smyslu se tedy ten Hauserův náhled na věc kryje s mým vlastním: tedy že za vznikem těchto konspiračních teorií stojí především neschopnost lidí pochopit svět v jeho vlastním složitém pohybu, a křečovitá snaha si tento složitý pohyb vysvětlit jako dílo zcela konkrétních (byť i skrytých) lidských aktérů.
Kde se ale s Hauserem neshoduji (přinejmenším ne zcela), to je ten moment kde on celý ten pohyb současného kapitalismu zřejmě pojímá jako p o u z e chaotický. On v tomto chaotickém pohybu ("nebrzděný vlak") vidí dokonce určité pozitivum respektive naději: "Jednou může nastat situace, v níž se nahromadí tolik rozporů, že to vyvolá sociální a politickou explozi. A ta neskončí v chaosu, nýbrž z ní vzejde nový politický a sociální systém, v němž se konspirační teorie stanou něčím obskurním."
Tady bych to viděl přece jenom poněkud jinak (a velmi správně to vyhmátla paní Hájková, že i Marx by nad takovýmto pojetím přinejmenším potřásal hlavou.)
Ano, ten pohyb tržního kapitalismu sice skutečně je do značné míry chaotický (Marx používal termínu "živelný") - ale to nijak neznamená, že by tu zároveň nepůsobily zcela specifické zákonitosti pohybu a vývoje kapitálu. A zdá se, že porozumění pro existenci a působnost těchto skrytých zákonitostí se u Hausera (jakož i v celém "postmarxismu") zcela ztrácí. A přitom je právě toto u Marxe ten naprostý základ všeho.
Podle Vás je tento svět zřejmě ve smrtelném ohrožení ze strany spikleneckých skupin, které pod záminkou humanizace světa jenom čekají na to, až budou moci tomuto světu skočit po krku a proměnit ho v jeden jediný velký Gulag.
Na té mnou uvedené stupnici poznávání světa subjektivní - psychologické - politologické - sociologické - metafyzické je totiž marxismus vlastně doslova zaklíněn mezi tu úroveň čtvrtou a pátou. Tedy mezi to poznání "sociologické" a "metafyzické". A právě toto specifické začlenění je základní příčinou potíží s výkladem a pochopením marxismu.
Tímto svým hraničním umístěním mezi metafyzikou a sociologií Marx jaksi "visí ve vzduchu"; a tak nakonec není srozumitelný ani těm, ani oněm.
Pro filozofy je Marx příliš "přízemně materialistický", neboť se nevyjadřuje ve formě abstraktních metafyzických kategorií. Na straně druhé ale pro sociology (a vůbec příslušníky sociálních věd) je Marx nesrozumitelný, příliš obecně teoretizující - právě pro své zakotvení v té nejvyšší, metafyzicko-filozofické rovině.
Tato Marxova podvojnost je dána prakticky tím proslulým rozdílem mezi "mladým Marxem" a "starým Marxem".
Ten "mladý Marx" - ten samozřejmě nebyl metafyzikem v obvyklém smyslu, už tehdy byl důsledným materialistou - nicméně stále ještě člověka pojímal v obecných, tedy de facto filozoficko-metafyzických kategoriích. Ten mladý Marx stále ještě pojednával člověka jakožto člověka v ů b e c; byť i materiálně podmíněného.
Zatímco ten "starý" Marx (tedy především Marx Kapitálu) - ten už tohoto "člověka vůbec" opouští, pro něj je člověk už zcela zásadně definován svým postavením v systému zcela konkrétní společenské produkce (tedy především kapitalismu). Takovéto pojetí, kdy člověk je víceméně lineárním produktem daných poměrů, to už ovšem není pojetí obecně filozofické, nýbrž právě už konkrétně sociologické.
Takže ještě jednou: ono už pochopení těch jednotlivých rovin působení (a poznání), té sociologické a té filozoficko-metafyzické, je velice obtížné a vlastně vyžaduje specialisty. Ale tím že Marx jak řečeno je svým pojetím vklíněn do meziprostoru mezi oběma těmito rovinami, se celá věc stává ještě řádově složitější. A proto je to tak velice obtížné, proniknout do skutečného způsobu Marxova uvažování, jeho modelu světa.
