Prostor pro levicovou alternativu existuje, Paroubek ji ale neztělesňuje

Jiří Paroubek tento týden přiživil spekulace o založení nové strany levého středu. Co by takový krok znamenal pro ČSSD? A co pro českou levici obecně? A měl by vůbec nový subjekt šanci trvale zahnízdit v české politice? Analyzuje Vratislav Dostál.

Vr_a

Vratislav Dostál

06.08.2011 17:21

477227_mediafax_mikulas_krepelka

Paroubkova nová strana by odčerpávala hlasy pouze ČSSD a KSČM. Její vznik by tak byl pro levici přímo škodlivý. Foto Mikuláš Křepelka, Mediafax

Již několik týdnů česká média veřejnost zásobují inforamcemi o tom, kterak expremiér a bývalý předseda sociálních demokratů Jiří Paroubek zvažuje založení nové politické strany, případně přestup k národním socialistům. Podle v tomto týdnu publikovaných informací je dokonce pravděpodobnější varianta právě vzniku nového subjektu středolevé profilace.

Paroubek se o potřebě dokončit programové, organizační i personální přípravy nové strany levého středu zmínil tento týden na svém webu vaševěc.cz. Ostatně na stejném serveru v posledních týdnech a měsících opakovaně kritizoval podle něj málo razantní politiku současného vedení ČSSD.

„ČSSD působí jako ohon komety, jejíž jádro tvoří odbory a jejich čím dál tím větší schopnost říkat věci, kterým voliči ČSSD rozumí více, než politice strany, která má obranu jejich zájmů ve svém programu. Anebo už nemá?,“ napsal například expředseda sociálních demokratů v červenci v textu nazvaném příznačně Existuje ještě závazný program sociální demokracie?

Paroubek: ČSSD rezignovala na svůj program
Paroubek v něm ostře kritizuje vedení ČSSD, neboť nejsilnější opoziční strana podle jeho slov rezignovala na svůj program. Bývalý předseda Sobotkově vedení vyčítá slova stínového ministr financí ČSSD Jana Mládka, který v rozhovoru pro Hospodářské noviny uvedl, že ČSSD možná nezruší zdravotnické poplatky či jednání Jaroslava Palase, který dle Paroubka pokračuje ve svém plánu zprivatizovat jedno z krajských zdravotnických zařízení.

Expremiér ve stejném textu také upozorňuje, že se sociální demokraté v poslední době potýkají s nárůstem korupčních případů či případů obecně snižující důvěryhodnost jejích představitelů, což ilustruje na příkladu podle jeho slov podivného studia vrcholových představitelů strany.

„Obávám se toho, že se ČSSD vrací do dob Vladimíra Špidly, tedy předsedy, který postupně opouštěl zásadní programové postuláty ČSSD a nebyl schopen razantně řešit vnitřní problémy strany, které se mu postupně staly osudnými,“ varoval pak v textu Paroubek.

Pokud můžeme věřit jeho slovům, pak právě rezignace sociálních demokratů na jejich program ho vede k úvahám o dokončení programové, organizační i personální přípravy alternativního politického subjektu. „Nová strana levého středu s principiální a razantní politikou donutí ČSSD, aby 'nezpravicověla' příliš," napsal Paroubek v tomto týdnu. Podrobnosti expředseda sociálních demokratů zatím neprozradil. Pro média pouze ve středu uvedl, že nejpozdější termín dokončení příprav nového politického subjektu je podzim.

Podle informací Deníku Referendum sice ještě Paroubek pro ČSSD ztracen není – údajně totiž existuje možnost dohody mezi ním a Bohuslavem Sobotkou spočívající v tom, že se Paroubek stane součástí stínové vlády a na projekt založení nového subjektu rezignuje –, přesto již většina glosátorů a komentátorů české politiky neváhala zauvažovat nad šancemi případné Paroubkovy strany trvale zahnízdit v české politice.

Tak například Martin Zvěřina z Lidových novin – které na něm v době, kdy byl předsedou ČSSD, nenechaly nit suchou – považuje výzvu založit novou partaj a uspět s ní ve volebním klání za krok hodný velkého politika.

„Poté, co se ocitl v sociální demokracii na vedlejší koleji, rozhoduje se Jiří Paroubek, zda vykročit ve stopě Miroslava Kalouska. Postavit z ničeho stranu a uspět ve volbách, to je výzva pro politika s velkým P,“ uvažuje Zvěřina, podle kterého se Paroubek může, pokud jde o pracovitost a schopnosti, právě s Kalouskem měřit.

„Podobně jako exlidovec ani Paroubek se nemusí bát, že by nějak tímto krokem utrpěla jeho pověst. Má proti svému předchůdci i výhodu, je daleko populárnější a své příznivce spolehlivě shoufuje,“ nepochybuje komentátor Lidových novin.

