Nečasova vláda a lidská práva

Nečasova vláda včera projednávala Zprávu o stavu lidských práv. Zároveň minulý týden uběhl rok od jejího jmenování. Hodnotit její působení v lidskoprávní oblasti je tedy velmi aktuální. Autorka popisuje všechna faux pas, kterých se vláda dopustila.

Skutečnost, že lidská práva nebudou prioritou stávající vlády, se ukázala hned na začátku. Post ministra pro lidská práva byl zrušen a zůstal pouze post zmocněnce. Rozdíl z vnějšího pohledu nepatrný, ve faktickém významu ale naprosto zásadní: Ministr či ministryně se totiž účastní zasedání vlády a tudíž možnost ovlivňovat nejrůznější agendy ve prospěch lidských práv a rovných příležitostí má nesrovnatelně větší.

Poradce a zmocněnkyně
Nejenže byla lidská práva v úřednické hierarchii ponížena, ale vládní představitelé zároveň dlouho marně hledali osobnost, která by na post zmocněnce po Michalu Kocábovi nastoupila. A tak se první osobou zodpovědnou oficiálně na Úřadu vlády za lidská práva ve funkci premiérova poradce stal Roman Joch, bývalý ředitel superkonzervativního fundamentalistického Občanského institutu, odpůrce antidiskriminačního zákona a konceptu lidských práv tak, jak je dnes vnímán mezinárodními institucemi. Lidskoprávní organizace proti jeho jmenování dokonce protestovaly. Když pak Nečasova vláda po půl roce hledání konečně našla, přišla s nynější zmocněnkyní Monikou Šimůnkovou – osobou naprosto neznámou většině těch, kteří se na poli lidských práv v naší zemi léta angažují, osobou bez zkušenosti se státní správou, která ani nebyla výraznou osobností dlouhodobě se v boji za lidská práva angažující. Dnes, po pěti měsících jejího působení, lze konstatovat, že se naplnily obavy v době jejího jmenování: jedná se o nevýraznou úřednici, která pokud vůbec na veřejnosti vystoupí, pak se striktně drží hesla „hlavně nic kontroverzního“. Nakonec není se čemu divit: Vláda, které je lidskoprávní agenda lidských práv úplně ukradená, si na takový post žádného aktivního bojovníka či bojovnici posadit nemůže.

Vládní poradní orgány
Poradní orgány byly založené předchozími vládami. Jejich členky a členové (lidé z ministerstev, nevládního sektoru, krajů či relevantních institucí) mají vládě dávat podněty na zlepšení situace v nejrůznějších oblastech – co Rada projedná a schválí, to musí vláda projednat. Činnost řady těchto orgánů, které patří v rámci administrativního aparátu pod zmocněnkyni, ovšem zoufale stagnuje. Rada vlády pro lidská práva, ze které již v únoru pro její nečinnost vystoupila Anna Šabatová, se sešla až po roce Nečasova vládnutí, Výbor pro práva dítěte zasedl poprvé v červnu. A Rada pro rovné příležitosti žen a mužů se pro jistotu nesešla vůbec, neboť tato problematika zaujímá na vládní černé listině neoblíbených lidských práv čelní místo.

Státní dotace, neblaze proslulý Bátora a ministr Dobeš
Aby se nepohodlné lidskoprávní organizace pro jistotu nemohly ani domáhat financování ze státního rozpočtu (neřkuli z něj něco dostat), zmizela oblast „lidská práva“ z každoročně vyhlašovaných Oblastí státní dotační politiky pro nestátní neziskové organizace. Pravda, některé skupiny mají své vlastní speciální dotační tituly (zdravotně postižení, Romové,…), ale bude-li se chtít některá z organizací zabývat lidskými právy komplexně, má smůlu. (Mimochodem dotační oblast s názvem „rovné příležitosti žen a mužů“ zmizela z tohoto dokumentu již za vlády Topolánkovy.)

Další neuvěřitelnou ránu utrpěla lidská práva v ČR, když se ministr školství Dobeš pokusil jmenovat svým náměstkem Ladislava Bátoru, hosta oslav sedmdesátých narozenin páně prezidentova, bývalou jedničku na kandidátce Národní strany a exponenta podivného nacionalistického uskupení DOST. Proti se vyjádřil i sám premiér Nečas, budiž mu za to čest a sláva. Bátora se tenkrát na ministerstvu stal „pouhým“ poradcem, aby se ale od července stal ředitelem personálního odboru. Ministr Dobeš ho obhajuje jako velkého odborníka na personalistiku a ekonomiku. Každý soudný člověk, který slyšel Bátorův rozhovor na Radiožurnálu či viděl jeho vystoupení v České televizi, ho ovšem může považovat za odborníka jedině v oblasti hloupých vytáček (kdo jste neviděli a neslyšeli, vřele doporučuji!).