A je to - jen tak mimochodem - krajně obtížné i pro marxisty samotné; i u nich naprostá většina sklouzne buďto k tomu sociologismu (tedy k přímočarému antikapitalismu), anebo ale k abstraktním filozoficko-humanistickým úvahám. K tomu druhému inklinuje současný postmarxismus, který to ještě míchá s dnes tak populárním psychologismem (respektive pojmy vypůjčenými z arzenálu psychoanalýzy).
http://www.christnet.eu/clanky/6066/krestane_a_konspiratori.url
Některé snad opravdu mohou vzniknout spontánně, a to z důvodů, které zde byly zmíněny, hlavně tedy z potřeby dodat chaosu řád a vysvětlit jevy a děje jednoduchým a všezahrnujícím způsobem, jak o tom psal pan Kubička. Způsoby předávání a množství sdílení těchto teorií ukážou, na co jsou citliví jejich konzumenti, takže do jejich prostředí pak není obtížné vypouštět balónky s chytře vymyšlenými nápodobami spontánních teorií a spolehnout se na jejich rychlé šíření, dopracovávání a vylepšování.
http://orgo-net.blogspot.com/2018/05/proc-je-pocasi-naprosto-nevyzpytatelne.html?m=0
Pan Poláček ale označil křesťanství, vzhledem k jeho pojetí zla, za konspirační teorii, a já jako křesťan s ním souhlasím.
Spor o konspirační teorie je vlastně v přenesené rovině sporem o princip, zda za původem zla stojí inteligence, nebo spíše náhoda a předpokládaný chaotický charakter světa.
V mnohých případech se mi opravdu zdá, že zlo jedná promyšleně. Vlastně by se tedy dalo říci, že tím podléhám konspirační teorii o zlu.
Kdybych byl ovšem marxista, musel bych se dívat na dění ve světě vědecky a promyšlenost zla bych pak připustit nemohl.
Vědecký pohled v tomto případě znamená, že za příčinu zla bych musel považovat přírodní (historické) zákony nebo chaos a náhodu, nikoliv promyšlené jednání ze zlé vůle.
------------------------
Základním kritériem konspirační teorie by tedy mohla být principiální nemožnost její falsifikace, konspirační teorie prostě nelze ani potvrdit, ani vyvrátit (viz Karl Popper - pouze teorie, kterou je možné podrobit falsifikaci je racionální). Křesťanství samozřejmě není principiálně možné falsifikovat, neboť je založeno na víře a nikoliv na vědeckém poznání.
Pokud je tedy marxismus založen na vědeckém poznání a nikoliv na víře, mělo by být principiálně možné ho falsifikovat.
Název konspirační je možná v dnešní době už asi blbost, protože k jejich šíření žádné konspirace není třeba. A některé ani nelze považovat za teorie, protože nemají hlavu ani patu. Házet je do jednoho pytle nebo je nějak přesněji definovat, je opravdu těžké, už z toho důvodu, že někdo k nim počítá to, někdo zas ono... Jejich původ je různý - mohou být lidové i vytvořené tajnými službami...
V jistém smyslu se podobají virům v počítačovém programu.
Vy stavíte vědu a víru do protikladu, ale ono to tak nemusí být. Znám křesťany, kteří tvrdí, že nevěří, nýbrž jsou přesvědčeni, a někteří dokonce tvrdí, že jsou vědecké důkazy pro to či ono, jen jim nikdo nevěnuje pozornost.
Zatímco někteří marxisté byli odmala vychováváni ve víře, že marxismus je pravda, a tak i později přistupovali k jeho studiu. Že jdou studovat pravdu o světě. Pokud má člověk něco studovat, velmi záleží na tom, zda dopředu věří, že je to pravda nebo zda k tomu přistupuje skepticky či s apriorním vědomím, že mu někdo chce "valit klíny do hlavy". U přírodních věd tato obava většinou nebývá. Ale u věd o člověku a společnosti to tak je. Někteří lidé nevěří třeba ani tomu, že existuje kapitalismus.
Michal Hauser staví do protikladu konspirační teorie. Příběhy a teoretické uchopení. O tom, že je možné a žádoucí uchopit svět z jednoho všeobjímajícího úhlu vůbec nepochybuje, V závěrečné větě vyjadřuje víru, že že politická a sociální explose neskončí v chaosu, ale vzejde z ní nový politický a sociální systém, což považuje za žádoucí.