Jak už bývá v české mediální krajině zvykem, drtivá většina publicistů, a to obzvlášť v případě právě Jiřího Paroubka, své úvahy až přespříliš personifikuje. Deník Referendum oslovil několik expertů s ambicí odlišnou: pokusit se zodpovědět otázku, zda v české stranicko-politické soustavě existuje prostor pro vznik relevantní nové levicové či středolevé partaje.

Pozorný pozorovatel české politiky si ostatně dříve či později musí položit otázku, zda v české stranicko-politické soustavě neexistuje prostor pro vznik moderní levicové strany, jež bude pevně zakotvena v současném levicovém ideově-programatickém diskursu zemí na západ od našich hranic.

Z rozličných šetření totiž vyplývá, že zdejší levicové subjekty nejsou schopny z vícero příčin oslovit například mladé voliče, vysokoškolsky vzdělané lidi či voliče z velkých měst, a to navzdory faktu, že právě středolevé či levicové subjekty přirozeně zastupují právě zájmy těchto voličů. Ti se ale ani více než dvacet let po listopadové revoluci s levicí neidentifikují, ba se jí mnohdy štítí.

Prostor pro levicovou alternativu existuje
Politolog a expert obeznámený se situácí uvnitř ČSSD Lukáš Jelínek považuje za klíčové, že témata, která nedostatečně artikuluje jak ČSSD, tak KSČM, existují.

Podle něj se jedná především o priority, jež jsou průsečíkem zájmů levicových liberálů, enviromentalistů, částečně i některých lehce anarchistických skupin, voličů zpravidla právě mladších, městských a vysokoškolsky vzdělaných.

„Jde o témata ochrany práv menšin (národnostních, etnických, sexuálních, imigrantů a dalších) a lidských práv obecně, genderové vyváženosti, důrazu na práva a ochranu přírody či podpory alternativního způsobu života,“ vyjmenoval pro Deník Referendum možné programatické akcenty případného nového subjektu politolog.

Podle Jelínka je totiž pravě na těchto polích současná česká levice velmi opatrná, a to především proto, aby neznejistila své pevné a tradiční voličské jádro, jež je podle jeho slov ve zdejších krajích zpravidla poměrně konzervativní, věkově nadprůměrné, jiráskovsky vlastenecké, s jistými náznaky xenofobie.

„Subjektem, který by zmíněné zájmy mohl a měl pokrýt, je Strana zelených. Ovšem nikoli ta česká, se šrámy z Topolánkovy vlády a politickými konkurenty i mnoha občany nazíraná skrz prsty,“ uvažuje Jelínek. Jinými slovy řečeno, Jelínek se domnívá, že tu teoreticky prostor existuje, a to v terénu uvolněném sociální demokracií, zelenými a menšími liberálními uskupeními.

„Podobná strana by mohla být konkurencí i spojencem ČSSD zároveň. Její zárodky ovšem nikde nevidím. A ani Jiří Paroubek by své kroky s něčím podobným určitě nespojil,“ doplnil Lukáš Jelínek.

Taktéž sociolog Jan Keller si myslí, že myšlenka založit novou levicovou stranu není v zásadě špatná. Podle něj by to totiž byla správná odpověď na neschopnost sociálních demokratů a komunistů domluvit se na společném hájení zájmů levice.

„V současné podobě je levicová scéna předurčena k neúspěchu, i když by měla šanci zastupovat zájmy zhruba 80 procent populace. Takovou levicovou alternativu však nemohou zaštíti lidí, jako je Zeman anebo Paroubek,“ upřesnil pro Deník Referendum Keller.

Případný Paroubkův projekt naději české politice neskýtá
Podle Jelínka tu je ale ještě jiná varianta, Paroubkovi podle něj milejší. „A to vznik subjektu, který by naopak tradiční levici odčerpával sympatizanty slyšící na výrazné národovecké tóny. Tedy něco na pomezí ČSSD, národních socialistů a Suverenity,“ myslí si politolog.

Patrně by podle Jelínka taková strana sice akcentovala sociální témata, leč v řadě dalších by se přibližovala pravici, jak již dnes činí Suverenita. „Nevím, kolik by oslovila voličů – přeci jen dochází ke generační proměně elektorátu, která s sebou nese jiné priority než měli čtyřicátníci či padesátníci před dvaceti lety –, ale paradoxně by asi neměla nouzi o politiky," myslí si Jelínek

Česká politická elita je totiž podle politologa i nalevo od poltického středu plná konzervativních, okázale vlasteneckých osob. „Jejich společným rysem je mimochodem úcta k Václavu Klausovi a připravenost jej za jistých podmínek podpořit i do vrcholných ústavních funkcí,“ uvažuje Jelínek.