Ministr Dobeš je vůbec expert: ještě než angažoval pana Bátoru, systematicky zlikvidoval útvar zabývající se jedním z nejvíce propíraných lidskoprávních problémů u nás – (ne)rovným přístupem dětí ke vzdělávání. Týká se jak dětí romských, jejichž disproporčně velký podíl je vzděláván na takzvaných základních školách praktických (tedy podle programu pro lehce mentálně postižené), tak dětí s nejrůznějšími formami zdravotního postižení či dětí-cizinců. Protože v jeho dobré úmysly zlepšit tuto situaci už nikdo nevěří, na jaře vypovědělo Dobešovu ministerstvu spolupráci 50 odbornic a odborníků, kteří chtěli na systému inkluzívního vzdělávání (ten by měl onen rovný přístup zajistit) spolupracovat. Ani to ale ministrovým křeslem nezatřáslo.

Temné vyhlídky
Člověk by čekal, že kompetentní vládní představitelé se budou zajímat o dopady svých rozhodnutí na nejrůznější skupiny obyvatel. Obzvláště při přípravě takzvaných reforem, po jejichž zavedení budou chudí ještě chudší a všechny zranitelné skupiny ještě zranitelnější. Vládou včera projednávaná Zpráva o stavu lidských práv skrývá spoustu podnětů, nad kterými by bylo více než vhodné se zamyslet. Obávám se ale, že nikoho z Nečasovy vlády to vůbec nezajímá. Vyhlídky na zlepšení situace v naší zemi a dosažení lidskoprávních standardů vyspělých zemí tedy zůstávají temné. Za první rok vládnutí dávám vládě za čtyři, ale bojím se, že příští rok to bude na propadnutí.

A co si myslíte vy? Diskuse (7 příspěvků)

Martin Profant - Praha 7

Nemá ten sloupek špatný nadpis? Čtvrtek, 21.Července 2011, 16:22:2

Jde v tomhle článku opravdu o lidská práva? Nemyslím, že by i do hodně extenzivního katalogu lidských a občanských práv patřilo právo, aby ministr školství nebyl Dobeš (i když země s takovým zákazem ... mělo by to něco do sebe). Jistě, organizační změny a personální obsazení mohou hodně vypovídat o postojích toho, kdo o nich rozhodl - ale například zrušení toho útvaru pro rovný přístup či jak se jmenoval by mohl udělat - a podle mého názoru měl udělat - i příčetný ministr. Inkluzivnost musí být v samotné koncepci základního a středního vzdělávání, vydělit řešení toho problému je vlastně v určitém smyslu kopírování vydělení těch marginalizovaných dětí.
Totéž se týká i dotačních titulů - ta pasáž vůbec vyznívá jakoby lidská práva měla být v prvé řadě či dokonce výlučně starostí nevládních organizací. Pokud by se vláda při hodnocení lidskoprávních dopadů svých rozhodnutí bez nevládek neobešla, pak je malér v tom, že nemá potřebný aparát a nevykonává životně důležitou činnost (to jistě neznamená, že by vláda měla nevládky obcházet :-)

David Sekanina - manažer v nevládním sektoru

Paní Michaelo /oslovuji Vás křestním jménem i když se neznáme, Sobota, 23.Července 2011, 16:25:57

jako machista / pro Vás : Váš kolega ve věci feminismu/, ten článek je celý o tom, že nedostáváte dost peněz z daní občanů a firem platících daně v této zemi ?
/ krom dotací z EU, of course /
Jestliže ano, tak máte mou plnou podporu : vyhlašte sbírku, dejte Ženy dohromady, ať platí a Vy nám ukážete, jak máme žít a tvořit.
Držím palce a přeji úspěch.
David Sekanina

Jiří Silný - Brno

Díky za článek, Pondělí, 25.Července 2011, 16:18:0

který bohužel dosavadní diskuse moc neobohatila. Doporučení, "Inkluzivnost musí být v samotné koncepci základního a středního vzdělávání", je rada dobrá, ale v českém prostředí poněkud knížecí. Druhý příspěvek snad ani nekomentovat. Osoby, jako Roman "Kaddáfí" Joch, Bátora nebo brzy prý i Zrno, které jsou dosazovány na místa určená na ochranu lidských práv, ukazují docela zřetelně, že frontální útok české pravice na sociální stát jde ruku v ruce se snahou omezovat práva lidí. To samozřejmě dává smysl. Svobodu a spravedlnost nelze dlouhodobě oddělovat a proto růst nerovnosti a omezení práv k sobě také patří.