To je řekl bych opravdu víra, víra v nevyhnutelnost pokroku a v to, že pokrok směřuje k potlačení různorodosti a jejím nahrazením něčím, co bude lepší. Michal Hauser se sice od konspiračních teorií distancuje, ale s tím, co považuje za jejich cíl, se ztotožňuje.
----------------------------
Ve světle tohoto základního požadavku racionality se mnohé současné vědy ocitají v rozbředlém světě lidských interpretací (např. ale matematika, díky tomu, že je vědou abstraktní, ohrožena není).
Nepozorovaně se opět stírá v osvícenství vytvořený rozdíl mezi vědou a vírou, věda se tiše stává vírou, vědeckost je často určována autoritou, stejně jako v případě náboženství a jeho požadavků na správnost víry. Hypotézy, které by byly ohrožující pro panující diskurz (ale které samozřejmě musí splňovat podmínku racionality - jsou testovatelné, principiálně vyvratitelné, aby nebyly pouhými konspiračními teoriemi), nejsou vyvraceny racionálními postupy, ale je snaha je diskreditovat. Jednou z metod diskreditace pak může být i nálepka "konspirační teorie" na myšlenky, které základní kritérium konspirační teorie nesplňují, ale jsou ohrožující.
Naskýtá se zde jistá paralela mezi funkcí čarodějnických procesů a označením něčeho (pro panující diskurz znepokojujícího) za "konspirační teorii".
Další funkcí konspirační teorie tedy může být i to, aby se stalo obecně nepřijatelné přemýšlet určitým směrem, označeným jako směr "konspirační".
P.S. Znovu musím upozornit na rozdíl mezi skutečnou konspirační teorií a tím, co je za konspirační teorii účelově označeno. Potřeba objektivního rozlišovacího kritéria je naprosto nutná. Jako takovéto základní kritérium navrhuji splnění požadavku testovatelnosti - principiálně nevyvratitelná hypotéza není racionální a spadá tedy do oblasti víry.
Není ale třeba víru odsuzovat, odsuzovat můžeme spíše vzájemné (neuvědomělé) zaměňování víry a racionalismu. Vraťme se od své nové víry do starého dobrého osvícenství :-)
n e u v ě d o m o v a n á a tedy nereflektovaná,
jako ta víra předosvícenská.
Co mě na tom článku v Christnetu zaujalo, to bylo to konstatování autorky, že ke konzumaci těchto konspiračních teorií jsou náchylní především ti, kdo mají rigidní vztah k životu.
Tedy ti, kdo potřebují mít naprosto jasná životní pravidla, jasné, přísné a neměnné normy. A takovíto lidé pak v těchto konspiračních teoriích dostávají právě to, co potřebují. jasný a přehledný obraz světa, na straně jedné jasné a nepochybné zlo, na straně druhé stejně tak jasné a nepochybné dobro. Není už zapotřebí o něčem složitě a namáhavě přemýšlet; postačí zaujmout postoj, a pak už se v něm nenechat za žádnou cenu zviklat.
To je věc o které by se dalo opravdu hodně dlouho diskutovat, probírat ji z různých stran.
Celkem nejjednodušší jsou kořeny tohoto jeho "metafyzična": Marx filozoficky naprosto jednoznačně vycházel z prostředí německé filozofie té doby, která byla zcela dominována Hegelem, respektive posthegelianismem. Marx se sice na straně jedné naprosto radikálně právě od Hegela a jeho "metafyziky" distancoval - jenže jak už to v takových případech bývá, nakonec od svého "učitele" převzal fakticky daleko více, než kolik si sám uvědomoval, a než kolik by si sám byl ochoten přiznat. Určité vzorce myšlení, ty si člověk prostě osvojí automaticky, když žije v určitém intelektuálním prostředí.
V každém případě Marx od Hegela přejal jeho dialektiku (a to bylo prakticky to jediné k čemu se otevřeně přihlásil jako k Hegelovu dědictví). Dialektika v daném případě znamená především schopnost vnímat a analyzovat věci ne v jejich fixní podobě, jak je vidíme svýma očima - nýbrž za prvé v jejich neustálém pohybu, vývoji a vzájemné podmíněnosti; a za druhé v jejich podstatě, v jejich skrytém jádru, které stojí za tímto vším vnějškovým pohybem.