S tím ale nesouhlasí politolog Milan Znoj, podle kterého je sice možná na levici malý prostor pro nacionální a plebejsky populismus, avšak podle jeho mínění si tyto voliče už rozebrali a ještě rozeberou Miloš Zeman a právě Suverenita Jany Bobošíkové.

Podle Znoje je proto případný Paroubkův pokus založit novou relevantní politickou stranu beznadějný. „Jedinou faktickou otázkou by tak bylo, nakolik by Paroubkova strana oslabila sociální demokracii. Myslím, že úbytek voličů sociální demokracie by byl minimální a pro významnější politiky ČSSD by pak přestup k této formaci byl krokem ze zoufalství,“ doplnil Znoj pro Deník Referendum.

Podle Jelínka by ale Paroubkova strana nepochybně odčerpávala hlasy v první řadě právě sociálním demokratům, ve druhé i komunistům. A nejen z tohoto důvodu by sociolog Jan Keller Paroubkův případný počin založení nové strany považoval pro levici přímo za škodlivý.

A to si podle všeho uvědomují i mnozí sociální demokraté. Například podle prvního místopředsedy strany Michala Haška nemá Jiří Paroubek k odchodu ze sociální demokracie žádné programové ani věcné důvody.

„Je škoda, že s novým vedením strany nenašel společnou cestu, ale stále ještě vidím možnosti k jednání. Případné drolení levice nepovažuji za rozumné ani šťastné, nahrává pouze pravici," dodal k případnému odchodu Paroubka z ČSSD Hašek. A právě z tohoto důvodu by se mělo vedení ČSSD pokusit dospět s Paroubkem k dohodě.

Podle Kellera by byl navíc Paroubkův odchod ze sociální demokracie přiznáním faktu, že se tomuto člověku nepodařilo očistit ČSSD z podezření, že je to strana lidí, kterým jde o jejich osobní zájmy více, než o zájmy těch, koho by měli zastupovat.

ČSSD je historií odsouzena ke spolupráci s komunisty
Lukáš Jelínek za stěžejní úkol pro nejbližší roky pokládá pluralizaci sociální demokracie, včetně ustavování názorových frakcí tak, aby dokázala sama obhospodařovat ona výše zmíněná levicově liberální a enviromentální témata.

Avšak sociální demokraté tu dlouhodobě čelí konstelaci, jež jim znemožňuje kvůli dohodě o vyloučení KSČM z exekutivy vytvořit čistě levicovou vládu. A je nanejvýš neopodstatněné si myslet, že bude v budoucnosti disponovat volební podporou, která jí umožní vládnout bez spojenců. Ostatně taková varianta je i vzhledem k českému poměrnému volebnímu systému v podstatě vyloučená.

A zohledníme-li postupnou proměnu elektorátu, v němž pomalu začínají převažovat voliči mladších ročníků, ukazují se strategicko-mocenské vyhlídky sociální demokracie pochmurnými.

Podle Milana Znoje totiž ČSSD stojí před takřka neřešitelným problémem, a tím je kulturní hegemonie pravice. „Získat například mladé či vysokoškolsky vzdělané voliče pro levici je v současnosti nad síly jakékoli politické strany. Jejich odpor k levici je dán kulturní hegemonií pravice ve veřejném prostoru, a ta přetrvává,“ myslí si politolog.

„Kdyby vznikla levicová strana pro mladé, bylo by to pro sociální demokracií výhodné, ale v tomto případě je přání otcem myšlenky. Sociální demokracie je historií osouzena ke spolupraci s komunistickou stranou. A přes zásadní rozdíly mezi nimi může být nyní jejich spolupráce vzájemně prospěšná,“ dodal Milan Znoj pro Deník Referendum.

Sociální demokraté se tak musí pokusit přesvědčit veřejnost o prospěšnosti čistě levicové vlády. Ostatně českou politiku posledních let lze charakterizovat jako konsolidovaný demokratický stav, jehož průvodním znakem je okolnost, že si její aktéři mohou dovolit již nerespektovat ty politické dohody, které byly uzavřeny v přechodové fázi českého politického systému od nedemokratického uspořádání k demokracii.

„Nyní se zkrátka jedná o to, aby ČSSD dokázala uvést pádné důvody, proč by případná spolupráce s komunisty byla výhodná nejen pro sociální demokracii, ale pro občany této země,“ uvedl už před časem pro Deník Referendum Milan Znoj.

Podle politologa totiž takovými dobrými důvody může být snaha sociální demokracie zastavit pravicovou vládu v jejích škodlivých reformách. A podle jeho názoru to bez pomoci komunistů – jak ostatně dlouhodobě naznačují výsledky volebních preferencí – zjevně nepůjde.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.