David Sekanina - manažer v nevládním sektoru

Pane Silný, svobodu a spravedlnost, Bohu-žel, jde Pondělí, 25.Července 2011, 17:55:6

dlouhodobě oddělovat : penězi a mocí
, o rovnosti ani nemluvě.
To ta proklatá francouzská revoluce.....
S úctou
DS

Martin Profant - Praha 7

Vážený pane Silný, Pondělí, 25.Července 2011, 18:44:23

to, že inkluzivnost musí být v samotné koncepci základního a středního vzdělání není knížecí rada. Ona to vlastně není vůbec rada, ale princip, ze kterého by se mělo vycházet. Samozřejmě jako každý princip se musí konkretizovat. V tomto případě začíná ta konkretizace u toho, že zastavíme trend nastolený současnou vládou a začneme znovu považovat mateřské školky za předškolní vzdělávání a funkci odkladiště dětí pro pracující matky odsuneme až na druhé místo;
že budeme hladat způsob, jak do mateřinek přivést děti z rodin ohrožených inkluzí;
že provedeme revizi obsahů vzdělávání na prvním stupni a budeme usilovat o hlavní důraz na základní gramotnosti a o rozsah, který může dítě zvládnou bez pomoci matky, která nemá středoškolské vzdělání (to dnes nejde od třetí třídy výše). Teprve pak má smysl pracovat s školami s celodenním programem, se strukturou doučujících učitelů,s kluby pro rodiče ohrožených dětí atd.
Samostatnou kapitolu představují asistenti pro sociálně znevýhodněné děti. Báječná a potřebná věc,ale ne ve škole, která s nimi neumí pracovat. A to je většina českých škol...
Psal bych o konkretizaci tohoto principu dlouho a dlouho, pár let jsem s tím problémem strávil - ale o to v mé reakci nešlo, tam se jednalo o mnohem subtilnější problém organizační struktury ministerstva. Problém, který autorka článku zná stejně jak já na vlastní kůži - a já vím stejně jako ono,že Dobeš nezrušil ten inkluzivistický odbor proto, že by chtěl problematiku lépe zabezpečit, ale protože chtěl práci na něm zlikvidovat. Jenomže bych byl nerad, kdyby se z špatné organizace stal vytoužený cíl jenom proto, že to,co přišlo po ní bylo ještě horší.
Omlouvám, že píši o konkrétnech, která asi nejsou mimo uzavřenou láhev kvasinek zvanou MŠMT příliš pochopitelné, ale popravdě jste mne s tou knížecí radou dost nadzvedl.

Jiří Silný - Brno

Neměl jsem v úmyslu Úterý, 26.Července 2011, 08:52:20

vás, pane Profante, nadzvednout, omlouvám se. Konkrétní problematice školství určitě rozumíte lépe než já. Příspěvek paní Marksové-Tominové jsem chápal jako důležitou informaci o postoji vlády k otázce lidských práv a jako varování kam to všechno směřuje a jak zastánci lidských práv ztrácejí pozice. I zveřejňování informací o aktérech tohoto neblahého vývoje považuji za důležité. V tom kontextu se mi jeví šance na to, že by se prosadily principy, o kterých píšete, dost utopická. Je opravdu třeba změnit trend a to docela zásadně a pak snad bude prostor na koncepčnější práci, ale asi ani po případných nových volbách to nebude příliš snadné. Možná jsem příliš skeptický.
Pro pana Sekaninu, asi jsem se špatně vyjádřil, ale chtěl jsem říci asi to samé, co vy, pokud já rozumím vám: svoboda bez spravedlnosti je karikatura svobody, stejně jako rovnost bez svobody je karikaturou spravedlnosti, obého jsme si užili už dost.

Stanislav Hošek - Český těšín

Plky. Úterý, 9.Srpna 2011, 16:41:32

Obého jsme si neužili pane Silný. Nadvláda KSČ totiž nebyla dobou rovnosti. To o ní tvrdí jenom dnešní antikomunistická vrchnost, aby svou formu „svobody“ nějak odlišila. Svoboda, ta opravdová a nikoliv svoboda predátorská, je totiž bez rovnosti, tedy rovnosti ve smyslu dodržování všech lidských práv naprosto vyloučena.

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.