A právě tohle bylo pro Marxovu analýzu kapitálu a kapitalismu specifické a jedinečné: na rozdíl od klasických ekonomů, kteří ekonomické procesy pojímají jenom v jejich bezprostřední jevové podobě, Marx dokázal dohlédnout "hlouběji", pod tento povrch, k samotné podstatě veškerého dění. To je právě to co žádný "obyčejný" ekonom nedokáže; protože když to dokáže, přestane být tuctovým ekonomem, a stane se marxistou.
Lenin o tom hegeliánském dědictví u Marxe napsal, že "nikdo nemůže pochopit Marxův Kapitál, kdo nečetl - a nepochopil - c e l é h o Hegela". To bylo sice na straně jedné zase takové čistě leninské přehánění (musím přiznat, že celého Hegela jsem si sám doposud prostudovat nestačil); ale ta pravdivá stránka toho Leninova výroku je v tom, že bez pochopení struktury a metody Hegelova myšlení skutečně nemůžeme pochopit jedinečnost Marxových analýz kapitálu a kapitalismu.
A máte naprostou pravdu, paní Hájková, že u těch dnes tak módních "postmarxistů" se všechno toto ztrácí - jak Hegel, tak i skutečný Marx.
Vezměme si jenom tu kategorii "odcizení" - naprosto centrální kategorie, bez které vůbec není možno pochopit, proč pro Marxe je kapitalismus natolik deformovaným systémem nejen z hlediska čistě sociálního, ale i z hlediska obecně humánního.
Ten naprosto základní rozdíl Marxovy analýzy kapitálu a kapitalismu oproti klasickým ekonomům je v tomto: pro ty obyčejné ekonomy se nakonec jedná jenom o holou ekonomickou efektivitu. Dokud celé to soukolí produkce a konzumu jakž takž dobře funguje, je pro ně všechno v pořádku.
Oproti tomu Marx - a to sice právě jakožto filozof - i v ekonomice vždy hledí na c e l ý komplex veškerého dění které zde probíhá. Pro obyčejného ekonoma je člověk jenom kolečkem v tom soukolí produkce; zatímco Marx naopak všude vidí v prvé řadě člověka. A veškerou produkci hodnotí výhradně podle toho, zda slouží rozvoji lidské bytosti a lidské svobody, anebo tyto ale omezuje a ničí.
Tohle přesvědčení, že svět - i když to tak nevypadá- je přece jen zařízen tak, jak ho lidé potřebují, je řekl bych jednou z věcí, které odlišuje věřící od nevěřících.
Univerzální výklad světa sice nemusí být nutně pravdivý, ale jak by mohla vypadat síla, která ho prosadí?
Michael Hauser stejně jako Vy patří k lidem, u kterých se potřeba víry střetává s kritickým myšlením. Hauser šel opačnou cestou než Vy, od křesťanství k víře v pokrok a víceméně marxismus.
Domnívám se, že vy jste si příklonem ke křesťanství polepšila, kdežto Michael Hauser si pohoršil. Věřit v Boha je v mnoha směrech lepší než věřit v marxismus nebo něco podobného. Křesťané si už z velké části zvykli na to, že bývají často menšinou a nemají potřebu jinověrce a ateisty potlačovat. Například papež František je poměrně bojovný a proti leckterému zlu brojí, ale jiné víry mezi těmi zly nápadně chybí.
Další výhodou víry v Boha je to, že důkazy nepotřebuje a nemusí ani tvrdit, že nějaké má.
Michael Hauser je ostatně mladý člověk a ještě se bude názorově vyvíjet. Možná skončí u islámu jako Roger Garaudy. Islám má myslím z těch různorodých univerzalismů nejblíže k tomu, aby se ve velké části světa beze zbytku prosadil.
V podstatě to přesně odpovídá tomu s čím mám zkušenosti já sám; a podporuje to mou tézi, že lidé takovéto nesmysly vytvářejí a šíří ne proto, že by je za to někdo platil, ale proto že je k tomu nutí nějaká vnitřní potřeba. Vnitřní pnutí. - Což je v daném případě dokumentováno i tím jak on sám (v kolonce o sobě) uvádí jak hledá nějaké duchovní zakotvení. Ovšem - v nějakých obskurních formách spirituality. To je naprosto přesně ten vzorec, který znám i já: jedinec napohled zcela normálně působící a konající, ale s nějakou hlubokou vnitřní nejistotou, kterou se snaží - zoufale a křečovitě - kompenzovat útěkem do esoterické spirituality a do zdánlivých jistot konspiračních teorií.
A je v tom - totiž u těch kteří tyto konspirační teorie vytvářejí - asi i velký podíl osobního exhibicionismu. Což je zase zřejmě kompenzace těch vnitřních nejistot: mám své "followery", kteří mi ve všem dávají za pravdu - a tak jsem spokojený, jsem Někdo.
Přesně naopak já se s ním v tomto ohledu zcela zásadně rozcházím - neboť on tvrdí že současný svět je "multipolární", že není možno ho uchopit nějakým univerzálním jednotným modelem.
Jeho názor je - velice zjednodušeně - asi takovýto: svět je sice sám o sobě spontánní (nedeterminovaný a nepředpovídatelný); nicméně v tomto spontánním živelném pohybuje existují určité konstantní faktory, které působí natolik rušivě a natolik deformují základní potřeby lidské bytosti, že tyto negativní faktory člověk bude jednou nucen odstranit, až se to jejich negativní působení vyhrotí k nesnesitelnosti. A po jejich odstranění - zcela logicky - bude následovat svět lepší, humánnější.
Proč potom s Badiouem obdivují svatého Pavla zakladatele univerzalismu"?
To, že někdo uznává současnou multipolaritu světa, ještě neznamená, že to nechce v budoucnu změnit.
V tomto neuvědomovaném novodobém náboženství bych hledal vhodné prostředí pro samovolné šíření samotných (těch skutečných) konspiračních teorií. Člověk je většinou nevyléčitelně náboženská bytost i v případě, že svoji náboženskost popírá, v tom případě je náboženský nevědomě.
Myslím ale, že v tomto nereflektovaném náboženství je možno najít i "příčinu údivu nad blbostí těch ostatních", kteří těm (ať už skutečným nebo domnělým) konspiračním teoriím podléhají (nebo "podléhají"). Pro takto udiveného člověka "ti blbí ostatní" vlastně podléhají konkurenčnímu náboženství a tento "údiv nad blbostí ostatních" vlastně tak trochu připomíná starou dobrou náboženskou nesnášenlivost...
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Univerzalismus
Protikladem univerzalismu ve smyslu náboženství je asi náboženství kmenové (identitární).
Nebo možná - ještě jinak - náboženství osobní. K tomu se snažím dospět třeba já (jak si všiml pan Kubička).
"Ale jak? Dyť tady není žádná složenka!" divila se babička.
"Dneska se všechno platí přes internet, babi."
"To já neumím, i když ten internát tu s dědou teda mám!"
"Tak já to za tebe zaplatím."
"Tak jo, a nezapomeň mi přinést ten útržek vod tý složenky, dneska člověk nikdy neví, kdy přijde exekutor."
"Aha, tak to bude trochu problém. No nic, zaplatím to hotově na poště."
------------------
"Musíte tam mít v čísle účtu tu pomlčku, ale až za tou tučnou čárou. A tady na tom útržku máte jen adresu plátce, ale nemáte tam účet, na který to posíláte, a variabilní symbol."
"Číslo účtu a variabilní symbol je vpravo, to nestačí?"
"Nestačí, musíte to vyplnit i na tom útržku."
Jdu to dovyplnit, přendavám si brýle, mezitím se u okénka utvoří fronta, ale u jiného žádná fronta není, tak jdu k tomu druhému okénku.
"Pane, tu částku máte s halířema, musíte to zaokrouhlit na celé koruny."
"Takhle s halířema to ty plynárny chtějí. Tak to zaokrouhlete, zaplatím, co mi řeknete."
"Ne, ta částka musí být zaokrouhlená na té složence! Víte, co - vypadáte tak zdrceně - já to za vás přepíšu, tady máte prázdný ten útržek, můžete si ho doma, když budete chtít, dovyplnit."
"Myslel jsem, že dvacet tři halířů se zaokrouhluje na celé koruny dolů?"
"No jo, ale to byste měl nedoplatek dvacet tři halířů a po letech by to dali exekutorovi a vy byste přišel třeba o byt! Radím vám dobře, obětujte těch 77 halířů a budete mít nadosmrti klid."
"Aha, jste jste moc hodná, že mi takhle radíte, já už se v tom dnešním světě vůbec nevyznám, já totiž obvykle platím všechno přes internet a tam to jde i s halířema."
Přijdu domů, jsem rád, že vše dobře dopadlo a chci doplnit údaje na ten útržek, abych ho předal v pořádku babičce. Přendám si brýle a koukám: "Adresa finančního úřadu..."
Oblékám se a spěchám znovu na poštu. Nebohou ženu zastihuji ještě za přepážkou.
"Paní, vy jste ten nedoplatek za plyn místo plynárnám poslala asi finančnímu úřadu. Daně má ale babička v pořádku..."
------------------
Vraceje se z pošty, podlehl jsem nezlomnému přesvědčení, že tento svět je z tajného centra ovládán prohnanou mocí, která vykazuje znaky geniality i blbosti současně. Nesporným cílem jejího vládnutí je udržovat lidi otrávené, aby byli snáze ovladatelní. Veškeré empirické důkazy svědčí pro tuto moji hypotézu!
Já si ho ale nikdy netisknu. Spoléhám ta to, že se nic zlého nestane.
Nejde o to že by se Hauser nechtěl dosáhnout nějakého univerzalismu v humánním smyslu; ale jde o to že on - na rozdíl od marxismu, ale i od řecké filozofie - rezignoval na možnost uchopit světové dění a člověka samotného jedním jediným výkladovým modelem. Podle něj je ten "postmoderní" člověk už příliš zindividualizovaný, nežli aby bylo možno ho postihnout nějakým univerzálně platným určením.
Sice má samozřejmě na jedné straně pravdu; ale je to pravda jenom částečná. To že jsou lidé jakožto individua respektive individuality různí, to ještě naprosto není důkaz toho, že tu zároveň nemohou existovat velice podstatná určení, která jsou jim všem společná. A přes která je tedy možno je všechny oslovit.
Ale možná má to celé ještě jeden aspekt. Za těmito fantasmagorickými výklady možná stojí i hluboká, nevědomá, prapůvodní touha po nějakém mystickém prožitku. Stejně jako přírodní národy si svůj svět oživují představami, že každý strom, každá řeka, každý kámen je (či alespoň být může) sídlem nějakého ducha, který je vybaven tajuplnou silou a mocí, tak dost možná i ten novodobý člověk, ztracený v anonymitě a odcizenosti zvěcnělého světa, podvědomě touží po tom tyto anonymní mechanismy nějak "oživit", ten jejich slepý mechanismus převést do říše tajuplného dění, byť i jenom ve formě číhosi "spiknutí". Ta představa těch tajuplných spikleneckých center může oživit vlastní mysl ztracenou v té anonymitě zvěcnělých procesů, může vyvolat kvasimystický prožitek dotyku s něčím, co je nablízku a přece skryté, tajuplné a nedosažitelné.
Ale nerozumím, jak to myslíte s tím neuznáváním autority? Čí autority?
Pro dítě určitého věku představují nezpochybnitelnou autoritu rodiče. Jejich názory, odpovědi a vysvětlení jsou přijímány bez pochybností (bez ohledu na jejich konkrétní přesnost a pravdivost).
Jak dítě roste a zraje, žádá si uspokojivých odpovědí.
Tímhle však vývoj vztahu k autoritě nekončí. V pozdějším věku děti neberou v podání rodičů skoro nic. Jejich autoritu tedy berou - v potaz. Rodič může být klidně specialistou v probírané oblasti, je to málo platné, ba, někdy, tím hůř. Naopak mínění vrstevníků, ač třeba slaboduché, mívá neodolatelnou přitažlivost.
Takže, lidé, kteří snadno uvěří různým alternativním vysvětlením ("spikleneckým teoriím") především prožívají krizi důvěry ve vztahu k autoritě. Tato mohla zajisté selhat, ale rozhodně nemusela. Jde-li o veličiny odborné, intelektuální či duchovní, nejspíše k tomu všeobecně nedošlo. Jsou však pro to hledány argumenty. Atraktivita vysvětlení nižší úrovně, přicházející mimo dosavadní hierarchii, se k tomu hodí. Akceptováním "spikleneckých teorií" jsou autority potupně káceny na coby staré modly.
O konspirační teorii se ale v tomto případě nejednalo.
V Rádiu Vatikán jsem se dočetla, co například říká jedna křesťanská duchovní autorita o Sýrii. Prý něco zcela odlišného od verze podávané západními mainstreamovými sdělovacími prostředky:
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=27737
Že by Rádio Vatikán šířilo konspirační teorie?
Můžeme tedy mluvit o štěstí, že "génius" Obama vyhlásil jako červenou nepřekročitelnou linii použití zbraní chemických a ne jaderných.